Diskuze HudebniSkupiny.cz

Mám vás rád! I když to nemužu říct bezprostředně. A děkuju! Martin Dyntar, 31 let, Solnice. (604 891 787)

Kuddele64 promin mě to nemístné a nevhodné žertování,stejně tak se tu omlouvám pařánkovy,nejsem registrovaný uživatel fora,a píšu tedy jako anonym,je to jen na vás jestli se tu rozhodnete mé příspěvky tu ponechat,je to jen a jen na vás,nikoliv na mě!

Rád bych to udělal,skončil se životem bezbolestně a rychle,podřezávat si žili je pro mě dost nedůstojnou smrtí,člověk umírá prý pomalu. Pro podezření na sebevražedné sklony na žádost mé ambulantní dr.,které si nesmírně vážím jsem ted dobrovolně (zkusil jsem co mě to dá a přinese) krátce hospitalizován ve FAKULTNI NEMOCNICI v HRADCI KRALOVE na psychiatrické klinice pro krajní depresivní sklony,protože už ztrácím SMYSL ZIVOTA,život už mě nedává sebemenší smysl a přijdou mě tolik neuspokojující a prázdné vztahy s druhými lidmi,ty vztahy s druhými lidmi mě přijdou tolik a nenávratně odcizené a prázdné. Alespon tu mám přístup na net a volné vycházky do VEDECKE KNIHOVNY,ta je tu poblíž. Nevím jestli tu dopíšu co jsem slíbyl,prozatím mám ted na net velmi omezený čas,a nemám ani chut jsem psát,stejně tu mé příspěvky,eseje a filmové kritiky nikdo nečte a nikdo je tu nehodnotí. Forum DTH je tu myslím opuštěné a zbytečně. Uvítám přátelský a nezávazný hovor anebo alespoň milou,povzbuzující srdečnou sms na tel. kontakt 604 891 787. Mějte se všichni v životě fajn.

,,Kupř. soucit,vzájemné porozumění a uznání sebe sama je typické pro road-movie snímky "Land of Plenty" a "Palermo Shooting" Wimma Wenderse při hledání svého zázemí,domova či zbytku rodiny! Film "Land of Plenty" pro mě samého má 2 roviny: V první rovině se s láskou a s porozuměním něštastným událostem teroristického utoku na USA na World Trade Centrum z 11.září kritizují současné společensky-politické poměry v této zemi,všudepřítomná a každodenní podezřívavost,xenofobie,antisemitismus a paranoia jak již tu bylo zmíněno v současné Americe. 2 rovina je složitější - film nevyzdvihuje a neheroizuje násilí,bojuje se tu namísto násilí slovy,(nenásilným) přesvědčováním (bez potřeby manipulace druhé osoby ve svůj prospěch) a křestanským pokáním (zpytováním svého svědomí). Zatímco empatická misionářka Lana (Michelle Williams) září takovou prostotou,srdečnou vlídností,vstřícností a velkorysostí avšak především nevinností,že se jí kamera v rukou Franze Lustiga (mimo jiné jednoho z vůbec nejlepších evropských kameramanu) nemůže pro diváka, proto to nostalgií (viz. Nostalghia,v českém překladu touha,teskná touha,stesk,rozlítostnování,ztesknělý,ztesklivělý) doprovází pusobivě náladová rocková hudba v doprovodu Thom and Nackt,zatímco její strýc (John Diehl),válečný navrátilec (veterán) z Vietnamu,kterého z dalekých končin Palestiny přijela zpět do USA hledat,je opakem,je přesným opakem jejího charakteru. Klíčové pro určení či změnu jeho charakteru je touha a vlastně potřeba a nutnost prožít si své válečné trauma (traumatický zážitek z války) znovu a lépe,uzavřít ho,dokončit ho...hledá se vždy s nezbytným časovým odstupem se svým cestováním pravda o svých citech,hledá se porozumění svým citum a vůbec vzato mezilidským vztahum v obtížné,v těžké životní situaci vždy v nezbytném časovém horizontu třeba i 20 či 30 let i déle se tak vytváří jakési bezčasí pro žal a stesk,kdy (kterým) se tvaruje a dovršuje se tu lidský charakter,ona Goethovská potřeba cestování jako slovní obměny pro lepší a definitivní poznání sebe sama,nastavuje se tu filmovému divákovy otázka pravdy a domova. Díky Wimme!!!" (věnováno Wimmu Wendersovy)

momentálně píšu filmovou kritiku na kryminální cyklus Místo Činu-SCHIMANSKI-na díl AZYL. Jiné díly mě tolik nezaujali jako právě tento jediný díl (AZYL.) Nechám to na vás jestli si to tu budete chtít po mě vubec přečíst,to poznám podle návštěvnosti fora podle (kladných) hodnocení mích příspěvku!! Tak zas někdy příště,mějte se všichni fajn a prominte mě to forum Rammstein-tam jsem to přehnal, a rád! Prominte mi to,kdo má to dobré srdce,toleranci a shovívavost dík. já dnes Rammstein bych už neposlouchal!

Jsem nově přihlášený na Face-booku,mám tam své foto...můžete tam shlédnout mé foto a mé osobní zájmy (krom rockové hudby mé oblíbené filmy,přečtené knihy,videa a další...samozřejmě chat,hledám nové přátelé. Ano co je pro druhé odrazující je jistě to že prodělávám schizofrenii,prognoza uplného uzdravení vychází na 30%, nevzdávám se!)

,,Jak jsem nejlépe osobně poznal a jak jsem se osobně svými zkušenostmi v životě přesvědčil tak si sám jak doufám nejvíce (a nejlépe) uvědomuji (a můžeme tomu říkat i příčiny sado-masochismu) že ten kdo prožívá ztrátu pozitivní sebeucty a kdo delší dobu trpí nenávystí k sobě samému (sebenenávystí), ten pak alespoň dle mého už nemá obavy a strach z případné agresivity druhých lidí, kterou u druhých lidí vyhledává a podněcuje ji, rád ji u druhých lidí vyvolává, protože mu přínáší ulevu od duševní bolesti, od duševní trýzně či od duševních problému (a můžeme to nazvat správně depresí), samozřejmě se mě o tomhle nechce ani už přemýšlet ani otevřeně mluvyt - o nedostatku pozitivní sebeucty - jenže bez toho se pravdy, ano PRAVDY o (trnité) lásce a o životním smyslu už nedoberu, takže co jiného mám dělat nevím. Co jiného pak v životě zbývá sám nevím. Samozřejmě bych psal raději o něčem lepším a pozitivním než o tomhle. Ale přes tak by mě zajímalo co by na to řekl a jaké stanovysko by k tomu zaujal americký psycholog a psychoterapeut Carl Ransom Rogers, nebo gestalt psychoterapeut Frederick Perls... těch lidí co by se k tomu mohli a chtěli vyjádřit by samozřejmě bylo daleko více, můžete a budete mezi ně patřit i vy? Takže příště snad o něčem pozitivním.

Nejprve mě dojmula od Die Toten Hosen k slzám písen "Paradis", a to jsem ještě neznal text písně!

A co bych tu rád zopakoval, at je to jak doufám už konečně poslední muj příspěvek. Než mě zase něco pseudogeniálního napadne. :-) . ,,A vždy když mě tečou slzy z očí tak vždy vím že na mě má matka (která zemřela) neustále s obavami myslí, jak se asi mám. A ptám se sám sebe jak ctít v nejlepším její smrt, abych se sám před sebou stydět v životě nemusel. Cítím že je blízko mě neustále (jako strážný anděl) po mém boku, to mě jediné skutečně přivede k víře. A stále na strážného anděla po mém boku myslím. Když jednou člověk uvěří víře, už není žádné cesty zpět, a matka na mě s obavami stále myslí, jak mě asi je? Kdybych v to nevěřil, a v to nedoufal nedokázal bych dál žít." (věnováno Wimmu Wendersovy, každý ví přece proč)

Nesmírně děkuji za best ofku "Usseles" od TV Smith, prostě jsem tomu nemohl uvěřit, je to doslova neskutečné, kdo má ještě dnes k takovýmu osamělímu a neštastnýmu zlhostejnělému zoufalci tak dobré srdíčko, ještě jednou děkuji ti-myslím že píšeš pod pseudonymem STORAGE či tak nějak podobně,ted nevím...nepodařilo se mě bohužel nic ztáhnout,a strávyl jsem nad tím celou hodinu,až pak mě bylo řečeno že stahování krom toho že je z tohoto PC zakázané (nikoliv z netových stránek,které jsem navštívyl),je navíce i zablokované...takže asi tak,snaha se prý cení,jenže za tu dobu jsem se tu chtěl sarkasticky sebekriticky zlynčovat,zbičovat (vzhledem k tomu že má diagnoza F.20 byla kriticky pozměněna na postschyzofrenní-postpsychotickou depresi,i když vím že vše co se týče lékařské zprávy je vždy přísně duvěrné,je diskrétní),zasloužil bych si to za některé své předešlé opět (to myslím nikoho nepřekvapí) nediskusní příspěvky,mám ted posledních 10 minut na net a mám toho tolik na srdci a na jazyku,že do 10 minut to jsem hold už nestíhnu napsat...bohužel vše tu napsané,upřímně skoro vše tu napsané dukladně do posledního detailu probýrám a diskutuji o tom s mou GESTALT Terapeutkou v Rychnově nad Kněžnou,skutečně tu jméno uvádět nechci,bez tak jsem prý otevřený k lidem a k sobě přes net přespříliš duvěrně a svými příspěvky tu rozhořčuji i myslím tolik na druhé lidi (na rockové fandy do Die Toten Hosen) sám duvěrně naléhám až je to za hranicí unosnosti,až to přesahuje všechny meze...s mými příspěvky by se mohlo mluvyt o... ani to tu nebudu uvádět,bez většině to po přečtení mích příspěvku myslím a doufám rychle dojde,ale co jsem tu chtěl dodat na závěr je že děkuju každým dnem za to že tu mé příspěvky ve foru ještě jsou,tak je prosím čtěte,hodnotte a prosím odpovídejte tu na ně! Vrhlo by mě to štastné slzy do očí,v tom vám nelžu. Máma mě umřela na rakovinu a v hrozných bolestech a v lítosti a v nejistotě nad tím co se mnou v životě bude,její posledí slova byla abych či zda bych se nechtěl podívat do německa,to byla od ní spíše otázka,samozřejmě chtěl bych se podívat do německa,do Dusselldorfu,a rád bych právě ze všeho nejvíce ctil její smrt,uctil její památku. Snad v Budoucnu,ted bych se prozatím na krátko rád vrátil do Kroměříže,do centra prahy (byt bych musel jet částečně stopem) a do Doudleb nad Orlicí se projít podél řeky... dopíšu příště