Diskuze HudebniSkupiny.cz

,,Vzhledem k tomu kolik mám času má filmová kritika bude přizpusobena (tolik) času kolik budu mit vyhrazeného ted prozatím na net,takže ji věcně zkrátím zestručním (budu rád za toho kdo si ji tu po mě přečte a ohodnotí ji,at kladně či záporně). Vůbec nevím jestli budu mit čas ji ještě dnes dopsat,ale zkusím to,miluju Hradec Králové,mám rád,miluju tohle místo,proto jsem šel s krajními depresivnímy sklony-s postschizofrenní depresí (nechci to tu otevřeně říkat pro sebevražedné sklony,spíše jsem to plánoval jak to províst,skončit se životem bezbolestně a rychle,a kromm své žádosti o eutanázii,tedy krom eutanázie kdy mě nevyšli doktoři vstříc-je u nás ze zákona zakázana!- jsem takový způsob bezbolestné a dustojné smrti neneašel! Všechno to bylo příliš na rychlo,hospitalizovali mě pro krajně vyhrocené depresivní sklony včas!) depresivní dobrovolně na hospitalizaci na psychiatrickou kliniku ve FAKULTNI NEMOCNICI v HRADCI KRALOVE...zkusím to alespon jak jsem slíbyl dopsat!"

Rocková hudba je tu od toho, aby se (v ní) vybíjela svoje frustrace, svoje zlost, aby jsme ze sebe dostali (všechen svuj) stres. Kdo to ještě bohužel nechápe, ten by jsi nejspíše neoblíbyl Die Toten Hosen, TV Smith?, Korol I Shut, Rammstein, Ministry, Rage Against The Machine, Audioslave, Metaliku, Sex Pistols, Ramones, The Clash apod... nevím nevím, tohle mě trochu přijde jako hystorie rockové hudby, asi bych k tomu mohl dodat jen jediné - kdybych neposlouchal punk?rock, rozhodně bych nejspíše poslouchal jedině hip-hop, takže je ted nejspíše jednoznačné kam se v rockové hudbě ubýrám... nebo ne, možná nikoliv, protože mě příliš neláká si přeložit kupř. většinu textu písní ruských Korol I Shut, protože bych to nejen nechápal, ale text písní by se mě nejspíše nemusel zrovna dvakrát líbyt, a krom toho je dost obtížné sehnat kupř. u Die Toten Hosen skutečně dobrý český překlad (většiny) textu jejich písní, takže asi tak. No a ted nevím, co by na to řekl Andreas Frege ("Campino").... to by mě ted kur.. skutečně nejvíce zajímalo. Takže asi tak.

Takže ještě bych tu rád naposledy zmínil text k písní "Nur zu Besuch": ,,Kdykoli tě navštívím, cítím se bez hranic. Všechno ostatní je odsud tak daleko. Mám rád ticho tady mezi těmi všemi stromy, jako kdyby doopravdy existoval mír na zemi. Je to krásná cesta, která nenápadně vede k tobě. Ano, mám ji rád, protože pusobí tak světle a přátelsky. Tenkrát by jses nejspíše velmi radovala. Jak se mi daří, tu otázku mi pokládáš pokaždé. Jsem Okay, nechci aby jsis dělala kvuli mě starosti. A tak s tebou mluvím jako pokaždé, jako kdyby to bylo jako předtím, jako bychom měli na vše hodně času. Cítím tě docela blízko sebe, mužu slyšet tvuj hlas ve větru, a jestliže prší, vím že někdy pláčeš, dokud nezasvítí slunce, dokud opět nezasvítí. Přestože si člověk všimne že mu přesto hodně chybíš. A proto mluvím s tebou jako vždy a slibuji ti že jednou budeme mít zase hodně času. Potom se zase shledáme, mužeš se přece starat o to, jestliže chceš, že slunce v ten den také bude na muj hrob svítit - že slunce bude opět svítit..."

,,Nikde nejsem doma" či ,,Nikde nebýt doma". Je to to nejsmutnější, a současně i to nejkrásnější co muže v životě být. Ta nezakotvenost, neustálenost, kdy se unavou z toho pak člověku podlamují kolena a má pocit, cítí že už prostě nemůže ve svém osobním životě takhle žít dál, kdy možná že, jen možná že kdy nachází až příliš mnoho osobních prožitku (zkušeností) až začíná postupně nabývat dojmu, až si postupně začíná uvědomovat že už má celí svůj život spíše za sebou než před sebou, že už ho v životě nečeká nic nového, že už ho nic v životě co dál přijde nepřekvapí...(nedokončeno) Děkuji všem co navštívý muj osobní blog a třeba i některý muj vydařený příspěvek ocení a ohodnotí, děkuji moc!! Všechny rockery mám upřímně rád, mějte se všichni fajn, jen tak nejlépe v životě jak jen to jde.

,,Nikde nejsem doma" či ,,Nikde nemít domov". Je to to nejsmutnější, a současně i to nejkrásnější co muže v životě být. mluvím-li o krásy bolesti a o krásy ctižádosti jako té největší vášně a o kráse trpělivosti (odvozené od slova trpět!), trpělivost se stává ctižádostí. Tak jako se Wim Wenders v západním německu (vlastně v Mnichově) necítil být doma, resp. necítil se být dostatečně v Německu němcem, stejně tak v tom Wimma Wenderse plně chápu, naprosto mu rozumím, protože se já v Česku necítím být dostatečně Čechem, necítím se být v Česku dostatečně doma. Jenže jak Wim Wenders nejlépe věděl, cestováním se teprve člověk nejvíce učí (viz. Goethe a jeho "Viléma Meistera Léta Učedmická" patří k základním kamenum tzv. vývojového a též výchovného románu) a teprve cestováním nejlépe poznává sám sebe, to jsou moje slova - každý z nás musí někdy v životě svůj ,,Domov" opustit a vzdálit se od něj, aby se k němu v příštích dnech rád vrátil a lépe ho poznal, svůj ,,Domov" v pravém slova smyslu si teprve uvědomil, své kulturní tradice a svou národní identitu. Jenže pro mě osobně celá ta moje nezakotvenost, nestálost, kdy se mě unavou z toho pak podlamují -doslova a bez přehnání- kolena a mám ten životní dojem nebo životní pocit že už prostě nemužu ve svém osobním životě takhle žít dál, kdy protože připomínám že reziduální schizofrenií mám narušeny poznávací schopnosti a schopnosti učit a dozvědět se něco nového (mám ze 70% nenávratně narušeny, omezeny tzv. kognitivní funkce), ale u schizofrenie intelekt bývá plně zachován, jinými slovy intelekt není nijak narušen na rozdíl od oslabené vule žít, od nerozhodnosti, ulpívání na tom jednom a samém a na rozdíl od deprese. Co za tím je - já mám ve 34 letech svůj život prožitý za sebou spíše než před sebou - přesně takový mám ze života pocit a dojem. Možná že, jen možná že nacházím tedy resp. spíše nebo jsem nacházel příliš mnoho osobních prožitku, příliš mnoho osobních zkušeností až jak už jsem se tu zmínil že začínám postupně nabývat toho dojmu, až si postupně začínám uvědomovat že už bohužel či naštěstí že už mám celí svůj život spíše za sebou než před sebou, že už mě nečeká nic nového a dalšího, že to co přijde nadále v životě mě už nijak nepřekvapí. Ano přesně takové je žít se schizofrenií, v tom ztrácím smysl nynějšího života. (dopsáno)

Toto forum Die Toten Hosen venuji vsem lidem,ale zejmena me matce,ktera koncem roku 2008 zemrela na rakovinu plic,i kdyz vim ye vse je ztraceno {moznost budouci domluvy},a ze nedostatek domluvy s mou matkou tak snaze uz nikdy neodcinim,dekuji za pochopeni.

Nepijte skutečně prosím ty POLSKE natolik podezřele levné energetické nápoje CRAZY WOLF!!! (nechtějte vědět co do toho dávají, a když už to pijete pijte s mírou!!! To nejsou energetické nápoje, ale POLSKE energetické sračky!!!), osobně s tím totiž skutečně nemám dobrou zkušenost, od té doby je ze mě antisemita. *9* *8* *9*

Prominte mě, skutečně už nevím co více tu mám o sobě napsat, a to jsem tu toho o sobě psal tak málo, vím. Bohužel. Tak zase někdy příště, alespoň v to doufám.

Proto mam GESTALT Terapeutku,abych se se smrti me matky doufam uz jednou naprosto konecne vyrovnal,a nevracel se k tomu,i kdyz nejake veci se jen tak nejakym diskusnim forem nikdy plne dostatecne neodcini {a nekdy mam dojem ze uz to nikdy neodcinim ani dostatecnou domluvou s druhymi lidmy,pak nezbyva nic jineho nez zemrit},ale me na druhou stranu pomuze ze se tu muzu otevrene vypovidat ze sveho osobniho trapeni,a snad ho nekdo vyslisi bez osobnich predsudku,bez osobni zaujatosti,a prece se snahou o pochopeni,o porozumeni,dekuju kazdym dnem za to ze tu me nediskusni prispevky jeste jsou,dekuji.

,,Tobě jsem umyslně nikdy ublížit nechtěl, a pokud jsem ti nějak ublížil, mrzí mě to, ale sám už se beze mě pravdy nedobereš proč tomu tak bylo, a myslím a doufám že ji (pravdu) znát chceš a potřebuješ! Zamysli se nad tím prosímtě, když ne kvuli mě, tak alespon kvuli naší matce! (která nám zemřela). A jestli dnes na něco oprávněně mužeš mit zlost, pak je to jak doufám jen na nedostatek domluvy mezi námi, nikoliv na mě samotného. Chýbíš mě, a rád bych tě vyděl, mrzí mě a lituji, že jsem měl o tobě špatné mínění, a chci si o tobě udělat lepší usudek, který bys potřeboval i ty o mě! Narozdíl od tebe já na tebe dnes vzpomínám v dobrém, protože pamatuju ty lepší časi co jsme spolu zažili, a jen vzpomínka na ně doufám vzkřísí ty lepší stránky naší povahy pro příští dny, vždyt náš život není určený k prožití si toho aby jsme na sebe byli stále jen naštvaný, a matka by si před svou smrtí nepřála aby jsme navzdory všemu co bylo spolu nadále nemluvyli (nemyslíš?), už kvuli ni se s tebou chci a potřebuji se usmířit." (věnováno mému bratrovy, který chce podle svých slov spálit mosty ke druhým lidem) Jestli tohle nedokážeš pochopit... nedokážeš odpouštět... ublížíš tím nejvíce sám sobě!