Já nechtěl technologii rozebírat, protože není z mého pohledu tak podstatná, ale problém Gray Matter je v animacích. Grafika pozadí je hezká, hudba a dabing perfektní, ale animace postav jsou toporné, nepřesné, a animované sekvence mi ve formě polostatických artworků také moc nesedly. Kdybych měl Gray Matter po stránce animací srovnávat s Heavy Rain, tak je to jako srovnávat mrtvolu s opodál soutěžícím atletem. Ale tohle není v mém pohledu pro Gray Matter klíčový ukazatel, i když samozřejmě pokud by dialogy a nehratelné scénky byly zpracovány filmovým způsobem, zanechaly by v člověku diametrálně odlišný dojem. Ale kdyby chyby. Rozpočet byl hodně přiškrcený, s tím Jane nemohla nic dělat.

tohle ze ma byt recenze? skoro jako by to autor ani nehral, vetsina textu jsou jen prazdny fraze, ktery by se hodily skoro na jakoukoliv adventuru.. a kdyz autor uz nekde neco vytyka, vubec nezmini proc, priklady vesmes zadne. gray matter jsem dohral a je to v prvni rade o pribehu, o atmosfere, o napeti a o promyslenem pribehu, ktery je hraci davkovan postupne a musim rict i bravurne. kdo jiny, nez jane jensen by v deji, kde za celou dobu zemre vsehovsudy pouze jedina postava, dokazal vykresat drama, ktere v dnesni dobe nema obdoby.

A to je to technicky tak spatne? V recenzi se o grafice a technicke strance hry nepise a podle screenu se mi zda, ze to vypada lip nez napr. Still life nebo Secret files?

Neplanujete zavest neco jako "druhou stranu mince"? Bez tohohle komentare mi recenze prijde ponekud nekompletni.

S tímto názorem plně souhlasím *2*

Přátelé, já myslím, že není na místě do Martina Bacha tolik šít. Jeho výtky jsou podložené - to prostě nikdo nemůže popřít. A jakou kdo dá těm výtkám váhu, to už je věc osobního názoru a vkusu. Faktem je, že Gray Matter je HODNĚ rozporuplná hra. Už když jsem já tuhle hru recenzoval, a to bylo dřív, než vyšla v Německu a tudíž nebyla na webu publikovaná jediná recenze, jsem tvrdil, že tahla hra bude hrozně rozporuplná a její hodnocení budou lítat od 6 po 10 podle toho, jak koho pohltí příběh a jak kdo k té hře přistoupí. A zdá se, že tomu tak skutečně je. Na Gray Matter se dá dívat různými pohledy téměř ve všech směrech.

1) Příběh. Pro někoho je scénář úžasně osobitý a originální. Souhlasím s tím. Pro jiné není dostatečně pohlcující a tajemný, jako byly scénáře Gabriela Knighta. Také souhlasím. Jane stvořila něco JINÉHO, co nesedne každému. V tom je podle mne skrytý celý problém.

2) Hratelnost. Gray Matter je old school adventura se všemi pozitivy i negativy. A opět se na to můžeme dívat různě. Hra používá praktiky, které známe z Gabrielů, a pouze je jemně zjednodušuje tím, že například není tolik interaktivních objektů na lokacích nebo je k dispozici funkce označení všech objektů na obrazovce. Ale triggery zde jsou. Jsou to staré praktiky, které ti, co jsou na ně zvyklí (třeba já), přejdou bez povšimnutí, ale novým hráčům nebo těm, kteří vidí i za hranice žánru adventur, vadí - berou je jako překážky. Stejně tak pokud je člověk ohromen příběhem, hledí vcelku slepě k některým nedostatkům v hratelnosti. Souhlasím s tím, že kouzelnické minihry se moc nepovedly, nevyžadují po hráči žádnou kreativitu, jsou stereotypní. Stejně tak některé úkoly, které spočívají jen v hledání konkrétních věcí v Dread Hill House nebo v parku, mají k tomu, aby hráče nadchnuly, hodně daleko. Ale zase - buď to akceptujete jako obstojnou a standardní "výplň" k tomu, abyste se posunuli dál ve skvělém v příběhu, a nebo to berete jako překážku.

Takže abych shrnul to, co jsem chtěl říct: v Gray Matter jde o jediné: jak moc si zamilujete příběh. Pokud vás příběh okouzlí, neuvidíte, anebo mávnutím ruky přejdete, řadu drobných negativ. Pokud vás příběh nedostane do kolen, tak ty negativa uvidíte snáze a budete je mnohem víc vnímat. Tohle je případ Martina Bacha a trošku i můj, i když já mám ve zvyku "drobnosti" přecházet a soustředit se jen na výraznější nedostatky, kterých ale zase na Gray Matter tolik není (nemluvím o technické stránce).

ja bych grafickou stranku adventur nepodcenoval. samozrejme souhlasim ze v prvni rade jde o pribeh a atmosferu. u mne ale i zobrazeni hraje roli. GK1 mel i na svou dobu moc hezkou grafiku. 3d gk vubec nesluselo. ale je to jen muj subjektivni nazor. Adventuram podle me nejvic sedi rucne malovana grafika. 3D mi zas tak moc nevadi kdyz je pekne udelano, ale davam prednost 2d malovanym

Nemam vela casu, tak sa zatial vyjadrim len k prvemu odstavcu.

"Dobra hra bude mat uspech bez ohladu na jej typ."

Chces tym povedat, že kusky ako napr. Toonstruck, Psychonauts (otrepany priklad a trochu sporny, Tim Schafer sa u tejto hry v rozhovoroch vyjadroval prekvapivo spokojne, co sa tyka trzieb) prepadli nie kvoli prislusnosti k obskurnemu zanru / bizarnosti, ale preto, ze jednoducho neboli dobre? Ze kazdy rok vydavana nova CoD ma uspech vdaka tomu, ze je skvelo nadesignovana a nema to nic spolocne s jej prislusnostou k FPS zanru? Chces povedat, ze studio Access je nutene vyrabat pritrouble casual hry a Troika zanikla preto, ze ich hry jednoducho "na to nemali"?.

Uspech a kvalita hry su dve velmi odlisne veliciny, jedna nepodmienuje druhu.

Zatial tolko. Cheerio. *3*

Jak už jsem napsal výše, tahle hra skutečně nesedne každému (respektive styl vyprávění). Názory se můžou lišit (a u této hry i hodně budou), ale recenze mi přijde hodně negativistická, tahle hra si to nezaslouží. Co je v recenzi popisováno není vždy nutně zápor a musím říct, že my chybí poznámka o jakýchkoliv kladech. To hra skutečně žádné nemá? Co kvalitní dabing, propracované charaktery postav, zajímavý příběh, zajímavé úkoly...

V prvni rade se omlouvam za svoji cestinu, neni to muj rodny jazyk. Taky vam chci podekovat, ze jste se podujal takrikajic zvednout hozenou rukavici a odpovedet na muj prispevek. I kdyz byl adresovan vam, nepredpokladal jsem, ze se zapojite do diskuze primo, ale tohle jenom poukazuje na profesionalitu jak vasi, tak celeho games.cz jako takoveho. Jsem rad, ze jsem se ve vasem mladem teamu nesklamal a smekam svou namornickou capku. Uz timhle jste si "zajistil moralni vitezstvi" v jakekoliv rozepri kolem recenze samotne. Co se tyka samotneho GM, nema moc smysl dale se dohadovat, protoze vy jste ho hral a dohral, zatimco ja ne.

That said...

Vite, hlavni duvod, proc se my dva neshodneme, je zasadni nazorovy rozchod v otazce, jestli muzeme stare hry hodnotit dnesnimi standardy a naopak. Z vasi odpovedi vyplyva, ze podobne jako vetsina recenzentu jste za prisnou diferenciaci a rozlicni uhol pohledu na rozlicne stare hry, ktery bere do uvahy historicky vyvoj a pod. Ja naopak zastavam nazor, ze hry, ktere byly dobre a zabavne kdysi, zustanou dobrymi navzdycky a nestraceji casem na hodnote. A proc ne? Tim padem obstoji v porovnani s temi dnesnimi (technologicke zpracovani stranou, ale to stejne neni klicove). Skuste si svuj pristup dvojiho metru aplikovat napriklad na literaturu nebo film a uvidite, jak se tahle rozsirena herne-novinarska teorie kritiky zborti.

Tohle je jeden z hlavnich problemu dnesne herni novinariny - kazdorocna opakujici se amnezie (pozor, ted nemluvim o vas, ale o tom, k cemu takovato filozofie dvojiho metru muze vest). Jak jinak by Killzone 2, vsemozne Halos, MWarfary a Unchartedy mohli dostavat vsechna ta 9kova hodnoceni, kdyby je recenzenti jednoduse porovnavali s tim co bylo pred nima? Kdo si dnes vzpomene na Killzone 2 (zly priklad - vzpominky jsou oziveny pripravovanym datadiskem s trojkou v nazvu), hru, ktera v temer nicem nevynikala nad prvni Call of Duty? Ale to snad jiz odbocuji.

Kazdy se dnes ohani argumentem s ruzovyma nostalgickyma brylema. Ja hraju povetsinou starsi hry a jsem spokojen. Vim, neni to dobre pro trh. *3* Zhrnuto a podtrzeno, vase standardy se zjevne vyvijeji (alespon co se tyce adventur), zatimco hry (Jane Janesenove), k jejich smule, patrne ne. Ale ja si jednoduse nemyslim, ze veci, ktere hre vycitate, jsou ty, ktere rozhodnou, jestli se stane nadcasovou klasikou, nebo nikoliv.

ve dvojce to tak skutecne bylo

Ono taky v GM nemusíš projít každý dialog a dokonce ani každý pkol, je tam několik vedlejších věcí, které udělat nemusíš. Samozřejmě, jsou předměty a jsou části dialogů, které si poslechnout musíš, jinak se těžko dostaneš dál.

Samozřejmě, že je zaujatý. Svým způsobem každá recenze je zaujatá. Faktem je, že Gray Matter je trochu něco jiného, než Gabriel Knight a je potřeba to tak brát. Příběh není tak tajemný, je trochu civilnější, ale část záhad a tajemna je tam pořád. Na rozdíl od recenzenta nepovažuju úkoly k dostání se do kouzelnického klubu za zápor, přišly mě celkem zajímavé a určitě do hry patří. Je to ta civilnější část příběhu, která pomůže odpočinout od pátrání po záhadách. Totéž je s aktivací předmětů až po určitých činnostech. Taky to nemám příliš v lásce, ale jsou prostě pasáže, kdy to autoři potřebují použít až v určitých případech a pokud to není příliš často a dá se to logicky odůvodnit, tak proč ne... Naopak mi hodně chybí zmínka o propracovanosti celého příběhu a výborně napsaných dialozích, propracovaných charakterech postav, velice povedeném anglickém dabingu. Bodovací systém je hodně velkým motivátorem, který žene hráče za hledáním nepovinných úkolů (o těch v recenzi taky není zmínka, byť nejsou tak podstatné), inteligentní mapa ve stylu GK3 ukazuje, kde je potřeba ještě něco udělat k úspěšnému dokončení kapitoly (a dokonce barevně odlišuje, kde je potřeba udělat povinné a kde nepovinné kroky).

Na závěr bych si dovolil to shrnout citací BigPetera, který ji nestihl použít v recenzi, takže ji snad můžu použít zde - "Hra má nezajímavou hratelnost. Ona je sice logická, přímo související s příběhem, dobře strukturovaná, ale zároveň je nezajímavá
až nudná."

Proto píšu od začátku, že tato hra (a hlavně konkrétně příběh a styl jeho vyprávění) musí hráči sednout. Pokud je to jeho šálek kávy, dokáže se pro hru nadchnout a může to interně hodnotit jako 9/10. Pokud ale na tento způsob nepřistoupí a "nedostane se do hry", pak i těch 6/10 může být reálných.

Mas sice dobre dovody a pravdu v mnohych veciach ale stale nesuhlasim(aspon nie so vsetkym). *5*

Nemyslim si ze upadok adventur nastal koli obtiaznosti ale prave gameplay mechanics. Dobra hra bude mat uspech bez ohladu na jej typ. Obtiaznost je relativna vec, 3D hra i strategia moze byt tak obtiazna ze ju to pochova.

S inym zanrom by som neporovnaval. Napr. RPG hry maju mnhoho inych prvkov, mnohokrat i minihier zakomponovanych do jedinej. Obsahuju bojovy system(akcny alebo iny), minigames, puzles, dialogy atd..
Ted si vezmi adventuru. Jedine co adventura ma je riesenie puzlov a dialogy(pribeh je u mna dolezity v skoro kazdej hre hlavne RPG). Preto ma zaraza ked su tak casto v tychto hrach dialogy suche, zbytocne, od veci a nasilu a ked gameplay je zalozena na casto od veci puzloch a nelogicnostiach. Adventura by sa mala hrat ako interaktivny dej, prirodzene, s rozsiahlymi moznostmi dopracovania sa k cielu, s moznymi dosletkami a zvratmi podla zvolenej cesty... alebo aspon s puzlami ktore davaju zmysel. Nemali by stavat obtiaznost na zakysoch ktore uvadza recenzent GRGL nizsie.

Co sa pribehov v adventurach tyka, je to prva alebo druha najdolezitejsia vec u tohoto typu hier a pozri, vacsinou nic moc. Na dej v BG2(RPG) nema ziadna adventura aka kedy vysla, Xenosaga1-3(RPG) ta dozenie k slzam. Sakra, este i niektore 3D akcne hry maju lepsi dej nez vacsina adventur.
U 2D adventur okrem nakreslenia statickej sceny jedine co treba je zaujimavy dej, dobry voice acting a gameplay/puzles ktore davaju zmysel. Vacsina z toho skoro nikdy neni dost dotiahnuta. Takove RPG(treba BG2 ktore si sam uviedol), to ma aj super dej aj zaujimavy bojovy system aj skvele dialogy aj gameplay a omnoho viac. O-M-N-O-H-O! Samozrejme, veci ako BG2 pridu tak raz za xx rokov ale vezmi gameplay z napr. Fahrenheit, to je typ adventury ktory by prezil. Dodnes nezabudam ako som sa na zaciatku rozhodoval kam skryjem mrtve telo(moznosti!). Hra ma nutila LOGICKY uvazovat v ramci prostredia v ktorom som sa nachadzal s moznymi neskorsimi nasledkami. Ci uz ako celok ta hra sklamala alebo nie je druha vec(mna rozhodne nie), to bol ten spravny smer kam sa mali adventury uberat. Neni to to iste ako s modernymi FPS kde tahas jedinym tunelom, to JE dumbed down.

Diky za prispevek. Mym cilem rozhodne nebylo zatloukat hrebicek do rakve adventur - mam tenhle zanr rad vic, nez kterykoliv jiny, a verim, ze by vam to potvrdil kdokoliv, kdo mne zna. Ale to pro me nemuze znamenat, ze budu stranit nejake hre, jenom proto, ze je adventura, to doufam chapete.

K vasim pripominkam - GK serii jsem samozrejme hral, a zejmena prvni dil povazuji za jednu z nejlepsich adventur, se kterymi jsem mel tu cest. Ale z hlediska GM nejsou vlastnosti GK relevantni. Ty hry od sebe deli vice jak deset let (v pripade jednicky dokonce 17, pokud se nepletu), a to, ze v GK2 a GK3 byly pouzity podobne herni postupy jako v GM neznamena preci, ze nemame pravo tyhle vlastnosti GM vycitat. Nerozumejte mi spatne - me rozhodne nevadi, ze je GM klasickou point'n'click adventurou. Vadi mi nevyvazena hratelnost, nelogicky odduvodnene triggery a casti pribehu, ktere by bylo mozne bez jakekoliv skody vypustit, a hre by to neublizilo, spise naopak.

Tzn. stojim si za tim, ze je mozne mit rad stare adventury, a zaroven videt na Gray Matter chyby. Kazdy herni zanr se vyviji a postupem casu zacnou byt nektere jeho prvky prezite - sam pisete, ze v adventurach jde o to vychutnat si pribeh, prostredi a repliky postav. S tim na 100 % souhlasim, a proto mi vadi, ze v GM jsou prvky, ktere mi tenhle zazitek zneprijemnuji.

V te dobe mi neprislo, ze Gabriel Knight 3 vypada blbe. Ale ono je to jedno, protoze tam slo hlavne o system kamery v 3D adventure, coz do dneska na to nikdo nenavazal, a podle me byl Gabriel Knight 3 v tomto bezkonkurencni. I z dnesniho pohledu (a prave) je to hodne vyjimecna hra.

Ze GK3 vypadal blbe, to jako opodstatnuje nizke hodnoceni? Odkdy grafika = kvalita hry = celkovy dojem? *4* Nebo to myslis nejak jinak? Tex Murphy - hm, jedna z nejlepe napsanych a nejatmosferictejsich serii, co znam. A ze tenkrat toho k hrani moc nebylo? Dovolim si nesouhlasit, ba tvrdim pravy opak - mnozstvi zajimavych her bylo tehdy mnohem vetsi nez dnesni stav, kde ctyri mega vydavatele vypusti na trh par dobrych her za XXX milionu $, coz jsou stejne vsechny jako cez kopirak, nebo rovnou datadisky (i kdyz se jim tak oficialne nerika).

Jiste, tvuj znamy, veliky fanda adventur, ktery nemuze dva mesice vydrzet a radeji si hned hru koupi z nemecka (tehdy ani nemel jistotu, jak je to s anglictinou) hru pujci tobe, protoze ty klasicke debilni adventury nemas rad (tva slova). Presto si vylozene pujcujes Gray Matter (schvalne, jaka je tam ochrana?) i kdyz ten zanr ti nic nerika, jen proto, aby sis to zahral a do diskuse napsal ubohy prispevek, jak se ti hra nelibi.

Jo a mimochodem, pujcovat si hry od kamarada take neni legalni. Na zacatku jsem te zadal, aby sis nevymyslel pohadku, takze sis to mohl odpustit, ale neodpustil...

Ono to má hodně do činění s tím, že intro je nepoužitelné (ani po třech shlédnutích jsem pořádně nepochopil, oč tam jde). Je taky důležité si přečíst manuál, aby měl člověk aspoň zásadní povědomí o charakteru a cílech hlavní postavy. Celá první kapitola je hodně rozvláčná, hráč se sžívá s prostředím, "jakoby" se nic neděje. Smysl určitě dává, ale myslím si, že to mohlo být zvládnuto v trochu svižnějším tempu.

a proč by ne? s hrou jakous takous zkušenost mám, tak jsem ji popsal, příště se spíš zamysli ty než někoho obviníš z tak těžkého zločinu *3*