Diskuze HudebniSkupiny.cz

,,Tempo vyprávění je u road-movie filmových snímku Wimma Wenderse vždy pomalé,ale střih (tedy vlastně délka záběru) tomu vubec zdaleka už neodpovídá! Samozřejmě si někdy jako evropský cinefil,za kterého se považuji říkám: ,,Kéž by záběr kameramana Henriho Alekana ve "Wings of Desire" anebo Franze Lustiga v "Palermo Shooting" byl delší jak je tomu třeba u filmu švéda Ingmara Bergmana anebo u ruse Andreje Tarkovského!! Ale vím že jako evropský EVROPSKY divák to už bohužel nijak nezměním, anebo si jako EVROPSKY divák povzdechnu nad tím kéž by ty filmy, které znám a miluji od Wimma Wenderse byli delší!!" Ale nechme to stranou. Každý záběr kamerou je do posledního detailu prodiskutovaný a promyšlený až máte jako divák pocit že sami stojíte za kamerou a určujete jako divák každý záběr kamerou,protože každý záběr kamerou (snad nejepšího evropského kameramana) Franze Lustiga je u filmových snímku "Land of Plenty" a zvláště v "Palermo Shooting" fotografií! Subjektivní prožitek hercu kamera vždy divákovy zevšeobecnuje a zvyditelnuje a tzv. právě objektivizuje - jinými slovy výkon hercu musí být čistě subjektivní do té míry dokud se v něm sami nerozpoznáme, zatímco záběry kamerou jsou v dusledku čistě objektivní - umožnují nám volně,spontánně,svobodně a pružně (ohebně měnitelně) vnímat,cítit a prožívat každičký záchvěv emocí u hercu a každičké slovo v dialogu u hercu,dává nám poznat jejich charakter a vuli,jejich vlastní pohled na situaci,jejich osobní názor,nezlomnou vuli dobrat se PRAVDY o svém charakteru,o sobě samém a jejich osobní přesvědčení jak by se měl život prožít a jak by se měla realita správně vnímat - takový je Wim WENDERS."

,,Shlédnul jsem akční nízkorozpočtový čínský konzumní brak "The Fatal Contact" (o de mě to tu bude nesmírná kritika i pochvala tohoto filmového snímku režiséra D.Lawa),konzumní říkám proto že tam byli pro mě osobně naprosto neznámí či už méně známi druhořadý ke všemu mizerný herci,ale bylo to natočený s tak velkolepou Hollywoodskou okázalostí - tím míním s jednoduchou zápletkou,ale jinak celkem vzato překrásný s okázalou,s nevšední milostnou lyrikou a s tak naprosto pro diváka s nečekaným s tolik neštastným,ano s tolik smutným životním koncem pro herce v hlavní roli (čínsky bohužel neumím,tak jména hercu ani neuvádím). O čem je tento výslednou kvalitou sporný akční film "The Fatal Contact",který tolik heroizuje,vyzdvyhuje a ukazuje právě násilí jako vítězné? Takže ano o čem film je? Je to film-příběh o nesmírném talentu ve wu-shu jednoho obyčejného sympatického člověka,je to o tom jaký to je když si uspěšně či náhodně najdeme celoživotní partnerský vztah,je to o lásce,která se však zaprodá..(později rozeberu a vysvětlím blíže)..je to film-příběh o věrné lásce na celí život,kolem které se všechen děj filmu zprvu nenápadně,pak v dusledcích durazně a fatálně,osudově jakoby nenápadně točí,co všechno je chudý člověk schopný pro druhou osobu obětovat,zaprodat se pro lásku k partnerce (která vydí snadné vítězství v ilegálních soubojích ve wu-shu) právě těm lidem co mají peníze a moc se zdá být ve filmu i opojné (zaprodat se těm lidem co sami organizují nelegální,ilegální boxerské zápasy) a bohužel to je také film o nečekaných dusledcích ilegálních boxerských zápasu pro schopného člověka s takto zmařeným vyjímečným talentem v asijském bojovém umění (správně se tu uvádí wu-shu,nikoliv kung.fu,to reprezentuje a znamená uspěch v jakkýchkoliv činostech),je to také film o zaprodání se,o výčitkách svědomí,o zpitování svědomí,o křestanské pokání,které ve filmu bohužel nepřijde,je to také a především film o umírání a smrti a o pomstě,která samotná končí také umíráním a smrtí (pro oba dva hlavní herecké protagonisty) - kdy už člověk ztrácí smysl života bez druhé bez své blízké milované osoby."

,,Tak jsem si Ameriku představoval: jako zemi nadbytku,plnou velkých světelkujících znamení,které člověku propujčí křídla a lehkost (ve vnímání?) Viděl jsem Ameriku jako zemi osvobozeného vidění" (Wim Wenders,z eseje "Americký Sen")

,,Člověk by jsi měl konečně sundat ružové brýle a přestat vydět věci jen černobýle podle schématu ,bud anebo' a nesnít o procházce ružovou zahradou ani o tom že nám cestičku životem předem vyšlape někdo blízký (někdo jiný), podívat se na svět i jinýma očima, a vydět i sociální protesty, a být ochotný přijmout i jiné, i osobně nepříjemné ale (o to více skutečné) životní pocity! Nepřecházet, tedy neignorovat to co cítím a umět to vyjádřit druhým lidem příkazem - přesně to je jediný učel a smysl rockové hudby již od vzniku klasického rock and rollu z 5O.let!, který si ještě tohoto fénoménu sociálních protestu vůči či vymezením se vůči náboženským ideologiím a vymezením se vůči politice, politickým ideologiím klasický rock and roll v té době v 5O. letech ještě nebyl vůbec vědom!"

,,Uvědomil jsem si nejednu podstatnou, přínosnou a duležitou věc, kterou blíže rozeberu s mou gestalt terapeutkou, abych tomu svému konceptu jak doufám v budoucnu dal nějaký smysluplný závěr. kdybych se měl vrátit ke své náročné kinoartové cinefilské vášni, musel bych tu zmínit (a omlouvám se že se tu budu opakovat, protože se snažím najít ty vhodná, ty správná slova) že každý z nás při sledování filmu vnímá v záběru kamery něco jiného, jenom část či tzv. gestalt něčeho, tím se snažím říct že každý z nás nikdy nevnímá v záběru kamery uplně vše do posledního detailu, jelikož je uzce vázán na své vlatní aktuální potřeby, které usměrnují jeho vnímání. Intelekt je na posledním místě, tak jako city se od dětství po dospívání neustále vyvýjejí, zrají, častěji ukazují naše vnímání sebe sama či vývoje (postupné změny) ve vnímání sebe sama s tím jak se emoce a naše potřeby vyvýjejí. Prožívá-li si někdo radost, bude při sledování filmu vnímat nejvíce to, co v něm (co u hercu ve filmu) vzbuzuje častěji radost. Prožívá-li si někdo v sobě zlost nebo stesk, protože je smutný, bude na prvním místě vnímat ve filmu (u hercu ve filmu) to co v nich, resp. v něm osobně vzbuzuje smutek a zlost. Prožívá li si někdo obavy nebo strach, bude ve filmu (u hercu ve filmu) vnímat na prvním místě nejčastěji to co u filmových hercu v jejich výkonech, resp. co v něm vzbuzuje ve filmu tyto obavy a strach, což muže být jak nepříjemné, tak i ulevou když porozumíme jejich příčině tedy i své vlastní životní situaci, kterou je třeba vždy umět hodnotit, zhodnotit namísto hodnocení, souzení či odsuzování druhých lidí - vždy je třeba zhodnotit jen životní situaci ve které se nacházíme" (nedopsáno)

,,L.N. Tolstý si uvědomil, že štěstí v životě jako takové přichází téhdy v tom když žijeme pro druhé! Podle Tolstého člověk by měl umírat jako pokácený strom - tj.pokojně,dustojně,čestně (se ctí) a krásně!" (věnováno všem obětem sebevražedných terroristických utoku tzv. IS ke kritice Koránu a tzv. Džihádismu, JEDNOZNACNE NE IS!!! At si ty .....!!! přečtou dříve Tolstého než Korán, tedy než terroristicky NESMYSLNĚ VRAŽDI")

Tarkovskij-pokračování part 5.: ,,Jak všichni již s jistotou dnes víme klidně je možné (a je to i muj případ) být přece jen v demokratické společnosti,přece jen společensky-politicky naprosto svobodný a navzdory tomu propadat přitom těm svým nejhorším (negativním) pocitum - pocitum nejistoty,uzavřenosti,a to (prominte mě zasáh do citace Andreje Tarkovského,tady bych ji rád doplnil a upřesnil) ...byt už třeba nejčastěji pod vlivem mravní viny (jsou 2 roviny viny- právní vina z porušení zákona a mravní vina),mit dojem vnitřní (tedy i duševní) nesvobody,nemožnosti výběru a své bezvýchodnosti,ano možná víte kam tím mířím (tedy Tarkovskij) v,k neexistenci svobodné vule,onen pilíř dialogu a demokracie,a neustálého sporu - pření se se svým přesvědčením a svědomím ke vzdoru světskými zákony. (má osobní citace), jejíž vyřešení se a zajištění se nejčastěji děje pod vlivem,či lépe řečeno pod tíhou nikoliv již právní viny z porušení zákona,ale naopak pod vlivem,pod tíhou mravní viny a svého svědomí! Opět ma citace: Nezávyslá tvurčí svoboda (v literatuře,v rockové hudbě a až nakonec i ve filmu apod..),která v mé zemi (tedy v Rusku) nejen mě jakožto filmaři mě není dopřána,o ní nelze ani otevřeně diskutovat,protože jak jsem pochopil bez ní neexistuje naprosto žádné umění!,žádná nezávyslá umělecká tvorba,,at již vyšší na akademické urovni (klasická hudba,film anebo stejně tak i literatura),anebo bez akademického vzdělání - tak na té opačné subkulturní rovině Subkultury (kterou je rocková hudba...apod.) (dopsáno, part 5)

,,Bez lásky pravda ztrácí význam! Bez lásky člověk s pravdou není nikdy plně spokojený a štastný."

,,Chci ted už sledovat závěry ke kterým došli druhý lidi (...), které tu předkládám, to mě nejvíce zajímá a podněcuje tam kde mě diskuse s druhými lidmi právě tolik chybí, už bez ohledu na vzájemnou shodu názoru a přesvědčení u druhých lidí!... (myslím že Wenders by se s Dostojevským vubec neshodl, a uvědomuji si to)... to je u mě principem! (navíc porovnávat střet názoru a přesvědčení u druhých lidí tu vydá na celou chýbějící diskusi!). Já chci se ptát po tom jestli je to správný a platný princip! At píšu jen v pojmech, at si tu druhý lidi odpoví na to co pro ně osobně ty pojmy znamenají! Nezajímá mě v nejmenším politika, navíc k něčemu co by se dalo spíše přiblýžit zájmu o sociální psychologii, tedy alespon kéž by... (ani s tím termínem sociální psychologie tu nesouhlasím, protože o sociální psychologii nic nevím, navíc jsem diletant, který nemá ani základy v této problematice, takže tedy...) vycházím čistě z otázek po smyslu života, tedy z filozofických problému, nikoliv z vědeckého pohledu na věc jak by se již předem očekávalo! S tím odmítám formality a rutinnu, chci psát nevědecky, neodborně, laicky a srozumitelně všem lidem bez rozdílu, raději lyricky jako v té mé eseji věnované tu Wimmu Wendersovy než někoho zahlcovat odbornými cizojazyčnými pojmy (se mě příčí!), A netvrdím, že je to snazší... (dokázat spoléhat se plně na své vlastní instinkty,než...). Později tu snad ještě upřesním proč vubec jemu jsem tu svou esej věnoval. (právě Wimmu Wendersovy). A Jestli jsem tu na něco právem hrdý pak (je to) jen na to že svou lhostejnost a citový chlad perfektně vyvážím svou osobní nepředpojatostí (svou nezaujatostí) ke druhým lidem (a to skutečně dokážu!), a díky tomu i teprve pak svým pronikavým usudkem! Snažím se být svých osobních předsudku ke druhým lidem, to je ted pro mě snad jediná priorita! A nějaké kecy o intuici jsou celkem trefné, jsem ,multikulturní' introvert, a s tím mě přichází na mysl jako bych si teprve ted vědomě vyjasnoval to co jsem za tím jen nejasně a mlhavě tušil nepříliš dobře řečeno (v uvozovkách řečeno) o podvědomí stavu věcí ve společnosti. Copak se to takhle nedá správně říct? Asi příliš nedá... Nejsem vášnivý čtenář, nejsem žádný knihomol, jediný zdrojem inspirace ke všem mým myšlenkám co jsem tu měl mě tu byla, je a zustane rocková hudba a má cinefilská vášen a cestování jako takové, nikoliv literatura, žádný Dostojevskij, Albert Camus ani Peter Handke, to byli všechno jen kecy! Mě nebaví číst (a přemáhám a dokopávám se k tomu jen těžko, proto jsem nedostudoval ani SŠ, protože jsem v uvozovkách řečeno v životě nevzal do ruky knihu, a pokud už z donucení ano, potom jsem už ze zvyku nechával a odkládal četbu vždy na potom, na jindy, na zítra, a už jsem se k ní nakonec nedostal, jen Dostojevskij, Albert Camus a Wim Wenders jsou tu prostě výjimkou hodné pozornosti, jenže u těchto autoru čtu jak co...přečtu jen něco málo!), a možná je to i znát na mém pravopisu, na mé stylistice, i na mé omezené slovní zásobě! Prostě celkově. Dochází mě tu slova, je to fakt. A píšu jen v pojmech. Chýbí mě tu tolik diskuse s druhými lidmy! To je u mě priorita a zustane tu u mě priorita!"

Takže ted už konečně jsem píšu naposledy mimo téma tohoto fora. ,,Ty co přežily a pamatují si Osvětim, kde jste nemohl nikomu druhému pomoci či ho ani ochránit a ušetřit bolesti a nezměrného (nepředstavytelného) utrpení, si zaslouží především již nejen naši uctu, protože tito lidé (oběti nacistických zvěrstev a rasové genocidy) poznali nelidské sadistické pohrdání lidským životem a nezměrným utrpením druhých lidí a zejména co vykazovalo absenci svědomí u druhých lidí bylo sado-masochistické zalíbení v utrpení a v umírání druhých lidí - židi, slovani, romové...apod., i potrestání smrtí byli ty samotní němci co neuposlechli rozkaz nesmyslně zabíjet. Nacisté skutečně chtěli a požadovali vydět umírat nejen systematicky hromadně (Osvětim), ale přitom nacisté chtěli a opět požadovali vydět umírat druhé lidi pomalu, co nejpomaleji, Ano, vrhá mě to slzy do očí a nepochopení nad něčím takovým, jak se vubec něco takového mohlo stát? Jak jsme to mohli dopustit? A ty slzy spíše vypovídají o všechné té marnosti, pomíjivosti a zbytečnosti lidského života... nejspíše vás zajímá proč to jsem vubec píšu, protože jsem přesvědčený o tom že právě němečtí a ruští neonacisté, kteří rádi popírají skutečnosti, ano takový ti kteří popírají holocaust a zkreslují fakta je zprominutím zabí. málo. A jsou to lidé kolem nás, to si musíme dříve uvědomit než na to bude pozdě."