Diskuze HudebniSkupiny.cz

Snad se jednou dostanu k tomu že budu shodou okolností psát jako rakušan Peter Handke (kdy už konečně v českém překladu a s dobrou vazbou vyjde něco stručného a krátkého, co by se i pro nečtenáře a neknihomola dalo snáze přečíst), občas se snažím popsat co nejpřesněji a co nejobjektyvněji svuj vlastní osobní prožitek..., a to je myslím asi to nejtěžší co muže být. Nepotřebuji k tomu knihomolství, ani vysokou školu, žádný diplom, jen zpětnou vazbu od druhých lidí, a jen a jedině spoleh na svou vlastní intuici... (řekněme tomu podvědomí o stavu věcí).

2 pro mě nejlepší filmovou scénou z Wendersova snímku "Land of Plenty" ("Země Hojnosti") je vzájemný rozhovor, vzájemná diskuse Michelle Williams (v roli Lany) a Johna Diehla (v roli Poula) nad něštastnými událostmi terroristických utoku na Světové Obchodní Středisko na New York z 11.9. 2001 v zátiší hřbitova v Troně (kam přijeli společně hledat a najít jediné žijící příbuzné zemřelé osoby a potvrdit/vyvrátit současně s tím Poulovu teorii o spících terroristických bunkách právě kdesi v Troně, než se Poulovi nakonec ozřejmilo, vysvětlilo, že šlo jen o pouhou souhru neštastných náhod, mnoha okolnosti v životě), kdy každý však mluvý sám za sebe právě o svých osobních vzpomínkách, právě ze svého osobního hlediska pohledu na tyto události jak si je pamatuje, jak na ně osobně vzpomíná a právě (s Wendersem pozorně sledujeme) jaké osobní pocity v nich jeho tyto osobní vzpomínky na tyto neštastné a otřesné události vyvolávají, a snaží se přitom osobně přijmout a pochopit osobní pocity a hledisko pohledu na tyto události u druhé osoby a (ptát se sám sebe, se zodpovězenou otázkou) jak tyto neštastné otřesné události dnes vlastně vubec ovlivnili současný život v Americe.

Tyhle texty písně jsou věnované všem milím milujícím lidem kolem mě, co mají natolik dobré srdce a nemají v něm místo pro předsudky, pro předpojatost, pro lži a nenávyst!! Poslouchám Die Toten Hosen už nějakých 8 let!, a pořád a stále mě jejich poslech něco dává, třeba něco co mě v prožívání tolik chybí! Nechápu celou tu popularitu německých Rammstein, i když jsem jejich album "Mutter" výjimečně rád poslouchal, ale texty jejich písní mě nikdy tolik nezaujali a neoslovyli jak je tomu u Die Toten Hosen, a vlastně mě nikdy pořádně vzato ani nezajímali! Poslech Rammstein muže být pro druhé cestou, něco jako skoro, téměř až hudebním vývojem k poslechu Die Toten Hosen, ano je to od sebe tolik odlišná hudba i texty písní, a pochopil jsem jak poslech Rammstein šíří kolem sebe nic než nevraživost a nenávyst, a především egoismus a cynismus. Vím to, protože jsem byl pod vlivem poslechu Rammstein několik let, možná jen proto že mě tolik zaujala němčina, texty jejich písní mě v nejmenším nezajímali a o Die Toten Hosen jsem v té době vůbec nevěděl, neměl o této kapele ani ponětí. Já osobně jsem přešel od Rammstein k Die Toten Hosen, a dal bych za některé texty písní Die Toten Hosen (jsou to především tyto písně: "Luge","Das Madchein aus Rottwail","Nur zu Besuch","Alles Wird Voruburgehen","Am Ende","Fallen" a "Das Wort zum Sonntag"...) ruku do ohně a neměnil bych je za nic v osobním životě!!! Až četba překladu textu písní Die toten Hosen mě v poslední době otevřela srdce i oči, a dala mě nadějí, víru a vuli k životu. Vuli věřit že se jednoho dne z postschyzofrenní deprese (má současná diagnoza, viz. nějaký ten postprocesuální defekt) zcela plně uzdravím. Trápí mě oslabená vule a vubec nedostatek vule (hypobulie), neprožívání radosti (anhedonie), autoakuzace (sebeobvinování). Byl jsem dobrovolně již po 2! kvůli změně antidepresiv (a celkové upravy medikace) 14 až 17 dní hospitalizován na psychiatrické klinice ve Fakultní Nemocnici v Hradci Králové a jsem do dnešního dne nesmírně vděčný Dr. Maopustovy a Dr.Davidu Bayerovy a mé ošetřující lékařce Zuzaně Kopkové - byl jsem tam s personálem plně spokojený a nemohl jsem si to tam vynachválit!! Časem se budu snažit cestovat do Hradce Králové, do Kroměříže a do Prahy (tyhle 3 místa mám upřímně rád) a seznámit se. Ano rád bych si časem našel přítelkyni, a doufám v to pokaždé když odněkud někam cestuji - je to vždy šance se seznámit i lépe se poznat. Myslím přátelsky. Zdravím Honzu Faltase, Honzo jsi jediný - kdo měl a má takovou duševní pohodu a smysl pro humor! Jsi jediný kdo mě ve FN v HK dokázal upřímně od srdce rozesmát, a trhnul jsi rekord 45 minut! při velké vyzitě, na to se nikdy nezapomene, že nedokázali nejen určit tvou diagnozu, ale po 45 minutách tě stejně nepochopili jak máš co na mysli. To mě dostalo.

budu rád třeba i za sms zprávu, a je mě zcela uplně jedno, zda bude kladná anebo záporná, prosííííím!!

,,Uvědomil jsem si ted v poslední době z četby z českého překladu textu písní Die Toten Hosen to, že každé nové setkání s druhými lidmy nejlíp prověří náš charakter, Naši představu, co o sobě máme, jestli je ještě stále platná!" ,,Každý z nás potřebuje sdílet s druhými lidmy lásku a uznání! To je to nejduležitější v životě" A jaký text písní Die Toten Hosen mě k této domněnce, řekl bych k této pravdě vyustilo (vyvrcholilo)? Je to od Die Toten Hosen písen "Luge" a "Am Ende". Zmíním tu překlad textu písně "Luge" a "Am Ende"... ted písen "Luge": ,,Dej mi jen 5 minut, hned jsem v pořádku. Je to jen fáze, která přijde a zase odejde. Nedělej si starosti, jsem zase hned bystrý. Dej mi jen 5 minut, a zapomenu, kdo jsi byla. Jde mi to opravdu dobře, vubec nevím, co to se mnou je, že mi právě tečou slzy, když jsi u mě. Užívám si svou svobodu, baví mě to, být sám. Mužu dělat a nechat, co chci, a už se nikdy víc netrápit. Stokrát jsem ti řekl, že sotva na nás ještě myslím, že z počátku to vubec nebylo jednoduché, ale ted jsem nad tím pryč. Nikdy ti nezapomenu vyprávět, že ti nechýbím a že se mám bez tebe pořád ještě dobře. To jsou jen lži a vím přesně, že ty znáš pravdu. Jsou to všechno jen lži a nesouhlasí, že nejsem osamělý. Jsou to jen lži, nic než lži a já jsem si přál, abych jim vzdoroval (byl silný). Otočil bych čas jednoduše zpět a všechno by bylo stejné jako bylo kdysi. Stokrát jsem ti řekl, že jsem štastný, že potkám hodně mnoho přátel, dost přátel a že mi skoro nikdy nechýbíš..." (věnováno mé přítelkyni) Tak text písně "Am Ende" zmíním doufám ještě někdy příště.

V "Palermo Shooting" je zajímavá shoda okolností (náhod) s mím vlastním osobním životem - Campino v tomto filmu Wimma Wenderse je fotografem, prožije si alespoň tedy z psychiatrického hlediska pohledu na stav věcí ve filmu halucinace a bludy že je pronásledován tajemným střelcem (tento film je částečně věnován památce režiséra Ingmara Bergmana a hodně o tomto filmovém ději napovídá právě snímek "Sedmá Pečet" Ingmara Bergmana-ten by mohl být předlohou k filmu "Palermo Shooting", alespoň do jisté míry částečně), a taky v tomto filmu zazní věta že mu zemřela matka. Je to nadsázka, anebo tolik nepřeháním?... jsem narozený ve stejném znamení v horoskopu jako Andreas Frege - Campino, 25.6., nemýlím-li se Campino je narozený 22.6., sám jsem chtěl být fotografem, matku jsem ztratil ...celkem zajímavá shoda náhod a okolností s mím vlastním životem zamyslím-li se nad tím, a nejen to, zbytek si nechám pro sebe. Jsme s trochou nadsázky někde v německém romantismu kde se mluvý o tom že každý máme na světě někde svoji podobu u druhého cizího nám tolik vzdáleného člověka, já tomu příliš nevěřím, byl bych paranoidní nebo snad ne navzdory tomu že se tu do určité, do jisté míry s Campinem najde zajímavá shoda náhod a okolností s mím vlastním životem?, to musím bohužel nebo bohudík uznat, zaleží na situaci jak se na to člověk dívá a jak to posuzuje. Já být Campinem v "Palermo Shooting" tak se jdu raději léčit dokud je na to ještě čas, ale smrt je jistě zajímavé téma pro wendersuv film "Palermo Shooting"! Tohle inu posudte vy sami, vyžaduje to divácké zkušenosti. Kde začíná téma smrti, tam psychiatrická rutinna v pohledu na věc, na stav věcí prostě končí.

,,Takže překlad textu písně "Am Ende": ,,Až když to končí, všimneme si, že neexistují žádné (uspokojivé?) cíle a že tolik toho, co děláme bylo mrháním času. Až když přichází konec uvědomíme si chyby, které člověk (každý z nás) během života pořád znovu dělá. Co si chceš jiného nechat než tvou vzpomínku? Bude tím posledním co ještě mužeš (druhým) dát. Až když uvidíme konec začneme chápat o co nám vlastně v životě jde. Když přednámi leží konec a jsme sami rozpoznáme co pro nás bylo štěstím, které jsme předtím neviděli. Jako sít padá déšt na celou zem, klepe na naše okna a připomíná nám že neexistuje žádný život ani bolest bez hledání smyslu, žádná naděje něco zadržet, žádná naděje něco vrátit zpět...Až když přijde konec vidíme že neexistují žádné cíle a že většinu z toho co děláme bylo mrháním času."

,,Sympatický a nesmírně nadaný mladík z Čecenska Attila (který přišel válečnou vřavou o svou rodinu!) uniká společně se svým otcem (po)spolu s dalšími uprchlíky nouzově,naléhavě ilegálně do západního Německa za svým lepším životem před rozpoutanou válkou v Čečensku,a možná s tím hledá v cizí zemi (tedy v Německu) i příslib,kousek nového domova,svou zem neopouštěl však dobrovolně,ale z donucení,aby unikl neutěšeným společensky politickým poměrum ve své zemi,vlastně by mohl požádat o politický azyl v takovém případě,v takové těžké situaci (ted mám tématicky na sdci 2 své přechozí filmové kritiky na "Wanishing Son" a "Země Hojnosti",ale mnohem tématicky se věcněji dostávám ke své srdeční záležitosti-k filmu "Na Chvili Svobodní" Arashe T. Riahiho-Ein Augenblick Freihait-to má k tomu filmu blíže a nesmím opomenout "Nesnesitelnou Lehkost Bytí,je opět moje srdeční záležitost,i když je na mě film pomerně dlouhej miluji ho ze všech nejvíc a nejvíce mu snad i jako filmový kritik rozumím. Bohužel čas jihokorejce KIM Ki-duka je pro mě tak duvěrný a osobní,ale je mě srozumitelný,je ovšem trochulinko vykonstruovaný podobně jako fascinující snímek "OLDBOY" pohybující se někde mezi žánrem krimi thriller(napínavého filmu) a výjimečného krimi dramatu,vlastně OLDBOY je vývozní artikl jihokorejské kinematografie! Patří k těm nejlepším jihokorejským filmum,za kterým stojí filmař Park Chan-wook,samozřejmě je to vývozní artikl do soutěžní sekce nezávyslích MFF spolu s nejlepším a s divácky nejocenovanějším s intimním milostným dramatem "Čas" jihokorejce KIM KI-duka,na kterou jsem již jsem psal filmovou kritiku mimo tohle opuštěné forum DTH!)Tak si sám skáču do řeči,a vrátím se k věci-ke kriminálnímu cyklu SCHIMANSKIM s podtitulem "AZYL",který ukončím citátem OK? Jenže převaděči jeho otce s dalšími 17 uprchlíky nechá bezohledně převaděč na korbě nákladáku dlouhou umornou cestou nedostatkem vzduchu udusit,a jediný Attila cestu jen díky (štastné náhodě) náhodou přežije,a vyčítá si to. Jak už bylo řečeno,Attilovi se podaří jako jedinému ze 17 ilegálních uprchlíku z Čečenska jen štastnou náhodou přežít. Proto Gotz George (SCHIMANSKI) si vezme tento kriminální případ na starost a právě o Attila,který jediný cestu z Cěčenska přímo až do Německa přežil (ostatní uprchlíci se udusili),a právě Schimanski se ho ujme a nechá ho nějakou,potřebnou dobu než se případ vyřeší bydlet soukromě u sebe. Čečenec Attila získá ke studiu na škole povolení k pobytu od zdejších uřadu. Attila se domluví perfektně německy,protože jeho matka byla Němka a jeho otec si přál (z poslední vule) aby šel studovat na inženýra. Je to (Attila) výjimečně nadaný student. Schimanski si ho jako správný nekomfortní neformální polda (který je běžně zaslepený rutinnou,právě od nich se Schimanski tolik liší,odlišuje už na první pohled) na potřebný čas než vyřeší tento případ převaděču uprchlíku vezme k sobě,aby mu jak (mu) slíbyl aby mu soukromě pomohl vyhledat,najít převaděče v Německu,který u Attila osobně zodpovídají za smrt jeho otce a za další smrt 16 uprchlíku! Attila se Schimanskimu svěří,že rusové jeho matku mu přímo zastřelili před jeho očima,a s těma těžkýma a otřesnýma vzpomínkama se Attila dle všeho nevyrovná,proto ze všeho nejvíce touží po krevní mstě,což mu Schimanski nakonec stejně jen marně a zbytečně rozmluví,vlastně ne tak docela. Attila bude najivní,když vezme spravedlnost do vlastních rukou,a zatímco se Schimanski infiltruje,tj. pronikne do kriminálního podsvětí převaděču uprchlíku jako nově najatý šofér,řidič nákladáku,též pronikl do kriminální sítě převaděču jako samotný převaděč,aby posbíral důkazy o této,o jejich kriminální činnosti,bohužel díky učasti,angažovanosti Attily je u SChimanskiho je jeho pravá totožnost prozrazena v době,kdy Attila sám odhodlaně jedná-se mstí-za smrt otce na vlastní pěst a bere stejně jako Schimanski spravedlnost do vlstních rukou,i to je tak trochu nadsázka. Nakonec Schimanskiho v zajetí před smrtí zachrání žena-uprchlice,která Schimanskimu byla nesmírně vděčná za pomoc! Attila přežije a Gotz George (Schimanski) se za ním následně krátce po tom vrací do Čečenska,ted sám nevím,bud ho jen navšívit,nebo nakonec odvézt ho do Německa."

Některé vynikající záběry a nájezdy kamerou v "Palermo Shooting" (nesmíme opomenout že Franz Lustig je dnes skutečně jeden z nejlepších evropských kameramanu!), jenže ty záběry kamerou (v "Palermo Shooting") by mohli (tím spíše by měli) být mnohem delší, a jak je u Wimma Wenderse už zvykem rocková hudba má tu opět v nás vyvolávat a připomínat stesk, co nejsilněji si prožitý stesk z odcizení se druhým lidem právě z nedostatku své domluvy (komunikace) s druhými lidmi ve společnosti, kterým právě v dusledku toho již (pak) nejsme schopni, již nedokážeme nijak osobně porozumět! Jediným řešením jak je tomu zvykem v každém dramatu je tu i v tématice road-movie si prožité zpitování nad sebou samím (že by katarze?) (ke shlédnutí "Palermo Shooting" Wimma Wenderse). Muže skutečně vubec anonymní sex s odstupem času zustat bez jakkýchkoliv osobních závazku?!! (ke shlédnutí filmu/milostného dramatu "Intimita" Patrice Chereaua, jehož předlohou či skutečnou inspirací by jistě mohlo být "Poslední Tango v Paříži" Bernarda Bertolucciho) A musím k tomu ještě svými slovy dodat, že tím nejhorším co muže v životě být (přijít) je (to) trápit se pro druhé lidi (na kterých mě osobně záleží) zbytečně! Řekl bych, že rakušan Peter Handke (jinak blízký přítel Wimma Wenderse!) píše o schopnosti popsat (vyjádřit) svuj osobní prožitek dané situace co nejpřesněji a co nejobjektyvněji! Řekl bych k tomu jediné, že tohle v dnešní literatuře je naprosto ojedinělí, a právě co je vyjímečné je jeho schopnost ve svých literárních dílech (jakým je "Krátký Dopis na Dlouhou Rozloučenou" či v "Nežádaném Neštěstí") otevřeně ukázat (zveřejnovat) společensky již zafixované jazykové (mechanismy) stereotipy našeho vlastního sebeodcizení se v dnešní hyper konzumní společnosti ovládané masovými médii zustává stále ještě (s odstupem doby navzdory času) aktuální a nadčasové, na příkladu svého osobního pokrytectvý otevřeně ukázané v užívání svých osobních předsudku ke druhým lidem! Peter Handke navazuje na tradici klasického vývojového (či též společensky výchovného!) románu v německy psané literatuře, Handke navazuje na tradici literárních děl německého génia J.W. Goetha ("Viléma Meistera Léta Učednická"), K.P. Moritze ("Anton Raiser") či švýcara Gottfrieda Kellera ("Zelený Jindřich") Co mám ted na srdci je skutečnost, že Peter Handke literárně nejlépe popisuje postupné změny ve vnímání sebe samého...(vývoje vnímání, které tolik společensky potřebně a nezbytně v nás vyžaduje cestování!)... jako čistě svuj osobní prožitek katarze (očista od mravní viny, resp. očista od všeho špatného, očista kupř. od špatného svědomí apod.), kterému se následně nevyhnutelně, fatálně a zákonitě podřizuje otázka právní viny! Právě ta (právní vina z porušení zákona) je nyní lépe, tedy objektyvně posouzena a přehodnocena prožitkem mravní viny - prožitkem své osobní katarze, tedy zpitováním právě nad sebou samím!, a která sebou nese změnu svých osobních či životních priorit, prostě přímo změnu svých životních hodnot! Podmínkou k tomu, tedy předpokladem k dosažení své osobní katarze je cestování!, je unik ze společensky politických poměru, v nichž člověk vyrustal a žil! Právě to si ze všeho nejvíce uvědomuje jak právě Peter Handke, tak i západoněmecký filmař Wim Wenders ("Paříž,Texas","Lisabonský Příběh","Alice ve Městech", "Falešný Pohyb","Země Hojnosti","Palermo Shooting" apod.). K dospění ke svému vlastnímu k osobnímu přesvědčení o tom co je (v nás) teprve skutečně (nakonec samo o sobě) společensky již potřebné, společensky prospěšné, společensky nezbytné a správné! (ted k tomu nemužu najít ty správná slova, takže se omezím na zestručnění!) Zápasíš do poslední chvíle o to, do jaké míry vlastně mužeš či nemužeš (či právě) dokážeš být nezaujatý svými osobnímy pocity či pocity druhých lidí! Je to těžký boj se svými osobnímy vášněmi! (k mému poslechu Die Toten Hosen)

,,Snažím se být dobrý křestan,a domnívám se že je dobře že se Václav Havel antisemitistických a xenofobních (skutečně) hnusných extrémistických a radikálních výroku Tokya Okamury na adresu uprchlíku ze Sýrie,z Iránu,z Iráku... co přícházejí po tisících do Evropy nedožil,je to urážka jeho památky a toho o co se Václav Havel v této zemi zasadil - o hodnoty pacifismu a touhy dobročinně pomáhat druhým lidem v nouzi - a Tokyo Okamura je obdobný rádobydiktátor jako Putin, který bombarduje a okupuje Ukrajinu, a neuznává jakkoukoliv opozici - nepřipouští si opozici - jistě mít takovou vysokou politickou moc je opojné, naštěstí Tokyo Okamura se jí jistě nedočká - jen si sám navyšuje předvolební preference populistickými tolik radikálnímy výroky na adresu uprchlíku utíkající před válkou ve své zemi a před Islamistickou politikou ve své zemi žádající v Evropě o politický azyl - Václav Havel by jistě mluvyl o potřebě soucitu,porozumění,potřebě svobody a solidarity ke druhým lidem bez ohledu na jejich národní příslušnost a náboženské přesvědčení,společenské postavení atd. Ale jak jsem říkal politika mě nezajímá! Duležité jsou pro mě jen vztahy mezi lidmy."