Diskuze OSOBNOSTI.cz

Osobně nejvíce miluji a nejvíce divácky ocenuji jeho pozdní filmovou tvorbu, z té za jeho nejlepší filmy považuji především práci s jeho dvorním s vubec nejlepším evropským kameramanem s Franzem Lustigem, jedná se o 2 road-movie snímky o "Land of Plenty" (2003) a "Palermo Shooting" (2008), je mě jen moc líto že právě s tímto už znamenitým a s vyjímečným kameramanem ve svém oboru s Franzem Lustigem Wim už nenatočil více skvělích filmu (krom snad ještě post westernové road-movie "Dont Come Knocking")! To mě skutečně divácky bolí. Právě kameraman Franz Lustig byl ve svém oboru naprosto jedinečný a nikým druhým nenahraditelný. Pak divácky miluji i snímek "Submergence" a "Every Things Will Be Fine", to jsou pro mě ty 4 nejlepší filmy už z Wimovy pozdní filmové tvorby. Osobně neznám jeho lepší filmy a právě proto si chci Wima ve svém srdci navždy právě s těmito filmy tolik živě uchovat, přesně právě takhle ho chci divácky režisérsky znát a právě takhle si ho chci navždy osobně divácky živě připomínat a zapamatovat s těmito 4 právě pro mě jeho vubec už nejlepšími filmy, které mohl kdy natočit!! Rozhodně mě už osobně divácky i po dejme tomu pak už 1000 shlédnutí neomrzí už nikdy tyto 4 jeho nejlepší filmy. Tím jsem si už osobně i divácky naprosto jistý!

,,Na road-movie filmech Wimma Wenderse "Land
of Plenty","Dont Door Knocking" či u "Palermo Shooting" je nejlépe vydět
jak se překonávají neosobní vztahy a lépe se poznávají, jak má každý z
nás blíže a hlouběji k sobě samému - ale Wim Wenders také ukazuje tu
skutečnost, že mezilidské vztahy se lépe, nejlépe poznávají cestováním,
kterým se člověk zároveň učí lépe poznávat sám sebe. Láska k cestování
prochází všemi Wendersovými filmy, proto odtud také název-slovní pojem
road-movie snímky. O tom psal - o potřebě a nutnosti cestování - tolik
již Goethe ve svém klasickém vývojovém (též i výchovném) románu "Viléma
Meistera Léta Učednická a Léta Tovaryšská". Současně s tím se v
road-movie filmech Wimma Wenderse divákovy přibližuje životní uroven v
té které zemi, kterou Wim procestoval a natáčel onu jedinečnou a
neopakovatelnou auru, atmosféru města a místa. At již to byl "Lisabonský
příběh" z Portugalska, cestovní dokument "Tokyo Ga" z Japonska,
"Palermo Shooting" z Itálie anebo "Land of Plenty" zejména z prostředí
Los Angeles. Tím výčet cestovní horečky Wimma Wenderse zdaleka nekončí.
Wim Wenders nám, filmovému divákovy ukazuje zcela jiné, odlišné, a to
častěji pomalejší životní tempo ve svých filmech (anebo by se také dalo
říct pomalejší tempo vyprávění životních osudu, životního příběhu), kde
vydíme potřebu a touhu zastavyt se v dnešní uspěchané a zmatené době,
kdy je všechno, i natáčení nejen amerických filmu uspěchané a zmatené!
Wim Wenders dává, navrací věcem a mezilidským vztahum řád...díky
Wimme!!!! (nedopsáno, věnováno Wimmu Wendersovy)

Němci si cení odvážných a statečných jedinců, v tom je základ osobniho úspěchu v zivote v Německé společnosti. To ví jistě každý kdo Německo navštívil. Zatímco v České společnosti se vyžaduje bezmezna slepa az agresivní poslušnost a podřízenost vuci autoritám. To je důsledkem totalitního režimu komunismu v Česku. Díky Wimme za tvoji odvahu a statečnost!!

cituji sám Wimma Wenderse: "Zlo není v lidech, ale uměrně ve vzdálenosti mezi nimi samími" -vždy a většinou je to největší Zlo které na sobě nevědomky pácháme a které se tolik pak záměrně šíří v nedostatku už přímé, otevřené a v upřímně duvěrné vzájemné komunikaci, a zvláště pak v komunikaci tabuizované společností!! - tedy že je něco dogmaticky již předem dáno a už se o tom dál otevřeně nemluví a není potřeba o tom nadále pak otevřeně s druhými lidmi mluvit!! A to je vždy špatně!! Tato dogmata v nás častěji vytváří právě totiž náboženství a politika, proto je třeba je umět oddělit či rozlišit od našeho soukromého života, protože politika jak se vyjádřil kdysi právě WIMM WENDERS nepatří do našeho soukromého života!! Vlastně ta potřeba samotné prevence se dál jakoby ve společnosti vytrácí, a tím není možná pak ani učinnost a právní podloženost samotné represe!! A to protože prevence je vždy učinější a cenější než samotná represe, kdy postih trestem častěji už neřeší samotnou příčinu problému bohužel nikoho nezajímá - vydíme to v médiích přece totiž každodenně zase a znovu, kdy za právní vinu odsouzený člověk před soudem ke všemu nehorázně a bez jakkýchkoliv obav lže, zamlčuje svuj prohřešek či svoji vinu a častěji své právní viny vubec přitom nelituje a spíše rezignuje, a to protože mu jednoduše už není dána společností a justicí možnost vyrovnat se s mravní vinou svobodně po svém ku prospěchu celé společnosti jak sám teprve viník uzná za vhodné, třeba už samotnou svou obětavostí se pro druhé potřebné lidi na okraji společnosti na svobodě!! (jsem jinými slovy řečeno resp. pro alternativní trest, když už na něj dojde!!), kteří každým dnem strádají a trpí (viz. muj odkaz na rusa Dostojevského a na jeho fenomenální dílo "Zločin a Trest") Samotná represe totiž ještě nevede k nápravě člověka, zvláště tam kde je absence jakkékoliv prevence!! To je třeba si teprve uvědomit!! Existuje pro tento muj osobní předpoklad vedle Dostojevského jistě mnoho policejních a soudních dukazu - a když ne to tak studie knihy forenzní psycholožky Julie Shawové pod názvem "Zlo" aneb věda o temných stránkách lidství to plně potvrzuje - je coby jinak poučnou, zajímavou, přínosnou a duležitou osobní studií - forenzní psycholožka Julie Shawová nám v této knize nastavuje zrcadlo nás samích co nechceme o sobě už sami častěji vědět a slišet!! - že zlí dokážeme bít bez rodílu všichni!! Bohužel!! Osobní předsudky jsou ke druhým lidem ve společnosti přitom tak snadné, tak snadné téhdy kdy nám jsou informace zprostředkované pouze masovými médii aniž by jsme si pravdu ověřili sami, a když tu možnost či čas na to už nemáme, tak předem rezignujeme, ano tak to předem vzdáme!! - at pak za nás tedy rozhoduje většinová ona pro americká konzumní společnost. A to osobně já si už vubec nepřejii!! Je tady muzikant Tomáš Ortel upozornující texty písní Ortelu na bezpráví druhých obyčejných lidí páchané vysokou politikou... (nedopsáno) a přeci jen to nedokončené zakončím krásným citátem Alberta Camuse o tom že "V lásce je čest, když ta se ztratí láska bez osobní cti není nic!!" Děkuji Wimme!!, puvodně se totiž tento muj komentář měl týkat více tebe!!

Bývalí filmový kritik, kameraman, scénarista, režisér, nezávislý producent, fotograf, dokumentarista, esejista, spisovatel, univerzitní pedagog, teolog a vášnivý cestovatel, za své filmy posbíral řadu ocenění na MFF a získal čestné státní vyznamenání.

Procházel jsem se téhdy v Praze opuštěnými a ztichlími ulicemi
třpitící se v záři světel pouličního osvětlení a měl jsem v sobě, ve
svém srdci příjemný pocit lehkosti že jsem ted najednou bez tíhy
nedostatku věcí a druhých lidí v osobním životě, a neměl jsem ve svém
srdci už žádné své osobní obavy, žádný strach, věděl jsem že jsem svým
zpusobem přístupný a otevřený druhým lidem, že jim naslouchám mnohem
lépe a pozorněji co říkají a co ve svém osobním životě chtějí a co o de
mě samého sami očekávají. 

Vzpoměl jsem si téhdy na jeden krásný
citát filmaře Wimma Wenderse, který řekl že sami poznáme jestli z nás
město energii vysává anebo nám energii dává a tlačí nás dopředu (podobné
je to s rockovou hudbou). To jediné mě je v téhle chvíli srozumitelný.
Toho si nesmírně vážím. 

Všechno kolem sebe v Praze vnímám
uvolněněji, pozorněji a soustředěněji a osobně už nepředpojatě(ji),
prostě už osobně nezaujatě, že všechno kolem sebe vydím přesně tak, jako
kdybych po dlouhé době znovu otevřel oči a zapoměl už na to jaké to je,
mit radost z viděného, a zpřihlížení dění kole sebe a konečně nic už
osobně žádným svým názorem nehodnotit, prostě na osobní názor konečně
zapomenout a dokázat být ke všemu a ke druhým lidem (objektyvní)
nepředpojatý, tedy bez předsudku. 

Tenhle dojem se mě pokaždé
vracel ještě mnohem silněji při procházkách centrem Prahy, kdy jsem se
nedokázal vubec už rozhodnout kam jít dříve, a jak jsem bezmyšlenkovytě a
bezcílně, ale přesto (navzdory tomu) nesmírně zvídavě, s nesmírným a s
nekonečným steskem po domově a stejně tak s nesmírnou zvídavostí jsem
bloudil v davu mezi druhými lidmy do chvíle, než jsem pak za setmění
došel na Karluv most sledovat živnost a talent, vyjímečné nadání
pouličních umělcu v neustálém, v neustávajícím proudu davu lidí se změtí
příjemně a vstřícně nadšených hlasu a odeznívajících kroku v
ohlušujícím šumu proudu řeky Vltavy.

 Jak spolu už všechno v té
chvíli, v té uvolněné atmosféře všechno příjemně souznělo, pohlédnout na
vášnivý a teskně naříkavý let racku nad hladinou Vltavy a na oslnující
pestrou barevnou záři třpitivých paprsku světel pouličního osvětlení v
dálce, jak se odráží na vodní hladině a jak příliš naléhají na mé oči a
hraji si s mím zrakem, a jak se toho všeho a té krásy už osobně nemužu
spokojeně nasytit, jako by ji nikdy nebylo v životě a přes den dost, tam
končila unava sebe sama z nedostatku a ztrácel jsem přehled o čase.
Toužil jsem po přítomnosti a po osobní blízkosti druhých lidí, po
velkorysosti, přátelstvý, duvěry a spolehlivosti druhých lidí! V té
hojnosti všeho, v tom dostatku a v nadbytku člověk už nepoznal unavu,
jako bych ji v centru Prahy nikdy neznal, nikdy nepoznal.

 Je to velmi shodné a doslova stejné jako s rockovou hudbou.

 Mám
z prožité procházky centrem Prahy na jazyku a na srdci slova jakým je
osamělost, nerozhodnost, bezradnost, zoufalstvý, bezmyšlenkovytost,
bezcílnost, osobně už co nejduvěrnější naléhavost, smutek, stesk,
bezutěšnost, nesmírná zvídavost, očekávání, příslib, uvolněnost a
lehkost, spontánnost, rozptýlená pozornost, nepřítomnost strachu a svých
osobních obav ve svém srdci, svěžest a čerstvost, osobní
nepředpojatost, tedy přesněji osobní nezaujatost, svoboda solidarita,
jednodduše už žádná tíha nedostatku něčeho ve svém osobním životě, pocit
nadbytku a právě ten samotný nadbytek věcí a druhých lidí při procházce
v centru Prahy na dosah ruky mě nesmírně motivoval a těšil jako nic
jiného co jsem poznal v životě, jedině s nadbytkem s ním jsem si po
dlouhé době (pravydelně jsem plánoval Prahu jednou do měsíce) prožíval
znovu, opět jakoby poprvé v životě nadšení a radost ze života a zapoměl
jsem uplně na to, jaké to je mit z něčeho nebo z někoho v životě svou
skutečnou radost a hrdost. 

(věnováno Wimmu Wendersovy)

Měl jsem zmatek v hodnotách, nejsem křestan, nejsem věřící, ale zaobýrám se stejnýma otázkama jako Wim Wenders a věřící lidé, ačkoliv jsem prozatím stále ještě přesvědčený ateista, ale hluboce filozoficky nadaný, přesto ale nenávidím filozofii a akademický přístup k ní, snažím se uvažovat a zpřístupnit vše neakademicky a laicky velice jednodduše nakonec příklonem k hlubinné psychoanalýze po gestalt psychologii ,,selským rozumem", kdy mě snad nejvíce v životě ovlivnila klasická čínská filozofie konfucianismu a neo - konfucianismu a alternativně zaměřená nemainstreamová a nekomerční rocková hudba apod.. je snad tolik k mé složité osobnosti... Má pointa koprodukčního road-movie snímku je jediná: "V lásce je štěstí a mír a v míru je nakonec klidná smrt."  ...Je Věnováno všem civilním obětem válečného konfliktu na Ukrajině, se kterým dnes o to více nenávidím samotnou Ameriku jako zemi zkorumpovaných a prolhaných hodnot lidských NE-HODNOT. Amerika dnes přijímá a uznává snad jen HODNOTY nejtvrdšího kapitalismu a laciného konzumu, Amerika je dnes největší zemí KAPITALISTICKEHO KONZUMU a její POLITICKY SYSTEM se uplně hroutí zevnitř a je třeba nebát se to konečně otevřeně říct a říct to nahlas že Amerika nejvíce ráda ve své zemi profituje ze ZBROJNIHO PRUMYSLU. Co nám Amerika dala? Více ZLA než DOBRA!  UKRAJINA je HRDY a STATEČNY NAROD a je třeba stát při této zemi. MARTIN DYNTAR

Ahoj, zdravím všechny, více o mě na mém blogu komentářu v diskusním foru německých Die Toten Hosen na webu hudebnískupiny.cz, kam do blogu přispívám svými komentáři už nějakých 9 let a mám jich rekordní počet (necelích 800 komentářu). Hledám čtenáře pro svuj blog, více o mě se dozvíte na mém blogu v diskusi die toten hosen.

Domnívám se že muj blog komentářu stojí za váš čas a za vaši pozornost a za váš upřímný zájem. Muj blog se totiž tématicky už netýká zdaleka jen hudby, píšu do blogu eseje nejen už o svých pocitech, o svých touhách a dojmech, píšu i o svých upřímných a hlubokých citech, jak svuj život vnímám, jak ho prožívám. Blog je plný duvěrných, upřímných a leckdy místy mnohdy i přesvědčivých komentářu. Přesvědčte se sami, posudte mé komentáře a ohodnotte je prosím v případě pokud vás (nejen tématicky) osloví a zaujmou. Nikoho k tomu nenutím, byl bych rád za vaše reakce a za odezvu na mé komentáře v blogu.

Myslím na vás, mám vás rád, s pozdravem Martin Dyntar.

Dnes je Wim Wenders pro celou Evropu jeden z těch skutečně tolik už z nejsrdečnějších, z nejctižádostivějších současných velkých němcu, který svým všestranným zájmem (všestranně se po celí život vzdělával podobně jako J.W. Goethe), svou všestranou profesí přesáhl svou dobu i německou společnost ke kulturnímu přínosu celé dnešní Evropě nejen svými filmy a dokumenty, o tom musí být řeč že přesáhl svým společenským přínosem dalece své filmy i dokumenty, svou filmovou tvorbu, je osobně už něčím profesně duležitě mnohem více, je (správně řečeno vzhledem ted k jeho věku je že byl) nadšeným vášnivým rockovým posluchačem (miloval velice alternativní rockovou hudbu), zejména ta v něm probudila pak jeho největší celoživotní vášen cestovat, byl velice znamenitým a skutečně vyjímečným filmovým kritikem, stejně tak nezávislým (a právě to slovo nezávislé znamená dnes skutečně myslím v jeho filmové tvorbě hodně) režisérem, opět vynikajícím už znamenitým dokumentaristou (jeho osobní pocta významnému americkému režisérovi- filmaři jménem Nicholas Ray a dalším osobnostem filmu jakým je japonec Josudžiro Ozu atd..), vášnivým opět znamenitým fotografem (pořádal ve světě vernisáže svých fotografií), který (kdy Wim Wenders) má osobně vyjímečný skutečně hluboký cit, vyjímečný dar pro fotografování a díky tomu snad i pak představu právě o vizuálním ztvárnění svých filmu jako málokdo! (právě v nich hraje spíše více alternativně zaměřená rocková hudba vždy duležitou roli jak je znát z jeho alegorického snímku "Nebe nad Berlínem") a dokumentu, Wim Wenders má nesmírný cit a velký režisérský dar pro práci s kamerou jako málokdo!, ačkoliv sám není kameramanem, mohl by jím už osobně už nejspíše nejvíce být jako nikdo jiný! (zvláštní že v nejmenším už vubec nepřeháním!), je zároven osobně nadaným ctižádostivým spisovatelem, věnuje se ctižádostivě i psaní ,,svých pamětí", Wim Wenders byl zároven i citlivým a schopným nadaným univerzitním pedagogem, měl a stále ještě má ,,svým psaním" co druhým lidem vždy tolik předávat a ne nikoliv, nenajdu bohužel sám pro Wima Wenderse už bohužel ty správná slova jak bych si nejvíce přál, blížím se k tomu, ale není to pro mě zdaleka uplně slovně vše, tady bude muset proto doufám stačit alespon muj odkaz na všechna jeho vysoká čestná státní vyznamenání jeho samotného v životě ze zdroju wikipedie, a především čím to chci tu celé už sám zakončit je právě tím že byl i bývalím politickým aktivistou (k tomu se tu ted nebudu nijak osobně vyjadřovat!), ale co v něm vždy nejvíce převažuje na de vše ostatní v jeho hodnotách je myslím právě to že je natolik křestansky věřícím člověkem právě i se zájmem o teologii, je věřícím protestantem-evangelikem-lutheránem, a sám za sebe osobně mám už nejradši ze všeho jeho pozdní filmovou tvorbu, miluji především už pak jeho znamenité road-movie filmy-snímky "Land of Plenty" (2003), "Palermo Shooting" (2008) s odkazem snad režisérsky nejvíce právě na "Sedmou Pečet" Ingmara Bergmana, velice v jeho tvorbě ojedinělá velice vzácná překrásná dramata "Submergence" a "Every Thing Will Be Fine", a jediné co už divácky chci je neustále se divácky vracet právě k těmto jeho 4 vyjímečným filmum a referovat (pojednávat otevřeně polemicky i esejisticky) právě už nejvíce divácky tolik o nich jako nikdo jiný, jednou mu vzdám snad osobně velkou poctu možná i právě svou kritickou recenzí těchto jeho výše tu uvedených zmíněných filmu, chci si právě už osobně divácky tolik Wimma Wenderse takhle navždy zapamatovat, protože právě s těmito už 4 filmy se mě Wim tolik hluboce vepsal navždy do mého srdce jako nikdo jiný, Wime nečteš to tu, ale děkuji ti za vše nesmírně moc!! MARTIN DYNTAR, Rychnov nad Kněžnou!

Vysoká čestná státní vyznamenání a za své filmy posbíral celou řadu ocenění na velkých MFF. Bývalí filmový kritik i politický aktivista, kameraman, scénarista, režisér a představitel Německého Nového Filmu, nezávislý filmový producent, dokumentarista, esejista, spisovatel, univerzitní pedagog, teolog a vášnivý cestovatel, milovník anglo-americké rockové hudby. V českých médiích není téměř vubec zmíněn. Škoda, znamenitý a duležitý člověk.