presne, keby decká viac času venovali vzdelaniu a športu, nemuseli by byť češi tak blbý a tlstý národ

No západní Fantasy je pořád ala Pán prstenů. Východní je jiná. Můj názor je, že je lepší. Hlubší více rovin a není tam macho hrdina co vše dá.

Cahire, púokud jsi to TY, tak pevně věřím, že dorazíš na příští sraz, protože stále mám ve svých spárech Nilfgardskou vlajku a tentokrát ji od zapálení neuchrání ani Aruthův srdcervoucí pláč :-))

A co naznačuješ? Ona to je jedna z nejlepších moderních fantasy. Je to celistvé, má to osobnost, dobře se to čte, je to akorát dlouhé.

A nevím co je zábavného na tom, že si někdo šel ty knížky přečíst. To je snad povzbuzující a pozitivní.

Ha, no zrovna Sapkowskeho styl psaní mi sedl milionkrát víc než Martinův, který skáče na druhý konec světa každých pět vteřin příběhu. A jak už byo zmíněno, než to Martin dopíše, stihneš všechny Zaklínače přečíst několikrát.

radši by ses mel dovzdelat blbe

doporučoval bych všem číst hodnotnou literaturu a ne takovy braky to mužou číst akorat vzdelani lidi jako ja co uz maji neco nacteno

A navyse Martin ide s kazdou knihou kvalitativne dole. Kym prve tri knihy su vylmi dobre, zvysok je viacmenej len obchod a umele nafukovanie pribehu s ktorym si nevie rady.

protože je starej a tlustej, jinak fantasy je pro decka

jj, přesně *3* *15*

Přesně, lidi provádějí pořád nefér srovnávání většinou postarších spisovatelů s novou generací. Pak je jasné, že z toho jedna strana vyjde jako hrozně zastaralá.

Mě hlavně naprosto baví lidi, co si po dohrání hry šli přečíst pravděpodobně první (a poslední) knížku v životě, a je to pro ně nejlepčejší fantasy ever *1* .
Rozdělení západní (nudnej stereotyp ála hrdina zachraňující svět) a východní autoři (mocinky moc ze života a reálné) ani nemluvě *1* .

Joj, Sapkowski může za nejden ujetý autobus nebo vlak nebo přejetou zastávku nebo frajerku v posteli nebo ...

O zaklínače jsem se začala zajímat ještě před jeho vydáním, ale ke knížkám jsem se dostala poměrně nedávno. Mám za sebou zatim 4 knihy povídek a k sáze se nejspíš dostanu za dlouho (musim číst věci do školy), což je strašná škoda. Sapkowskiho styl psaní mě naprosto dostal. Líbí se mi, jak na jedné stránce umí popsat mnoho a nebo se taky na dvou stránkách věnovast jedné věci, jakou osobnost vdechuje lidem jenom skrze písmenka a jak mě u některých povídek dokáže rozbrečet až uplně na konci :) A ještě jedna věc, která neni častá - jak tu někdo psal, že hrdinové západních spisovatelů musí nutně zachránit svět, jsou bezvýhradně dobří atp., tak u Geralta se mi občas zdá, že to je pěknej pitomeček :D

Skatulkovani nani dobry :) ne, ze by se ty motivy neopakovaly, ale zrovna ted se prave fantastika dost synamicky promenuje. Viz Erikson, Abercrombie, Mieville, Lawrence (Prince of Thorns), Stover...

Jde o to, ze co my ted bereme (ve fantastice!) jako bernou minci vychodnich autoru je taky produkt doby, ale po padu Zelezne opony. A na druhe strane proti nim tahame Tolkiena z prvni poloviny stoleti a Martina, coz je zas uplne jiny druh tvorby :) jasne, rozdily tu jsou, ale kdyz jim udelame skatulku, moc to o nich svedcit nebude, protoze pak lidi zapominaj na Orwella, Dicka a podobne...:)

Tak to si moc nepoctes jeste tak 4-6 let...

To je cestina. Ze znas jen hovorovou a ne treba starsi knizni fakt neni ma vina :) ale vzhledem k tve narodnosti ani tva, chyba bude jinde...:)
Lebi od leb, jako lebka. Kurz skoncen.

Když už tu tolik lidí obhajuje západní autory, tak si taky přisadim svoje. Většina západních věcí je příliš ideově zakomplexovaných. Pořád narážíme na hrdinu, který musí zachránit svět, který je zrovna nějakou neštastnou náhodou v kelu. Nebudu srovnávat jen Sapkowskiho, ale třeba takový Lukjaněnko. Neexistuje nic, co by vymezovalo svět na černý/bílý. Východní autoři řeší existenční problémy a jsou daleko přízemnější, lidštější....surovější a brutálnější. Výjímky jsou, o tom žádná.

Geralt, který jen hledá svou Ciri a chtěl by žít někde stranou a v klidu... Anton, který se stává pouhým nástrojem svých šéfů, který chce jen přežít a udržet si zdravý rozum.

Navíc Lukjaněnko byl fantastický v tom, že člověka donutil roztočit mozkový závity a poskládat si střípky příběhu dřív, než k tomu děj sám dogradoval. Hlídky se četly velice zajímavě.

Já právě končím s "Sword of Thruth" - 11knih. Všechny jsem přelouskal v angličtině a byla to sranda. Na písně ledu se těšim, ale myslim, že si zas chvilku střihnu Dostojevskiho. Každopádně Sapkowskiho a Herberta považuju za to nejlepší, co jsem četl. Tak jsem zvědavý, zdali je písně převálcují :-)

Tyhle žabomyší války o to, který autor je lepší, mě neskutečně baví. A přitom by se stačilo zamyslet nad tím, že se žánr fantasy vyvíjí. To co dnes baví nás, by nebavilo čtenáře v době, kdy vznikl žánr high fantasy, a naopak. *15*