Diskuze HudebniSkupiny.cz

,,Ze záběru kamerou Franze Lustiga v "Palermo Shooting" je cítit nesmírný a křestansky hluboký duševní klid a touhu,tesknou touhu po duševní vyrovnanosti,který již postrádá muj oblíbený Wendersuv snímek "Land of Plenty",kde Thom and Nackt ztvárnily k filmu nezapomenutelný a jedinečný hudební doprovod - tesknou touhou (nostalgií) prosáklá durazně náladová rocková hudba. "Palermo Shooting" beru jako Wendersovu uctu a jeho respekt k švédu k Ingmaru Bergmanovy - k jeho výjimečnému a k jedinečnému,k jeho neopakovatelnému snímku "Sedmá Pečet",jemuž (jehož památce) road-movie snímek "Palermo Shooting" Wim Wenders věnoval právě vedle umrtí ruského filmaře Andreje Tarkovského během nátáčení tohoto road-movie filmu. Znalost jejich filmu Wim Wenders jednoznačně prokázal. Především filmem "Land of Plenty" prochází nesmírně srdečně krásné křestanské kázání,které v kostele už neuslyšíme.Díky Wimme!!!" (nedopsáno)

Ahoj Dane, promin mě že ti to (svou odpověd) nepíšu do e-mailu, ale přímo sem. Kam jinám to taky psát když už tu mám svůj blog, a e-mail prakticky vubec nevyužívám, protože mě tam (do e-mailu) chodí zbytečně mnoho spamu, a pro mě je ty spamy nepříjemné číst a nebaví mě je stále jen a jen mazat. Dane, jsem rád za jakoukoliv tvou odpověd. Vypadá to na to že jsem pořádný egocentrik a to není nijak dobré, tuhle vlastnost na sobě rád nemám (je dána alespoň tedy jak vím a dobře rozumím do jisté míry mím duševním onemocněním po dobrovolné již třetí krátkodobé hospitalizaci na Psychiatrické klinice ve FN v Hradci Králové reziduální schizofrenií, jinými slovy posunula se mě diagnoza schizofrenie z paranoidní na reziduální schizofrenii) Na rozdíl od jiných schizofreniku co si nepřipouští svou duševní nemoc, své duševní onemocnění a odmítají brát léky se mě vůbec netýká, to je extrém do kterého bych osobně nikdy nešel. Mě léky na depresi vyhovují, beru jich méně (přitom bral jsem si jich dříve více než kolik bych měl, to byl opačný extrém),beru Quetiapin Mylan, Valdoxan a rivotril a depotně Abilify Maintena. Víš Dane až konečně ted ti mužu říct že jsem s psychofarmakama (s lékama) plně spokojený. Blíží se reforma psychiatrické péče, což sám vítám aby duševně nemocný lidi byli plně začleněny do společnosti a nebyli nijak svou duševní nemocí druhými lidmi (tedy většinovou společností) nadále stigmatizováni. Mnohem, a opakuji mnohem větší problém než mit (na triku) duševní onemocnění je domácí násilí v Česku, jejichž případy jsou více než jen četné, o tom se však otevřeně nemluvý, ale děje se to. Tohle je muj oprávněný a plně věcný argument ke schizofrenii, a to nevylučuji to že jen menší či větší (nemám přehled) procento schizofreniku si nepřipouští svou nemoc a léky neužívají (ano souhlasím s tím že je to špatně a pak takový lidé jsou potencionálně, případně nebezpečný pro své okolí aniž by se vyhli sebevražedným sklonum), protože se velmi dlouho (znám to z vlastní osobní zkušenosti) hledají ty správné léky, u každého je to jiný a je to s užíváním léku individuální. Na př. stejná diagnoza schizofrenie, nejčastější je paranoidní vůbec neznamená užívání u těch lidí stejných léku, protože u každého je to vždy individuální. A vhodné léky se častěji hledají i několik let...

,,Rád bych tu snad už konečně naposledy zmínil skutečně jednu duležitou věc, nikoliv pro toto forum, ale pro druhé lidi,takže budu citovat jen sám sebe: V Gestalt psychologii se přišlo na to že každý z nás při sledování filmu vnímá něco jiného podle svých současných potřeb (ty usměrnují vnímámí sebe sama), nikdy nevnímá v záběru kamery vše jak by měl kupř. prožíváme-li si radost vnímáme ve filmu jen to co je radostné, prožíváme-li si smutek, stesk a zlost vnímáme ve filmu jen to co je smutné (jen to co vzbuzuje smutek, stesk a zlost). Je v nás dána touha a potřeba porozumět situaci, v jaké se nacházíme která tyto emoce v nás vzbuzuje. Vím, zní to jednoduše, ale v životě je to s emocemy (resp. s prožíváním svých citu) velmi složité než jak se na první pohled zdá." (tohle bude zřejmě to nejduležitější a to nejpřínosnější co jsem tu kdy ve foru napsal)

,,Když jsem byl otřesený protikonzumním manifestem "The Fight Club" Portlandského recesisty Chucka Palahniuka v režii ponurými noir thrillery proslulého režiséra Davida Finchera ("Sedm") hledal jsem utěchu a natolik kritický odstup a nadhled nad přespříliš vizuálně a scénaristicky sugestivní diváckou podívanou u dvou charizmatických a ctižádostivých (ne)hercu - první se jmenuje Russell Wong ze seriálu i filmu "Wanishing Son",jenž my šel příkladným vzorem do života,protože velmi dobře a uspěšně ztvárnil neo konfuciánský kodex cti v roli nadaného houslisty a poety,který se coby politický azylant (po učasti na nechvalném masakru v Tchien an men v Číně spolu se svým bratrem ilegálně dostal do USA) v USA navzdory chudobě,rasismu a bídě do poslední chvíle se straní násilí při své cestě po USA (po tzv."Zemi Zaslíbené") za prací s ubytováním i za svým snem o kariéře houslového virtuoza i za svým celoživotním partnerským vztahem je nucen čelit zášti i najivitě svého mladšího bratra (Chi Muoi-lo) a stejně tak bohužel i intrikám jejich dávné společné přítelkyně z mládí. Jian (Russell Wong) je opakem charakteru svého bratra Wega (Chi Muoi-lo). Jian je čestný,vlídný,vstřícný,trpělivý,skromný,přátelský,ctižádostivý a zdrženlivý i empatický, a podobně jako muj druhý vzor,který tu ještě zmíním,uvedu,jedná vždy s rozvahou podobně jako Jeff Speakman,který dokázal druhé lidi stejně jako Michael Dudikoff (protíná je tady jejich společný zájem o psychologii,kterou dokonce Jeff Speakman,dnes instruktor a předseda amerického kenpo-karate,na univerzitě of Missouri vystudoval,herectví nikdy nestudovali,a k akčnímu filmu se dostali čistě náhodou díky své vyjímečné fyzické zdatnosti -Michael Dudikoff dvakrát obdržel titul "Železný Muž" - a fotogeničnosti jako špíčkové akční hvězdy) odzbrojit nejen svým pronikavým usudkem,ale především Jeff Speakman dokázal druhé vždy sebejistě,sebevědomě druhé lidi odzbrojit svým přísně soustředěným výrazem ve tváři ve filmu "The Perfect Weapon" a ve "Street Knights" už stejně jako puvodně neherec David Duchovny projevil teprve v tomto filmu už více a náročněji své herecké výkony. A jeho charakter? - ...tvrdohlavý,nesmlouvavý apod."

,,Vždy mám jako ten nejnáročnější cinefil ten skvělí už určitý pocit,že se u těhle filmu (co jsem v kině navšívyl v Projektu 100,vesměs šlo právě jak o milostná dramata tak většinou krimi dramata,jsou filmy,na které nikdy nezapomenu,stačí jmenovat takové filmaře jakými je Kim Ki-duk,Park Chan-wook,David Fincher...konkrétně snímky "Klub Rváču","OldBoy","Čas" apod... a dál už si ted nevzpomenu),toho dozvím o své osobnosti i o osobnosti druhých lidí kolem sebe toho (svým zpusobem) už mnohem více než za celí svuj vlastní život k tomu aby už právě naprosto cizí,neznámí druhý lidi kolem vás byli svým chováním a svým přístupem a svým jednáním již pak plně předvídatelný,a já už nemusel mit a snášet dál obavy o to jak se ke mě v příštích dnech druhý lidé zachovají a z toho mit právě nekonečné výčitky,očekávám od kvalitního filmu (od dramatu) své vlastní osobní prozření,které je přes sebezpitování druhých lidí,čimž filmový divák v sobě zároven z jedné poloviny zakouší svou vlastní katarzi (kdy člověk smije ze sebe všechno zlé,všechno trápení). A pokud tomu tak není tak je lepší aby film raději nebyl než aby byl a zustal takový jaký v dnešní době,dnes je! Takhle jako filmový divák uvažujete téhdy,když ztrácíte své blízké přátelé i druhé lidi kolem sebe a nakonec i smysl svého osobního života,právě proto tolik nad vším v životě uvažuji,přemýšlím,protože mě nic jiného v životě prostě nezbyde. jen tohle opuštěné forum,jen mé osobní přesvědčení a jen má víra,což je nejspíše vlastně totéž.

,,Jako když už si prožíváš bezmoc a zoufalstvý, které je už právě že rovno zoufalstvý druhých lidí, a utěšuješ sám sebe že vše bude zase dobré, že vše skončí dobře. Protože zoufalstvý jako takové každého z nás něčím převyšuje, přesahuje k otázkám nejen po příčině tohoto zoufalstvý (nějaké dané situace), ale i po smyslu bolesti." Nebýt 9 letého poslechu Die Toten Hosen, tak si něco takového nikdy neuvědomím. Takže je to věnováno i všem rockovým fandum do Die Toten Hosen, z mé strany je to nejen upřímné, ale stejně tak i hluboce pravdivé. A v tom je krása - v potřebě pravdy a v touze po ni - a jiné krásy není. Mám vás -návštěvníky tohoto blogu, nikdy diskusního fora - rád. A když už je řeč o lásce, tak trápení se pro druhé má své meze a většinou přichází neočekávaně, nečekaně. kéž by druhý lidé byli uvědomělejší, vím a vím, že nejsem spokojenej se svým psaním a snad proto ted zvažuju každé slovo, chci psát od základu uplně jinak a nově znovu,(naprosto zapomenout o čem jsem tu psal) i když se psaním bych tu nejraději uplně skončil. Ale stejně díky za hodnocení mích příspěvku vámi, pochybuju že si to zasloužím. Co z toho když na příspěvek až na výjimky neodpovídáte, nikdy neodpovídáte, tak jaké zadostiučinění? Nemá smysl tu nadále psát!! Změnit to mužete jen vy svým zájmem o diskusi k DTH.

,,Nahnal mě skutečně strach,obavy a děs,když jsem v jednom z filmu (bohužel už si nevzpomenu na název,vím jen že to odvysílali na ČT2 bez českého dabingu!) natolik talentovaného a současně s tím bohužel ještě stále na MFF nedoceněného jihokorejského filmaře Kim Ki-duka shlédnul sebevraždu jedné zoufalé ženy,což by v intimním milostném dramatu nebylo nic tak obvyklého nebýt toho že se sama (ta zoufalá žena) bez jakéhokoliv cizího přičinění zavraždila sama skokem z výšky domu a přičemž ráda zemřela se slzami v očích nejspíše z toho,co už si sama s druhými lidmi neprožije,tak současně s tím s patetickým s rozmrzelým,se zlostným (nedokážu proto najít to správné slovo) a se škodolibým úsměvem ve tváři ve mě dlouho zanechalo nepochopení věci,stavu věci,nepochopil jsem tehdy ještě vůbec tak protichudné (rozporuplné) emoce a dnes je přitom,přičemž sám plně chápu-že svou smrtí chtěla odčinit nesmírný a nesnesitelný pocit viny,či mravní vinu pocitovanou hluboko v sobě ve svém srdci,kupř.z toho že druhé lidi v osobním životě zklamala,smrt je tu spíše vysvobozením,smrt je tu KATARZI,až jedině pak lze zemřít bez obav v srdci,s ulevou v srdci a s čistým svědomím,a právě bez lítosti za své předešlé činy-prohřešky-s čistým svědomím. Přesně tak by mohla,nemusí,vypadat KATARZE za hranicí unosných a zdravých mezí,osobně sám si dokážu představyt jaký to pro toho člověka-sebevražda-asi je...-ale s takovým smířením bych já určitě osobně neumíral!!!

,,Děkuji ti moc (sám víš a nechci to tu nijak blíže upřesňovat anebo jakkoliv rozebírat, děkuji všem za pochopení), ted mám z těch tvých odeslaných sms (604 891 787 stále i pro druhé platí) slzy v očích, nemužu jinak a ty tvé sms zprávy jsem dal do širšího kontextu tak jak to má pak k případnému, k věcnému a ke srozumitelnému argumentu vlastně být. Přišlo mě na mysl k tomu jediné (...nikoliv pocity...ale myšlenky mě vhánějí slzy do očí, u zdravých lidí to jsou dle mého spíše pocity, kvůli kterým pláčou, ale nechme to stranou.) Zmíním tu tu souvislost... ,,Stále přemýšlím nad tím jaké by to bylo odcházet ráno za svítání a vracet se pozdě večer za tmy, a mit nejistou práci, o kterou mužu kdykoliv přijít a vracet se domu a nemít nic pro sebe a pro rodinu. Když víš, že už tě druhý lidé nepostrádají, nepotřebují (přstanou tě potřebovat), když víš že jsi přebytečný ve společnosti, že jsi k ničemu a přicházíš o práci i o přátelé - zemřeš uvnitř. Když ti silným, intenzivním smutkem pukne srdce..." Koho tohle nedojme k slzám, ten nemá (dobré?) srdce! A moc se omlouvám všem co tyhle stánky navštíví či navštěvují a jsou z nich nemile překvapeny či zklamány tím vším malicherným balastem, moc mě to mrzí, ani já své starší příspěvky tu po sobě nečtu a nejraději bych si za ně naplival do ksichtu. Nemám v pravomoci tu své příspěvky po sobě smazat, píšu tu jen a pouze jako anonym!

,,Ale jak zaznělo ve snímku Wimma Wenderse "Land of Plenty" z ust Michaelle Williams: ,Proč se snažit změnit něco ve společnosti psaním, když mužete napsat něco tak že se o to v budoucnu pokusí stovka lidí!' Myslím, že to přesně vystihuje to o čem píšu a proč jsem píšu!, tím je řečeno vše! Mějte se všichni fajn a skvěle, mám rád každého návštěvníka tohoto fora a každému ze srdce přeji aby našel své životní štěstí v nějaké spřízněné duši, mohl bych to být i já doufám, ale mě jistá nezávyslost na partnerském vztahu do určité, do jisté míry vyhovuje, tak nevím, zdaleka nemám odpověd na vše a tak dlouho a marně hledám ty správná slova! Prominte mě jestli jsem se někoho dotknul v tomto foru... já krom Die Toten Hosen, pokud by to někoho zajímalo poslouchám nejvíce TV Smith a ruské Korol I Shut - Martin Dyntar, 31 let, Solnice, 604 891 787" (nedopsáno)

O Die Toten Hosen jsem se dozvěděl díky rockovému měsíčníku Beng,kde byl s nimy krátký rozhovor,a první co jsem od nich slišel - tedy co jsem si ze své návštěvy Prahy odvezl - bylo to nejlepší jejich album,to jejich do dnešního dne nepřekonané album "Auswartsspiell",které jsem poslouchal stále opakovaně dokola a stále jsem při tom poslechu nacházel něco nového,takový silný prožitek z hudby jde obtížně verbálně zprostředkovat,v tom mě doufám dáte za pravdu,teprve pak jsem si v Praze sehnal všechny jejich originální alba,které už mě po poslechu Auswartsspiell vůbec ničím nepřekvapily,zvláštní. A ty krásný vydařený fotografie členu Die Toten Hosen k book-letu alba Auswartsspiell,které nasnímala Donata Wenders (tipl bych si že jsou skutečně skvělé a srovnatelné prozměnu s fotografiemi všech členu kapeli na book-letu k albu "Unsterblich")...stále si je dnes ještě prohlížím a vydím se životem spokojené radostí a nadšením rozvášněné a upřímné výrazi ve tváři (na book-letu k "Auswartsspiell"),pak k book-letu alba "Unsterblich" více přiblížené fotografie,kde je-kde vydím- věrohodný,duvěřivý,charakterní,vstřícný a spolehlivý sebevědomí výraz ve tváři všech členu kapeli. Až tak lze osobní prožitek co nejpřesněji a co nejobjektivněji popsat (vždyt rakušan,prozaik,básník,dramatik a romanopisec Peter Handke na tom pracuje již 30 let a obdržel za to mnohá ocenění jako málo kdo),sám bych se rád dočkal někdy občas alespoň uznání za některé mé příspěvky,když cítím že ho od druhých lidí nemám píše se mě se smíšenými,s rozporuplnými pocity s těžkým srdcem.