Diskuze HudebniSkupiny.cz

,,I když jsem jsem psal kritiky a recenze na filmy bezvýznamných filmařu, jakým je Phillip Kaufman (režisér "Nesnesitelné Lehkosti Bytí") a Alexe Proyase (režisér filmu "The Crow") a bezvýznamných hercu, jakými je Russell Wong a Chi Muoi-lo (seriálu a filmu "Vanishing Son"), když mě bylo díky telefonnímu kontaktu, který jsem tu na sebe nechal sděleno že mé filmové kritiky jsou (o něco) lepší než tyto filmy samotné! Pak je tu Arash.T. Riahi se snímkem "Ein Augenblick Freihait", který bezesporu patří k nejlepším evropským filmum poslední doby! A má filmová kritika to vystihuje jasně a nejlépe jak jsem ted osobně přesvědčený jak jen to jde. Uvědomil jsem si, že i schíza a její léčba má či muže mit své klady (a samozřejmě zápory!) díky tomu, že díky ní nejsem zaujatý svými emocemi (a tím ani emocemi druhých lidí), které vubec už neprožívám anebo je prožívám v nízké či ve vysoké intenzitě, díky čemuž (tomu) dokážu mít pronikavý místy až objektyvní usudek aniž bych měl potřebu dělat tu jednoznačné závěry! Ano, uznám že mě zajímá gestalt psychologie, která se zaměřuje na ,narušené' prožívání a na práci s emocemy. Ano zájímá mě psychologie tam, kde je podnícená otázkami po smyslu života, který člověk ztrácí když už neprožívá lásku a uznání a má jen v sobě naléhavou potřebu a silnou touhu po PRAVDĚ, která samotná je filozofickým problémem. Věřím v to, že každý z nás se muže a dokáže změnit, pokud se je schopný obětovat z lásky pro druhého člověka, obětovat pro něj vše - tak si představuji LASKU, která vede k uznání sebe sama že jsme ve společnosti duležití a potřební druhým lidem! Někde tam začíná pocit zodpovědnosti za mezilidské vztahy a pocit povinnosti! A já v triku s potiskem Che Guevarovy mě v nejmenším nezajímá politika ani dnešní konzumní společnost, která je stále více ovládaná masovými medii, a lidé se hodnotí a odsuzují bez jakkéhokoliv soucitu a potřeby vzájemného porozumění a uznání. Konzumní společnost je krizí společnosti, v níž se tolik hodnotí a odsuzují druhý lidé dle toho jací jsou aniž by jsme je znali osobně, cituji Wimma Wenderse: ,Zlo není v lidech, ale ve vzdálenosti mezi nimy' tím je myšleno ve ztrátě a z nedostatku komunikace a domluvy s druhými lidmy! jsem jednoznačně pro solidaritu a přátelství (nikdo už neví co tyto hodnoty vlastně znamenají), a loajalitu, oddanost druhým lidem, at jsou jakkýkoliv, protože hodnotit by se měla především jen a pouze životní situace v jakké se ocitneme, pak není potřeba odsuzovat druhý lidi tam kde je dostatek komunikace mezi lidmi. V konzumní společnosti to bohužel nahrazují masová média, když roste xenofobie a antisemitismus, rasismus...." (nedopsáno)

,,Uvědomil jsem si nejednu podstatnou, přínosnou a duležitou věc, kterou blíže rozeberu s mou gestalt terapeutkou, abych tomu svému konceptu jak doufám v budoucnu dal nějaký smysluplný závěr. kdybych se měl vrátit ke své náročné kinoartové cinefilské vášni, musel bych tu zmínit (a omlouvám se že se tu budu opakovat, protože se snažím najít ty vhodná, ty správná slova) že každý z nás při sledování filmu vnímá v záběru kamery něco jiného, jenom část či tzv. gestalt něčeho, tím se snažím říct že každý z nás nikdy nevnímá v záběru kamery uplně vše do posledního detailu, jelikož je uzce vázán na své vlatní aktuální potřeby, které usměrnují jeho vnímání. Intelekt je na posledním místě, tak jako city se od dětství po dospívání neustále vyvýjejí, zrají, častěji ukazují naše vnímání sebe sama či vývoje (postupné změny) ve vnímání sebe sama s tím jak se emoce a naše potřeby vyvýjejí. Prožívá-li si někdo radost, bude při sledování filmu vnímat nejvíce to, co v něm (co u hercu ve filmu) vzbuzuje častěji radost. Prožívá-li si někdo v sobě zlost nebo stesk, protože je smutný, bude na prvním místě vnímat ve filmu (u hercu ve filmu) to co v nich, resp. v něm osobně vzbuzuje smutek a zlost. Prožívá li si někdo obavy nebo strach, bude ve filmu (u hercu ve filmu) vnímat na prvním místě nejčastěji to co u filmových hercu v jejich výkonech, resp. co v něm vzbuzuje ve filmu tyto obavy a strach, což muže být jak nepříjemné, tak i ulevou když porozumíme jejich příčině tedy i své vlastní životní situaci, kterou je třeba vždy umět hodnotit, zhodnotit namísto hodnocení, souzení či odsuzování druhých lidí - vždy je třeba zhodnotit jen životní situaci ve které se nacházíme" (nedopsáno)

Díky že čtete a hodnotíte tu mé příspěvky, mám vás rád!! Když mám nad každým slovem co jsem napíšu nadvakrát přemýšlet (musím si dvakrát rozmyslet, než tu něco řeknu - napíšu), dělá mě to problémy vzhledem k mé tolik omezené slovní zásobě - na stylistice mého psaní je to výrazně znát, že častěji hledám a nenajdu ty vhodná, ty správná slova!! A svuj pravopis raději vubec nehodnotím! U mě je vydět že vubec nečtu... bohužel. Ale stejně děkuji, skutečně doufám že už jsem píšu naposledy. Nebít těch několika málo sms zpráv...co k tomu říct nevím, jsem ze svých nových, duležitých a přínosných příspěvku vyčerpaný snad proto že už jse jsem snažím psát lépe a jinak. Ale přesto děkuji."

,,Rád bych tu snad už konečně naposledy zmínil skutečně jednu duležitou věc, nikoliv pro toto forum, ale pro druhé lidi,takže budu citovat jen sám sebe: V Gestalt psychologii se přišlo na to že každý z nás při sledování filmu vnímá něco jiného podle svých současných potřeb (ty usměrnují vnímámí sebe sama), nikdy nevnímá v záběru kamery vše jak by měl kupř. prožíváme-li si radost vnímáme ve filmu jen to co je radostné, prožíváme-li si smutek, stesk a zlost vnímáme ve filmu jen to co je smutné (jen to co vzbuzuje smutek, stesk a zlost). Je v nás dána touha a potřeba porozumět situaci, v jaké se nacházíme která tyto emoce v nás vzbuzuje. Vím, zní to jednoduše, ale v životě je to s emocemy (resp. s prožíváním svých citu) velmi složité než jak se na první pohled zdá." (tohle bude zřejmě to nejduležitější a to nejpřínosnější co jsem tu kdy ve foru napsal)

,,Bohužel má jediná a snad jak doufám i ta má nejlepší (a stále ještě platná) představa o Německu co mám je díky jen Die Toten Hosen, díky road-movie filmum Wimma Wenderse a díky Gotzu Georgovi coby v kriminálním cyklu Schimanski. Bohužel moc jsem z toho Německa nevyděl a nepoznal, vzhledem k tomu že jsme jeli s otcem v dodávce převážně po dálnici do Německa do Dráždan někam na Německou vysočinu. Jeli jsme celí den a celou noc a bohužel jsem v německých rádiích neslyšel ani jednou hrát (obíhat v rádiích) písen Die Toten Hosen, což mě trochu zklamalo. A já na sobě v triku s potiskem Ernesta Che Guevary - spíše než jako revolucionář mě je mnohem sympatičtější tím že kdysi jako student medicíny procestoval z části na motorce se svým přítelem Latinskou Ameriku, od Argentiny přes Chile, Peru, Venezeulu atd...a sepsal o tom "Motocyklové Deníky", nutno připomenout a zmínit že na tomto námětu dle stejného názvu natočil film Walter Salles.- jsem prohodil několik stručných vět v Němčině se zdejšími lidmy, a jak jsem se přesvědčil v aktivní domluvě mé jazykové znalosti (Němčiny) jsou mizerné."

,,Zdravím tě Dane, nepočítal jsem s tím že tu budu ještě psát - tentokrát to myslím vážně a upřímně, ale několik sms zpráv s natolik rozdílnými pohledy na toto opuštěné forum mě ještě stále přijde. Jak se s tak rozdílnými pohledy na toto forum mám vypořádat sám upřímně nevím. Přichází mě sms zprávy ohledně toho - ohledně Wimma Wenderse - proč jsem nenapsat když už tu jsou mé filmové kritiky alespon něco málo k road-movie snímku "Land of Plenty" a tím spíše k "Palermo Shooting". Víš Dane bohužel jsi tolik bolestně uvědomuju muj nedostatek a mé vyčerpání mé slovní zásoby, právě z toho že vubec nečtu. Já skutečně nevím jestli má cenu se tu tolik opakovat v tom co už jsem řekl. A ohledně "Palermo Shooting" jsem psát nechci,víš Dane k některým tak těžkým a složitým zkušenostem se dost dobře osobně porozumět nedá, víš tenhle zmíněný film je pro mě natolik osobní, duvěrný a v mnohém ještě stále tolik nesrozumitelný, že bych to mu stejně nedokázal dát jednoznačný závěr jak bych měl. Vím jen a respektuji to že to je svým zpusobem pocta "Sedmé Pečeti" Ingmara Bergmana. Nedělá mě dnes problémy o těchto zkušenostech otevřeně mluvyt, i když jim je těžké porozumět, ale nepříjemné a stále bolestivé jsou pro mě všechny ty shody okolností, které k přesvědčení že skutečně po nadměrném zrychlení tlukotu srdce skutečně osobně umírám tomu napomohli, to si druhý lidé nedokáží v nejmenším vubec představyt čím (jakým strachem o život) jsem si prošel, pamatuju si jen to že to začalo obavami o svuj život, strachem a uzkostí, a že v lesčems tomu napomohla nadměrná spotřeba 30 litru polských energetických napoju, několikatýdenní hladovění, několik dní nespavost, mánie (nadbytek energie) a totální vyčerpání po přecenění svých sil - bohužel jak mě bylo sděleno v kompletním psychiatrickém vyšetření se odběry na tyto vzorky, které právě obsahují energetické nápoje nedělají! Tím mě vše později došlo. A Campino v "Palermo Shooting" si prožívá něco velmi velmi obdobného, a o tom už tu nechci psát, mě bohatě stačili ty slzy které jsem si proléval ze špatného přesvědčení k naprostému vyčerpání, ačkoliv mánie pro mě byla celkem vzato příjemná."

,,Dobře Vašku, jen doufám že jsem kvuli tobě píšu už konečně naposledy!! Jen kvuli tobě!! Ani jsem to nepředpokládal, promin ale už jsem psát skutečně nechci. Celé tohle forum je jedno velké osamělé zoufalstvý a marnivost, já nevím co bych ti k tomu řekl. Víš na netu marně vyhledávám poskytnuté rozhovory s Wimmem Wendersem a s Andreasem Fregem a pokud je dohledám, tak jen proto abych s nimi srovnával s nimi své závěry, ke kterým jsem dospěl a své vlastní osobní přesvědčení!! Víš pro mě je nesmírně těžký být o něčem přesvědčený, když jse snažím být tolik ke druhým lidem a sám k sobě tolik nepředpojatý (osobně nezaujatý). Víš to jsem tu ještě nikdy nezmínil, ale je to pravda. Víš Wim Wenders mě je tolik, natolik sympatický nejen tím že je věřící protestant a teolog, ale je pro mě duležitý a přínosný především jako esejista, filmový kritik a filmař road-movie snímku o hledání svého zázemí, domova a rodiny. Ale jeho filmy jsou jak už jsem říkal přínosné a duležité a stále aktuální (nadčasové) tím že v nich není obsaženo žádné konzumní a zábavné násilí, jak je tomu dnes bežně ve filmech. Jsem z toho osobně naštvaný (kéž by se film už raději netočil), znechucený a unavený... z prumyslové výroby převážně a stále jen a jen těch amerických filmu, který nám vymývají mozek a který nám jsou stále denodeně vtloukány do hlavy. Není to nadázka, jen jsem hodně, možná až příliš nesmlouvavě náročný a příliš kritický. Jinak za své city se nestydím, řeknu to tu otevřeně že některé písně Die Toten Hosen (samozřejmě ne všechny) jako je "Das Wort Zum Sonntag" (na živo podána asi nejlépe z rock am ring 2008!), "Fallen", "Paradies" (byla první co mě v životě skutečně hluboce dojmula k slzám v koncertním podání z "Im Aufrag des Herrn"), "Nur Zu Besuch" a "Alles Wird Voruburgehen", ale nejsou to jen tyto písně, jsou to i písně "Deutsch in Willkomen", "Luge", "Froschkonig" a "Freunde", všechny tyto písně mě svým textem písně a svou překrásnou nejsilnější melodičností vždy dojmuli a stále mě dojmou k slzám. Jen chci říct že tyto emoce se u mě vždy dostaví, projeví, ne vždy během poslechu, ale i později po skončení poslechu, ale tak jako tak dostaví se vždy. A prožívám tyto bolestivé emoce rád, s nadšením. Na to se mužu spolehnout, proto tyto zmíněné písně patří mezi mé srdeční záležitosti, protože u nich byt jen přiměřeně prolévám slzy, no a co a jsem na to hrdý na takový (silný) prožitek silných emocí, protože to mě jiná rocková hudba nedá, tak intenzivní vnítřní prožitek, a je dobré to tu říct narovinu, proč zrovna tyto písně mě nejvíce oslovily a osobně zaujali. A filmy Wimma Wenderse? At je to "Land of Plenty" či "Palermo Shooting", pro mě osobně jedny z nejlepších filmu Wimma Wenderse, který kdy natočil a který už nikdy žádným dalším filmem co natočí už osobně nikdy nepřekoná. A Wim Wenders se svými filmy? Víš Vašku já jsem přesvědčený že filmy Wimma Wenderse jsou stále nadčasové, stále duležité a stále přínosné tím že jsou snad nejvíce o soucitu, vzájemném porozumění, a o uznání sebe sama a druhých lidí kolem sebe. Prostě často nemužu najít ty vhodná slova, tak to nechám nedopsáno!!"

Tímhle bych se podle všeho co jsem tu už napsal chtěl rozloučit se svými příspěvky, chtěl jsem je skončit věcně a tématicky návratem k Die Toten Hosen, shrnout o Die Toten Hosen tak nejlépe jak jen to jde vše co už jsem o Die Toten Hosen tu napsal. Chtěl bych se omluvyt za své přehnané příspěvky ve foru Rammstein, ale vzhledem k tomu že to forum už nikdy více nenavštívým je to, samotná omluva je málo! Chtěl bych tu jen dodat kdo to bral příliš vážně samozřejmě jsem příčetný a svépravný, ale jak říkám asi se za to neomluvým z jediného duvodu že samotná omluva je stejně málo!, a je lepší ji odčinit některými svými natolik osobnímy a důvěrnými srdečnými hlubšímy myšlenkamy... vážím si tu druhých lidí co tu ve foru čtou a ohodnotí tu mé příspěvky, mám vás rád a nikdy nezapomenu na tohle forum dokud tu pro druhé bude a nezapomenu nikdy na některé své příspěvky, jenže je jich pro mě osobně tak natolik tak málo že je těžké je tu v tom balastu svých osobních monologu dohledat! To jediné mě tu mrzí, a připomenu jen že jsou to překlady textu několika málo písní od Die Toten Hosen a krom toho to jsou mé filmové kritiky anebo mé recenze jak chcete. A zdravím tu všechny rockové fandy do Die Toten Hosen! Z mé strany je to vše, děkuju za hodnocení mích přispěvku, srdečně a upřímně nesmírně děkuji! Mějte se všichni v životě tak nejlépe svůj život prožijte jak jen to jde, poslouchat Die Toten Hosen přece znamená krom jiného žít nadoraz, nebo aspoň tomu kdysi tak bylo!

,,Kvalitní album "Auf Dem Kreuzzug ins Gluck" (70%) (snad nejlépe toto album reprezentují uspěšné písně "Funf for Zvolf", "All Die Ganze Jahre" a "Schonen Gruss, auf..."), přelomové pro mě osobně fenomenální album "Kauf Mich!" (100%), tím se snažím říct že se jedná vedle alba "Opium furs Volk" skutečně o jedno z nejlepších a rozhodujících alb 90.let Die Toten Hosen sebou přineslo hity "Alles aus Liebe", "Wunsch Dir Was", "Sascha...", "Niemals Einer Meinung Sein", "Deutsch in Willkomen", "Kauf Mich!" a další...v 96 Die Toten Hosen přitvrdily na albu "Opium Furs Volk" (80%) s písněmi "Bonnye und Clide", "Paradies", "Viva La Revolution", "20 Kleine Jagermeister", "Luge", "Der Froschkonig" a další...vysoce kvalitní a uspěšné album "Unsterblich" (90%), které předznamenalo uspěch fenomenálního alba "Auswartsspiel" sebou přineslo písně "Helden und Diebe", "Warum Werde Ich Nicht Satt", "Unsterblich", "Bayern FC.", "Schon Sein", "Call Of The Wilde", "Unser Haus" a další...vedle alba "Kauf Mich!" jediné dnes s jistotou a bezesporu mužu říct skutečně s nejvyšší hudební metou v celé hudební kariéře Die Toten Hosen s fenomenálním albem "Auswartsspiel" s těmi nejznámějšími uspěšnými písněmi, kterými jsou "Du Lebst Nur Einmal", "Schlampe", "Was Zahlt", "Auswatrtsspiel", "Cokane In My Brain", "Das Madchein aus Rottwaill", "Nur zu Besuch", "Steh Auf, Wenn du Am Boden Bist", "Kein Alkohol" a mnohé další...za vubec jedno z v dlouhé hudební kariéře (Die Toten Hosen) z posledních uspěšných alb (vedle uspěchu "In Aller Stille") bylo "Curruck zum Gluck" (90%) bohužel jen s několika málo písněmi -s hity- "Ich Bin Die Sehnsucht in Dir", "Alles Wird Voruburgehen", " "Freunde", "Am Ende", které stojí skutečně za řeč.... za dustojný návrat Die Toten Hosen s albem "In Aller Stille" (100%) považuji písně "Ertrinken", "Alles Was War", "Tauschen Gegen Dich"... a další. Kvalitou bohužel pro mě sporné album "Ballast der Republic" raději prozatím vubec nehodnotím, v tom si nejsem jistý. Nemužu říct, že bych konkrétně toto album měl naposlouchaný, což je právě jeden z duvodu proč ho tu osobně prozatím nehodnotím. Stejně tak kupř. mnohem víc alb Die Toten Hosen z 80.let tu vubec nehodnotím, protože je vubec neposlouchám, anebo je nemám naposlochaný. Předem děkuji za pochopení, tato recenze je určená všem, co třeba Die Toten Hosen teprve začínají poslouchat, a nemají takový přehled jako já o jejich nejocenovanějších a nejlepších albech."

,,Tak naposledy s větší rozvahou (asi bych si měl dvakrát rozmyslet dříve než něco řeknu - což jsem si vzal k srdci) tu sdělím své osobní hodnocení alb Die Toten Hosen po více jak 10 letech jejich poslechu, zvláště zmíním jen ty pro Die Toten Hosen skutečně významná, rozhodující a přelomová alba, a především ty které jsem osobně už (svým poslechem) nedocenil (což muže být pro druhé doporučeným tipem k poslechu, a jak doufám taky skutečně bude) a za případné chyby v německém pravopisu se tu omlouvám, píšu to v rychlosti, protože mě tlačí čas...at to je stručné a přehledné, ke každému albu zmíním ty nejznámější písně, ne vždy ovšem ty písně, ze kterých se stali hity, ale spíše ty písně které to album dle mého reprezentují jako životní etapu Die Toten Hosen (pokud možno co nejlíp). Prosím o schovívavost a toleranci, protože se tu budu až na některé změny v hodnocení alb Die Toten Hosen bohužel opakovat. Tak má recenze alb Die Toten Hosen bude o řádek výše..."