Pravda, pokud námět není cíleně béčkový a záměrně braný nevážně, je důležité, aby dával smysl. V tom třeba pro mě tkví kouzlo kvalitní sci-fi.

Mě nejvíce sedí příběhy tipu prvního Deus Ex. Hráč sice ví, že jde o osud světa, ale to může nechat někde vzadu v hlavě a soustředit se na dílčí příběhy, kde vše se sebou souvisí a zamotává.

Vtažení o děje je podle mě více dáno počtem momentů, kdy vás příběh dokáže překvapit a ve finále nezáleží jestli jde o konec světa, nebo najít člověka co vás střelil do hlavy.

Nesouhlasím, hry nehraji pro to abych se koukl holce pod sukni :D ( ale jo pokud vypadá hezky a mě se líbí kouknu se rád :)) ) Nicméně Nier mělo docela zajímavý příběh jak říkáš ty "lore" a krom hezké postavy celkem i když jen robotické i docela dojemné... hrr asi si to dám už z toho sucha šílím a líbili se mi ty starší mechaniky a odkaz na staré hry (Galaga space invaders?) i to ukádání a souboje měli štávu... parádní dílo tY jen prostě nemáš rád japonce nebo už ses jich přeystil.

Určitě možná s vámi tak úplně nesouhlasím, co se týče té stupidity. Nezřídka se stane, že je něco "wau", ale po krátkém zamyšlení vyvstávají otázky typu proč.., ale vždyť..? Které zážitek mohou negativně ovlivnit, ale na to máme každý svůj metr.

Ta pasáž s atomovkama  se vztekem ke všem byla zásadní! Ty si můj člověk , přesně tak rád bych už konečně nějakou hru kde bych se mohl vyřádit 😎

Tak! Ty jsi to pochopil líp než ten android :-) Samozřejmě by se to dokonale propracovalo, aby to mělo ten feeling co bych chtěl, ale něco takovýho by mě lákalo nejvíc. Jo, máš pravdu, škoda že se toho vývojáři bojí :(

takové lepší hatred ale s pojntou ? sem s tím! ono vůbec, her kde se někdo mučí je strašně málo ( zlatý Manhunt, 1 hlavně ale i 2)

Myslíš jak ten "konec mohl být nebo "možná někdy bude?" :D

Nehrál jsem ani jedno, ale určitě souhlasím, že záleží hlavně na zpracování. Člověk může po dvacáté hrát hru, vidět film nebo číst knížku, ve které jde opět o záchranu světa, ale zpracování je to, co udělá ten daný zážitek nezapomenutelným. Když je jakékoliv téma podané zábavně, v závěru nezáleží na míře jeho stupidity.

Nejde o obsah, vždy jde jen o zpracování. Před dvěma týdny jsem asi po 15 zachránil svět v Gothicu 2 a pořád mě to baví. Když jsem rozehrál PoE 2, tak jsem myslel,  že ta hra poletí z disku, protože takhle pomalej a odfláklej start to se jen tak nevidí. 

Komentář - základní žánr analytické racionální publicistiky, jehož cílem je vysvětlit a zhodnotit z různých úhlů pohledu aktuální sociální jev nebo problém a zaujmout k němu stanovisko, eventuálně získat posluchače pro nějaký názor.

- problém - nadužívání tématu záchrany světa - check

- analýza několika případů - check

- subjektivní stanovisko autora - check

Jo, jasně, vůbec to není komentář k nějakému hernímu jevu. 

Asi teď budu filozofovat nebo slovíčkařít. Naděje je základní instinkt bez kterého by se nepohnul svět. Ať už je to naděje na bohatsví, lásku, lepší život nebo i zábavu. Bez naděje se podle mě začne člověku rozsýpat ego(já). Ne nadarmo se říká, naděje umírá poslední. Tím pádem jsi imho vyloučil všechny příběhy světa.

a co ta pomsta v Kingdom Come? Najdu a zabiju Markraběte von Aulitz, pomstím svého otce a získám zpátky meč, nebo jak byl ten konec? 😉

V zásadě ztrácím vážnější zájem o herní nebo filmový příběh, jakmile v něm významněji figuruje:

- záchrana světa

- starodávný mocný artefakt

- vyvolený

- proroctví

- pomsta

- naděje jako hnací motor

"Kdyby Bezejmenný neexistoval, nic hrozného by se vlastně nestalo"

Nešťastný příklad. Toto je velmi daleko od pravdy. Jedním z největších odhalení celého příběhu je právě to, že Bezejmenný:

a) je nesmrtelný

b) občas prodělá naprostou změnu osobnosti

c) je v tomhle cyklu uvězněn už tak dlouho, že dokázal už příliš mnohokrát být natolik mocným a vlivným, že natrvalo významně změnil svět. Ergo sám Bezejmenný obrovskou částí svého vlastního světa. 

BTW S  drobnými obměnami platí totéž i pro nový Torment.

Ale ano, ani v jednom Tormentu svět nezachraňujete a je to velmi osvěžující.

Tohle není komentář.

Jen více názorových článků redaktorů.

"Dragon Age 2 ... Konfrontace mágů a templářů působila přirozeně a její výsledek nezávisel jenom na vás"

HAHAHAHAHAHAHAHAHA

Na konfrontaci těch 2 skupin nebylo vůbec nic přirozeného. Maximálně tak v prvních aktech to tak mohlo vypadat, protože se to ještě moc neřešilo a Hawk měl jiné starosti. Ale jakmile to začalo být hlavní náplni děje, tak člověk brzy pochopil, že obě strany konfliktu se posunuli ze statusu "lehce otravní" na "úplně retardovaní". Grand finále, kde Hawk zabil úplně všechny, bylo třešničkou na dortu (scénaristické) stupidity.
Spíš bych řekl, že první části hry s expedicí (a zradou) a následný trable s Qunari byla tisíckrát lepší než finální spor templářů a mágů.

Jinak s autorem s článkem víceméně souhlasím. Nasílím tlačit jakousi "záchranu světa" je spíš otravné, než užitečné. Kromě v článku zmiňovaných her, bych ještě přidal první díl Divinity Original Sin. Tak béčkově průměrnou a nezáživnou dějovou zápletku o záchraně světa aby člověk pohledal (ještě štěstí, že zbytek hry byl dobrý, jinak by Lariani zkrachovali)

Vzhledem k tomu, že komentář je forma žurnalistiky, tak to opravdu správně nechápeš.

Pokud to správně chápu, tak už se tady do budoucna nebude dělat žurnalistika, ale takovéhle blogískování.

A to mi Petr Poláček sliboval, že teď už to bude jen lepší!