-
Vážený pane Svěráku, díky za iniciativu za zvolení Karla Schwarzenberga prezidentem. Sdílím naprosto vaše obavy z toho, že opoziční smlouva nabere druhý dech a že se všichni budeme potom divit. Čtu-li některé předchozí příspěvky, které jsou - jak jinak - anonymní, musím se smát, jak se ohánějí vlastenectvím a obávají se dalšího útlaku českého národa. No, tak to já se tedy taky bojím útlaku českého národa. Ono to zase začíná z toho Ruska víc než zavánět a možná, že by si třeba ti anonymové měli přečít něco z článku, jehož výtah přikládám:buzicky.bigbloger.lidovky.cz/c/317043/Kazdy-jsme-od-nekud.html
"Po rozpadu Rakouska-Uherska byli masarykovskou republikou zbaveni jednak šlechtického titulu a také 60% rozlohy půdy a pro svůj původ byli upozaďováni pro službu republice. Podstatnou část majetku zabavili Schwarzenbergům i nacisté za války, kdy byl rod pro svůj otevřeně protinacistický odpor perzekuován a další velký díl majetku jim po válce zabavila Benešova republika zvláštním zákonem z roku 1947 s odůvodněním, že mít tak velký majetek je nemravné.. Co zbylo, zabavili Schwarzenbergům po únoru 1948 se stejným odůvodněním jako masarykovci, nacisté a benešovci komunisté, což vedlo Schwarzenbergy k odchodu do exilu.
Co se národnostního cítění týká, byli Schwarzenbergové česká vlastenecká šlechta a to již za Rakouska- Uherska, za První i Druhé republiky, za nacistické okupace, tak i v exilu. Toto vlastenectví dokazovali nikoli planým obrozeneckým tlacháním, ale činy. Z moderní historie je to např. provolání příslušníků české šlechty věrnosti republice v době okolo nacistické okupace, protinacistický odboj v době okupace či při aktivní účasti Karla VI.Schwarzenberga při květnovém povstání 1945. Stejně vlastenecky byla zaměřena činnost Schwarzenbergů v exilu a o českém vlastenectví a vztahu k této zemi svědčí i návrat do Čech a práce pro republiku po roce 1989."
Mám vůbec dojem, že ten odpor ke "šlechtických zlořádným cizákům" je v našem lidu hluboce zakořeněn od dob, kdy nám cpali do hlav Vávrovy Jany Žižky, Jany Husy a Roháče z Dubé. Hrozně blbé a době poplatné filmy jsou pro mne dodnes esencí dobového komunistického překrucování dějin a jak vidno, ono to funguje dodnes. Děkuji vám tedy a přeji hodně sil a krásných filmů. Simona Bohatá
P.S. Zejména to provolání české šlechty, která se jako jediná v Evropě jako stav postavila otevřeně proti Hitlerovi, by si měli lidé přečíst. Hlavně proto, že někteří její signatáři zaplatili za svůj čin životem. -
Učitel slaví na učitelský svátek
Vy jste se ale uměl narodit. Gratuluji a přeji Vám i nám hodně nápadů, fantazie, ale taky zdraví, klídek a pohodu. No a pak, co nejméně stresu a nervů. Dana *3* -
Děkuji
Dobrý den. Chtěla bych vám řict, že jste mým velkým oblíbencem. Všechny hry z Divadla Járy Cimrmana umím téměř nazpaměť, ale i přes to se na vás vždy jedeme podívat, když hrajete třeba ve Žďáře nad sázavou nebo v Novém Městě na Moravě. To sice není moc často, ale o to víc je to pro mě vzácné, vidět Vás a vaše kolegy naživo. Proto bych Vám dnes chtěla popřát za sebe i celou moji rodinu všechno nejlepší k narozeninám. Už kolikrát mě napadlo, že takoví lidé jako Vy, pan Werich nebo pan Sovák, ale i spousta dalších včetně pana Smoljaka, by neměli umírat. Protože jestli je pravda, že smích prodlužuje život, tak to už mám teď 100 jistou, z velké části právě díky Vám a vašemu divadlu. Nevím, jak bych měla skončit. Napsala bych Vám toho víc, ale určitě máte podobných vzkazů spoustu, dokonce je docela možné, že si tohle ani nepřečtete, ale já budu mít alespoň lepší pocit z toho, že i Vy budete mít lepší pocit, protože o Vás lidí ví a mají Vás rádi. Ještě jednou všechno nejlepší, hodně zdraví, štěstí a ať jste ještě dlouho mezi námi, pane Svěráku :o) -
Pohled na svět
Dobrý den jak se Vám vede?Můžete mě řict nebo napsat jakej je smysl života?No nejdřív se musíme narodit a pak umřít.Ale co mezitím?Nejsou náhodou peníze tím nejvetším zlem?Proč se honit za penězma,když jsou zlo!A co dělaj historici?Proč třeba není výměnej obchod nebo něco takovýho?Byl by hazard,banky atd.Všechno zlo podle mě dělaj peníze!Kradlo by jse nebo zabíjelo a jestli jo tak jakej by musely mít ty lidi důvod to dělat?Proč nezkusíte natočit film jaký by to bylo bez peněz?Jinak Vám přeju hodně štestí a zdraví na to peníze nepotřebujete. -
Nové jaro
Milý Pane Zdeňku, chtěla bych Vám popřát u příležitosti Velikonočních svátků hodně zdraví, radosti a lásky. Člověk nemá věk podle data v kalendáři ale podle toho jakou radost má v srdci. Ať je Ta Vaše radost neutuchající, ve stálé tvorbě a v běžném životě. A cituji, co mi napsala babička :" Každý má v srdci kousek Krista a tím, že z mrtvých znovu On vstal, víra a naděje zůstává dál."
Hezké svátky pro Vás a Vaše blízké. -
Pan Zdeněk Svěrák
Vážený a milý, psala jsem Vám dojemný dopis, který asi neprošel cenzurou, ale žádná reklama to nebyla...opravdu.V sobotu jsem Vás náhodou viděla, moc jsem si přála si s Vámi popovídat...ale vzpomněla jsem si na moji maminku která mi vždy jako malé holce říkala : " Slavní a vzácní lidé to nemají lehké Mařenko, tak je neobtěžuj...a nečum." Snad někdy příště. Mějte samé krásné dny. Velice si Vás vážím. Marie *3* -
Pan Zdeněk Svěrák
Vážený Pane Zdeňku, psala jsem Vám něco ze vzpomínek mého dětství, kde poblíž nás měl chalupu Pan Martin Frič se svojí manželkou, operní pěvkyní a když jsme s dětmi na louce hráli představení, vždy přišel, vydržel až do konce a dokonce nám dal korunu !! Jeho dcera Marta měla chalupu o kousek dál ta měla zase ráda hlemýždě, nasbírali jsme jí na hřbitově celou krabici od margarínu a dala nám za ně dvacetikorunu, to byly nějaké peníze pro děti !! Byli to hodní lidé ale přišla "výstavba socializmu" a jejich domečky byly zbourány...pěkné prázdniny a buďta zdráv. Marie -
Pan Zdeněk Svěrák
Pokračování o lidech slavných a skromných...Dcera režisera Martina Friče měla úplně červené vlasy a můj táta jí říkal liška. Chodila ráda na houby a vždy je tátovi vysbírala, naučila nás jíst muchomůrky, růžovky, osmažit malé hlavičky jako řízky a dát do nich majolku..to byla dobrota. Také měla nádhernou zahradu a plno vzácných květin v ní. Komunisti jí postupně zabírali její pozemek a stavěli si tam nevkusné vily, každou jiným směrem, ona pak chalupu prodala a odešla neznámo kam. Měla jsem ji ráda, učitelku baletu...kdoví jestli ještě žije...spala na peci na medvědí kůži a jezdil za ní z Prahy krásný chlap s kyticí růží. Ten jejich polibek si pamatuji dodnes, neboť jsme jako děti "šmírovali". Mějte krásné letní dny. Velice si Vás vážím. *5* -
Vážený Pane Zdeňu, s milým úsměvem a tolerancí...je podzim, doba nostalgie a vzpomínek na minulost neboť vzpomínky na současnost, myslím v politice, nepřinášejí nic pěkného. Dušičky, svátek zesnulých byl pro nás děti na horách opravdu svátek a těšily jsme se na ně jako na pouť. Chodily jsme po hřbitově "slejvat kalafáky" a tepláky jsme měly večer plné vosku. Mámy nám je čistily žehličkou přes kopírák a přitom vždy nějaký pohlavek přiletěl. Já tenkrát vymyslela, že uděláme mé babičce betlém na našem hrobě. Hroby byly plné andělíčků, čím více, tím větší úcta byla k zesnulým alespoň u nás v horách. Tak jsme si daly práci a hromady andělíčků přinášely z okolních hrobů na ten náš. Chodily jsme tenkrát do první třídy. Večer zapálily ručně uplácané svíčky a betlém byl překrásný. Jenomže...druhý den ráno v rozhlase bylo hlásání. Neznámý vandal odcizil andělíčky z mnoha hrobů na hřbitově, kdo něco ví ať podá informace.Jeden kluk rozhodl, aby to neodnesly všechny děti, že se musím přiznat. Tak jsem vyrazila s velikým pláčem za Paní učitelkou, měla vžy u nás respekt a řekla jí, že jsem andělíčky zcizila já. Proč jsi to udělala Mařenko ? Tázala se mne přísným hlasem. Já brečela a přitom vykřikovala, že jsem babičce chtěla udělat radost.Učitelka tenkrát pochopila moji bolavou dušičku, dvojku z chování jsem nedostala a lidé si přišly rozebrat andělíčky na náš hrob. Ztratil se nám tenkrát i ten náš ale to jsem oželela. Jenom ten kluk co mne poslal za Paní učitelkou skřípal zuby, neboť mne neměl rád a navíc mi záviděl moji popularitu. Tak pěkný den s úsměvem a zase někdy nashledanou. Marie
-
Povídka Vánoční stromeček. Tenkrát, za mého dětství, nikdo na horách stromek nekupoval, bylo by to ponížení pro chlapa, kdyby Vánoční stomeček nepřinesl z lesa.Můj táta si ho na podzim, když chodil na houby, vždy označil bílou mašličkou, aby byl ve tmě vidět a když byla Hubertská zábava, všichni myslivci opilí, tím pádem jistota, že ho nikdo nepřistihne, nedej bože nezastřelí,vyrazil do lesa.Jednou přišel domů velice rozčilený, jenom s bílou mašličkou, neboť mu stromeček nějaký pytlák sebral.Máma nadávala, tak šel na jedno pivo Krakonoše do hospody. Tam se probere všechno a chlapi mu slíbili, že mu den před štědrým dnem stromek dodají, krásný, čerstvě uříznutý.No a stalo se, táta přinesl stromek a odešel do pekárny, kde vyráběl vánočky a koláče pro polovinu městečka.Moje máma, zlatá ženská, podobná herečce Růžičkové i se stejným elánem, jako měla ona, vytáhla z půdy veliké koule na mašlích, jiné korálkové ozdoby co se dělaly v horách a začaly jsme, my dvě holky, strojit.No ale co se nestalo, větvičky ze symetricky uspořádaného stromečku začaly odpadávat jedna po druhé. Stromeček byl celý navrtaný, že by člověk měl strach jestli tam někdo nedal nějakou nálož a větvičky v něm zapíchnuté jenom tak neboť tenkrát ještě nebylo to lepidlo, přilep a nepusť.Bylo 22 hodin a máma rozzlobená jak to nejvíce šlo, popadla pilku,mne a psa Punťu a vyrazili jsme do lesa.Jiskřivý sníh,měsíc v úplňku, zkrátka krása. Pes Punťa to bral ale z té své psí stránky, hlídal nás a štěkal na každý stín i když tam nebyl. Bála jsem se já i máma, že budeme prozrazeni. Ale máma vždy dokončila, co měla v hlavě, v tom směru jsem asi trochu po ní. Já musela sebrat Punťu, máma rychle uřízla něco, co bylo po ruce a pelášily jsme z kopce domů. Doma jsme zjistily že máme nějaký podívný huňatý stromeček, první borovičku v mém životě.Moc se nám líbila, strojily jsme ji téměř do rána a ani mé malinké ,dětské ruce popíchané od jehliček mně tu radost nezkazily.Tak pěkný den s úsměvem a zase brzy nashledanou. Marie
