Rusové stále čekají na příležitost, jak si opět podrobit východní Evropu. Pravda jejich současná slabost jim to nedovoluje, ale to neznamená, že se o to nepokusí a cestu jim má umést jejich pátá kolona ve stylu nacistické Henleinovy Sudetetendeutsche Partei, kterou u nás nyní představují obskurní proruské spolky, například Přátelé Ruska Jiřího Vyvadila.

Žirinovského vyhrožování tedy není náhodné, on hlásá pouze to, co si Putin myslí a o co usiluje, akorát si to zatím netroufá říci tak nahlas.

Je to děsivý dokument, který popisuje život dětí bez domova v Putinově Rusku. Odhaduje se, že v celé zemi jsou jich čtyři miliony, v samotné Moskvě asi třicet tisíc. Film Děti ze stanice Leningradská je obžalobou vlády kremelské mafie. Když k tomu, připočítáme kolabující zdravotnictví a chátrající nemocnice, j

Válka na Ukrajině a anexe Krymu jsou tedy pro Vladimíra Putina požehnáním, protože mu umožňují odvádět pozornost od skutečně palčivých problémů k vypjatému nacionalismu. Bijme se v prsa, jací my Rusové jsme pašáci. To se pak snadno přehlídne pravda, že Rusko je ve skutečnosti rozvojová země.

Někteří z deseti amerických námořníků zadržených v lednu v Íránu při výslechu prozradili příliš velké množství citlivých informací i hesla k telefonům a notebookům. Uvádí to zpráva, kterou ve čtvrtek vydalo americké námořnictvo. Podle ní zajetí Američanů předcházelo množství chyb posádek obou člunů i velitelů.

Demokraticky zvolený estonský parlament tehdy přijal zákon, podle kterého mají být v zemi odstraněny všechny památníky, které by mohly urážet city obyvatel této nejmenší pobaltské republiky. Na to měl bezpochyby právo, Estoncům nemůže nikdo jiný nařizovat, co ve své zemi smí nebo nesmí!

Pro pochopení tamní situace je nutný malý historický exkurs. Sovětský svaz v duchu komunismu kombinovaného s velkoruským šovinismem okupoval v roce 1940 Estonsko. Do útoku Německa na SSSR v červnu 1941, tedy během pouhého roku, rozpoutali ruští komunističtí zločinci v zemi brutální teror, a také zavraždili asi 60 tisíc Estonců. Pro srovnání, v poměru k počtu obyvatel toto číslo výrazně předčí české oběti nacismu. Nelze se tedy divit, že místní lidé považují Rudou armádu za okupační a sochu jejího vojáka, kterou si pojmenovali výstižně jako Kolja znásilňovatel, v centru hlavního města mít nechtěli.

Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka vyzval katolickou církev v souvislosti s církevními restitucemi, aby se uskromnila. To opravdu sedí od šéfa partaje, jejíž členové se vytahují v baru, kdo má u sebe víc peněz v portmonce, další pro sebe kořistí miliony z veřejných rozpočtů, a Sobotkův předchůdce se chlubí před novináři luxusním oblečením s výkřiky, „kdo z vás to má pánové“ atd. Obecným problémem levice je, že ona chce skromnost po druhých, nikoliv po sobě.

Klasika v Rusku za bolševiků, v Kremlu se hodovalo, rudí papaláši bydleli v přepychových vilách, pořádali bujaré večírky, zatímco miliony obyčejných Rusů umíraly hladem. Inu typické socialistické. Nedávno se zase u nás KSČM pokoušela prát špinavé peníze přes stranický plátek Haló noviny a o ČSSD už byla řeč. A takoví lidé mají tu drzost hlásat cosi o morálce.

Tato největší pobaltská republika nepustí na své území auta, která na sobě mají srpy a kladiva nebo rudé hvězdy. Takové vrací litevští pohraničníci zpět nebo je osádka musí odstranit. Je to dobrý příklad také pro nás.

S hákovým křížem na tričku by nikoho rozumného nenapadlo vyrazit do ulic, protože by mu hrozil trest za propagaci nacismu. Ovšem symboly jiné totalitní moci komunismu jsou strážci zákona přehlíženy, přičemž i toto hnutí je v právním řádu České republiky uznané za zločinecké. Tuto schizofrenii odstranily pobaltské republiky, které zakázaly používat na veřejnosti znaky obou těchto zločineckých ideologií.

Já za to Litvu chválím, že je důsledná a vybízím k jejímu následování. Jak to správně napsal redaktor ČRo Libor Dvořák, průměrný Němec by si nedovolil veřejně propagovat nacismus, avšak průměrnému Rusovi nevadí, že se otevřeně hlásí ke komunismu, který povraždil desítky milionů lidí.

Já chápu Litvu, že postupuje takto důsledně. Komunistický Sovětský svaz tuto zemi v roce 1940 okupoval a jejím výsledkem bylo na sto tisíc zabitých Litevců. Nelze se tedy divit takovému razantnímu odmítání zločinné rudé ideologie.
Obecně se na blozích iDNES hlásá, že cizinci jsou povinni respektovat zvyklosti a zákony země, do které přijíždějí. To platí jak pro imigranty, tak i pro turisty. A jelikož demokraticky zvolený litevský parlament přijal zákon, který sovětské a de facto komunistické symboly zakazuje, tak jsem povinen to respektovat. Já, když jsem byl v Rusku, tak jsem taky respektoval tamní zákony. A stejně tak Rusové, kteří cestují do zahraničí, jsou povinni dodržovat právní předpisy příslušné země.

V prosinci 1943 podepsal v Moskvě prezident Edvard Beneš za československou stranu smlouvu se Sovětským svazem o přátelství a vzájemné pomoci. Těžko však může být přítelem někdo, kdo mně okrade a teorizuje mé blízké. A přesně tak se choval bolševický SSSR, který se za II. světové války ztotožnil s velkoruským šovinismem. Viz Stalinovo vystoupení na začátku války s nacistickým Německem z června 1941, ve kterém se dovolával ruských válečných tradic a příkladu Suvorova, Kutuzova, Nachimova a dalších. Nejde tedy jen tak oddělit Sovětský svaz a Rusko, které bylo navíc jeho největší součástí.

Skutečný přítel poskytne nezištnou pomoc v nouzi. Stalin opakovaně sliboval, že Československo bude obnoveno v předmnichovských hranicích a článek 4 již zmíněné smlouvy obsahoval pasáž o nevměšování do vnitřních záležitostí druhé země. To ruští bolševici brutálně porušili odtržením Podkarpatské Rusi, na které po příchodu Rudé armády zavedli surový teror vůči všem, kteří nechtěli připojit toto území k Sovětskému svazu, jež navíc historicky k carskému Rusku nikdy nepatřilo, ale od 11. století bylo součástí uherského království. Sovětská tajná policie NKVD (obdoba nacistického gestapa) v této nejvýchodnější části Československé republiky vraždila a zavírala do gulagů všechny, kteří chtěli obnovení předválečných poměrů.

Ze strany sovětské moci tak došlo k porušení dohody z dubna 1944, která měla zajistit obnovení čs. státní správy na osvobozeném území. To se však na Podkarpatské Rusi nestalo a ruští komunisté prohlásili, že většina místních lidi si přeje připojení k SSSR, i když o jejich skutečný názor nikdo nestál. Podkarpatsko se za sovětské vlády změnilo v oblast bídy a utrpení.

To dokazuje i příhoda špiona Augusta, který v roce 1966 cestoval s kolegy autem přes Podkarpatskou Rus a uviděl zde dvě ženy, které vykopaly ze země konzervy, které tam on se svými přáteli předtím zakopal, a vylizovaly z nich zbytky. Inu sovětský ráj.
Nelze ovšem nevzpomenout na květen 1945 v Praze, kdy NKVD začala unášet bývalé ruské emigranty, i když ti už v drtivé většině měli československé občanství, zpátky do Ruska, mnoho z nich zavraždila, další pak zavřela do gulagů, kde spousta z nich našla smrt.

Ta zpráva na serveru iDNES nebyla ani tak překvapivá, pouze dokázala další rudý krach. Mladoboleslavská Škoda totiž vyráběla v éře socialismu spíše odpad než auta. Tři ze čtyř vozů značky Škoda vyvezené v osmdesátých letech na Západ, tedy 75%, zákazníci reklamovali kvůli vážným vadám. Socialistický průmysl si holt s kvalitou moc nerozuměl.

Nutno si přiznat, že pokud se Škodě Mladé Boleslav dařilo za komunistů prodávat auta na Západě, tak to bylo jen kvůli nízké ceně, která tak tak kopírovala výrobní náklady. Škoda 120 L a další patřily v zemích Jako Německo, Rakousko, Velká Británie a další k těm nejlevnějším.

Jasný příklad: v polovině osmdesátých let činil průměrný plat v Německu cca 2500 DM a již zmíněná Škoda 120 L stála kolem 7000 DM. Čili Němec si ji mohl koupit za necelé tři měsíční platy. Jenom pro srovnání. U nás se tehdy bralo kolem dvou a půl tisíc korun čistého, a toto auto stálo kolem 60 tisíc korun. Tento jasný důkaz čísel nepotřebuje další komentáře.

To, že ji Němci stejně moc nekupovali, je jasné. Jinak by byli pro smích širokému okolí. Tento výrobek našeho socialistického průmyslu byl na západ od našich hranic terčem moha vtipů. Pěkný je ten britský, proč že musí škodovka jezdit vždycky plná, aby když zůstane pod kopcem, ji měl kdo tlačit.
Legrace ovšem končí, když se člověk zamyslí nad tím, kam komunisté přivedli náš průmysl. K celkové zaostalosti. Za I. republiky patřila česká auta ke světové špičce. Rudá vrchnost to vzala sešupem za čtyřicet let až na samé automobilové dno. Ovšem nejen v tomto oboru, k totálnímu kolapsu přivedla celou zemi.

Pro soudruhy a vůbec všechny srpokladiváře je to tvrdá pravda. Komunistické Československo v osmdesátých letech čím dál tím více zaostávalo za vyspělým Západem a v komunikačních technologiích zvlášť výrazně. Takže kdyby nám komunisté vládli dále, zapomeňte na mobily, iPady, iPhone, tablety atd. Je to takové netradiční připomenutí listopadového výročí.

Takže mladí lidé, buďte rádi, že nám komunisté nevládnou a vy můžete mít stejné vymoženosti špičkové moderní techniky, jako vaši vrstevníci na Západě.

I za to, že si milí mladí přátelé můžete koupit bez problému mobily, iPady, i Phone, tablety atd., vděčíte změnám v listopadu 1989. Kdyby, nedej Bože, nám komunisté vládli dále, tak by mobily apod. byly pouze pro stranické funkcionáře. Ano, tak to dříve bývalo, zatímco běžní lidé na telefon museli čekat, komunistickým papalášům byly telefony zaváděny přednostně často různým provizorním vedením.

Další kremelskou provokací má být jízda jakéhosi ruského motorkářského gangu (úsměvné je, že Rusové nejezdí na strojích vlastní výroby, ale na amerických Harley-Davidsonech ) přes polské území do Německa, údajně na počest vítězství v II. světové válce. Ruští motorkáři v podstatě vyhrožují, že nebudou respektovat polské zákony, což může vést ke střetům, protože hrdí Poláci si ruskou aroganci nenechají líbit. Ale kdo ví, jestli není cílem ruského gangu, schválně provokovat násilnosti. V tom případě bude jistě připravena polská policie, která je vyzbrojena i samopaly a umí si zjednat pořádek.