Naprosto souhlasím se Sawyerem a obdivuju jeho koule tohle říct - hry jako Zaklínač 2 nebo Mass Effect 2 jdou podle mě správným směrem, co se týče důrazu na činnost a skill samotného hráče spíš než neviditelné kostky.

Nebyl nápad tohoto pána náhodou ten systém dialogů, který jasně říká, kolik speech nebo jiného skillu potřebuji pro úspěch? Zní to tak.

Aha, takže když za mě výsledek mého činu spočítá program, je to hra a když ho provedu sám, tak je to interaktivní film? Máš to nějaké popletené....

Přesně tak, takové sr*12*če jako Sawyer mám opravdu rád. Jejich psychologické masáž hráčů, která je má utvrdit v tom, jak to není super, když je vše ve vašich rukách. Je jen snad špatným pokusem o to, jak nedělat hry komplexní, aby se ušetřila za vývoj. Doufám, že pán Sawyer ještě rozezná rozdíl mezi hrou a interaktivním filmem! Dnes je trend dělat vše snáze pochopitelné, ale není snad touha po tom přijít na ono know-how, jedním z motorů hry.

no nic, budem si to musiet zahrat tretikrat *1*

Souhlas. Ono stejne ta nahodna cisla nakonec v case znamenaji jedno "fixni" cislo. Navic se zbytecne musi generovat nahodna cisla na serveru...
Na druhou stranu to ma pro nektere hrace i sve kouzlo (chlubi se nejvetsi damage apod., kriticke zasahy)...

"Co s tím mám dělat, když mi nějaký předmět dá o 5% větší šanci, že zabiju nepřítele?" *8*
To jako vážně? Co třeba Alpha Protocol? Větší šance na zásah? Třeba.

Souhlasím, že je třeba náhodu eliminovat na minimum, to je v článku psáno. Zároveň platí, že "i mistr tesař se utne". Ale když ve Fallout 1 nebo 2 jsem sniper puškou na 95 % (víc nešlo) zaměřil oči a 2x za sebou minul, to se mistr tesař utnul poněkud hodně. I když na první a druhý Fallout nedám dopustit, tohle byl prvek, který mě uváděl v šílenství a load. To samé poškození meče 10–25, jenže s tím nic nenadělám, když danou hru chci hrát.

Víte, vy všeználkové, co tu truchlíte pro ztracený odkaz DnD na PC, o čem ten chlapík mluví? Např. o Vampire Masquerade, což je mimochodem vynikající hra, ale ve které se vám klidně stane, že střelíte nepřítele z půl metru do hlavy brokovnicí a kvůli tomu, že skill "Firearms" máte na 3, tak minete. protože se to kostkám nepovedlo.
Neříkám, že skilly nemají mít vliv na výsledek vašeho herního úsilí, to určitě ne. Ale Sawyer má pravdu: pokud ta čísla budou např. ztěžovat vaše úsilí (míření s broknama bude obtížnější, damage nebude tak velký jako např. s pistolemi, které máte namakané) tak je vše v pořádku. Ale pokud vám čísla vaši hru bojkotují od základu (máš to na nízkym levelu a proto se netrefíš, i kdybys mu to strčil do pusy), je to špatně. právě v FPS RPG jako je Fallout nebo teď nové Deus ex se tohle hodně těžko řeší - já doufám, že hlavně v tom DE:HR je to všechno jak má být. Ale důležité je, že to co říká Saywer je pravda: čím více hru ovlivňuje prvek náhody a čím méně vaše vlastní schopnosti, tím je dojem ze hry horší. Vždyť to už je potom prakticky jedno, jestli to hrajete vy nebo váš pětiletej bratr, dokud máte stejný čísla v tabulce, není v tom rozdíl. A to je pěknej voser.

Jistě že interakce se světem patří i do akční hry ale je silně omezená na několik činností případně omezená scénářem hry. Akční hry bývají zaměřeny na jeden druh interakce (např. boj) a ostatní jsou u něj jen doplňkem... Ne, že by RPG hry omezené nebyly ale jsou omezené mnohem méně - nejsou tak jednostranně zaměřené.

Ohledně toho vlastního úsilí máš pravdu.

Jediny, kdo by měl dostat radu "zdarma" a odejit jsi ty! Přečítám tvé komntáře už delší dobu a taky vím, že jsi až patetický ochránce SW:TOR. Tvé názory na RPG jsou neskutečně pokřivené a obavám se, že si nejsem jistý, co vlastně od SW:TOR čekáš. Sarin má samozřejmě pravdu ve většině a takto to musí cítit každý opravdový fanoušek RPG ze staré školy. Baldur's Gate je legendou, která jasně definuje žánr RPG. Označit dneší "RPG" hry za faktické RPG je šílené. Mass Effect a jiné hry dnešní doby mají být RPG?? Jestli si to někdo myslí, tak je u něj něco špatně. Tebe vidím jako nenaročného hráče, který by rád předem vytvořenou postavu, partu VELMI sympatických spolubojovníků a jeden větší tunel až do konce. Gratuluju, dnešní "RPG" hry jsou opravdu takové.

Ale proboha proč cpát na počítač DnD? Proč pak hrát hru na počítači? V některých ohledech se jakákoliv počítačová hra nedokáže stolním hrám (typu DnD) přiblížit ani na dohled (rozlehlost světa, volnost konání a podobně). Ale v jiných zase počítač vyniká - jako například možnost založit souboje na něčem jiném než na náhodě. Nakonec i u těch stolních RPG se snažím prvek náhody upozadit byť je bohužel (!) bez náhody hrát nelze.

No, ale vypuštění prvku náhody ze hry podobnou náhodu snad neeliminuje. Kolikrát mě ve hře zabili kvůli tomu že jsem se škrábal na nose, přehlédl jsem nepřítele, někdo mě zrovna volal... Když hraješ hru (v níž není uměle zabudována náhoda) odvádíš snad stále a za všech okolností stejný výkon?

Nerozumím otázce *13*

Zajímavá diskuse, chtěl bych se zeptat na typ RPG her jak psal deridon: "záleží na statech, ale i na schopnostech hráče.. třeba aby se sám vyhýbal pastem (žádná schopnost detect traps nebo něco podobného), střílí a míří lukem sám, šermuje a kryje se či dělá komba taky sám (žádné mačkání jednoho dvou tlačítek)" prostě žádné běhání a máchání s mečem kolem sebe nebo pouhé klikání... protože mě většina klasických RPG tak připadá :( (tím se nechci nikoho dotknout)

Definice akční hry kterou jsi popsal, s tím bych nesouhlasil... nevím jestli vůbec nějaká obecně uznávaná definice akční hry je (pochybuji). Pro mě akční hra je: musíš se trefit zbraní sám, trefit zranitelné místo, vyhýbat se a uhýbat vypadům protivníka nebo jiným nástrahám sám ale navíc kromě zbraní a předmětů které neseš je nutné využívat prostor v kterém se momentálně postava nachází ke krytí a znesnadňování protivníkova útoku. V akční hře je akce ne hlavní náplní ale je častá. To co píšeš: "interakce s rozmanitým a celistvě působícím světem a bytostmi které ho obývají" to do akční hry patří také. :)
Jinak akce není vždy akce... bezduché střílečky/rubačky pro mě nejsou akční hra a vydavatel si to může označit jak chce.

same here

sk1: Ta analogie mezi fotbalem a RPG hru mi přijde přitažená za vlasy. Když skládáš nároďák, tak tě opravdu spíš zajímají dovednosti hráčů, nikoliv jejich osobní profil a žebříček hodnot. Já mám rád příběhy a rád se nimrám v postavách, takže mě poznávání NPCéček (a jsou-li dobře napsané, srdce zaplesá) baví. Ano, volím si partu podle sympatií, co víc ti na to mám říct. Pokud mě hraní nutí volit si postavy kvůli herním mechanismům a ne na základě toho, kdo mě baví, vadí mi to a štve mě to. Jak píšu nahoře, je to věc osobních preferencí.

"proc nevzit do party evil charakter, kdyz mi to pomuze prezit ?" Protože je to z určitého pohledu nemorální a pokrytecké? Protože by to můj ctnostný paladin nikdy neudělal? Protože v reálu bych byl podělanej, že mě v noci podřízne a všechno mi sebere? Důvodů je háfo. To je právě ta volnost, kterou od RPG vyžaduji a zuřím, pokud mě jí autoři zbavují, jelikož jejich systému nevyhovuje určitá kombinace charakterů. DA je tak paradoxně v určitých aspektech "more friendly" pro role-playing než BG.

Okej *3*

Dám ti radu zdarma. pokud se budeš nadále chovat jako rozmazlenej agresivní fakan, pak se s tebou těžko někdo pustí do diskuze. Tyhle tvé nesmyslné výlevy přitáhnou pozornost maximálně tak podobných horkých hlav, s nimiž se budeš donekonečna hádat.

Já osobně nesouhlasím téměř s ničím, co jsi napsal, ale na nějaké překřikování opravdu nemám chuť.