Diskuze HudebniSkupiny.cz

Martin Dyntar, narozen v Rychnově nad Kněžnou-Rozpad rodiny rozvodem a poté domácím násilím, matka alkoholička a nevlastní otec ji mlátil, vždy tomu neštěstí přítomen neschopný porozumět této situaci a bránit se této situaci včas namísto toho řešené nedostatkem komunikace v rodině se svými sourozenci, matka především později přepracovaná zemřela v roce 2008 na rakovinu plic, s nevlastním otcem jsem celí život nekomunikoval, muj vlastní otec mě nevěnoval příliš mnoho času (se mnou nežil), ztratil jsem domov i blízké přátelé...otec byl však jediný kdo mě v životě skutečně nesčetněkrát (nejen již finančně) pomohl a jsem mu do dnes zavázán! Ztráta domova i v depresi blízkých přátel, nevzali mě se špatným prospěchem ze ZS na fotografa jak jsem nesmírně téhdy chtěl, což bylo další životní zklamání a fatální neštěstí...nadále jsem zkoušel štěstí jako nevyučený truhlář v Rychnově nad Kněžnou, kuchař nepamatuji se, pečovatel nepamatuji se, prodavač v Hradci Králové, chovatel koní v Kroměříži, pak již dlouhodobá několikaletá evidence na UP, několikrát ve správním řízení vyřazen z Uřadu Práce kolikrát již nesčetněkrát nepamatuji se, prostě flákač a socka a zpoloviny bezdák po nařízeném soudním vystěhování v Doudlebách nad Orlicí, kde jsem od roku 1995 vyrustal, namísto komunikace (kterou jsem vzdal) v rozvrácené v neuplné rodině krásné a nezapomenutelné, neopakovatelné, jedinečné osamělé procházky se psem, pak nějakou dobu strávenou v Domě na Puli Cesty v Náchodě a v Zamberku, nakonec vyhozen z DpC v Náchodě a v Zamberku, krátký čas strávený po 2 Azylákách a několika ubytovnách v Hradci Králové, pak hmotná nouze 2000,-kč měsíčně s donucením na veřejně prospěšné práce (veřejnou službu) komplikované pod podmínkou vykonávané pouze v místě trvalého bydliště (dojíždění do Doudleb nad Orlicí z Hradce králové), a přišla finanční krize řešená pak neumyslným a nezamýšleným hazardem se zdravím nadměrnou konzumací (tj.32 litru za měsíc) energetického nápoje Crazy Wolf, nespavost, mánie, vyčerpání, bludy (domníval jsem se že se mě někdo na ubytovně snaží otrávit a druhé lidi mě neustále sledují) a halucinace (chutové, sluchové a zrakové) a v roce 2010 pouze naštěstí jen 3 měsiční hospitalizace (soudně nařízená ochraná léčba) na psychiatrii ve FN v HK a v Havlíčkově Brodě, diagnostikovaná paranoidní schizofrenie v roce 2010, dle zákona přiznán invalidní duchod 3. stupně, který mě do dnešního dne není vyplácen z duvodu již nezaplacených odpracovaných let, nadále dnes pobýrání dávek hmotné nouze a příspěvku na bydlení... tot muj život... dnes outsider, kdysi rockový fanda do Rammstein, pak (dnes) do Die Toten Hosen, vášnivý kinoartový cinefil a v dusledku ni touha cestovat a stát se filmovým kritikem (což v nejmenším není vtip), -ano podcenil jsem negativní příznaky schizofrenie, jakou je deprese a nejen deprese, bez jakýchkoliv pozitivních příznaku (tj. bludu a halucinací), se kterou jsem se v dospívání prostě léčit nechtěl... Pozitivní příznaky schizofrenie se u mě projevily až po narušení metabolismu nadměrnou konzumací polských energetických nápoju Crazy Wolf-spotřeba 30 litru, krásná mánie při nadbytku plný sil, ale... (nedopsáno)

Cypralex spadá do skupiny antidepresiv SSRI, zvyšuje totiž jen serotonin. Noradrenalinové antidepresivum již není plně hrazené všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Ps. hledám sponzora, chci se uzdravit, jiné východisko není (to byl vtip, i když...)

Léčím se ze schizofrenie, a doufám v to že se jednoho dne uzdravím, zatím střídám antidepresiva, a moderní léčba schizofrenie je finančně velmi nákladná, rád tu zmíním že se léčím zodpovědně a zatím, tedy prozatím ten nejmodernější lék k léčbě schizofrenie aripiprazol stojí mou všeobecnou zdravotní pojišťovnu 8000,-kč, serotoninuju, dopaminuju, ale noradrenalin (aripiprazol nijak neřeší), za jehož (deficitem) nedostatkem či snížením je prý udajně právě bohužel apatie a anhedonie, které mám prostě diagnostikované. Bez dostatku noradrenalinu se však nikdy zcela plně neuzdravím. I to řeší antidepresiva, ty však dle všeho nejsou hrazené všeobecnou zdravotní pojišťovnou. To je problém a dilema... na ukor mého duševního zdraví. Jen antidepresivum Cipralex na 3 měsíce stojí všeobecnou zdravotní pojišťovnu 700,-kč.

Zdravím všechny lidičky z Doudleb nad Orlicí, se kterýma jsem se v životě bohužel nestýkal anebo je z nám jen podle vydění, každopádně se tam do Doudleb nad Orlicí v nejbližší době anebo časem někdy rád vrátím se tam projít po trase kolem řeky krásným zátiším jak jsem byl zvyklí se psem, ted však bez psa... na to místo nikdy nezapomenu... jak říká Wim Wenders, každé místo má svou jedinečnost, svou neopakovatelnost, svou teplotu a své tempo... svou neopakovatelnou atmosféru. Tu cítím a nejsilněji si prožívám v Hradci Králové, kam se stále rád pravidelně vracím a kde bych se velice rád usadil, v Kroměříži a v centru Prahy, kterou jsem několikrát navštívyl a nechal jsem tu ve foru svou esej věnovanou Wimmu Wendersovy, bohužel dozvědět se více o jeho profesním a osobním životě je pro mě stále natolik obtížné pro mě jako naprostého jazykového negramota, protože je nedostatek dostupných poskytnutých rozhovoru Wimmem Wendersem přeložených do češtiny, ovšem ehmmm dostupný překladač mě zklamal, anebo jsem naprosto blbý. Sám nevím, sám se sebou mám těžké dilema. Tak prosím, posudte to sami.

Martin Dyntar, 31 let, Solnice...na rozdíl od jiných schizofreniku co si nepřipouští svou nemoc a neberou léky - ano těch je dnes bohužel většina, statistiky mluvý za své, já jsem ještě nejspíše výjimka. U mě příčinou schizofrenie je dlouhodobě neléčená deprese v dospívání, dnes se vlastně ví že schizofrenie je uzce spojena s depresí a že ve většině případu příčinou schizofrenie je právě deprese, tedy i v mém případě, je to zákeřná nemoc, schizofrenici nemají nijak narušený intelekt a díky tomu tuto zákeřnou nemoc bohužel častěji podcení. V mém případě věřím že schizofrenici dosahují vysokého intelektu, ale navzdory tomu slovy psychiatra jsou ve svém osobním životě krajně neštastný (slovní obměnou proto je emoční oploštělost). Ztratil jsem osobně smysl života, ale drží mě při životě druhý lidi, trocha zázemí, možná kousek domova, možná příslib domova, který je tak pomíjivý a křehký. Taky bych tu mohl psát svůj vlastní umrtní list, ale potkal jsem hodně blízkých i cizích lidí co do mě vkládali svou naději a já měl v sobě pocit že jsem je zklamal, dávali mě a ten pocit když do vás někdo vkládá své sympatie, svou důvěru mě dává sílu a jistotu ještě žít s tak zákeřnou nemocí, a děkuji každým dnem za to že takové lidi v životě jsem potkal a ještě občas i potkávám. To jediné mě dává touhu ještě žít a jelikož málokdo si prožil těžkou depresi a nemá představu o tom co to pro druhé lidi vlastně znamená ztratit smysl života, ale vydí jasně jaké to má dusledky - ztráta rodiny, domova, přátel, školi, zaměstnání, i partnerského vztahu - říká se že deprese je pasivní agresivita často obrácená proti sobě samému, od toho mám gestalt terapeutku (abych se s tím porval, tuhle skutečnost nebudu nijak blíže komentovat, zvlášt potom všem co jsem tu psal o sado-masochismu to mluvý jasně za vše), která se více než jakákoliv jiná terapie ze všeho nejvíce zaměřuje právě na prožívání a na práci s narušenými emocemi, což sám nesmírně vítám...... nejsem lékař, ale ptám se správně, abych tomu dal nakonec závěr, kdo si osobně neprožije a nevytrpí rozpad osobnosti muže o rozpadu osobnosti skutečně něco vědět? A správně to posuzovat? Mě osobně teprve zajímá, kde se v lidech bere agresivita a sklony k sado-masochismu, nikoliv psychologie jako taková samotná. Jsem hodně nesmlouvavý, nekomfortní a neformální, prostě nemám rád zaběhlou slepou rutinnu lékařu, takže nahlížím do své zákeřné nemoci-do schizofrenie sám se všemi klady i zápory. Já se zodpovědně léčím ze schizofrenie, a doufám že se jednou zcela plně uzdravím. Spoléhám se na antidepresiva v plné míře jak jen to jde-bud anebo.

Se mnou budete m.t dojem že všechno co mělo být řečeno už tu řečeno bylo... takže berte to nediskusní forum z té lepší stránky... se mnou tu budete m.t brzo dojem že všechno co mělo či mohlo být řečeno už tu řečeno bylo či brzo bude... to byl vtip. Já už tu nemám co říct... takže to řečeno bylo.... to byl vtip. Řečeno bude, ale v jiném nediskusním foru. Oh! To byl vtip... proto všechny nápady a případné připomínky na další nediskusní forum uvítám na telefonním čísle vašeho diskusního ježíška s pořadovým číslem 6O4 891 787.

,,Wimmu Wendersovy jsem tu věnoval svou esej, proto z ucty k němu tu dlužím něco málo tu o něm zmínit, co vím... Nedokončil svá studia medicíny, filozofie a malířství a myslím že ,četbu Alberta Camuse' si vzal k srdci, protože si to kdysi namířil do palestinských výcvykových táboru, jenže podle svých slov někde v Římě zarazil a nějak si to všechno včas uvědomil! Wim Wenders - politický vězen!, neuspěšný, ale vzato ctižádostivý umělec (a prý i muzikant) ve svém mládí oslněný, podnícený a doslova fascinovaný britskoamerickou rockovou hudbou, shodou okolností vynikající filmový kritik a posléze i vyjímečný filmař některých neskonale nudných road-movie snímku (třeba těch ze 7O.let) Oh! Musím se přiznat, že znám více spíše Wimma jako vyjímečnýho esejistu, co napsal "Americký Sen" (takové to dnešní kritické rozčarování svých předešlích očekávání co měl o USA je pro mě osobně stále nadčasové, je stále aktuální!), že prý je i romanopisec tu nechám stranou, rád fotografuje a ještě ke všemu předsedá (či předsedal) Evropské Filmové Akademii, a do toho ke konci 8O.let obdržel čestný doktorát z pařížské katolické teologické fakulty a stejné vyznamenání mu v 9O.letech udělila i teologická fakulta ve švýcarském Fribourgu! Oh! Do toho stihnul natáčet videoklipy pro U2 (právě Bonu Voxovy se ujal režie jeho scénaristické předlohy pro "Million Dollar Hotel") a právě i některé videoklipy pro Die Toten Hosen (právě s Campinem natočil pro mě přesto jen vynikající filmový snímek "Palermo Shooting"), natáčí hudební dokumenty (jakým je kupř. "Bueno Vista Social Club" a "Soul of Man" o afroamerických černošských bluesmanech), nevím prý je i ocenovaný romanopisec, což mě vubec nepřekvapuje z jeho blízkého vztahu - z jeho přátelství s rakušanem Peterem Handkem. Oh! Wimme jak jen to zatraceně všechno stíháš?! Neskutečný! Jako filmař však šel Wim Wenders v 9O.letech dle filmových kritiku svou tvurčí krizí po natočení svého vrcholného opusu-filmu "Nebe nad Berlínem" u filmových diváku ke dnu! Já to posoudit nemužu, protože už osobně dobře, a troufnu si říct že doslova už nejlíp znám jen 3 jeho filmové snímky "Land of Plenty" (1OO%), "Dont Door Knocking" (1OO%) a "Palermo Shooting" (1OO%), na kterých se ještě v té době téhdy podílel jeden z vubec nejlepších evropských kameramanu Franz Lustig! (jestli však Franz Lustig spolupracuje s Wimmem na filmech dál nevím, nemám ověřeno), a na vizuální estetice právě těhle již zmíněných výše tu uvedených předchozích filmu je to zatraceně dobře znát! Jsou to myslím všechno road-movie filmové snímky tématicky navazující na Wimmuv filmařský vzor - právě na takovou filmařskou autoritu, jakým je pro něj, pro Wimma japonec Josudžiro Ozu (jemuž Wim věnoval dokument Tokyo Ga) vesměs vyprávějící (pojednávající) o problémech mezilidské komunikace, svého odcizení se svým nejbližším, i o hledání sebe sama na cestě k novému domovu... jen "Paříž,Texas", který si filmový kritici a diváci nemohli vynachválit mě neskonale nudil stejně jako předešlé road-movie snímky ze 70.let!, a ty tu myslím zminovat (uvádět) vubec nemusím... já jsem to něco málo co o Wimmu Wendersovy vím zamýšlel napsat esejisticky!, nikoliv jen zminovat a opakovat zašlé vědomosti jiných filmových recenzentu dostupné jedním kliknutím na netu! To nemám v umyslu a největší evropský filmový měsíčník Cinema sledující převážně jen dnešní požadavky (poptávku po...) nenáročné spotřební zábavy(ě) (Hollywoodské produkce) dnešní masové konzumní společnosti nesleduji a zásadně nekupuji! A hodnotí se kupodivu kricky dobře, no což dnešní filmový recenzenti a kritici musejí Hollywoodským ,sračkám' dělat převážně vždy tu nejlepší REKLAMU! Jsou za to dobře placeny! Je to jen byznys! (kde jsou ty časi kdy ještě vycházel měsíčník "Film a Doba" tolik právě nezávyslích uměleckých filmařu"? Ty časi jsou nenávratně pryč!) Je lepší co říkal o filmu Wim Wenders: ,Je lepší když film raději už nebude než aby byl a zustal takový jaký v dnešní době je'...to myslím podepíšu!" (zdroj dostupných info.: Peter Gavalier "Spletité Cesty Wimma Wenderse" a další knížní publikace v českém jazyce)

,,Jestli něco miluji a ze všeho ted nejvíce potřebuji pak je to když se mluvý o svých osobních pocitech, nikoliv už o daných názorech na věc! A jestli něco nesnesu a odmítám pak jsou to právě osobní předsudky druhých lidí (právě třeba k lidem trpící schizofrenií, a stigmatizace schizofrenie jako takové), a to co nim vede - nedostatek a nepřítomnost domluvy mezi druhými lidmy, který bych nazval živnou pudou pro osobní předsudky a pro (osobní) zaujatost druhých lidí!, Wim Wenders, (velmi moudrý člověk), dobře absenci komunikace ve vztazích mezi lidmy nazval jediným zlem a zakořeněnou nenávystí v nich samotných! Pak jsou politické a náboženské ideologie (stejně tak kulturní tradice), které musíme vždy dokázat, být schopni oddělit od svého soukromého života, protože bez nadsázky řečeno v jejichž zájmu se člověk pro nějakou PRAVDU snadno odcizí svým osobním pocitum a tím i svým skutečným potřebám v sobě samém!...jen muj osobní pocit je (nikoliv závěr) že islamizace evropské společnosti je jako mor!...není to předsudek, chybou je když se politika spojí s náboženským přesvědčením tak je to vždy špatně a dochází k válkám! Wimma Wenderse si nesmírně a hluboce vážím, taktéž obdržel doktorát z teologie, takže by se mnou jistě v lesčems v mnohém nesouhlasil, ale myslím, jsem přesvědčený že závěr jsem z toho vyvodil správný, i když by se to dalo říct (vysvětlit) jinak a mnohem lépe! Wim Wenders se nechal slišet že by politika nikdy neměla zasahovat do našeho soukromí! To myslím v mnohém napovídá. Proč ne náboženské ideologie? Neptám se snad správně?, tedy nepokládám tu tu správnou otázku? ...Jak už dobře poukázal rakušan Peter Hankde náš jazyk už neslouží ani tak domluvě mezi námi a porozumění svým (osobním) pocitum jako jen výměně informací a častěji právě neschopnosti už nazývat (pojmenovat) věci pravými jmény! Učelem rockové hudby pro mě osobně je že nezná, že nectí kulturní tradice (proto tolik miluji písně ruských Korol I Shut, západoněmeckých Die Toten Hosen, ale třeba i okrajově, až na výjimky Rammstein a Metaliky). To je prioritou rockové hudby! Miluji slova Wimma Wenderse o tom, že sami poznáte jestli vám nějaké místo (město) energii dává a tlačí vás dopředu, anebo v sobě nenacházíte energii pro nic, pro žádnou smysluplnou (společenskykulturní či snad uměleckou?) činnost! Jeho slova považuji za správné a za platné, poznal jsem to kupř. v Praze, která energií doslova přetéká, nebo v Hradci Králové, kde to místo mám upřímně rád, za to místo, kde jsem vyrustal (v Doudlebách nad Orlicí) má alespon krásné přírodní zátiší, příjemnou krajinu, kde si vyčistíte hlavu. Občas bych se tam někdy rád podíval."

,,Chci ted už sledovat závěry ke kterým došli druhý lidi (...), které tu předkládám, to mě nejvíce zajímá a podněcuje tam kde mě diskuse s druhými lidmi právě tolik chybí, už bez ohledu na vzájemnou shodu názoru a přesvědčení u druhých lidí!... (myslím že Wenders by se s Dostojevským vubec neshodl, a uvědomuji si to)... to je u mě principem! (navíc porovnávat střet názoru a přesvědčení u druhých lidí tu vydá na celou chýbějící diskusi!). Já chci se ptát po tom jestli je to správný a platný princip! At píšu jen v pojmech, at si tu druhý lidi odpoví na to co pro ně osobně ty pojmy znamenají! Nezajímá mě v nejmenším politika, navíc k něčemu co by se dalo spíše přiblýžit zájmu o sociální psychologii, tedy alespon kéž by... (ani s tím termínem sociální psychologie tu nesouhlasím, protože o sociální psychologii nic nevím, navíc jsem diletant, který nemá ani základy v této problematice, takže tedy...) vycházím čistě z otázek po smyslu života, tedy z filozofických problému, nikoliv z vědeckého pohledu na věc jak by se již předem očekávalo! S tím odmítám formality a rutinnu, chci psát nevědecky, neodborně, laicky a srozumitelně všem lidem bez rozdílu, raději lyricky jako v té mé eseji věnované tu Wimmu Wendersovy než někoho zahlcovat odbornými cizojazyčnými pojmy (se mě příčí!), A netvrdím, že je to snazší... (dokázat spoléhat se plně na své vlastní instinkty,než...). Později tu snad ještě upřesním proč vubec jemu jsem tu svou esej věnoval. (právě Wimmu Wendersovy). A Jestli jsem tu na něco právem hrdý pak (je to) jen na to že svou lhostejnost a citový chlad perfektně vyvážím svou osobní nepředpojatostí (svou nezaujatostí) ke druhým lidem (a to skutečně dokážu!), a díky tomu i teprve pak svým pronikavým usudkem! Snažím se být svých osobních předsudku ke druhým lidem, to je ted pro mě snad jediná priorita! A nějaké kecy o intuici jsou celkem trefné, jsem ,multikulturní' introvert, a s tím mě přichází na mysl jako bych si teprve ted vědomě vyjasnoval to co jsem za tím jen nejasně a mlhavě tušil nepříliš dobře řečeno (v uvozovkách řečeno) o podvědomí stavu věcí ve společnosti. Copak se to takhle nedá správně říct? Asi příliš nedá... Nejsem vášnivý čtenář, nejsem žádný knihomol, jediný zdrojem inspirace ke všem mým myšlenkám co jsem tu měl mě tu byla, je a zustane rocková hudba a má cinefilská vášen a cestování jako takové, nikoliv literatura, žádný Dostojevskij, Albert Camus ani Peter Handke, to byli všechno jen kecy! Mě nebaví číst (a přemáhám a dokopávám se k tomu jen těžko, proto jsem nedostudoval ani SŠ, protože jsem v uvozovkách řečeno v životě nevzal do ruky knihu, a pokud už z donucení ano, potom jsem už ze zvyku nechával a odkládal četbu vždy na potom, na jindy, na zítra, a už jsem se k ní nakonec nedostal, jen Dostojevskij, Albert Camus a Wim Wenders jsou tu prostě výjimkou hodné pozornosti, jenže u těchto autoru čtu jak co...přečtu jen něco málo!), a možná je to i znát na mém pravopisu, na mé stylistice, i na mé omezené slovní zásobě! Prostě celkově. Dochází mě tu slova, je to fakt. A píšu jen v pojmech. Chýbí mě tu tolik diskuse s druhými lidmy! To je u mě priorita a zustane tu u mě priorita!"

Pocházím z Rychnova nad Kněžnou, kde mě to nic neříká a to místo dnes nijak nemám rád, ale vyrustal jsem v Doudlebách nad Orlicí, kde jsem prožil krásné, ty nejlepší i nejhorší časi (u mě to bylo v rovnováze, přesto lítost nad starými časi v sobě nezapřu) kde tímto nediskusním forem zdravím všechny zdejší lidičky, u kterých jsm poznal že mají srdce na správném místě a proto jim toto nediskusní forum i věnuji, nebude tu věčně, tak mé příspěvky čtěte a odpovídejte na ně, vím vím, některé jsou Dostojevštinou krásně čtivé a jiné nestojí za nic, ty rozpory si časem otevřenou diskusí s druhými snad rychle vyřeším, jiné zustanou pohřbeny v srdci... jako u druhých lidí, všichni si ty své největší rozpory (třeba právě mezi vírou v pravdu a láskou, která je tou největší duševní krizí, je tím největším trápením-přičemž muj závěr je ve shodě s prvním listem Korintským Svatého Pavla) celí život řešíme jen sami v sobě, aby jsme byli schopny jim porozumět u druhých lidí, čím, jakou těžkou krizí si sami v životě prochází. Psal jsem o tom že jsem smysl života ztratil, pro někoho, a nejspíše pro většinu lidí je smyslem života mit zázemí, domov, být schopný se konečně někde usadit! (takový byl po návratu z USA závěr německého fotografa a road-movie filmaře Wimma Wenderse). Až toho budu schopný, možná budu s druhými lidmi spokojený a štastný, ale nemyslím si že dnešní lidé jsou v současném stavu (nejen české) společnosti, jaký je spokojený a štastný! Jsou stejně tak nespokojený a neštastný stejně jako v uvozovkách řečeno dejme tomu schizofrenici. Mím oblíbeným spisovatelem je Dostojevskij, a jestli jsem si něco vzal z jeho (ze své četby jeho románu) četby, pak to byl především princip a nic než princip, dle mých slov není nad správný princip, a z četby "Zločinu a Trestu" (z jeho románu je jediný, který skutečně dobře znám) je ponaučení v tom že člověk je schopný se obětovat pro druhé bez rozdílu ke své uctě k sobě samému (ke své sebeuctě) jen pro nesobeckou a nežárlivou lásku, nikoliv z žádného ustrnulého z ideologického náboženského donucení. Vlastně Dostojevskij je vyjímečný v tom, že klade (mnohdy ty správné otázky) otázky, ale mnohdy je nezodpovídá, nechává tomu v uvozovkách řečeno otevřený konec, a chce po druhých lidech aby na ně sami hledali (tu správnou) odpověd, protože jedině tak to donutí druhé lidí začít o tom z jiného uhlu přemýšlet a otevřeně diskutovat (právě o věcech, o kterých se ve společnosti nepřemýšlí a otevřeně nemluvý!). Kéž bych psal jako rakušan Peter Handke nebo právě jako Dostojevskij, byl bych o něco smířlivější a spokojenější.