Diskuze HudebniSkupiny.cz

,,Pro bolestivá ucuknutí před Tv jsou bezesporu i jiné příklady, veřejná předvádění jiných citu: kupř. projevu BOLESTI a SMUTKU. Ve všech soap operas např., těchto serialech, které se táhnou den co den po celá léta, je bezpočet takových okamžiku v nichž někdo obdrží špatnou zprávu, řekněme: o smrti příbuzného. Jak se pak na směšně namaskovaných obličejích většinou směšně bohatých, směšně oblečených panenek a manekýnu objeví ,výraz', který si lze při nejlepší vuli vyložit (jen) jako ,sebelítost', každopádně ale jako narcistické (samolibé) gesto (své) sebeprezentace, která už dávno není s to pocitovat BOLEST nebo ZARMUTEK nad někým jiným nebo nad světem než jen nad sebou samím. Jak se tato choroba FALEŠNE PREZENTACE CITU stává národní nemocí NESCHOPNEHO CITĚNI, tedy pozvolna neschopnost budoucích generací chápat city jinak než jako pouhý tvar své EFEKTIVNI SEBEPREZENTACE" (cituji uryvek z eseje "Americký Sen" Wimma Wenderse). Doplním to, protože je to pro mě ta nejlepší výchozí myšlenka k mé cinefilské vášni. Jsou smyšlené filmy plné násilí (kupř. horrory), kdy se filmový divák rád nechá ovládat svým strachem, namísto toho aby mu porozuměl, z čeho v něm strach pramení. Jsou zvláště americké (Hollywoodské) filmy, které se vyhýbají kritice společensky-politickým poměrum v zemi a které jsou natáčeny na neupřesněných místech, takže filmový divák jim zcela neporozumí. Jsou filmy určené k laciné, k nenáročné spotřební zábavě, a jsou to především americké (Hollywoodské) filmy, které už nijak neprohloubí naše vědomosti. Kupř. WESTERN je svým zpusobem jediným skutečně americkým filmovým žánrem. Jsou filmy, v nichž u hlavních či vedlejších hereckých výkonu filmovému divákovy schází a chýbí osobní (tedy subjektyvní) prožitek dané životní situace. Základem každého dramatu, at již krimidramatu anebo milostného dramatu je KATARZE, což je velmi složitý pojem, který je i filmovému kritikovy dnes pomalu cizí. A muj závěr? Jsem přesvědčený o tom, že každý z nás by měl být zodpovědný za to...resp. by měl nést svou zodpovědnost za to co sleduje v Tv, a měl by hodnotit jak herecké výkony, tak i scénář a kameru. Nejlepší filmy jsou ty, při kterých máte dojem, že sami stojíte za kamerou, pokud jsou záběry zblízka a nejsou rušeny rychlím, přebytečným střihem (lacinou videoklipovou estetikou), který udává tempo (rychlost) vyprávění filmového příběhu. Kupř. iránec (kameraman) Dharius Khondhji v thrilleru (nikoliv dramatu) "Sedm" režiséra Davida Finchera dal tomuto thrilleru vyjímečnou vizuální estetiku. Filmová scéna, kdy (metrosexual) Brad Pitt s pistolí v ruce zběsile utiká (tomuhle prožitku se podřizuje i kamera, která se v tomto momentu roztřese) za domnělím seriovým vrahem, jenž sadistickým zpusobem zabije jeho ženu, která čekala dítě, se B.Pitt dozví ke konci filmu, který nekončí typicky americkým happy-endem, kdy se sériový vrah nechá B.Pittem rád zastřelit poté, co ho k tomu vyprovokoval (a ke konci filmu je k této smutné a otřesné situaci vložen podprahový záběr). Akční americký filmový snímek "Nemylosrdná Spravedlnost" se Stevenem Seagalem svým zpusobem je plný násilí, ale na druhou stranu dobře filmovému divákovy ukazuje to, jak korupce zasahuje do vysokých politických kruhu. Spekuluje se o tom, že sám Steven Seagal měl v Japonsku (kde se učil aikido) kontakty na CIA.

Tenhle prozatím předposlední příspěvek měl být věnovaný mému otci,naskytla se menší chyba.

Chce se mě umřít...cítím se tak prázdně a už to nejde ničím zaplnit! Ale rád bych tu dopsal svou poslední kritiku a esej na téma SCHIMANSKI-AZYL,muj poslední vzkaz k DIE TOTEN HOSEN a k uctě,takové to mé věnování filmum WIMMA WENDERSE,co mě osobně do života přinesli,o hledání zbytku rodiny a s tím i svého nového domova, to se mě v životě týká osobně,je řeč hlavně o filmu "ZEME HOJNOSTI" a "PALERMO SHOOTING". To tu,a vlastně at tu po mé smrti něco ve foru věcného zustane. Bude to z poslední vule věnováno památce a uctě mé matce,která koncem roku 2008 zemřela na rakovinu plic,a samozřejmě to forum věnuju všem lidem s dobrým srdcem,nevím jak se to píše,tak to trochu po MICHELLE WILLIAMS se slzami v očích trochu zkomolím... "Iš Morcha Ezrael!" Je to překrásná věta,jen sám nevím v jakém smyslu je přesně míněna,spíše to jen podvědomě cítím svým srdcem.

pokračuji zpět k DOSTOJEVSKEMU...rozeberu tu kriticky mé studium "ZLOĆINU a TRESTU"!!...Dostojevskij se ve "Zločinu a Trestu" jak je známo ptal po tom jestli je mravně ospravedlnitelné, mravně od(z)duvodnitelné a jestli je správné a ospustitelné zavraždit společensky nepotřebného a společensky neužitečného člověka,který myslí jenom sám na sebe,a který se stará jenom a pouze sám o sebe,a je ke všemu (jak se u takových lidí dá předem předpokládat) sobecký a chamtivý!! To je u mě rozhodujícím principem Dostojevského "Zločinu a Trestu"! Raskolnikov (tedy Dostojevskij) dospěl díky Lizavetě,která se z nesobecké lásky a pro Boží vuli obětovala svým nečestným povolání (prostitucí) pro druhé lidi,které milovala jako sebe samou,dospěl k tomu závěru že nikoliv (nelze v žádném případě pro lásku k Lizavetě vraždu morálně ospravedlnit,zduvodnit,že tím nejvíce ublížil sobě samému). Jak je známo, Raskolnikov se přičemž sám dopustil dvojnásobné vraždy,nikoliv chladnokrevně,nikoliv v afektu,nikoliv ze zločinu z vášně,ale ze svého špatného přesvědčení!! A samozřejmě pro peníze,aby finančně ulevil svým nejbližším,své rodině!! Pro ty co to více zajímá o právní vině bych blíže nediskutoval,jelikož plně souhlasím s Dostojevským,prostě se shodnu s Dostojevským na tom,že v zákoně a v justice je etického a mravního hlediska nejmíň,je závažný nedostatek! A dle mého mě zaujala stat Jana Payneho o tom,že mravní vina vede k uzavřenosti sebe sama před druhými lidmi a před světem a před dalšími zkušenostmi co přicházejí v životě! Souhlasím,opět shodnu se s Dostojevským v tom že mravní vina (otázka svědomí) je dalece nadřazena právní vině z porušení zákona,předpisu atd. apod....Dostojevskij přitom nebyl utopista,možná to byl člověk který se celí život přespříliš jen duševně trápil pro PRAVDU o BOHU (Pro PRAVDU o VIŘE) a zapoměl už,jaké to je milovat druhé lidi! Mám stejný problém! Proto Dostojevskému dobře rozumím,aniž bych od něj cokoliv četl (ačkoliv mám jeho "Deník Spisovatele" a samozřejmě "Zločin a Trest",který je na mě příliš dlouhý). Říká se o něm (o Dostojevským) že měl přísné rysi ve tváři a pronikavé hluboké zapadlé oči,já mám jeho fotobiznu vylepenou na zdi,až tak moc si Dostojevského nesmírně vážím a mám k němu nesmírnou,nevyslovytelnou uctu jako málokdo je toho dnes ještě schopný. Pokud byl Dostojevskij utopista,tak pak jen proto že v sobě ztratil víru v BOHA (já ji v sobě naopak ted nacházím!). Osobně k tomu mužu dodat jediné: jsem věřící protestant,a s Dostojevským bych si zřejmě asi příliš nerozuměl,i když si toho člověka nesmírně vážím,to nic nemění na kvalitě jeho literáráních děl,jakým je pro mě "Zločin a Trest"! Dostojevskij se hluboce trápil pro PRAVDU o duchovní VIŘE,o svém vlastním PŘESVĚDČENI stejně jako je tomu u mě,když člověk pozbývá,ztrácí SMYSL ŽIVOTA! (dopsáno)

,,Doufám že jsem mé příspěvky krom Die Toten Hosen k Schimanskimu a k Wimmu wendersovy a dokonce i k Rammstein patří, proč jsem o tom přesvědčený? Protože Gotz George v roli Schimanskiho a Wim Wenders - to je jediná má představa o Německu, či o Německé kinematografii, jediná má osobní představa kterou o této zemi o Německu mám, i díky poslechu Die Toten Hosen. Myslím že to je skutečně věcný a srozumitelný na závěr. Zmínil jsem tady překlady textu písní Die Toten Hosen do českého jazyka, a myslím že jsem to měl udělat už dávno. Vybral jsem ty písně, které mě textem oslovili. Takhle bych si chtěl tuto zemi navždy pamatovat. Takhle bych ji chtěl znát. Alespon takhle, a ne jinak. Snažil jsem se tu druhé přesvědčit o tom, že Německo není jen Die Toten Hosen s jejich nejlepšími alby především s "Kauf Mich!", s "Auswartsspiel" a s "Unsterblich", ale že je to i kinematografie a že právě k Německé kinematografii patří asi nejvíce Wim Wenders dovolím si říct s filmy "Nebe nad Berlínem", "Země Hojnosti", "Přestřelka v Palermo" a "Nechod Klepat na Dveře" a Gotz George v roli Horsta Schimanskiho s těmi nejlepšímy díly, jakými je "Azyl", "Touha" a "Zločin a Trest". Pak je tu i Arash T. Riahi s výjimečným filmovým snímkem Na Chvíli Svobodní", i to patří právě vedle Wimma Wenderse k milníkum, ke zlomu novodobé Německé kinematografie. Jsem kinoartový cinefil, prošel jsem si v kině sezonně putovním Projektem 100, a nejen tím. A protože je Německo multikulturní zemí, snažím se rozšířit si obzory zejména o Jihokorejské kinematografii, k nimž patří zásadní, velmi důležité osobnosti-filmaři, jakými je Park Chan-wook (se snímkem "OldBoy" a "Nebohá Paní Pomsta") a taktéž zejména Kim Ki-duk (s filmem "3D-Iron" a "Čas", o kterém jsem tu psal). Nevybírám, tedy nezminuji tu jejich filmy náhodně, ale snažím se zmapovat tyto osobnosti, jejich životopis i filmové snímky, které stojí za řeč. Čím více toho víte o jejich životě a o jejich filmech, o to více pak nepřijímáte jejich filmy bez výhrad a nekriticky. S Die Toten Hosen to je stejný, jak jsem se to snažil dokázat hodnocením jejich alb.

,,Dle mě problém ve svém osobním sebepojetí (ve své osobní sebeuctě) nastane ve chvíli,kdy už neznáme či ztrácíme ,hranici' (tj.odlišení) mezi sebou a druhými,nám blízkými lidmi (viz.kupř.,sdílení prožitku nějaké situace s druhými,nám blízkými lidmi sebou nese potřebu osobně zodpovídat za jednání a za rozhodování se druhých,opět nám blízkých lidí,přičemž objektivně se lze vcítit pouze do situace druhých lidí! Alespon tak bych to vyděl já osobně!) anebo se už naopak odcizíme druhým lidem do té míry, že s nimi přestáváme či přestaneme dostatečně komunikovat,takové zoufalství pak muže skončit i životní beznadějí." Nikoho jiného tu necituji,jen sebe samého!" A na závěr jedna má oblíbená věta z předlohy "Viléma Meistera Léta Učednická" z road-movie filmu "Falešný Pohyb" Wimma Wenderse. Ta věta zní v obdobném (nikoliv v uplně přesném) smyslu nějak asi takto: ,,Chci dokázat že soucítit s druhými lidmi (-zřejmě myšleno-bez lítosti)a bít právě ke druhým už,již nemylosrdný je ovšem,však jedno a totéž" (autor věty neznámí,nejspíše Peter Handke anebo přímo samotný Goethe! Právě Tuto větu mám upřímně rád,rozumím ji,a vím jak je myšlena!"

Mám neuropsychiatr. profíka v Hradci Králové, který je nejlepší ve svém oboru a kterého si nesmírně vážím, a nemužu si ho vynachválit (beru ty nejmodernější léky co jsou na trhu), a díky němu jsem zařazený do Projektu na 8 měsícu pro farmaceutickou firmu, která má vyrábět ty nejmodernější léky na schizofrenii pokud možno s minimem nežádoucích vedlejších učinku. Na chronickou schízu mám vynikající výsledky v psychotestech navržených arizonskou univerzitou, takže se překládají do angličtiny! Takovýhle přístup se nedá vynachválit! Jsem s takovým přístupem s nadstandartní péči nanejvýše spokojený!

Nestihl jsem dopsat jednu překrásnou větu,kterou v SCHIMANSKIM v díle pod názvem "AZYL" pronesl Attila: ,,Je válka,je válka bože,a anděli chran mě abych ani já nebyl vinen." (Mathias Klaudius)

Mrzí mě, že z tebe vyrostl pěkný hajzl, na kterému nemám sebemenší duvod se mstít za to co bylo, tak si to konečně už uvědom! Naopak jsem měl jen zájem na tom jak se máš! Já více potrestaný v životě už být nemužu, ale druhý lidi ano! Až pak se (teprve) ke druhým lidem budou chovat lépe, bez jakkýchkoliv předsudku! Zapamatuj si jediné: Já umím či spíše jsem toho schopný jednat s uctou s druhými lidmi, když vím že mají dobré srdce, takže vím, že mám u nich ,dveře otevřené', ale na každého z nás jednoho dne dojde stejným (rovným) dílem! Takže není duvod se na druhých lidech mstít ohledně toho co bylo, ale tobě by to evidentně pomohlo vid?! ...když se se mnou nechceš vidět, je fakt že i (tvá sestra) Monika a druhý lidi kolem tebe jsou o proti tobě mnohem více chápavější! Tak hodně štestí a měj se fajn, už ti psát raději nebudu, kašlu na to, (protože) nestojíš mě za to! (naše problematické vztahy by bylo dobré mediálně řešit v pořadu Pošta pro tebe nemyslíš?!) ...věnováno Pétovi.

Věnováno Wimmu Wendersovy a Kdo je Wim Wenders? Stručně: kdysi levicový revolucionář, který měl přitom kontakty na osoby, které se kdysi (později) dostali k militantnímu hnutí (sám osobně skončil po jedné veřejné demonstraci ve vězení), neuspěšný muzikant a umělecký malíř, poté ve Francii vášnivý cinefil a filmový kritik, esejista, filmař převážně většinou road-movie film. snímku ("Alice Ve Městech", "V Běhu Času", "Paříž,Texas", "Lisabonský Příběh" apod...) fotograf a dnes předseda Evropské Filmové Akademie.