A ono ne a ne…

http://www.parlamentnilisty.cz/arena/politologove/Tereza-Spencerova-Zbicuj-me-krici-NATO-Ani-nahodou-zni-z-Moskvy-A-neskutecna-veta-kterou-USA-zklamaly-Ukrajinu-444668

Na Kremlu by mohl viset nápis: „Adolf Hitler, náš vzor.“

Scénář je to naprosto stejný, jak nacisté, tak nyní Rusové zneužívají národnostních menšin k hrozbám brutálního násilí vůči malým sousedním zemím. Je to stejné, jako kdyby násilník přepadl na ulici dítě, vyhrožoval mu, zmlátil ho, oloupil a přihlížející mu k tomu ještě zatleskali. Přesně tak se chovají Ti, kteří Putinovy násilnické choutky obdivují.

Rusové mají v Lotyšsku i Estonsku zajištěny standardní lidská práva, existují tam školy s vyučujícím ruským jazykem, neomezeně vychází jejich tiskoviny. Když jsem byl před časem v hlavním lotyšském městě Rize, tak ve stáncích bylo více ruských novin než lotyšských. Takže výmluvy na údajně potíže ruské menšiny jsou podlou lží a pouhou záminkou k násilí.

Z pro české dějiny neblahého roku Mnichovské dohody víme, že ustupování gaunerům k dobrým koncům nevede, protože tehdy němečtí nacisté a nyní Rusové berou slušnost jako slabost. Proto řešení musí být jasné, přesunout do Pobaltí další vojáky NATO a dát Moskvě jasně najevo, že její chování je v civilizované společnosti nepřípustné a jakákoliv ruská agrese proti Pobaltí narazí na rázný odpor.

Nejlepší fašista všech dob je náš milovaný vůdce Putin!

A je to venku, humanitární pracovnice Jan Škubalová z organizace Adra, která na východě Ukrajiny pomáhá potřebným lidem, dosvědčila, že teroristé v Doněcku si z civilistů dělají živé štíty a brání jim v odchodu z města. Čili oni je nebrání, ale bezohledně využívají.

Nutno ocenit, že české humanitární organizace jako Člověk v tísni, Česká katolická charita a již zmíněná Adra pomáhají všem lidem na Ukrajině bez rozdílu a to je dobře. Ony byly na místě daleko dříve, než ona podivná ruská humanitární pomoc. Je odporné, že někomu vadí Člověk v tísni, který se tady stará o lidi, jež válka připravila o příbuzné a majetky, zajišťuje pro ně potraviny, oblečení nebo provizorní bydlení. Stejně tak se činí i další české humanitární organizace. Jestliže tato pomoc vadí Putinovým stoupencům, tak si nezdají s nacisty a muslimskými teroristy, pro něž lidé nic neznamenají a využívají je pouze pro své šílené cíle.

A paní Škubalová přímo z Doněcku potvrdila, že to byli separatisté, kteří zničili tři auta odvážející do bezpečí ženy a děti, zavraždili přitom dvacet lidí. Ono to dává smysl, Rusové a jejich pátá kolona v Doněcku a okolí nemají zájem na míru na Ukrajině, ale vyhovuje jim válka rozvrat. V ruské kultuře (tedy spíše nekulturním barbarství) má lidský život nulovou hodnotu, a proto tito ruští zločinci vraždí civilisty bez výčitek svědomí.

Stačí se podívat, co tato zločinecká separatistická banda dělala u trosek malajsijského letadla. Nezajistila místo havárie, nechala tam rabovat místní spodinu, okrádala mrtvé a nechutným necivilizovaným způsobem zacházela s lidskými ostatky. Ze zbytků letadla si stavěla palebné posty. To, že separatisté dosud nevydali věci lidí z havarovaného letadla příbuzným, rovněž vypovídá o mnohém. Inu jsou to nejen vrazi, ale i lupiči a zloději.

Pro všechny tři pobaltské státy to byla velká tragédie, když byli v roce 1940 násilím připojeni k Sovětskému svazu. Bolševičtí Rusové jim nic dobrého nepřinesli, akorát zde povraždili desítky tisíc lidí včetně žen a dětí a další za nelidských podmínek poslali na Sibiř. Lidé ve vlacích s dobytčáky, které si nezadaly s nacistickými transporty do Osvětimi, umírali zimou, hlady a žízní po tisících. Nebudu tady znovu připomínat brutální teror, kterého se rudí okupanti, zvláště v letech 1940 – 41 a později od roku 1944 do poloviny padesátých let dopouštěli, ale v každém případě se jednalo o zločiny genocidy, když Rusové cíleně likvidovali vzdělané vrstvy pobaltských republik.

„Se Sovětským svazem přišla bída na zem“, toto pravdivé heslo vystihuje rovněž situaci v Litvě, Lotyšsku a Estonsku dokonale. Do začátku okupace tyto země kvetly, obchody byly plné zboží, lidem se dařilo dobře. Během roční ruské okupace do roku 1941 se všem vrstvám obyvatel prudce snížila životní úroveň, i dělníci brali menší platy než dříve a obchody se vyprázdnily. Inu socialismus.

V pobaltských zemích také kromě komunistických pořádků začala násilná rusifikace. Některé předměty se děti ve škole neučily v rodných jazycích, ale v ruštině. Skandální je příhoda z hlavní tallinské pošty z roku 1987. Tehdy místní Estonec oslovil tamního úředníka za přepážkou estonsky. To však byl Rus a seřval ho, ať mluví jako člověk (samozřejmě rusky), jinak má smůlu. Něco takového se nestalo na hlavní pražské poště v Jindřišské ulici ani za protektorátu, kde se i v dobách německé nacistické okupace Češi vždy domluvili česky. Bohužel, namísto zavražděných a vysídlených obyvatel Pobaltí, sem přicházeli Rusové, kteří na úkor místních obsazovali klíčové posty ve státní správě a ve vedení podniků.

Nelze se tedy divit, že Pobalťané měli Rusů a komunistů plné zuby a v dobách perestrojky začali bojovat o svoji nezávislost. Pravda, i za liberálního Gorbačova tekla v Litvě a Lotyšsku krev. V lednu 1989 zaútočily speciální sovětské jednotky OMON na rozhlasové a televizní centrum ve Vilniusu. Zabily přitom patnáct a zranily na pět set lidí. O týden později pak opět „omonovci“ tvořeni z drtivé většiny Rusy, násilím obsadily ministerstvo vnitra v Rize a zavraždily přitom pět lidí. To však Litevce a Lotyše nezastrašilo a statisíce jich vyrazily beze zbraní bránit vlastními těly parlamenty obou republik. Tento rozhodný odpor a statečnost lidí zabránily Kremlu v dalších masakrech.

Je to za poslední dva roky už několikátý případ, kdy v Rusku vyhořela psychiatrická léčebna. Nedávný požár ve Voroněžské oblasti stál 23 lidských životů. Místopředsedkyně vlády Goloděcová slibuje nápravu, ale nikdo ji nevěří.

Je to jako přes kopírák, v Rusku vyhoří psychiatrická léčebna, zemřou desítky lidí, přijede místopředsedkyně ruské vlády Olga Goloděcová slíbí, že Medveděvův kabinet najde peníze na rekonstrukci zchátralých zdravotnických zařízení. Pak se ovšem nic neděje, až do doby než zase nějaká léčebna zahoří, a celé se to opakuje.

Tato událost je krutou obžalobou současného Ruska, které chrastí zbraněmi, ale peníze pro nemocné nemá a tak v hořících nemocnicích umírají lidé. Kreml dává velké peníze na zbrojení, ale zdravotnictví je bito a jeho venkovské nemocnice a další zdravotnická zařízení převážně v guberniích „daleko od Moskvy“ jsou v katastrofálním stavu. Ano, nemocnice mohou vyhořet i v jiných zemích, ale v Rusku jich hoří ve srovnání s vyspělými zeměmi nějak moc. Rusko je holt s výjimkou zbrojního a kosmického průmyslu rozvojovou zemí.

Rusům v Pobaltí nikdo neubližuje, problém je v tom, že si nemohou zvyknout na to, že podobně jako kdysi Němci v Protektorátu Čechy a Morava, tak i oni už nejsou panskou rasou, která může beztrestně terorizovat Litevce, Lotyše a Estonce.
Jistý americký publicista popisoval situaci na hlavní poště v estonském hlavním městě Tallinu ještě v roce 1987! Nějaký Estonec promluvil na ruského úředníka estonsky, načež dostal vynadáno, ať mluví jako člověk, tedy rusky. Podotýkám, že i za protektorátu mluvili Pražané na hlavní poště v Jindřišské ulici česky a nikoliv německy.
Rusové se v komunistické éře totiž vůči Litevcům Lotyšům a Estoncům dopustili v Pobaltí genocidy. Jejím důkazem jsou tato čísla. V roce 1940 před začátkem sovětské okupace žilo v Lotyšsku 75% Lotyšů, v roce 1991 při obnovení nezávislosti pak pouhých 52%. V Estonsku žilo v roce 1940 90% Estonců, v roce 1991 pak už jen 65%.
Nelze se tedy divit opatrnosti Pobalťanů vůči ruské menšině. Pan Huml ale opravdu lže, když napsal, že v Narvě patří 93 % tamních obyvatel ruské národnosti k neobčanům, kteří nemají volební právo. To jednoduše není pravdou, protože ne všichni Rusové v Estonsku stejně jako v sousedním Lotyšsku patří k tzv. neobčanům.
Rusové v Pobaltí mají zaručena standardní menšinová práva obyvklé i v jiných zemích. Je také třeba rozlišovat mezi Rusy a jejich potomky, kteří tam žili do roku 1940 a těmi, kteří se tam přistěhovali za ruské komunistické okupace v letech 1940 - 91. Ti první dostali tamní státní občanství bez problémů, ti druzí je dostávají postupně po splnění zákonem stanovených podmínek, které se od těch českých moc neliší, tedy se například vyžadují složení zkoušky ze státního jazyka a slibu věrnosti příslušné pobaltské republice. Právě problematiku státního občanství muselo Pobaltí upravit tak, aby bylo kompaktibilní s právem Evropské unie, což se stalo.

http://dohmi.webgarden.cz/nabidka/americke-valecne-zlociny

Oficiální ruské statistiky uvádějí, že v Putinově říši žije kolem 20,3 milionu chudých (ve skutečnosti žebráků), tedy lidí s příjmy pod tamním životním minimem, které je momentálně 9673 rublů (v přepočtu 3 176 Kč). A nutno dodat, že podle měřítek USA a vůbec údajně prohnilého Západu by v Rusku žila v bídě velká většina lidí. Jak už dříve tady uvedla kolegyně blogerka Pavlina O'Toole, která žije v Kansas City ve státě Missouri, tak na onu tolik omílanou potravinovou pomoc tam dosáhne jedinec, který bere méně než cca 1200 dolarů. To je nyní v přepočtu kolem 80 tisíc rublů, čili dle amerických měřítek by opravdu většina Rusů žila z podpory.

*15* *15* *15* *15*

Po smutných zkušenostech s ruskou rudou nadvládou, která je ekonomicky zruinovala, se začaly orientovat na Západ. To jim evidentně prospělo. Pobaltí nyní ekonomicky prosperuje, je suverénně nejvyspělejším bývalým postsovětským regionem a prožívá nejlepší období ve své historii. Podle většiny institucí, které zveřejňují žebříčky hrubého domácího produktu na obyvatele, jsou na tom lépe než samotné Rusko. Tak dle údajů Mezinárodního měnového fondu vede Estonsko HDP 20 379 USD na obyvatele, Litva 19 125 USD, Lotyšsko 16 918 USD a Rusko pak 16 736 USD. A vzhledem k tomu, že ruská ekonomika stagnuje, se na tomto pořadí ještě dlouho nic nezmění.

Důsledkem komunistické okupace Pobaltí jsou rovněž početné ruské menšiny hlavně v Lotyšsku a Estonsku. Těm lze vzkázat jediné, žijí v zemích, které nejsou jejich a pokud v nich chtějí být i nadále, ať se přizpůsobí místním zvyklostem. V opačném případě ať jdou zpátky do Ruska, nikdo je tu nedrží.