Diskuze HudebniSkupiny.cz

,,Víš jsem raději sám, než abych byl (než být) druhým lidem přítěž!"

,,Dalším společensky-politicky kritickým (krimi) dramatem, o kterém bych tu chtěl pojednat je snímek "V Přístavu" Elia Kazana v hlavní roli s Marlonem Brandem, který natočil jako svou hrdou a dustojnou obhajobu, když se dostal na tzv. černou listinu a nemohl dál filmovat. Film je o zkorumpovaných lidech, kteří zneužívají své společenské postavení a svou moc!" (Je to jeden z nejlepších a z kriticky nejocenovaněších filmu Elia Kazana a nejslavnější, tolik významná role Marlona Branda)

A co bych tu rád zopakoval, at je to jak doufám už konečně poslední muj příspěvek. Než mě zase něco pseudogeniálního napadne. :-) . ,,A vždy když mě tečou slzy z očí tak vždy vím že na mě má matka (která zemřela) neustále s obavami myslí, jak se asi mám. A ptám se sám sebe jak ctít v nejlepším její smrt, abych se sám před sebou stydět v životě nemusel. Cítím že je blízko mě neustále (jako strážný anděl) po mém boku, to mě jediné skutečně přivede k víře. A stále na strážného anděla po mém boku myslím. Když jednou člověk uvěří víře, už není žádné cesty zpět, a matka na mě s obavami stále myslí, jak mě asi je? Kdybych v to nevěřil, a v to nedoufal nedokázal bych dál žít." (věnováno Wimmu Wendersovy, každý ví přece proč)

Mám vás rád! I když to nemužu říct bezprostředně. A děkuju! Martin Dyntar, 31 let, Solnice. (604 891 787)

Víš Dane, vím že mé nejlepší filmové kritiky co jsem tu napsal je těžké ve foru dohledat, že jsou bohužel krátké a stručné, ale o to víc věcné a srozumitelné. Nejlepší filmová kritika co jsem kdy napsal byla ke snímku P.Kaufmana "Nesnesitelná Lehkost Bytí", Arashe. T.Riahiho "Na Chvíli Svobodní",a i k filmum tak bezvýznamných filmařu jako jsou snímky "Vanishing Son" a "The Crow" Alexe Proyase. To je výslednou kvalitou velmi sporný, prostě rozporuplný film. I takové jsou filmy Davida Finchera, které dobře znám, ale filmové kritiky bych na ně nikdy nepsal. Má to své duvody. I když dost dobře nerozumím tomu jak je možné že fincheruv "Klub Rváču", výslednou vizuální estetikou a filmovým scénářem velmi sugestivní, podmanivý fenomenální kultovní film byl uváděný v rámci kino Projektu 100, víš není to vůbec zdaleka artový snímek, já už nerozumím vůbec ničemu! Vím časi kdy jsem tu měl sám nesmyslné, demagogické kecy, které připomínali spíše tvurči psaní, jsou naštěstí nenávratně pryč. Já jsem se poučil. Víš nechci se k nim už vracet, to se týče mích příspěvku, které jsem dost přehnal ve foru Rammstein. Vím za to bych se měl omluvyt! Jsem si toho více než vědom a mrzí mě to, ale čas nevrátím. Jediný co k tomu mužu ještě dodat je jen to, že díky silnému kritickému myšlení mám svou nemoc, svou postschyzofrenní depresi plně pod kontrolou, a to jediné se nezmění. Nasvědčuje tomu i to že se konečně začínám cítit lépe a věřím že se v budoucnu z postschyzofrenní deprese plně uzdravím. Kdybych v to nedoufal a v to nevěřil tak bych to se životem už dávno skončil!! A to je fakt. Já si cením těch co tu mé příspěvky ve foru čtou a líbý se jim a ohodnotí je a rádi se k mím myšlenkám vrací, i když nechápu proč je hodnocení mích příspěvku vždy jen většinou kladné, a né negativní. Nevím nakolik je to v dusledku upřímné když nikomu nebráním v tom na mé příspěvky tu ve foru odpovědět, a nikoliv jen kladně. Ani nevíš jak by mě to potěšilo, ale bohužel jak jsem zmínil pojem schizofrenie tak jsem si zavinil sám takovou, dost velkou stigmatizaci bez ohledu na to že jsou dnes moderní léky se o této nemoci se ví stále bohužel tolik málo. Ví se jen to a předpokládá se především to že to je spolu vždy svázané s depresí, apod...vedle narušeného metabolulismu, dědičných předpokladu, oslabené imunity, urazu hlavy atd...tím výčet nekončí. Víš Dane já bych rád připoměl druhým to že jsem si svou nemoc nevybral!! A nedokážu se s ní naučit žít pokud bych se skutečně v budoucnu neuzdravil. To je vše.

,,Je válka,je válka bohužel,a ty anděli boží mě bran a domluv lidem. Je válka,je válka bohužel,a já netoužím abych i já byl vinen." (Mathias Klaudius)

Ty co tu čtou a hodnotí mé příspěvky, bohužel nediskusní příspěvky, se spolu se mnou jak tolik doufám shodnou na tom že většina mích příspěvku až na filmové kritiky a recenzi a posuzování alb Die Toten Hosen (stejně jako překlady jejich textu písní, co jsem tu zanechal), by měli být do jednoho smazány, právě jen filmové recenze a kritiky mě v životě navracejí kousek osobní dustojnosti a hrdosti na sebe, nikoliv však na svůj promarněný a osamělí život, k něčemu co dalece přesahuje (převyšuje) mé osobní zklamání a osobní zoufalstvý nad mím vlastním životem, v tom jsou duležitý a přínosný, když si uvědomím že filmovou kritikou často popisuji skutečné životní osudy druhých lidí, co jsou na tom v životě mnohem huř než osobně já, jako bych sdílel jejich zoufalstvý a katarzi ke snaze o soucit a vzájemné porozumění, at to zní jakkoliv klišovitě a přehnaně, já do filmové kritiky osobně dávám všechno co ve mě je, tím spíše že mě to od srdce (duševně) naplnuje a dalece přesahuje k mé víře a k mému osobnímu přesvědčení (kdy se musím nějak vypořádat s konflikty ve svědomí), až pak když vím že jsem toho svou filmovou kritikou dosáhl mám jistotu, že se druhý lidi budou k mím srdečným myšlenkám rádi ve foru, spíše v blogu vracet. Za to tyhle lidi (čtenáře mích filmových kritik) mám rád a vážím si jich, za to jim i nesmírně děkuji a jsem jim za to vděčný. To však nic nemění na tom že by většina mích příspěvku měla být ve foru smazána, s tím naprosto souhlasím a nemám k tomu žádné výhrady!"

,, Napsat dobrou filmovou kritiku není vůbec snadný, jen si přečtěte nudné a formální, rutinní filmové recenze v největším evropském filmovém měsíčníku Cinema jak jsou neosobní a nekritické, bez jakýchkoliv výhrad k laciné Hollywoodské spotřebně, konzumně nenáročně zábavné produkci, s vysokým drahým rozpočtem...Kdy to druhý lidi konečně pochopí? já jsem měl to štěstí že se mě dostal do rukou dnes už nevycházející filmový měsíčník "Film a Doba", kde jsou filmové kritiky psány a pojaty uplně jinak, ano vím když jde o autorsky umělecké snímky. Mě v něm (v tomhle časopisu), ačkoliv se stále ještě učím psát o filmu z filmových kritik Wimma Wenderse, zaujala stat o jihokorejském filmaří (jihokorejská obdoba takového Davida Finchera) Park Chan-wookovi českého filmového kritika Eugena Lišky ke 2 významným snímkum jihokorejce Park Chan-wooka "OldBoy" a "Nebohá Paní Pomsta". A samozřejmě jihokorejskou kinematografií značně otřásl i filmař kim Ki-duk. Já spíše sleduji artové (autorské) ,,novinky" či lépe řečeno nové artové autorské filmové snímky z produkce ArtCam, která je uvádí na český trh, a samozřejmě sleduji filmy uváděné na CT Art. To je jediný muj přehled o mé cinefilské vášni."

,,Politicky pronásledovaní uprchlíci z Iránu na své cestě do vytoužené Evropy se dostanou do Turecka, kde kontaktují velvyslanectvý OSN pro některé však s naprosto marnou žádostí o udělení politického azylu v Evropě. Čekací doba na udělení politického azylu je dlouhá, a mnohým se uspět nepovede. Nebezpečím pro ně není jen místní policie, ale především tajná íránská policie, která uprchlíky, byt to jsou rodiny s dětmi bez ohledu na to deportuje zpět do vlasti, kde budou dříve nebo později nakonec popraveni. Arash. T.Riahi ve snímku "Ein Augenblick Freihait" ("Na Chvíli Svobodní") si těmito skutečnými událostmi prošel a vytrpěl - filmový snímek věnoval svým sourozencum, a vypráví skutečné životní osudy jak už tu bylo výše zmíněno Iránských rodin s dětmi, zobrazuje dost realisticky (nejspíše si k tomu vybral neherce) v působivých reáliích Iránu a Turecka (tedy žádné kulisy ve filmu) jejich bezmoc, zoufalství avšak i vzájemnou sounáležitost v těžké situaci, a nejde opomenout že filmový snímek je o to více aktuální, nadčasový vzhledem k uprchlické krizi, kterou se v uvozovkách psáno hroutí celá Evropa. Arash. T. Riahi, který natočil jeden z nejlepších evropských filmu poslední doby, ukazuje iránské rodiny s malími dětmi, a vůbec lidi které jsou stejný jako vy nebo já! A zachycuje je s takovou láskou a s takovým uznáním a s porozuměním, že to v dusledku tolik doléhá na filmového diváka, a staví se tím jednoznačně proti rasismu, antisemitismu a xenofobii, a zvláště naturalisticky bez jakkékoliv cenzury vyzívá filmové diváky k soucitu a k porozumění, stejně jako road-movie snímky, které znám od Wimma Wenderse. "Na Chvíli Svobodní" je přínosný a duležitý přesvědčivý film s nádhernými reáliemi Iránu a Turecka s neherci (tedy dle mého) ovšem se smutným koncem, a zároveň s nadějí jen pro některé z uprchlíku. Bez přehnání je to zlom v evropské kinematografii, která má stále filmovým divákum co nabízet, a nesmí se to opomenout. Na tenhle filmový snímek se nikdy nesmí zapomenout! Děkuji upřímně z celého srdce všem co tuhle filmovou recenzi (či kritiku) berou jako tip ke shlédnutí a doufám v to že snímek shlédnete, at tu hodnocení filmu není zcela zbytečně a oceníte ho divácky. Mám silné kritické myšlení, a první co mě napadlo bylo ho zužitkovat teoreticky vědním oborem, kupř. filmovou kritikou! (věnováno mému otci)

,,Až ted se cítím poprvé za život připravený k tomu si od Alberta Camuse přečíst jeho "Deník" a jeho "Eseje". Jsou pro mě tolik duležité a přínosné právě proto, že jsou pro mě srozumitelné a utěchou v mém osobním zoufalstvý, které si prožívám. Jen o Dostojevským už nechci nikdy slišet!"