Proč nemám rád RPG příběhy, které mě nutí zachraňovat svět
-
Pokud to správně chápu, tak už se tady do budoucna nebude dělat žurnalistika, ale takovéhle blogískování.
A to mi Petr Poláček sliboval, že teď už to bude jen lepší!
-
-
Jen více názorových článků redaktorů.
-
Vzhledem k tomu, že komentář je forma žurnalistiky, tak to opravdu správně nechápeš.
-
-
Tohle není komentář.
-
-
Komentář - základní žánr analytické racionální publicistiky, jehož cílem je vysvětlit a zhodnotit z různých úhlů pohledu aktuální sociální jev nebo problém a zaujmout k němu stanovisko, eventuálně získat posluchače pro nějaký názor.
- problém - nadužívání tématu záchrany světa - check
- analýza několika případů - check
- subjektivní stanovisko autora - check
Jo, jasně, vůbec to není komentář k nějakému hernímu jevu.
-
-
Hezky sis z toho, co ti vypadlo z Google, vybral jen to, co se ti hodilo. Googli dál. :)
-
-
Zato tobě googlení zjevně nešlo, když ses na reakci zmohl až po tak dlouhé době a stejně je to jen ubohé vycouvání bez jediného protiargumentu.
Prostě klasický dworkin, který nepřiznává chybu.
-
-
Reakce na příspěvek:
O svém volném času rozhoduju já a podle toho rozhodnutí buď reaguju na komentář hned, nebo až se mi chce, nebo třeba taky nikdy.
Nicméně to, co ti Google vyhodil, ale tys to "náhodou" přehlídnul, je to, že komentář sice obsahuje subjektivní prvky, ale primárně je to úvaha. Tady tenhle text je primárně exhicií autorova osobního herního vkusu, jejíž objektivní přínos je nula. Co jsme se z toho textu dozvěděli, co jsme nevěděli? Nic. Dozvěděli jsme se, co má rád Pecháček. Mně je u zadele, co má rád Pecháček. Nechci se učit jeho vkus a nechci si pamatovat co má rád, co nesnáší, jakými traumaty prošel a co všechno ho formovalo tak, že píše, jak píše. Tohle všechno má on sám zavřít do šuplíku dřív, než sedne za klávesnici. Což evidentně nedělá. Kdybych ten text měl nějak kvalifikovat, tak je to hodně nepodařený esej. Pro srovnání - výborné eseje píše Lukáš Grygar. Ale mám k nim ty samé námitky, protože se dozvídám hodně o autorově osobě a málo o problematice.
-
-
-
-
-
-
-
Nevim no u některých her mi to nevadí, ale třeba u Dragon Age Inquisition mi to vadilo tak hodně, že sem to přestal hrát. Vůbec mě svět nezajímal proč bych se měl starat :D
-
-
Svět nesvět, mě DAI získal gameplayem..
-
-
Tak ten mě taky nenadchnul, těžce konzolovitej tak jsem zkusil zapojit gamepad a hrálo se to líp ale nebavilo mě to.
-
-
konzolovitej je pojem zahořklého pctarda, který ale vůbec nedává význam... zvlášť když na pc existuje tolik tupých primitivních mmo a moba her...
-
-
Jistě trollíku.
-
-
Já všechny DA hrál na konzoli. 😀
Ale chápu, série se za ty tři díly hodně změnila.
-
-
-
-
"Dragon Age 2 ... Konfrontace mágů a templářů působila přirozeně a její výsledek nezávisel jenom na vás"
HAHAHAHAHAHAHAHAHA
Na konfrontaci těch 2 skupin nebylo vůbec nic přirozeného. Maximálně tak v prvních aktech to tak mohlo vypadat, protože se to ještě moc neřešilo a Hawk měl jiné starosti. Ale jakmile to začalo být hlavní náplni děje, tak člověk brzy pochopil, že obě strany konfliktu se posunuli ze statusu "lehce otravní" na "úplně retardovaní". Grand finále, kde Hawk zabil úplně všechny, bylo třešničkou na dortu (scénaristické) stupidity.
Spíš bych řekl, že první části hry s expedicí (a zradou) a následný trable s Qunari byla tisíckrát lepší než finální spor templářů a mágů.Jinak s autorem s článkem víceméně souhlasím. Nasílím tlačit jakousi "záchranu světa" je spíš otravné, než užitečné. Kromě v článku zmiňovaných her, bych ještě přidal první díl Divinity Original Sin. Tak béčkově průměrnou a nezáživnou dějovou zápletku o záchraně světa aby člověk pohledal (ještě štěstí, že zbytek hry byl dobrý, jinak by Lariani zkrachovali)
-
Raději epickou záchranu světa, kde skutečně o něco jde, než nějaké hipsterské komorní artové blábolení skupinky postav co řeší své mindráky a trapné mikroproblémky. Chápu že čistá zábava je v době přechytračelých všeumělů co hledají deep myšlenku i na namazaném chlebu trestné, ale IMAO není pro RPG nic lepšího než skupina rozlíčných postav na výpravě za záchranou světa
-
-
Já mám taky rád epickou záchranu světa, ale když je každý mainstreamový příběh o záchraně světa a zahraňuju ho postopadesátý, tak si tak epicky nepřipadám. Pak je to spíš všední rutina.
-
-
sorry že nemám zájem hrát hru, kde hlavní dějovou linií není svržení temného arccidémona, ale urovnání hádky mezi rasistickými elfy a trpaslíky skinheady, nebo řešení mikroproblému členů vaší party (což jsou věci, které se tak jako tak dají stihnout i během záchrany světa v normálních RPGčkách)----
hra potřebuje nějaký silný základní motiv, který povede vaši postavu a vás jako hráče... hovadinky se dají řešit ve vedlejších questech, ale aby hlavní dějová linka řešila nějakou záležitost lokálního významu, to fakt ve fantasy RPG nepotřebuji...
koneckonců i ta slavná malazská kniha padlých je defacto o záchraně světa, i když hodně komplexně podané.
Story typu jeden divnej týpek si cestuje po světě a řeší svý osobní mikro divný problémy má taky sice své místo, ale zatraceně radši bych si zahrál AAA RPG kde budu zase jednou sestavovat armády a companiony a čelit zlu (zapeklitá morální dilemata a osobní story nechť zůstanou ve vedlejších questech)
-
-
Já ti tvůj vkus a názor neberu, ostatně já bych také nehrál hru, kde urovnáváš spor mezi rasistickými elfy a trpaslíky skinheady. Ale příběhy mohou být i sobecké. Např.: boj o přežití, boj za záchranu milovaných, příběh jak se z bastarda(levobočka) stane král a určitě se najdou další příklady. Když se tyto příběhy posunou na vedlejší kolej, tak nebudou tak epické. Troufnu si tvrdit, že když tyto příběhy budou hlavními, mohou být epické. Ve Hře o trůnech jsou taky nejzajímavější spory mezi rody.
-
-
Dám ještě příklad z historie. Taková Spartakova vzpoura otroků je taky epický příběh a přitom jde jen o boj o svobodu. Myslím, že by bylo zajímavé hrát za nějakého Spartakova poručika, který pro něj plní různé úkoly (sabotáž, průzkum, propagandu) a zakončeno to může být epicko bitvou, kde třeba můžeš Spartaka zradit.
Ach jo, jsem se namlsal představivostí a teď bych si něco takového zahrál. 🙂
-
-
zachrana světa/záchrana národa/záchrana společenství nebo velké skupiny osob, princip je stejný....
římská říše by měla podobnou úlohu obrovského zla jako klasický temný pán, spartakus a jeho lidi sice boují za sebe a svobodu (giga klišé btw), ale defacto jim jde o záchranu jejich osobního světa (světa kde nejsou otroci), takže princip podobný.
Nakonec to stejně bude směřovat k epické bitvě, hrdinným proslovů, těžkému sebeobětování atd. v podstatě úplně to samé, protože je jedno, jestli zachraňuješ vesmír, planetu, stát, město, nebo svojí odbojářskou armádu osvobozených otroků... příběh bude obdobný.
-
-
Reakce na příspěvek:
V tom se asi shodneme. On veškerý lidský i přírodní konflikt spočívá v záchraně něčeho a pokoření druhého. Mě asi vadí právě ten boj proti zakladnímu pravěkému zlu, a to římská říše není. Toho jsem ve hrách přejeden. A to že boj za svobodu je giga klišé souhlasím, ale nevybavuji si rpg, které by takové téma zpracovávalo(pokud o nějaké víš, rád se nechám inspirovat).
-
-
Doufám že moc nespamuji, ale četl jsi Xenofóntovu Anabázy? V češtině
Návrat deseti tisíc. To mi příjde taky epické a myslím že by na to téma šlo udělat RPG.
-
-
a přitom jde v GoT o záchranu světa a ty spory mezi rody tam jsou ve formě vedlejších questů...
-
-
Ale jde o nejnudnější linii děje, která tam ani nemusela být. Ty spory mezi rody mi příjdou epické(taky ten příběh proslavily), ten děj o záhraně světa mi moc epický nepříjde. Samozřejmě, záchrana světa je větší cíl, ale v GoT mi příjde na vedlejší koleji.
-
-
Reakce na příspěvek:
kdyby to k ničemu nesměřovalo a jen se tam hašteřili rody, tak už to dávno nesleduji... jako podklad dobrý, ale jinak meh... a btw i story o tom, jak někdo bojuje za záchranu svého rodu a království před spiknutím jiných rodů/národů má podobné vlastnosti jako záchrana světa... viz můj koment výše
-
-
-
-
-
-
-
Možná se pletu ale Zaklínač 3 není zrovna nejlepší příklad pro tenhle článek. V Zaklínači 3 a vlastně ve všech dílech nejde v hlavní dějové nikdy primárně o záchranu světa. První zaklínač byl především o pomstě a honu na Azar Javeda, Dvojka o očištění jména a poslední díl byl především o záchraně Ciri a pokud si dobře pamatuji tak Geralt byl proti tomu aby Ciri bojovala proti Bílé zimě.
-
-
Hledaní Ciri tě zavede k záchraně světa. Je úplně jedno, jaký oslí můstek tě zavede k tomu finále, finále je čistokrevná záchrana světa před všehozlem. Deal with it.
-
Samozřejmě se plete autor článku....
-
-
když napíšeš samozřejmě a nedáš k tomu žádnou argumentaci, jsi za vola ty :)
-
-
Cože? Snad autor prvního příspěvku vysvětlil, proč není vhodný Zaklínač. Co tam mám dopsat, aby tvoje dušička byla spokojená?
-
-
-
-
"Kdyby Bezejmenný neexistoval, nic hrozného by se vlastně nestalo"
Nešťastný příklad. Toto je velmi daleko od pravdy. Jedním z největších odhalení celého příběhu je právě to, že Bezejmenný:
a) je nesmrtelný
b) občas prodělá naprostou změnu osobnosti
c) je v tomhle cyklu uvězněn už tak dlouho, že dokázal už příliš mnohokrát být natolik mocným a vlivným, že natrvalo významně změnil svět. Ergo sám Bezejmenný obrovskou částí svého vlastního světa.
BTW S drobnými obměnami platí totéž i pro nový Torment.
Ale ano, ani v jednom Tormentu svět nezachraňujete a je to velmi osvěžující.
-
Mně osobně také záchrana světa stále baví. Ovšem uznávám, že jako motiv ve hrách je to velmi velmi nadužíváno. Není nad diverzitu, pak si může vybrat každý.
-
Zajímavej článek, člověk už může být i unaven tou Záchranou světa když už se jedná po dvousté nebo tisícíté osmé, to se pak znechutí.
-
Kdyz si to tak vemu kolem, tak opravdu 95% mojich odehranych RPG je o zachrane sveta 😀. No a zbylich 3% jsou zase o niceni sveta. No a zbytek tvori Overlord serie, KOTOR a specialni vyjimku ma Divinity 2, kde v hlavnim ukolu zachranujete svet, ale ponekud se vam to nepovede 😉 .
-
-
Divinity 2 Má konce kdy se svět zachránit podaří a dokonce mužeš se všemi postavami přežít a nestat se Silent Monk a krome roku zotavování je jediné negativum stráta schopnosti kouzlit nebezpečnou ale velmi silnou magii. Takže kolego co si zdupal ?
-
-
Ja mluvim o Divinity 2, ne OS2. 😉
-
-
-
" Je to problém v Mass Effectu 3, kde vás hlavní Reaper z nějakého důvodu poslechne na slovo" že by proto že si už dvakrát nakopal mrdel reaperům tak že se z toho málem nevzpamatovali ?.:D