lidstvo, kdyby měl moc –, tento Alexander I., jakmile splnil

své poslání a pocítil na sobě ruku boží, uznává najednou nicotnost

této domnělé moci, odvrací se od ní, odevzdává ji do rukou

lidí, kterými pohrdá a kteří jsou hodni pohrdání, a říká

jen:

„Ne nám, ne nám, ale jménu Tvému! Jsem také člověk jako

vy; nechte mě žít jako člověka a přemýšlet o své duši a o Bohu.“

Po chvíli za ním přišel sluha s Dessalesem. Dessales mu

kněžniným jménem vyřídil, že ho velmi ráda uvidí a že ho prosí,

aby jí prominul ten nedostatek obřadnosti a přišel za ní nahoru

do jejích pokojů.

V nizoučkém pokojíku osvětleném jedinou svíčkou seděla

kněžna a ještě kdosi v černých šatech. Pierre se pamatoval, že

kněžna měla vždy kolem sebe nějaké společnice, ale jaké to byly

společnice, to nevěděl a nevzpomínal si. To je jedna z nich,

Hraběnka Marja měla chuť mu říci, že nejen chlebem živ je

člověk a že připisuje příliš mnoho významu tomu hospodářství;

avšak věděla, že to říkat nemá a že by to bylo zbytečné. Vzala

ho jen za ruku a políbila ji. Nikolaj pochopil toto ženino gesto

jako schválení a potvrzení svých názorů a po chvíli tichého

přemýšlení pokračoval zase ve svých úvahách nahlas.

„Víš, Marie,“ pravil, „právě přijel Ilja Mitrofanyč (to byl

hospodářský správce) z tambovské vesnice a povídal, že nám

Rozum vyjadřuje zákony nutnosti. Vědomí vyjadřuje podstatu

svobody.

Svoboda ničím neomezená je v lidském vědomí podstatou života.

Nutnost bez obsahu je lidský rozum s jeho třemi formami.

Svoboda je to, co je zkoumáno. Nutnost je to, co zkoumá.

Svoboda je obsah. Nutnost je forma.

jiných sil – jako je pohyb kol; další působení rozumu – jako je

kouř odnášený větrem.

Dokud se píší životopisy jednotlivých osob – ať už jsou to

Caesarové a Alexandři, nebo Lutherové a Voltaiři – a nikoli historie

všech, bez výjimky všech lidí zúčastněných na události,

není možné nepřipisovat jednotlivým osobám sílu, která nutí jiné

lidi, aby usměrňovali svou činnost k jednomu cíli. A jediný

takový pojem historikům známý je moc.

dům byl vybudován na starém kamenném základě, ale byl dřevěný

a omítnutý jen zevnitř. Velký prostorný dům s nenatřenou

prkennou podlahou byl zařízen zcela prostými tvrdými pohovkami

a křesly, stoly a židlemi, vyrobenými vlastními truhláři

z vlastních bříz. Dům byl prostorný, s místnostmi pro čeleď

a s pokoji pro hosty. Příbuzní Rostovových a Bolkonských sjížděli

se někdy na návštěvu do Lysých Hor s celými rodinami,

Cíle je dosaženo. Po poslední válce roku 1815 stojí Alexander

na vrcholu možné lidské moci. Jak jí používá?

Alexander I., tvůrce evropského míru, člověk od mládí usilující

jen o blaho svých národů, původce liberálních novot ve

své vlasti, nyní, kdy, jak se zdá, vládne největší mocí, a tudíž

i možností učinit své národy šťastnými, v době, kdy Napoleon

ve vyhnanství osnuje dětinské a lživé plány, jak by obšťastnil

A tato prostá slova a pohled a výraz obličeje, jimiž je doprovodila,

byly pro Pierra po celé dva měsíce předmětem nevyčerpatelných

vzpomínek, dohadů a šťastných snů. Budu na vás čekat…

Ano, ano, jak to řekla? Ano, budu na vás čekat. Ach, jak

jsem šťastný! Čím to jen je, že jsem tak šťastný! říkal si Pierre.

Nepojede náhodou někdo z Liberce? 😀