Diskuze HudebniSkupiny.cz

Stále se to snažím pochopit,proč k tomu došlo. Zajímá mě prožívání druhého,proto se vrátím ke své filmové kritice "Wanishing Son 3-Chi Muoi-lo ke scéně,která mě nejvíce oslovyla,zaujala a svou věrohodností přesvědčila. Takové silné a přesvědčivé herecké výkony už se dnes ve filmu nevydí,nepodávají! Při diskusi mezi 2 čínskými bratry dojde k nedorozumění a následně i k fyzické rvačce vyprovokované Wegem (Chi Muoi.lo),který neuspěšně a marně napadne Jiana (Russell Wong). Poté co se Wego fyzicky unaví,následuje z jeho strany smršt potlačených emocí,které Jian (Russell Wong) přijímá s rozvahou a se snahou o pochopení. Wego je ozbrojený,prožívá si nevyslovené své rozčarování svých předešlích očekávání od života v USA (všude je doprovází jen chudoba,bída a rasismus),prožívá si své osobní zklamání, žal i stesk po domově,zároven určitou hrdost jak rychle jako gangster zbohatnul v Zemi Zaslíbené,v Americe,a přesto navzdory tomu i obavy,závyst svému bratrovy a zášt ke svému bratrovy Jianovy,který se pro Wega obětoval,protože ještě téhdy v Číně slibyl svému otci to,že se jim po udělení,získání politického azylu v Americe o svého mladšího bratra Wega postará,proto odmítá vypovýdat na policii proti svému mladšímu bratrovy,který se dal ke gangsterum,a proto je ted Jian sám na utěku před policií, coby jako potulný charakterní nadaný houslista a poeta,sám musí čelit na své cestě po Americe rasismu,chudobě,bídě a násilí,od kterého se spíše vzdaluje. Jian jedná vždy osobně vyrovnaně s rozvahou a s trpělivostí,protože jedná čestně,se ctí a má charakter,narozdíl od Wega,který je placený jako tělesný strážce gangsteru svádějicí boj s Triadami (s čínskou mafií). Svou zemi tajně opustili jako protestující studenti po nechvalném masakru na náměstí Tchien-an-men...(nedopsáno)

,,Bohužel má jediná a snad jak doufám i ta má nejlepší (a stále ještě platná) představa o Německu co mám je díky jen Die Toten Hosen, díky road-movie filmum Wimma Wenderse a díky Gotzu Georgovi coby v kriminálním cyklu Schimanski. Bohužel moc jsem z toho Německa nevyděl a nepoznal, vzhledem k tomu že jsme jeli s otcem v dodávce převážně po dálnici do Německa do Dráždan někam na Německou vysočinu. Jeli jsme celí den a celou noc a bohužel jsem v německých rádiích neslyšel ani jednou hrát (obíhat v rádiích) písen Die Toten Hosen, což mě trochu zklamalo. A já na sobě v triku s potiskem Ernesta Che Guevary - spíše než jako revolucionář mě je mnohem sympatičtější tím že kdysi jako student medicíny procestoval z části na motorce se svým přítelem Latinskou Ameriku, od Argentiny přes Chile, Peru, Venezeulu atd...a sepsal o tom "Motocyklové Deníky", nutno připomenout a zmínit že na tomto námětu dle stejného názvu natočil film Walter Salles.- jsem prohodil několik stručných vět v Němčině se zdejšími lidmy, a jak jsem se přesvědčil v aktivní domluvě mé jazykové znalosti (Němčiny) jsou mizerné."

,,za 1.Emoce-2.Vnímání-3.Myšlení...1.Emoce ovlivnují vnímání a vnímání ovlivnuje myšlení. Je duležité si uvědomovat a vyjasnit si co sami k sobě a ke druhým lidem cítíme! (to co nemáme rádi sami u sebe pak nemáme rádi ani u druhých lidí a právě na tom se zakládá i naše osobní sebeucta,která se s našim věkem,s našim dospíváním neustále vyvýjí,tak jako se s postupným věkem,s našim dospíváním vyvýjí naše emoce) - od toho se odvýjí naše 2.Vnímání a 3.Chápání skutečnosti (které muže být zcela mylné a špatné,anebo naopak pravdivé a správné) - a dusledkem toho obojího jsou pak naše 3.Hodnoty,které propujčujeme okolnímu světu kolem sebe a druhým lidem podle toho jak už hodnotíme sami sebe když jde o naše myšlení. V 3.Myšlení je duležité vyhýbat se ideologicky zafixovaným stereotypum (předsudkum) dané specifickými kulturnímy tradicemy,náboženstvím a politikou,a výchovou v rodině,nejduležitější jsou jen hodnoty rodiny a domova,kde se cítíme ,být doma'!"

,,Právě na prostém lidu zanechá válka ty nejhlubší a nejušlechtilejší stopy. Kdo ještě v naší době měří velikost lidských srdcí křestanskými měřítky? Měříme ji podle měšce peněz, politické moci, síly - a masy prostých lidí to vědí nejlíp. Pocit nerovnosti člověka zranuje více než cokoliv jného! Není to snad ani závist, spíše jakýsi nesnesitelný pocit společenské a ,mravní' nerovnosti, který prostého člověka tolik zranuje. Nerovnost mezi lidmi nelze v dnešní společnosti odstranit žádným ,právním osvobozováním' ani žádnými zákony. Jediným jejím řešením je válka. Válka povznáší ducha lidu, vštěpuje mu vědomí vlastní dustojnosti, cti a sebeucty. V boji jsou si všichni rovni, válka nečiní rozdílu mezi pánem a jemu poddaným (podřízeným)... - (myšleno ve válce) náš obdiv a naše pochvaly jsou nakonec k nerozeznání od vlastního pohrdání. Z ušlechtilého hrdinství všech se spojují dříve nerovnoprávné společenské vrstvy a stavy..." (Dostojevskij - "Deník Spisovatele'1876 - "O Smlouvě s lidem") K tomu bych svými slovy dodal jediné: je pěkné a zapotřebí citovat, uvádět zdroj a neparafrázovat (U slov k Peteru Handkeovy jsem neuvedl zdroj, ze kterého jsem ke svému vysvětlení jen částečně vyšel - byl to Jaroslav Střítecký, který napsal doslov k "Nežádanému Neštěstí" a tudíž je milé a nijak mě nepřekvapuje, že bych mohl být nařčený a ,obviněný' z parafráze. Ovšem já jsem a mužu být upřímně hrdý jen na ty své příspěvky, kde nikoho necituji!): ,,Panovat druhým lidem v dusledku znamená pohrdat druhými lidmi! Krom toho mám schizofrenii (nejspíše stále lepší než mit epilepsii v případě Dostojevského), jenže mám v poslední době dojem, že se mě nerozpadá jen osobnost, ale co je teprve nejhorší i pravopis! 'Žij nebo se snaž žít tak, abys ničeho v životě nelitoval! Pak teprve budeš umírat dustojně a spokojený.' 'Pokud u sebe a v druhých lidech nehledáš pravdu a pokud už nevěříš v pravdu nemužeš být čestný, nemužeš už jednat se ctí.' (mé usloví a snad mé vlastní první citace!) Přesně to by mohla být vlastní slova Dostojevského, jelikož Dostojevskij byl první (a vedle Alberta Camuse nejspíše poslední) existencialista a dle druhých ,utopista', který si sám v sobě (ve své duši) řešil hluboké rozpory mezi vírou v pravdu - kterou je touha po porozumění sobě samému a skrze to druhým lidem (což mě na rozdíl od Dostojevského a Camuse dovedlo k tomu řešit otázky po smyslu života čistě psychologicky) - a láskou! To jsou 2 rozdílné věci! Myslím, alespon myslím že filmař a fotograf Wim Wenders by se mnou jistě souhlasil. (...),,ale je-li jednou hotová věc, že jsme dobří lidé, pak at se děje cokoli, konec vše špatné napraví. Taková je má víra!" (Dostojevskij) ...což a já k citaci Dostojevského dodávám: ,,...konec vše špatné napraví!" (slovo ,špatné' mě u Dostojevského ke srozumitelnosti textu chybělo) (...),,Kdybych si já ovšem mohl vědomě vybírat, přál bych si jediné - samozřejmě být stasten spíše v tomto okamžiku, dokud existuji, protože pak, až zemřu, bude mi upřímně uplně jedno, co se stane s tzv. naší ,všeobecnou (nejspíše myšleno duchovní) harmonií', zustane-li i po mé smrti anebo zanikne spolu se mnou." (N.N.) (s uctou a s láskou věnováno mému psovi Filipovi)

,,Pro mě osobně četba uvedeného překladu textu písní Die Toten Hosen byla poslední možností jak skoncovat se svým zbytečným hlubokým a intenzivním filozofickým myšlením, které tu vystačilo na nějakých neskutečných, skutečně neuvěřitelných 620 pro mě tolik neosobních nediskusních příspěvku, které by tu krom mích příspěvku k Die Toten Hosen měli být všechny do jednoho smazány. Nejsou a nebyli pro mě duležité. Pochopil jsem, že z četby překladu do češtiny textu k písní "Luge" (..."Nur zu Besuch", "Das Madchein aus Rottwail", "Am Ende"...) nejen že lépe poznám svou životní situaci, svoji osamělost, svuj hluboký smutek a své vlastní zoufalství ze selhání komunikace, ze selhání vztahu a ze vzájemného neporozumění z nedostatku lásky a uznání, - ale nakonec i lépe pochopím sám sebe jsem zprvu nepředpokládal."

Filmovými diváky opomenuté a filmovou kritikou přehlížené nedoceněné melodrama "Vanishing Son" (v Tv bylo uváděno pod názvem "Ztracený Syn") mě přišlo v podobě filmu až teprve přece jen nakonec lepší (3 díly) než v seriálové podobě, která mě první divácky tolik zaujala jako nic jiného v té době, protože po odchodu z kina ze shlédnutí kvalitou sporného, rozporuplného protikonzumního manifestu Generace X režiséra Davida Finchera "The Fight Club" o schýze se ve mě cosi zlomilo k cinefilské vášni a bylo potřeba a nezbytné najít od toho ten správný kritický odstup, správný kritický nadhled - viz. nejedná se o drama, ale o společensky-psychologicky stavěný thriller filmaře, který sám natáčel reklamy a videoklipy - odtud ta perfektně zvládaná vizuální estetika celého filmu, což se o hereckých výkonech příliš říct nedá! Zpět k melodramatu "Vanishing Son". Jedná se o nízkorozpočtový filmový snímek s vyjímečnými (s naprosto věrohodnými a se spolehlivými) hereckými výkony (posuzuju-li Russella Wonga a Chi Muoi-lo v hlavní herecké roli), standartní statická kamera s minimem zbytečných pohybu (bohužel jsem nijak divácky již nedohledal kdo ji má na starost), podmanivá hudba, autentický filmový scénář ze života a ta nejlepší, přímo ukázková situace (řešení) melodramatického konfliktu (k vyřešení si mezilidského vztahu) shlédněte na YOU-TUBE pod názvem "Vanishing Son 3 - Chi Muoi-lo". Fakt to skvěle doporučuji, pak to tu mužete ohodnotit. Za sebemenší zájem předem dík.

Víš Dane, vím že mé nejlepší filmové kritiky co jsem tu napsal je těžké ve foru dohledat, že jsou bohužel krátké a stručné, ale o to víc věcné a srozumitelné. Nejlepší filmová kritika co jsem kdy napsal byla ke snímku P.Kaufmana "Nesnesitelná Lehkost Bytí", Arashe. T.Riahiho "Na Chvíli Svobodní",a i k filmum tak bezvýznamných filmařu jako jsou snímky "Vanishing Son" a "The Crow" Alexe Proyase. To je výslednou kvalitou velmi sporný, prostě rozporuplný film. I takové jsou filmy Davida Finchera, které dobře znám, ale filmové kritiky bych na ně nikdy nepsal. Má to své duvody. I když dost dobře nerozumím tomu jak je možné že fincheruv "Klub Rváču", výslednou vizuální estetikou a filmovým scénářem velmi sugestivní, podmanivý fenomenální kultovní film byl uváděný v rámci kino Projektu 100, víš není to vůbec zdaleka artový snímek, já už nerozumím vůbec ničemu! Vím časi kdy jsem tu měl sám nesmyslné, demagogické kecy, které připomínali spíše tvurči psaní, jsou naštěstí nenávratně pryč. Já jsem se poučil. Víš nechci se k nim už vracet, to se týče mích příspěvku, které jsem dost přehnal ve foru Rammstein. Vím za to bych se měl omluvyt! Jsem si toho více než vědom a mrzí mě to, ale čas nevrátím. Jediný co k tomu mužu ještě dodat je jen to, že díky silnému kritickému myšlení mám svou nemoc, svou postschyzofrenní depresi plně pod kontrolou, a to jediné se nezmění. Nasvědčuje tomu i to že se konečně začínám cítit lépe a věřím že se v budoucnu z postschyzofrenní deprese plně uzdravím. Kdybych v to nedoufal a v to nevěřil tak bych to se životem už dávno skončil!! A to je fakt. Já si cením těch co tu mé příspěvky ve foru čtou a líbý se jim a ohodnotí je a rádi se k mím myšlenkám vrací, i když nechápu proč je hodnocení mích příspěvku vždy jen většinou kladné, a né negativní. Nevím nakolik je to v dusledku upřímné když nikomu nebráním v tom na mé příspěvky tu ve foru odpovědět, a nikoliv jen kladně. Ani nevíš jak by mě to potěšilo, ale bohužel jak jsem zmínil pojem schizofrenie tak jsem si zavinil sám takovou, dost velkou stigmatizaci bez ohledu na to že jsou dnes moderní léky se o této nemoci se ví stále bohužel tolik málo. Ví se jen to a předpokládá se především to že to je spolu vždy svázané s depresí, apod...vedle narušeného metabolulismu, dědičných předpokladu, oslabené imunity, urazu hlavy atd...tím výčet nekončí. Víš Dane já bych rád připoměl druhým to že jsem si svou nemoc nevybral!! A nedokážu se s ní naučit žít pokud bych se skutečně v budoucnu neuzdravil. To je vše.

INTUICE nám dává ruskou povahu - člověk pro pravdu o sobě snese a vydrží v životě vše! (nikdy nezapomenu jak o ní mluvyl Bruce Lee v době kdy navštěvoval filozofické přednášky jako o záhadné vnítřní či životní síle/energii, která ho bez ohledu na druhé lidi žene neustále vpřed ke své duševní výkonnosti a ke své osobní vyrovnanosti...) Tím to tu pro mě končí!

Ted si v poslední době stále říkám že konečně prostě Musím už změnit svůj hudební vkus, je ve mě bez ohledu či s ohledem na to že mám reziduální schizofrenii totiž v poslední době tolik agresivyty že ji přestávám zvládat, až mě je z ní doslova a bez přehnání fyzicky špatně - možná víte kam tím mířím - a možná ne, co se týče mého hudebního vkusu k poslechu sice jen alba "Psalm 69" Chicagského industriálního hard coru amerických Ministry, k poslechu alba "Herzeleid" a fenomenálního "Mutter" východoněmeckýchněmeckých Rammmstein, živák Raue Spree z Berlína německých folkmetalistu In Extremo jak jsem poznal pro mě agresyvnější hudba není, i když vůbec zdaleka v nejmenším nepatří k mé srdeční záležitosti. Nedokážu tím nějak skoncovat, ale vím že tahle hudba mě jednou rozmetá, rozseká na kusy, a to myslím naprosto vážně, a možná je to tak dobře, jsem anarchista, nezajímá mě v nejmenším vůbec politika ani naboženské ideologie (přesvědčení), a myslím že je to tak dobře, ano tím i beru na vědomí a říkám tím otevřeně že se prozatím na čas naprosto fatálně rozcházím s osobnímy názory a s osobním přesvědčením němce Wimma Wenderse, kterého jsem tu tolik obdivoval a vážil si ho upřímně tolik jako nikoho jiného, ano tím chci říct že pocítil jsem k němu uctu a respekt jako k nikomu jinému v Česku - tím se nijak nevzdávám 2 jeho nejlepších filmu "Land of Plenty" a "Palermo Shooting", který se mě dotýká dokonce až osobně, to jsou road-movie snímky pulsující a otáčející se kolem osy dramatu, a mě dramatické cítění jak už jsem tu psal k těmto filmum velmi přitahuje, konkrétně ty mě stále ještě podněcují, tím chci říct motivují a drží mě nad vodou, ačkoliv je považuji za divácky ještě stále plně nedoceněné. Možná se mě budete ptát proč ta frustrace, nespokojenost a agrese, agresivita, ještě jsem tu o tom otevřeně nemluvyl, ale tenhle přebirakcizovaný nefungující Český stát plný sporných, rozporuplných nepřiměřeně tvrdých zákonu obrácených proti lidem (nikoliv zákony pro lidi) omezujících naši osobní svobodu na minimum (kupř. zákaz kouření v restauracích apod.) jsem zažil osobně, kdy mám ze 70% nenávratně narušeny a omezeny kognitivní (tj. u mě přesně poznávací) schopnosti a invalidní duchod, na který mám se 3. stupněm invaliditýdy od roku 2010 nárok mě není dodnes vyplácený, a to prý nejde ani zpětně, tak mě dochází trpělivost a chci se nejen odvolat proti zamítnutí invalidního duchodu, ale i se soudit s Českým státem bude li to nutné a nezbytné, dotáhnu to do konce, udělám pro to maximum at to stojí co to stojí, třeba i kriminál, abych nemusel mit k sobě dál výčitky že jsem to předem vzdal - a ano předem jsem to tehdy vzdal, bohužel, ted se situace naštěstí tím mění, protože mě dochází trpělivost s uřadama, se kterýma válčím o vyplácení invalidního duchodu do posledního dechu (odvolat se na tzv. prominutí tvrdosti zákona). Co chce po mě tenhle Český stát, vydět mě lézt celí život po kolenou a žebrat jako socka o dávky hmotné nouze a doplatek na bydlení, tak to tedy ne! To jednoho dne skončí! K mé srdeční záležitosti sice patří ruský folklor v rockové hudbě, protože jsem přesvědčený že je dobré se vrátit k tomu co předcházelo socialismu a komunismu - (to je, tím je anarchismus), ano vrátit se k jejich kořenum, to je k anarchismu, protože jak jsem poznal rusové jsou nejen velmi obětaví lidé, ale právě v Rusku jsou naše Slovanské kořeny! Srdce mě plane, když sliším písně jako jsou "Opium dla Nikogda" či ještě lépe písen "Pulja" od Agaty Kristi, anebo když recituji text písně "Ya Svoboden" ruských Kipelov, o "Akustickém Albu" Korol i Shut samozřejmě nemluvě.

,,Gotz George v kryminálním cyklu "Schimanski" - jak je vlastně v těch nejlepších dílech "Den Matek","Azyl","Touha","Zločin a Trest","Nadoraz"...apod...divákovy upřesněný a vykreslený jeho charakter coby prostého obyčejného člověka co netouží po vysoké profesní kariéře,ale je ctižádostivý a přátelský,a vždy i mimo pracovní službu druhým lidem co se ocitnou v nouzi nápomocný. Jaký je člověk,který se spoléhá více na své vlastní instinkty než na zaběhlou rutinnu a formality? Neformální,pro své ,,kariéristické" kolegy nepohodlný a tvrdohlavý,nesmlouvavý,přesto upřímný,prostý.obyčejný,duvěryhodný a velkorysí,spolehlivý a vždy neuplatný ke všem stejnou mírou vždy přátelský policejní komisař vražd "Horst Schimanski" plně oddaný (loajální) své práci,žádný najivní idealista ani žádný kariérista,tolik narušuje zaběhlou policejní rutinnu svých kolegu a nerozlišuje již mezi svým pofesním a soukromím životem. Je charakterem vyjímečný,a vubec je jeden z prvních co kdy na německém filmovém plátně právě takový charakter kdy ztvárnil!" (věnováno památce umrtí Gotze Georgeho,Gotzi nikdy na tebe nezapomenem!)