Diskuze HudebniSkupiny.cz

Cituji: Přátelství je ctnost, a pro život je velmi potřebné. Bez přátel by si nikdo nepřál žít, byt by měl i jiné ctnosti... v nouzi se za jediné utočiště pokládají přátelé. Mládeži přátelství pomáhá k bezuhonnému životu, a mužum v plné síle přispívá ke krásným činum... - skutečně? No vida! ...Síla přátelství je nejen něco nutného, nýbrž i něco krásného, nebot si ceníme těch (druhých lidí), kteří milují své přátele, a má-li někdo mnoho přátel, zdá se to být jednou z nejkrásnějších a z největších ctností života. Tito totiž si stejně přejí dobra proto, že jsou dobří, dobří pak jsou sami v sobě, a ti, kdo přejí dobra svým přátelum pro jejich osobu, bývají pravými přáteli, nebot tak smýšlejí sami od sebe, nikoli nahodile, ctnost pak je v nich stálá, každý z nich je dobrý sám v sobě i dobrý k příteli... Takové přátelství je pak stálé... Ovšem takových přátelství je málo, nebot je málo lidí takové povahy... ani nelze jednomu oblíbit si druhého a být mu přítelem, dokud jeden druhému nedokáže, že je hoden lásky a duvěry!... nebot přání přátelství uzavírat dostavuje se rychle, ale pravá přátelství nikoli. (Etika Nikomachova 8, kap. 1 a 4) To jsem byl nucený zkrátit a zestručnit, ale jsem přesvědčený, že mu v tomhle rozumím. Ovšem že by Aristoteles dokázal být věcný je výjimka hodné pozornosti. Jeho filozofické kecy jdou mimo mě! (Aristotela jsem musel zestručnit, jelikož mě příliš štval svou filosofickou rétorikou a přílišnou ukecaností. Vybral jsem jen to, co osobně považuji za praktické a za nezbytné pro rockové fanoušky Die Toten Hosen. Příště to bude Goethe)

,,Co mě do života vlastně vnesla rocková hudba Die Toten Hosen,U2,TV Smith,Daniela Lanoise a Korol i Shut dokažu si dnes zodpovědět několika málo větami,od srdce upřímně a pravdivě. Ale než přejdu přímo k věci ohlédnu se za svým hudebním vkusem,hudebním obzorem zpět. Nikde se jako rocker nechlubím tím že jsem začínal u obliby německého jazyka s (albem "Mutter") Rammstein,dnes rozhodně Rammstein nepříjmám nijak bezvýhradně nekriticky jako dříve,ale naopak vzhledem k textu jejich písní naopak již s kritikou (kriticky) a s mnoha výhradamy,že dnes bych si Rammstein už neposlechl.Protože zpěvák Rammstein se nezmuže navíc než na to kazit a zhnusit poetiku a vubec krásu německého jazyka! Naopak fanatik jsem a zustávám nadále do Die Toten Hosen,do TV Smith,do Korol i Shut a do Daniela Lanoise,zpěváka,zvukaře a jednoho z producentu nejlepších a nejocenovanějších alb Boba Dylana a U2. Takže po dlouhé odbočce konečně ted přejdu k věci: Jsem přesvědčený o tom,že až v prožitku jsi svým zpusobem vyváženosti (určité rovnováhy) radosti a smutku je v nás teprve pak přiměřeně (správně) si už prožívaná zlost,je to znát právě ve schopnosti prožít si už svoji radost a nadšení se slzami v očích značí zdravé,správné so prožívání svých citu,teprve až pak muže být řeč o sebeuctě jako takové..." Vím že to nejvíce připomene vyjímečného muzikanta Glena Hansarda anebo dnes v současnosti snad i profláklé komerčně nejvydílečnější U2 (wendersovské písně "Stay-Faraway,So Close","Until the end of the World" a "Ground Beneath Her Feat" anebo "Please"),ovšem já osobně to daleko více nacházím v písních ruských Korol i Shut,i když bych třeba dejme tomu text písně častěji vubec nepobral, alespon myslím teda,a samozřejmě nejvíce ještě stále u Die Toten Hosen a TV Smith. To je vyjímečný v rockové hudbě,stači od Die Toten Hosen slišet písen "Fallen" a od Korol i Shut "Akustické Album" a hned vám dojde nakolik ty složité emoce (které se vztahují k našim vrozeným instinktum) mohou být pro vás plně srozumitelný-pro mě to jsou 3 upřímné emoce,a to vztek,smutek a stesk. Pak lze emoce též zvládat,ovládat plně svou vulí,o což se snažím v životě osobně já k osobní nepředpojatosti,ke své osobní nezaujatosti,kdy pak již vás nemohou nijak zmanipulovat druhý lidi.

Tímhle mě tu prostě došla všechna poslední má slova co jsem k tomu měl a mám z toho ten dojem že sám už nemám k tomu co více říct anebo dodat, ted to tu musí posoudit a ohodnotit mé příspěvky ostatní, at to forum má alespoň nějaký ten nejmenší užitek a smysl, mě od začátku tohle forum od začátku s nulovou návštěvností nesmírně zklamalo a dnes mužu říct že kdo má výhrady k mému duševnímu stavu měl by si ze všeho nejdříve uvědomit jestli je tu jako rockový fanda skutečně správně, protože DIE TOTEN HOSEN rádi koncertují pro lidi se zkušeností s návštěvou bud psychiatrické kliniky anebo kriminálu, prostě rádi svými texty písní odbourávají předsudky a rasovou nesnášenlivost v první řadě! Já se na to skutečně spoléhám, taky jsem se v nich osobně zmýlil. Pokud svými texty písní DIE TOTEN HOSEN v 90. letech na přelomovém albu "Kauf Mich!" a s albem "Opium Furs Volk" nějak protestovali proti nastupující masové konzumní společnosti a proti rasismu, proti převažujícímu vlivu masových medií na společnost (reklamy atd.) je to co se bere v úvahu a v potaz právě rysem konzumní společnosti jako takové, ovšem nelze nijak osobně přehlédnout že v dnešní době přitom DIE TOTEN HOSEN právě s alby "In Aller Stille" a s vynikajícím, s výjimečným "Ballast der Republic" (které jsem tu bohužel nedocenil, u mě má dnes 100%) sami v dnešní době do konzumní společnosti jako takové patří! Tenhle Blog tu nebude věčně, doufám že se mé příspěvky jednoho dne konečně všechny do jednoho smažou (vyjma těch věcných právě k Die Toten Hosen) a bude se tu k Die Toten Hosen diskutovat dál beze mě. Nic jiného bych si tolik nepřál jako právě tohle. Já jsem si jen potřeboval něco vytisknout, a bylo by pro mě jednodušší a diskrétnější psát raději někam do wordu než právě sem, ted lituji a mrzí mě že jsem tak předtím již dávno neučinil a nechal jsem tu svou esej věnovanou Wimmu Wendersovy a nějakou tu filmovou kritiku, která mě stála mnoho času a usilí a oprávněně jsem na ni hrdý jelikož je na rozdíl od jiných sáhodlouhých rádoby esejistických příspěvku jako jediná mě ted, mě dnes přijde věcná, stručná a srozumitelná. Esej věnována Wimmu Wendersovy je pro změnu naopak lyricky podbarvená, jinak by se eseje ani psát a zamýšlet myslím neměli. Ta by se měla přeložit do němčiny a poslat e-mailem Wimmu Wendersovy, aby měla užitek, smysl, aby to bylo o de mě věcný, ne skutečně si nemyslím že všechny mé příspěvky tu stojí za řeč a všichni jsou tu na mé egoistické příspěvky zvědaví, to vůbec ne, tak najivní osobně nejsem, dnes si díky nim mnohé ujasnuji ke své osobní nepředpojatosti, k nezaujatosti, a to samé dnes očekávám a tolik potřebuji od druhých lidí-mé příspěvky v klidu mužou být zítra smazány, já mám dost dukazu o tom že jsem tu byl, že jsem tohle diskusní forum Die Toten Hosen v minulosti navštívyl. To mě stačí, víc nepotřebuji. Na e-mail víceméně nereaguji, Face nemám. Dík za pochopení. Mějte se všichni fajn.

,,Chýbí mě nejvíce to sdílet prožitek s druhými lidmi,být schopný soucítit s druhými! Měl bych si prožívat v sobě zlost ze zoufalstvý (a) z nepochopení toho,proč se takové věci druhému v životě dějí! To by nejspíše bylo to zdravé, nenarušené a správné prožívání svých emocí! Po sobě tu chci zanechat nějaké ty hluboké myšlenky, i když to forum není v mích rukách!!

,,Bez bolesti člověk (své emoce) neprožívá dost intenzivně, proto někteří lidé si musí sami pusobit bolest, aby porozuměli svému prožitku... svým emocím." Možná bych měl na mysli nějakou tu citovou deprivaci, možná ano, možná ne, možná nikoliv. Tohle pořádně zamotá hlavu i mě, protože Wilhelma Reicheho jsem ještě dosud nečetl, a těžko se někdy k tomu dokopu. Začnu raději u toho - u rockové hudby celkově - co mě k těmto uvahám podněcovalo, či spíše motivovalo. Snad více k tomu by mohl říct právě Wilhelm Reich... či Till Lindeman z Rammstein, frontman Metaliky, Andreas Frege (Campino) z Die Toten Hosen, zpěvák Ministry či Goršanov (zpěvák) z Korol I Shut, a dokonce i Bono z U2, kde je ovšem z toho - z jejich písní - do dusledku cítit jeho křestanské přesvědčení, takže U2 z toho vynechám... co vím tak němci a rusové to mají v krvi! O tom jediném nepochybuji. Ted tu ovšem přemýšlím uplně nad něčím jiným... prostě nad tím, jestli a zda by se to jsem vubec vešlo, kdy(ž) bych to měl případně do posledního slova upřesnit, někdy je lépe to zestručnit, a zbydou z toho (pak) jen pojmy. To mě mrzí, sorry!

Pokud vubec nechcete nijak odpovídat na mé příspěvky,alespon je tu prosím ohodnotte (prosííím!!!),předem děkuji za pochopení,mějte se všichni fajn,tohle forum je tu pro všechny!! Nezapomínejte prosím na to. Připomínám 604 891 787,snad se někdo najde,pokud ne,tohle forum je tu uplně zbytečně,a z toho jsem nic než jen naštvaný a skutečně zoufalí

S hudbou Die Toten Hosen a zvláště s písněmy jakýmy jsou "Luge", "Paradies", "Deutsch in Willkomen", "Helden und Diebe", "Fallen", "Das Wort zum Sonntag", "Alles Wird Voruburgehen", "Am Ende", "Das Madchein aus Rottwail" a "NUr zu Besuch" a další.... nechci! Nechci! se zde dopouštět nějakých dezinformací, za tohle jsem plně zodpovědný! Protože vím že slzy nejsou slabost, a já rád tyto písně recituji alespon v češtině, kdy se mě z nich tlačí slzy do očí, a já u své duševní nemoci už nejsem schopný rozlišit -vždyt slzy nejsou slabost- jestli brečím lítostí nad sebou samím, anebo dojetím nečekanou, neočekávaně silným nadšením atd..., a s tím se nikdy! Nikdy nesmířím, že tomu tak je, někdy bych raději na to nemyslel,a kéž by druhý lidi byli uvědomělejší. S těmito výše zmíněnými, tu uvedenými písněmi s Die Toten Hosen si co nejosobněji prožívám beznaděj, bezmoc a zoufalstvý, které z toho plyne, ale přesto i svobodu, štedrost (solidaritu), vzájemnou oddanost (loajalitu) z lásky a osobní hrdost. Přesto velice obtížně, velmi těžko se osobně vyrovnávám s tím že většina lidí je v dnešní době ochotna a schopna bohužel pro peníze udělat vše, cokoliv, ztratit své morální zábrany i své svědomí! Takových případu je, bylo a ještě bohužel bude více než dost. I proto musí být hudba Die Toten Hosen co nejvíce agresivní. Až teprve potom jsou pro mě Die Toten Hosen nejuspěšnější a nejlepší!,jak byli na svých albech z 90. let počínaje "Kauf Mich!" a album "Opium furs Volk" přes "Unsterblich", "Auswartspiell", "Curruck Zum Gluck" konče "In Aller Stille", tam dosáhli svých mezí,a přiklonili se poté, jak se dalo očekávat k popovějšímu (hard)rocku na albech "Ballast der Republic" a "Launer der Natur", u kterých je pro mě jejich hodnocení problematické. Každopádně bych vyděl tyto alba ve srovnání s předešlímy alby Die Toten Hosen naprosto pruměrné. A většina se mě bude ptát proč jsem do fora Toten Hosen vubec píšu? Především je to z osobní frustrace a z životní nespokojenosti, za druhé se polemickým a esejistickým psaním s mizerným pravopisem a s ochuzenou řečí zbavuju balastu, zmatku v hlavě a věci či pohled na věci si psaním ujasnuji k pocitu zodpovědnosti za sebe sama ze vší té osobní neutrality až lhostejnosti. Miluji, tedy upřímně miluji na jednom z vubec nejlepších živáku Heimspiel (LTU aréna - Dusseldorf), z Dusseldorfu jak Campino při zpěvu má srdce v plamenech! A když slzy tak k nim jedny srdečné myšlenky - ovšem žádná dezinformace, ale zde se mužu mylit, nejsem psycholog, ale zde právě lutheránská, protestantská víra se mě tluče s čistě psychologickou rovinou zde velmi podobné, obdobné knížnímu titulu "Odhalené Emoce" Paula Ekmana, aniž bych z toho ztrácel chladnou hlavu nebo ji četl, tím spíše že jsem ji dosud vubec nečetl, a přesto nacházím některé styčné body mezi mnou a jejím autorem, tedy Paulem Ekmanem. Doložím to věrohodně a přesvědčivě těmito slovy, kdy se (v uvozovkách psáno a řečeno) psychologií pohybuji na velmi tenkém ledě. ,,Mužeš mit bud neutrální, klidný a lhostejný výraz tváře, nebo mužeš mit smutný, provinilý a lítostivý a životní nejistotou vyděšený výraz tváře (píšu o sobě), anebo mužeš mit nadšený, radostný a usmířený a spokojený klidný výraz tváře bez jakkýchkoliv pak přítomných obav a bez uzkosti je potom znát na sebe sama hrdý výraz ve tváři, anebo mužeš mit naštvaný a sebou samím a druhými lidmi pohrdavý, opovrhující výraz tváře. Právě tyto a další emoce, to vše a další prozradí tvé oči, které určují právě nevědomou mimiku obličeje nezávysle na tvé vuli (je součástí neverbální komunikace). Nikdy nezapomínej že přímý pohled do očí dle její časové délky muže u druhých lidí vzbuzovat jak agresivitu tak současně, zároven i muže navazovat duvěru." (nedokončeno, 604 891 787)

"Nikoho necituji, tyhle myšlenky vycházejí z pouhé mé intuice, z (nezlomné) touhy po pravdě. Pravda a spravedlnost je jedno a totéž! Co je vubec láska než vášně, kterými se člověk nechá unášet a ovládat - kupř. žárlivost apod." Ted skutečně cituji jen sám sebe, a vyhovuje mě to. Což u mě není tak časté a běžné. Fajn, věci se v mém životě mění k lepšímu! Kéž by to bylo na vždy! (a ne jenom na chvíli!)

,,Děkuju,mám tě rád,ale máma je někde jako anděl stále po mém boku,vím to,protože na ni stále myslím a chýbí my,ten stesk mě rve srdce,na to co jsem s ní neprožil a co mě dnes tolik chybí-vzájemné porozumění s ní,a pak teprve s tím pravda o situaci v rodině jak a co proč čemu tak bylo-tedy skutečná láska k ní,dlouho,vlastně celí život jsem se trápil jen pro pravdu a nevím asi jsem schopný dnes ještě milovat,být ke druhým lidem nezaujatý (nepředpojatý) snad,i to vydím dnes jako dar. Máma jako anděl je někde stále se mnou jako anděl strážný po mém boku (pro ty co neví a pochybují gestalt terapií se ve mě něco zlomilo a jsem dnes stejně jako Wim Wenders zvláště z ucty k němu věřící protestant!!),protože mě je stále kvuli tomu že umírala v moc těžkých bolestech,v mukách a umírala bohužel jak jsem si to nepřál v nejistotě co se mnou v životě bude a já jsem u toho nebyl (to si nikdy v životě neodpustím),jak dopadnu,právě z toho mě je neustále do breku (a co nestydím se za své upřímné city!),neustále mě je smutno,cítím stesk a smutek a zoufalství,-znejvíce a především pak z toho že jsme spolu dost vzájemně nemluvyli (nedokázali jsme k tomu vzájemně najít cestu),jinými slovy jsme ztratili komunikaci mezi sebou,je to už tolik let a přijde mě to stále jako kdyby to bylo všechno včera-to je neukončený GESTALT!,a v dusledku toho že jsem ji v životě,za celí promarněný život skutečně dost dobře vubec osobně nepoznal,neznal,jaká vubec vlastně je a jakou má osobnost,teskním dnes ještě stále po tom abych ji poznal co nejlépe-to je opět neukončený GESTALT!-,a protože mě ještě stále moc chybí,musím ctít v nejlepším její poslední slova,co měla nakonec před smrtí,tedy její poslední vuli-abych byl sám v životě spokojený a štastný a podíval se do Německa,jenže nevím jak být osobně spokojený a štastný,ale s Die Toten Hosen cítím nesmírný vděk za každý okažik co si prožiju ve svém osobním životě."

,,Zase to píšu se slzami v očích!, jako vždy žádná radost, jen kousek hrdosti, zatraceně to se snad nikdy nezmění. Prosím druhé o toleranci a pochopení, vždyt snažím se psát tak aby se druhý k mím srdečným a hlubokým myšlenkám vždy rádi vraceli, děkuji těm co to pochopí." (bohužel ne vždy se mě to povede!)