Tak hlavni linka "zachrana sveta" ma urcite smysl a opodstatneni, jako hlavni tahak celeho pribehu. Jen nesmi hned v uvodu polozit polovinu karet na stul a hned vyvolat rozpacitou otazku: "Aha, uz zase?" Pokud je hrozba dostatecne originalni, dej nepredvidatelny a hlavne hra nedava uplne okate najevo, ze vy jste ti jedini uzasni dobrodruzi, co vsechno spasi, tak proc ne. Pokud se dej stavi postupne, na zdanlive nesouvisejicich dilcich pribezich (potazmo questech) a postupne vsechno roste a zapada do sebe, buduje drama a cely dej se vyviji, muze to mit grady a poskytnout dobry zazitek i pres ponekud omsele hlavni tema. Bohuzel je smutnym faktem, ze si ted na prvni dobrou nedovedu vzpomenout, ktera hra neco takoveho za posledni dobu mela. Ty pametihodne hry jsou zpravidla starsiho data...

Myslím si, že problém je ve Vás, protože hrajete jen západní hry s velkou reklamou, chybí Vám diverzita, potom si myslíte, že Zaklínač 3 má dobrý příběh. Ne, nemá. V každém odvětví najdete spousty braků a málo kvality. Většina fantasy/scifi knih jsou taky naprostý brak, to samé jsou hry. Musíte hledat, musíte zkusit i to, co obvykle nehrajte, pak zjistíte, že vychází skvělé hry a vychazí i hry s příběhy za oponou.

http://www.digitallydownloaded.net/2018/07/yoko-taro-game-industrys-true-auteur.html

Tenhle borec nás zmátl i hlavní postavou, která ve finále vůbec hlavní postava nebyla.  

V zásadě ztrácím vážnější zájem o herní nebo filmový příběh, jakmile v něm významněji figuruje:

- záchrana světa

- starodávný mocný artefakt

- vyvolený

- proroctví

- pomsta

- naděje jako hnací motor

Hmm - západní tvorba a RPG je 9/10 her záchrana světa. Pane Pecháčku měl bys zkusit Nier např., oba díly nejlépe, když jste to zvolili příběhem roku, možná by to stálo za vyzkoušení, ne? I když nechápu, jak to mohl být příběh roku, když to půlka redakce ani nehrála viz Homola a Pecháček. 

Ve větě "Když osud světa visí na vlásku, asi byste neměli v nějakém sidequestu pomáhat farmáři najít jeho kozy" vidím promarněnou šanci na poutavější formulaci. Stačila by menší úprava:

"Když osud světa visí na vlásku, asi byste neměli v nějakém sidequestu pomáhat farmářce hledat její kozy".

Podobně nevyužitý potenciál podle mě skýtá i poslední věta článku, která zní: "Někdy je zkrátka lepší nemít vůbec žádné jméno a být zjizvený k nepoznání, než mít chlupatá chodidla a jmenovat se Pytlík."

Tolik můj příspěvek k debatě o zachraňování světa ve stereotypech RPG fabulace.

P.S. - Na závěr přeci jen jeden odkaz.

Mě nejvíce sedí příběhy tipu prvního Deus Ex. Hráč sice ví, že jde o osud světa, ale to může nechat někde vzadu v hlavě a soustředit se na dílčí příběhy, kde vše se sebou souvisí a zamotává.

Vtažení o děje je podle mě více dáno počtem momentů, kdy vás příběh dokáže překvapit a ve finále nezáleží jestli jde o konec světa, nebo najít člověka co vás střelil do hlavy.

Těší mě, že někdo o takových hrách pochybuje. Mně se dělá špatně při představě, že hraju Pillars nebo Baldurs Gate. Tyhle nudné fantasy klikací a vykecávací pobíhačky po mapě z horního pohledu, kvůli kterému to ani nemá žádnou atmosféru, jsou úplně nejhorší žánr.

Súhlasím s názormi, že časom sa to zachraňovanie sveta proste preje. Ono pointa je v tom, že nemôžete mať oboje- buď svet alebo osobný príbeh. Ak chcete zachrániť svet, tak všetko ostatné musí ísť bokom, hľadanie zatúlanej kravy farmára XY v dedine Z nepripadá v úvahu. Problém je, že samotná podstata rpg stojí na subquestoch a tvorcovia sú často neschopní scenáristi. Ak zachraňujete svet, všetko ostatné musí ísť bokom, musíte sa zamerať len na to, hra musí budovať atmosféru a tlačiť vás do záverečného boja, všetky vedľajšie aktivity sa musia týkať len a len tohto.  Perfektný príklad ako to nerobiť je masový defekt 3.  

Tiež už dám prednosť menším príbehom, osobnejším s väčším dopadom na postavy, maximálne čeliac len lokálnej katastrofe (zničenie mesta, a pod.) takže ak keď zlyháte, svet ide ďalej,  je tak uveriteľnejší,  vy môžete ovplyvniť len malú udalosť v ňom. Nevadí ak je príbeh klišé, ak je dobre podaný a má dobré charaktery postáv. V tomto vyniká Mass effekt 2 kde je vzťah medzi niektorými postavami fakt uveriteľný (Garus) či Dragon Age 2, ktorý má síce blbý, nelogický a primitívny príbeh, ale skvele vykreslil rodinu - v žiadnej inej hre som si nevytvoril tak silný vzťah ku svojej virtuálnej sestre ako tu ( na porovnanie, Demonicon tu zlyhal, rovno vám podal vzťah, kým v DA2 ste si ho museli hneď na úvod aj keď v rýchlosti vytvoriť a až potom ďalej budovať).

Asi by sa mali autori inšpirovať v japonských anime, tam sú partie postáv, ich charaktery a ich vzájomné vzťahy na oveľa vyššej úrovni. Problém je, že väčšina má zaužívanú rovnicu, že rpg je o záchrane sveta a marketingový nápis " zachráňte svet" znie lepšie ako "zachráňte svoju dedinu"

Osobně mi taky zachraňování světa baví, byť v ME je to budováno s citem a ME3 je spíš neumětelská celkově. Popravdě je tohle zachraňování světa úmorné v kterékoliv látce.

slusnej trolling..