No, řešení víceméně lokálních problémů je běžné i v těch záchranách světa  a stejně tak hrdina na začátku často mívá jinou motivaci než spasit svět. 

Fallout 2 naopak naplňuje jednu z obvyklých šablon, kdy hrdina napravuje něco "menšího", jen aby zjistil, že za to nakonec může zlosyn ohrožující celou zemi/planetu/vesmír. Jen tomu dali menší předehru.

Divinity OS 1 zacinala jako detektivka vysetrovanim vrazdy 😉

když napíšeš samozřejmě a nedáš k tomu žádnou argumentaci, jsi za vola ty :)

Hledaní Ciri tě zavede k záchraně světa. Je úplně jedno, jaký oslí můstek tě zavede k tomu finále, finále je čistokrevná záchrana světa před všehozlem. Deal with it.

Mně osobně také záchrana světa stále baví. Ovšem uznávám, že jako motiv ve hrách je to velmi velmi nadužíváno. Není nad diverzitu, pak si může vybrat každý.

Přesně! Taky se celkem marně snažím vzpomenout na modernější RPGčko s dobře postaveným postupem od začátku do rozumně položené záchrany světa... Pro mě to z "novějších" (tj. po roce 2005) je Inquisitor a Underrail, ale ani u jedné hry to vizuálně a designově nějak velemoderně nevypadá :)

Jasně, taky to k tomu časem trošku spěje, ale většinu herního času člověk řeší vesnici a víceméně lokální problémy...

Tak hlavni linka "zachrana sveta" ma urcite smysl a opodstatneni, jako hlavni tahak celeho pribehu. Jen nesmi hned v uvodu polozit polovinu karet na stul a hned vyvolat rozpacitou otazku: "Aha, uz zase?" Pokud je hrozba dostatecne originalni, dej nepredvidatelny a hlavne hra nedava uplne okate najevo, ze vy jste ti jedini uzasni dobrodruzi, co vsechno spasi, tak proc ne. Pokud se dej stavi postupne, na zdanlive nesouvisejicich dilcich pribezich (potazmo questech) a postupne vsechno roste a zapada do sebe, buduje drama a cely dej se vyviji, muze to mit grady a poskytnout dobry zazitek i pres ponekud omsele hlavni tema. Bohuzel je smutnym faktem, ze si ted na prvni dobrou nedovedu vzpomenout, ktera hra neco takoveho za posledni dobu mela. Ty pametihodne hry jsou zpravidla starsiho data...

Ve větě "Když osud světa visí na vlásku, asi byste neměli v nějakém sidequestu pomáhat farmáři najít jeho kozy" vidím promarněnou šanci na poutavější formulaci. Stačila by menší úprava:

"Když osud světa visí na vlásku, asi byste neměli v nějakém sidequestu pomáhat farmářce hledat její kozy".

Podobně nevyužitý potenciál podle mě skýtá i poslední věta článku, která zní: "Někdy je zkrátka lepší nemít vůbec žádné jméno a být zjizvený k nepoznání, než mít chlupatá chodidla a jmenovat se Pytlík."

Tolik můj příspěvek k debatě o zachraňování světa ve stereotypech RPG fabulace.

P.S. - Na závěr přeci jen jeden odkaz.

Já všechny DA hrál na konzoli. 😀 

Ale chápu, série se za ty tři díly hodně změnila.

Tak zrovna ve Falloutu 2 se svět nakonec zachraňuje taky, když chce Enkláva vyhladil všechny mutanty včetně i lehce ovlivněné populace.

Jsem rád, že nejsem jediný koho záchrana světa už nebaví. Vlastně mě už ani netankuje být přehnaně namakaným hrdinou, lépe řečeno vyvoleným. Pokud to přirovnám k rozhodně velmi vydařenému Pillars of Eternity II,  vyhovovalo by mi být neznámým Principi, který si jen tak brouzdá z jednoho konce souostroví na druhý, potkává zajímavé lidi a řeší menší roztržky mezi ostatními frakcemi.

Haha, máš naprostou pravdu, v Arcanu jsem zrovna dost přemýšlel, že na tom, co "padouch" říká vlastně něco je :-) Celkově hrozně zajímavá hra, byť se tomu dá asi spousta vytknout, ten svět je parádní.

Já mám taky rád epickou záchranu světa, ale když je každý mainstreamový příběh o záchraně světa a zahraňuju ho postopadesátý,  tak si tak epicky nepřipadám. Pak je to spíš všední rutina.

Ja mluvim o Divinity 2, ne OS2. 😉

Samozřejmě se plete autor článku....

Možná se pletu ale Zaklínač 3 není zrovna nejlepší příklad pro tenhle článek. V Zaklínači 3 a vlastně ve všech dílech nejde v hlavní dějové nikdy primárně o záchranu světa. První zaklínač byl především o pomstě a honu na Azar Javeda, Dvojka o očištění jména a poslední díl byl především o záchraně Ciri a pokud si dobře pamatuji tak Geralt byl proti tomu aby Ciri bojovala proti Bílé zimě.

Divinity 2 Má konce kdy se svět zachránit podaří a dokonce mužeš se všemi postavami přežít a nestat se Silent Monk  a krome roku zotavování je jediné negativum stráta schopnosti  kouzlit nebezpečnou ale velmi silnou magii. Takže kolego co si zdupal ?

Výhoda arcana je že Hlavní Záporák Nekromancer má pravdu že po smrti je ráj a tedy dává smysl  všechny povrazdit a honem do nebe, je to střelené ale plně logické, a pozor On nemá jakesi Delizu. Virgil potvrdí že ten záporák SKUTEČNĚ MÁ pravdu. takže fakt jedna hra která vás donutí trochu přemýšlet.  a pozor jedna z postav(nemrtvá) automaticky zradí ve prospěch záporáka protože záporak dokaže osvobodit jeho bývale spolubojovníky ve zbrani z věčného utrpení. Arcanum vzalo Stereotypní přiběh a  zvratem bylo že to co se zdá Šílené je vlastně naprosto racionalní. jako 14 jsem se z toho málem zvencnul. žádnéj Torment ale rozhodně roven Masquarede Bloodlines.

Tak ten mě taky nenadchnul, těžce konzolovitej tak jsem zkusil zapojit gamepad a hrálo se to líp ale nebavilo mě to.