Diskuze HudebniSkupiny.cz

,,Člověk má umírat až téhdy když je na to připravený - tím myslel L.N.Tolstý dovětek že má člověk umírat jako pokácený strom,protože když je na smrt připravený až pak právě umírá s klidem,tj. pokojně,dustojně,čestně (se ctí),krásně... a já k tomu dodávám i umírat nesmírně tolik hrdě." (proto odpor k IS, který NESMYSLNĚ VRAŽDI NEVINNE LIDI, který s jejich válkou nemají vubec nic splečného,o to je to nepochopitelné - proč mají (za ně) trpět nevinný lidi - tuhle otázku by si měli radikální islamisté ve výkladu jejich koránu jako jednu z prvních otázek osobně zodpovědět! Tolik vše k vysvětlení věty L.N.Tolstého)

,,Až ted teprve s odstupem času jsem si uvědomil nakolik vlastně v rockové hudbě nemám rád blues, snad i proto neposlouchám klasický rock... nýbrž punkrock, hard core, heavy metal, ,industriál' apod... nikdy dříve jsem nad tím takhle nepřemýšlel, došlo mě to pozdě!" (k poslechu německých Rammstein, Die Toten Hosen, ruských Korol I Shut a Metaliky, přičemž u těchto kapel jsem se v životě hudebně a žánrově našel) ted k mému poslechu Rammstein: ,,Právě utrpení, které si je prožívané pro (získání si lásky) /ku ženy (nikoliv pro lásku boží!), k podřízenosti ženě (opačnému pohlaví) je tehdy (ta největší) slast. Libost a nelibost jedno je!" (k mému poslechu Rammstein, a vlastně to je odčinění toho, co jsem tu psal v pojmech, konkrétně tedy v pojmu sado-masochismus. Tímhle to konečně upřesním... přesně na tu chvíli jsem dlouho netrpělivě čekal, až to tu budu moci s mími příspěvky skoncovat a svým zpusobem je takto odčinit! Jsem s tím - se svými několika málo příspěvky ve foru DTH - teprve ted spokojený a upřímně na ně hrdý! Stálo to tu doufám za to, a v nejlepším se má skončit...)

,,Uvědomil jsem si (tehdy ještě před mou gestalt terapeutkou),že když už nevím na co mám svou zlost oprávněně zaměřit (celí muj život mě zajímala pravda než zodpovědnost),tak si ji už nedokážu vůbec smysluplně pak prožít. A do takové situace jsem se dostal tehdy,když už jsem otevřeně s druhou osobou anebo už jsem s ní ztratil kontakt. Pokud nejsem ve styku s blízkou osobou a ačkoliv chci a potřebuji už poznat pravdu o situaci,do které jsem se v životě dostal muže bít k tomu již pozdě a pravdu pak poznat bez své blízké osoby už nelze. Taková situace je patová,pak taková situace zustavá pro nás už neukončena,nedořešena...častěji muže bít a je taková situace pro mě již pak neřešitelná,bezvýchodná bez blízké osoby,které se to právě týká. Proto mám krom a vedle užívání antidepresiv gestalt terapeutku,díky níž jsem si uvědomil (stejně tak díky přičiněním léku) že skutečná osobní povinnost k sociálnímu cítění a zodpovědnost za svůj život začíná u vztahu ke druhým lidem,které milujeme,nikoliv v práci. Anebo povinnosti k něčemu či zodpovědnost za něco začíná vždy u mezilidského vztahu...(nedopsáno) Cítím se že ted se na to bohužel nedokážu plně soustředit na to o čem ted píšu,takže to nechám nedopsany. Nedokážu si však zodpovědět to,co je v životě přednější a duležitější a co má být a co muže být pro druhé smyslem života,jestli domov a zázemí anebo postačí upřímný duvěrný mezilidský vztah k tomu se teprve někde usadit a k tomu si vybudovat domov a zázemí. Tolik mě chýbí v životě a tolik mě přitahuje a zajímá a oslovuje prožitek druhé osoby,že vyhledávám a soustředěně opakovaně sleduju krimidramata a milostná dramata především v režii jihokorejce Kim Ki-duka ("Čas" a "3D-Iron") a Park Chan-wooka ("OldBoy"),či celkově jako takové jihokorejské kinematografie,a nemužu opomenout road-movie snímky Wimma Wenderse ("Země Hojnosti" a "Přestřelka v Palermo"),abych mohl a věděl jak nejlépe mám psát o filmu. Což se tu snažím svou filmovou kritikou dokázat. Jako bych v životě dokončoval svou nevyřešenou situaci skrze sebezpitování a katarzi druhých lidí (filmových hercu) při sledování intimních milostných dramatu a krimidramatu. Je to těžko uvěřitelné a zvláštní,ale jako náročný filmový divák a filmový kritik musím bít schopný vydět dramata opakovaně několikrát dokud sám nepochopím herecké výkony.

,,Osobně se mě dotýká lež na mou adresu v diskusním foru Rammstein, kde se někdo (anonymně) uplně jeddnoduše podepsal mým jménem a příjmením když sdělil to co vubec není pravda o mé osobě - že jsem si měl udajně prý podřezat žíli, beru to jako pomstu nějakého anonymního fandy do Rammstein za mé ve foru tam tolik přehnané příspěvky, za které už jsem se tady omluvyl. Tot vše!"

Zajímá mě,co Die Toten Hosen nahrají za další album,i když si myslím že to nebude nic převratného a že už ničím nepřekvapí,ale stejně tak se mužu zmýlit. Myslím že zajímavá byla tady ta úvaha,že ve filmovém snímku Wimma Wenderse "Přestřelka v Palermo" si Campino (narozený 22.6,já 25.6,oba dva jsme ve stejném znamení raci,takže nám horoskop a nějaké ty povahové rysi vychází snad stejně) ve filmu (nahlížím na to jen z logického objektivního hlediska) vyzkoušel roli fotografa,stejně tak jsem se já chtěl vyučit fotografem a ve filmu zazní věta,že mu zemřela matka (mě též zemřela matka) a ve filmu si prožije zrakové halucinace a mylná přesvědčení (bludy),čímž jsem si prošel v životě i já sám. Co na to říct upřímně nevím,ale je to určitě natolik zajímavá shoda náhod a okolností,že ten film je pro mě natolik osobní a duvěrný. Byl bych rád kdyby si to druhý lidi uvědomily a nahlíželi na schizofrenii jinak než s mnoha předsudky dosud.

,,Wimmu Wendersovy jsem tu věnoval svou esej, proto z ucty k němu tu dlužím něco málo tu o něm zmínit, co vím... Nedokončil svá studia medicíny, filozofie a malířství a myslím že ,četbu Alberta Camuse' si vzal k srdci, protože si to kdysi namířil do palestinských výcvykových táboru, jenže podle svých slov někde v Římě zarazil a nějak si to všechno včas uvědomil! Wim Wenders - politický vězen!, neuspěšný, ale vzato ctižádostivý umělec (a prý i muzikant) ve svém mládí oslněný, podnícený a doslova fascinovaný britskoamerickou rockovou hudbou, shodou okolností vynikající filmový kritik a posléze i vyjímečný filmař některých neskonale nudných road-movie snímku (třeba těch ze 7O.let) Oh! Musím se přiznat, že znám více spíše Wimma jako vyjímečnýho esejistu, co napsal "Americký Sen" (takové to dnešní kritické rozčarování svých předešlích očekávání co měl o USA je pro mě osobně stále nadčasové, je stále aktuální!), že prý je i romanopisec tu nechám stranou, rád fotografuje a ještě ke všemu předsedá (či předsedal) Evropské Filmové Akademii, a do toho ke konci 8O.let obdržel čestný doktorát z pařížské katolické teologické fakulty a stejné vyznamenání mu v 9O.letech udělila i teologická fakulta ve švýcarském Fribourgu! Oh! Do toho stihnul natáčet videoklipy pro U2 (právě Bonu Voxovy se ujal režie jeho scénaristické předlohy pro "Million Dollar Hotel") a právě i některé videoklipy pro Die Toten Hosen (právě s Campinem natočil pro mě přesto jen vynikající filmový snímek "Palermo Shooting"), natáčí hudební dokumenty (jakým je kupř. "Bueno Vista Social Club" a "Soul of Man" o afroamerických černošských bluesmanech), nevím prý je i ocenovaný romanopisec, což mě vubec nepřekvapuje z jeho blízkého vztahu - z jeho přátelství s rakušanem Peterem Handkem. Oh! Wimme jak jen to zatraceně všechno stíháš?! Neskutečný! Jako filmař však šel Wim Wenders v 9O.letech dle filmových kritiku svou tvurčí krizí po natočení svého vrcholného opusu-filmu "Nebe nad Berlínem" u filmových diváku ke dnu! Já to posoudit nemužu, protože už osobně dobře, a troufnu si říct že doslova už nejlíp znám jen 3 jeho filmové snímky "Land of Plenty" (1OO%), "Dont Door Knocking" (1OO%) a "Palermo Shooting" (1OO%), na kterých se ještě v té době téhdy podílel jeden z vubec nejlepších evropských kameramanu Franz Lustig! (jestli však Franz Lustig spolupracuje s Wimmem na filmech dál nevím, nemám ověřeno), a na vizuální estetice právě těhle již zmíněných výše tu uvedených předchozích filmu je to zatraceně dobře znát! Jsou to myslím všechno road-movie filmové snímky tématicky navazující na Wimmuv filmařský vzor - právě na takovou filmařskou autoritu, jakým je pro něj, pro Wimma japonec Josudžiro Ozu (jemuž Wim věnoval dokument Tokyo Ga) vesměs vyprávějící (pojednávající) o problémech mezilidské komunikace, svého odcizení se svým nejbližším, i o hledání sebe sama na cestě k novému domovu... jen "Paříž,Texas", který si filmový kritici a diváci nemohli vynachválit mě neskonale nudil stejně jako předešlé road-movie snímky ze 70.let!, a ty tu myslím zminovat (uvádět) vubec nemusím... já jsem to něco málo co o Wimmu Wendersovy vím zamýšlel napsat esejisticky!, nikoliv jen zminovat a opakovat zašlé vědomosti jiných filmových recenzentu dostupné jedním kliknutím na netu! To nemám v umyslu a největší evropský filmový měsíčník Cinema sledující převážně jen dnešní požadavky (poptávku po...) nenáročné spotřební zábavy(ě) (Hollywoodské produkce) dnešní masové konzumní společnosti nesleduji a zásadně nekupuji! A hodnotí se kupodivu kricky dobře, no což dnešní filmový recenzenti a kritici musejí Hollywoodským ,sračkám' dělat převážně vždy tu nejlepší REKLAMU! Jsou za to dobře placeny! Je to jen byznys! (kde jsou ty časi kdy ještě vycházel měsíčník "Film a Doba" tolik právě nezávyslích uměleckých filmařu"? Ty časi jsou nenávratně pryč!) Je lepší co říkal o filmu Wim Wenders: ,Je lepší když film raději už nebude než aby byl a zustal takový jaký v dnešní době je'...to myslím podepíšu!" (zdroj dostupných info.: Peter Gavalier "Spletité Cesty Wimma Wenderse" a další knížní publikace v českém jazyce)

Zdravím všechny lidičky z Doudleb nad Orlicí, se kterýma jsem se v životě bohužel nestýkal anebo je z nám jen podle vydění, každopádně se tam do Doudleb nad Orlicí v nejbližší době anebo časem někdy rád vrátím se tam projít po trase kolem řeky krásným zátiším jak jsem byl zvyklí se psem, ted však bez psa... na to místo nikdy nezapomenu... jak říká Wim Wenders, každé místo má svou jedinečnost, svou neopakovatelnost, svou teplotu a své tempo... svou neopakovatelnou atmosféru. Tu cítím a nejsilněji si prožívám v Hradci Králové, kam se stále rád pravidelně vracím a kde bych se velice rád usadil, v Kroměříži a v centru Prahy, kterou jsem několikrát navštívyl a nechal jsem tu ve foru svou esej věnovanou Wimmu Wendersovy, bohužel dozvědět se více o jeho profesním a osobním životě je pro mě stále natolik obtížné pro mě jako naprostého jazykového negramota, protože je nedostatek dostupných poskytnutých rozhovoru Wimmem Wendersem přeložených do češtiny, ovšem ehmmm dostupný překladač mě zklamal, anebo jsem naprosto blbý. Sám nevím, sám se sebou mám těžké dilema. Tak prosím, posudte to sami.

,,Schizofrenikum jejich abstraktní (odtažité) myšlení umožnuje nadaným (schizofrenikum) uplatnit svou svéráznou logiku a originalitu, např. v teoretických vědních oborech. Schizofrenici bývají hloubaví, mají své systémy a nebojí se domyslet a dotáhnout věci do konce, někdy (díky svému usudku a kritickému myšlení) vydí až překvapivé souvislosti či schizofrenici nacházejí až překvapivé souvislosti tam kde by je nikdo jiný nehledal, ačkoliv žijí mimo svou dobu. Laická veřejnost je považuje jen za podivíny a tiché blázny!" (Psychiatrie užitá v praxi)

,,Zdravím tě Dane, nepočítal jsem s tím že tu budu ještě psát - tentokrát to myslím vážně a upřímně, ale několik sms zpráv s natolik rozdílnými pohledy na toto opuštěné forum mě ještě stále přijde. Jak se s tak rozdílnými pohledy na toto forum mám vypořádat sám upřímně nevím. Přichází mě sms zprávy ohledně toho - ohledně Wimma Wenderse - proč jsem nenapsat když už tu jsou mé filmové kritiky alespon něco málo k road-movie snímku "Land of Plenty" a tím spíše k "Palermo Shooting". Víš Dane bohužel jsi tolik bolestně uvědomuju muj nedostatek a mé vyčerpání mé slovní zásoby, právě z toho že vubec nečtu. Já skutečně nevím jestli má cenu se tu tolik opakovat v tom co už jsem řekl. A ohledně "Palermo Shooting" jsem psát nechci,víš Dane k některým tak těžkým a složitým zkušenostem se dost dobře osobně porozumět nedá, víš tenhle zmíněný film je pro mě natolik osobní, duvěrný a v mnohém ještě stále tolik nesrozumitelný, že bych to mu stejně nedokázal dát jednoznačný závěr jak bych měl. Vím jen a respektuji to že to je svým zpusobem pocta "Sedmé Pečeti" Ingmara Bergmana. Nedělá mě dnes problémy o těchto zkušenostech otevřeně mluvyt, i když jim je těžké porozumět, ale nepříjemné a stále bolestivé jsou pro mě všechny ty shody okolností, které k přesvědčení že skutečně po nadměrném zrychlení tlukotu srdce skutečně osobně umírám tomu napomohli, to si druhý lidé nedokáží v nejmenším vubec představyt čím (jakým strachem o život) jsem si prošel, pamatuju si jen to že to začalo obavami o svuj život, strachem a uzkostí, a že v lesčems tomu napomohla nadměrná spotřeba 30 litru polských energetických napoju, několikatýdenní hladovění, několik dní nespavost, mánie (nadbytek energie) a totální vyčerpání po přecenění svých sil - bohužel jak mě bylo sděleno v kompletním psychiatrickém vyšetření se odběry na tyto vzorky, které právě obsahují energetické nápoje nedělají! Tím mě vše později došlo. A Campino v "Palermo Shooting" si prožívá něco velmi velmi obdobného, a o tom už tu nechci psát, mě bohatě stačili ty slzy které jsem si proléval ze špatného přesvědčení k naprostému vyčerpání, ačkoliv mánie pro mě byla celkem vzato příjemná."

,,Jestli něco miluji a ze všeho ted nejvíce potřebuji pak je to když se mluvý o svých osobních pocitech, nikoliv už o daných názorech na věc! A jestli něco nesnesu a odmítám pak jsou to právě osobní předsudky druhých lidí (právě třeba k lidem trpící schizofrenií, a stigmatizace schizofrenie jako takové), a to co nim vede - nedostatek a nepřítomnost domluvy mezi druhými lidmy, který bych nazval živnou pudou pro osobní předsudky a pro (osobní) zaujatost druhých lidí!, Wim Wenders, (velmi moudrý člověk), dobře absenci komunikace ve vztazích mezi lidmy nazval jediným zlem a zakořeněnou nenávystí v nich samotných! Pak jsou politické a náboženské ideologie (stejně tak kulturní tradice), které musíme vždy dokázat, být schopni oddělit od svého soukromého života, protože bez nadsázky řečeno v jejichž zájmu se člověk pro nějakou PRAVDU snadno odcizí svým osobním pocitum a tím i svým skutečným potřebám v sobě samém!...jen muj osobní pocit je (nikoliv závěr) že islamizace evropské společnosti je jako mor!...není to předsudek, chybou je když se politika spojí s náboženským přesvědčením tak je to vždy špatně a dochází k válkám! Wimma Wenderse si nesmírně a hluboce vážím, taktéž obdržel doktorát z teologie, takže by se mnou jistě v lesčems v mnohém nesouhlasil, ale myslím, jsem přesvědčený že závěr jsem z toho vyvodil správný, i když by se to dalo říct (vysvětlit) jinak a mnohem lépe! Wim Wenders se nechal slišet že by politika nikdy neměla zasahovat do našeho soukromí! To myslím v mnohém napovídá. Proč ne náboženské ideologie? Neptám se snad správně?, tedy nepokládám tu tu správnou otázku? ...Jak už dobře poukázal rakušan Peter Hankde náš jazyk už neslouží ani tak domluvě mezi námi a porozumění svým (osobním) pocitum jako jen výměně informací a častěji právě neschopnosti už nazývat (pojmenovat) věci pravými jmény! Učelem rockové hudby pro mě osobně je že nezná, že nectí kulturní tradice (proto tolik miluji písně ruských Korol I Shut, západoněmeckých Die Toten Hosen, ale třeba i okrajově, až na výjimky Rammstein a Metaliky). To je prioritou rockové hudby! Miluji slova Wimma Wenderse o tom, že sami poznáte jestli vám nějaké místo (město) energii dává a tlačí vás dopředu, anebo v sobě nenacházíte energii pro nic, pro žádnou smysluplnou (společenskykulturní či snad uměleckou?) činnost! Jeho slova považuji za správné a za platné, poznal jsem to kupř. v Praze, která energií doslova přetéká, nebo v Hradci Králové, kde to místo mám upřímně rád, za to místo, kde jsem vyrustal (v Doudlebách nad Orlicí) má alespon krásné přírodní zátiší, příjemnou krajinu, kde si vyčistíte hlavu. Občas bych se tam někdy rád podíval."