Diskuze OSOBNOSTI.cz

"Andreas Frege zvaný Campino má obrovský dar hluboké a nesmírné empatie,
má s více jak dnes 1000! živými koncerty německých Die Toten Hosen s
jejich koncertním turné vždy ke každému hudebnímu albu DTH nejen po
celém Německu a v samotné Evropě neuvěřitelně vytrénované plíce a
vytrénovaný hlas i neskutečně vytrénované emoce (moderní rappeři a tvrdý
metallisti mu dnes nesahají ani po kolena, moderní rapp a tvrdý metall
je dnes kulturní i hudební upadek, to už dnes není kvalitní hudba!, ale
degradace hudby na tolik dnes pubertálně debilní dětinské a pubertální
pubertálně dnes samé jen otravné žvanění a jednoduché i moderní
vykrádání a moderní samplování hudby - moderní rapp typu dnes české
hudební TV stanice Červené Očko a samé agresivní blití - trash metall a
tvrdý metall typu hudební TV Rebel, mainstreamový masový konzumní odpad
rockové hudby pro mainstreamově dnes hudební mainstreamové dnes tupé
ovce!), že překvapuje a fascinuje dnes němce a německou společnost jako
žádný jiný německý rocker a žádný jiný německý, Evropský ani americký
rocker se mu v tom nemuže dnes vubec rovnat!, protože západoněmečtí Die
Toten Hosen vždy měli jedno hudební album vždy lepší než druhé a vždy
poctivé a hudebně i typicky německy dnes vždy precizní a na svém
hudebním vrcholu se udrželi neskutečně dlouho, především v 90.letech a
od 90.let, od roku 1993 po rok 2012 po jejich hudební album "Ballast der
Republik" byli ve své profesionálně dnes nejlepší své umělecky dnes
hudebně tvurčí profesionálně dnes vysoké hudební kondici, kdy podávali
své nejlepší hudební výkony, to vidím dnes sám hluboce upřímně a hluboce
dnes přitom i realisticky. Andreas Frege známější dnes jako Campino
textařsky hodně překvapuje a fascinuje a západoněmecký Die Toten Hosen
nemají dnes nejen v německém punkrocku i hardrocku, dnes v německé
rockové hudbě pro ztěží dnes uvěřitelný a pro neskutečný i dnes počet
svých živých hudebních koncertu DTH dnes žádnou skutečnou hudební
konkurenci (Bohse Onkelz, Rammstein i In Extremo také nejsou dnes hudebně vubec špatný),
ale ani dnes v celoevropském a v angloamerickém dnes měřítku pro svou
silnou životní vášen, pro svou hudební preciznost, otevřenost i pro
aktivně dnes politicky dnes aktivně občansky levicovou osobní
společenskou dnes angažovanost a osobní i upřímnost, s jakou vybudovali v
německy dnes mluvících zemích, v celém Německu, i v Rakousku a
Švýcarsku a také dnes i v Jížní Americe v Argentině svou silnou
přátelskou, svou přátelsky dnes věrnou a oddanou silnou loajální
komunitu svých rockových dnes příznivcu. Právě pro němce a pro Německo dnes
západoněmecký Die Toten Hosen dnes znamenají nejen hudebně, ale i
kulturně dnes celospolečensky tolik co Beatles dnes pro západní pop
kulturu a pro západní dnes svobodu a demokracii. Levicový ANARCHISTA a VOLNOMYŠLENKAŘ a
MELANCHOLIK Martin Dyntar.

A
pro mě ty jednoznačně ty nejlepší písně Die Toten Hosen bezesporu už
navždy jsou právě 1."Niemals Einer Meinung Sein" (psal se rok 1993 datované hudebním albem "Kauf Mich!"), 2."Paradies" (psal se rok 1996 datované dnes hudebním albem "Opium furs Volk"),
3."Altes Fieber" (psal se rok 2012 datované dnes hudebním albem "Ballast der Republik"), 4."Unter den Wolken" (psal se rok 2017 datované dnes hudebním albem "Laune der Natur", pozn. samotná písen je cover), 5."Fallen" (tzv. B-side, dnes vedlejší tvorba písní právě k hudebnímu albu "Zuruck Zum Gluck" z roku 2004), 6."Alles Wird Vorubergehen" (psal se rok 2004 datované dnes hudebním albem "Zuruck Zum Gluck"),
7."Tauschen Gegen Dich" (psal se rok 2008 datované dnes hudebním albem "In Aller Stille"), 8."Er Denk, Sie Denkt" (psal se rok 1996 datované dnes hudebním albem "Opium furs Volk"), 9."Urlaubsgrusse" (B-side, dnes vedlejší tvorba písní k hudebnímu albu "In Aller Stille" z roku 2008),
10."1000 Nadeln" (psal se rok 1990 datované dnes hudebním albem "Auf Dem Kreuzzug ins Gluck", CD 2), 11."Alles ist Eins" (tzv. dnes B-side, dnes z roku 1998), 12."Der Letzte Kus" (tzv. dnes B-side, vedlejší tvorba písní, přesný rok vzniku právě dnes této písně bohužel neznám), 13."Regen" (psal se rok 1999 datované hudebním albem "Unsterblich"), 14. "Kamikaze" (tzv. B-side, dnes vedlejší tvorba písní, nejspíše i snad asi rok 2019), 15."Alles Hat Seinen Grund" (psal se rok 2012 datované dnes hudebním albem "Ballast der Republik"), 16. "Armee der Verlierer" (psal se téhdy rok 1982, snad možná i 1983, dnes jedna z uplně dnes prvních levicově dnes anarchistických politických písní německých Die Toten Hosen, která měla radikálně změnit politickou situaci právě v jejich zemi).

"Život je vždy jako řeka nebo moře, a každá smrt je jako oceán,
do které se řeka nebo moře přelije. Ve smrti se dokoná a dokončí vše, co
jsme za života častěji ještě neviděli a svým životem nestihly. Možná,
že další (náš) život po smrti je dalším hledáním..." Je to stejné jako v
melancholické písni "Alles Ist Eins" německých punkeru Die Toten Hosen:
"Vždycky existuje nový začátek a díky umírání a smrti svých blízkých
přátel i svých nejbližších v rodině, vždy pak teprve nějak častěji i
pochopíme, že už nakonec nikdy neexistuje jedno bez druhého a že vše v
našem životě má vždy nějaký (svuj dobrý) smysl, že nakonec vždy i vše má
svuj dobrý smysl, který bohužel vždy ještě za života častěji nikdy
nevydíme." A stejné je to v životě jako pak v textu jejich další smutné
melancholické písně "Am Ende": "Nikdy neexistuje život ani bolest bez
hledání smyslu, a když se skutečně blíží konec, častěji pak pochopíme,
že jsme neměli v životě žádné skutečné cíle a snad, jako kdyby už
skutečné cíle v životě nikdy už pro nás neexistovaly." Je to smutné i
pravdivé zároven. Já se snažím žít tak, abych nebyl nikdy zloděj ani
vrah, a abych vždy nakonec, jak se mě i uplně nedaří, nikdy už nebral
druhým lidem ve společnosti kolem sebe jejich skutečnou nezávislost a
skutečnou svobodu, protože té vždy musí být tolik jako lásky, láska,
nezávislost a svoboda, vše by mělo být mezi sebou vždy hodně vyvážené a
každý život, stejně už jako právě pak nakonec i politika, je vždy o
hledání střední cesty, kompromisu a umírněnosti... o hledání středu,
dobré rovnováhy, vyváženosti a umírněnosti jak v politice, tak nakonec
vždy i v osobním životě. "...a hrst štestí nikdy nestačí už pro dva,
musí se brát, co se dostává... "...a protože jsi právě štastný, věříš na
štastný konec..." ("Alles Wird Vorubergehen")

Vždycky
těch lidí, co už navzdory právě i dobrému a častěji i mnohdy vysokému
vzdělání už neumějí zacházet se svým (vysokým) intelektem, bude bohužel
vždy ve společnosti a ve vysoké politice nakonec už vždy mnohem více než
už empatických lidí s dobrou emoční inteligencí a zmíněnou empatií,
chýbí jim vždy k tomu už právě dobře vytrénované emoce, aby teprve
věděli, jak vlastně nakonec už lépe s intelektem už právě pak teprve i
dobře a zodpovědně už zacházet, proto sám tolik nenávidím vysoké
vzdělané intelektuály a pohrdám jimi už sám tolik právě ve společnosti,
co mají svuj vysoký intelekt vytrénovaný a zpracovaný už tolik právě
matematikou a matematickou logikou, matematickým myšlením, pro mě vždy
každý obyčejný punker ve společnosti i na kraji společnosti je vždy
mnohem více než tyto lidi, co si vždy nesmírně rádi už o sobě vždy tolik
myslí, že mužou tolik mluvit a rozhodovat za druhé lidi, častěji právě
ve vysoké politice. Já si beru dobrý příklad textaře a zpěváka německých
Die Toten Hosen z Andrease Fregeho - z Campina, který je vždy hluboce
lidsky a lidsko-právně ve společnosti už natolik zaměřený tolik na druhé
lidi, že vždy už nakonec právě pak i ví, jak se do druhých lidí velice
už nejlíp empaticky silně vcítit, porozumět jim a pomoci, bez nějakých
už zbytečných už vysoce intelektuálních žvástu a bez zbytečných
intelektuálních kecu, i když je to asi nakonec i trochu neurotik, nemění
to nic na tom, že je dobrosrdečný, laskavý, zodpovědný a spolehlivý
jako vždy ten nejlepší přítel, a právě takový lidi jako on jsou dnes ve
společnosti vždy k nezaplacení, ale stejnou "hodnotu" v rockové hudbě
bych našel dnes právě i u zpěváka Ukrajinských pop-rockových Okean Elzy,
o kterém bych také už bezesporu už i jednoznačně tvrdil, že má také
vytrénovanou amygdalu v mozku..

Odcházím a už se sem i pravděpodobně raději nevrátím, je tady typicky česky lehkomyslná a typicky i jen povrchní velice nudná a vysoce dnes už velice i nezáživná diskuse o hovn. a na hovn. Jsem tady zhluboce osobně jen zklamaný nezájmem o upřímnou i hlubší diskusi a frustrovaný takovými lidmi a takovou dnes typicky i českou zkurveno. povahou kříženou někde mezi včelou a prasetem. Bohužel! Tady to je v samotné diskusi vždy jen největší ztráta času, mě mužete také urážet a stigmatizovat i znevýhodnovat pro psychiatrickou diagnozu, to se pak do lidí vždy dobře kope, ale právě narozdíl od Vás jsem tu otevřeně alespon něčím hluboce i upřímně nejvíce v samotné diskusi a k samotné tu diskusi i osobně přispěl! A to jediné se má vždy i počítat, nikdy ne psychiatrická diagnoza, protože nikdy s jistotou vubec nevíte a ani nemužete dnes s jistotou už sami vubec dnes vědět co vše je dnes v lidské přirozenosti a co vše je dnes pro druhé lidi dnes přirozené, kdo kolem Vás má nebo nemá poruchu osobnosti i bez tzv. Vám schválené, i bez oficiální dnes psychiatrické diagnozy, proto i Stigmatizovat vždy kvuli psychiatrické diagnoze je vždy pro většinu lidí a pro většinovou i společnost často nejen pohodlné a velice i povrchní a také hluboce vždy osobně pokrytecké, ale především je to vždy nesmyslné, a přesto to vždy lidi s duševním dnes onemocněním vždy bohužel bolí nejvíce, protože se sami hluboce vždy trápí a vnitřně užírají i duševně vždy trýzní svým hlubokým vždy Sebestigmatem a Sebestigmatizací vždy, které jim i nejvíce vždy brání právě dnes v jejich samotném zotavení, v jejich samotném dnes znovuuzdravení, protože to, jejich psychiatrická diagnoza nikdy není dnes přesně podle norem společnosti, ale to nejhorší vždy je, že hluboké Stigma a hluboké i Stigmatizování vždy dělá většině lidí bohužel dnes dobře, protože se tím, hlubokým Stigmatem zvenku vždy bohužel nejlíp společensky tlačí na osobní vždy Sebestigma, aby bylo vždy co největší a vždy i co nejhlubší, přesně to osobně zažívám a takové pokrytecké swině je vždy i zabít málo jak moc je dnes česká společnost i nechápavá a netolerantní, jak nedokáže sama tolerantně dnes přijímat a přijmout, ale právě i za tím je vždy absence a vždy i nedostatek samotné dnes mezilidské osobně vždy nejvíce dnes už duvěrné a rovnocenné partnerské vždy komunikace, právě i tak vždy vznikají vždy špatné stereotypní osobní dnes předsudky, které se už také mužou vždy odbourat a vždy i plně vyřešit jen a jedině vždy už partnersky osobně vždy duvěrnou komunikací, bez toho pak často platí dnes bohužel jediné - vždy špatné jednotvárné stereotypní osobní předsudky a dezinformace, polopravdy, mýty a pověry -, kterým i vždy bohužel osobně věříme často i vždy mnohem více než samotné pravdě, ta nebývá nikdy černobílá ani jednodduchá ani osobně nijak příjemná, právě i každá osobní zkušenost s duševním onemocněním je vždy dobrá a užitečná, vždy cenná a vždy i osobně přínosná, protože vždy nakonec i nejvíce vede k hluboké vždy proměně žebříčku svých osobních i životních dnes hodnot, priorit a právě i tím vždy i k největší mentální vyzrálosti, k největší mentální i vyspělosti, a právě i to by dnes mělo být vždy v samotné dnes lidské přirozenosti, aby člověk i vždy dalece a vždy i mnohem líp pochopil svou lidskou přirozenost a své osobní svědomí. Martin Dyntar

"Alles
Aus Liebe" ("Všechno z Lásky") je z alba "Kauf Mich!" (1993), ta písen
je smutná, nemám ji moc rád, je o neštastné lásce a je plná skepse a
pesimismu k partnerkému vztahu. Je i o žárlivosti a především je o tom,
že máme strach, že když druhého partnera ztratíme, přijdeme s ním i
zároven o všechno, co máme a potom nemáme či nejsme už bez druhého
partnera vubec nic, ten pocit zná asi dobře každý, kdo druhého partnera
miluje už oddaně a věrně, takový ten pocit je asi za žárlivostí a když
už na druhého partnera žárlíme, tak si přestáváme už zároven sami věřit a
jsme pak vždy nakonec i v hluboké nejistotě sami se sebou, která
většinou končí i neštastně. Ta písen je skutečně moc smutná a je plná
smutného a neštastného zoufalství, které už nebere konce, osobní
bezmoci, sebenenávisti a skutečné nenávisti ze žárlivosti na druhého
partnera, je to extrém o lásce až za hrob, viz. refrén a text písně o
tom, že "...zabiju tebe a pak i sebe, zabiju nás oba...". Tahle
melancholie rozhodně už není pro každého, písen má vyjímečnou,
sugestivní a geniální krásnou melodii, kterou taky miluji, ale z textu
písně, který je psaný samotným životem (není smyšlený), je mě smutno a
běhá mě mráz po zádech, aneb nemalá pravda o tom, že melancholici jsou
někdy, už občas pěkně žárliví.

Psychologové varují: Netlačit za každou cenu už nikdy na náš výkon. "Podle mého mladý lidé si dnes sami sebe ve společnosti už vubec moc neváží a nemají už vubec zdravé přiměřené hranice, pomalu už nemají ve společnosti žádné hranice, a chýbějí jim především dobré, upřímně už nějaké skutečně pozitivní vzory, ty já osobně nacházím a nikdy jsem je ve svém životě už ani nehledal a nenašel ne u svých vrstevníku ve společnosti kolem sebe, ale v mém dospívání tolik především už právě v rockové hudbě, která vždy od toho nakonec špatného, neštastného a nespokojeného života, vždy i nejvíce a nejlíp osvobozuje a ve své tolik dnes vysoce už náročné, tolik pro mě dnes wendersovské cinefilské vášni, která je pro mě vždy určitou inspirací, nadějí, povzbuzením i poučením se a určitou i očistou." "Podle mého každé a vždy i nakonec jediné skutečné zdravé přiměřené hranice jsou vždy v naší osobní sebeuctě, kdosi sám sebe skutečně váží, a má přiměřené zdravé hranice, se nenechá nikdy druhými lidmi už jakkoliv zmanipulovat, a vždy i pak bez servítek druhým lidem naopak rád vždy do očí říká a vysvětluje, co a proč si upřímně vždy myslí, právě takový to dnes vubec s druhými lidmi nemají nikdy ve společnosti, at už ve škole nebo v zaměstnání, už vubec v dnešní době a společnosti pak skutečně už vubec jednodduché s nima po dobrém dnes vyjít. A ta patologická dnes závislost na sociálních sítích, kdy mladý lidé dnes na sociálních sítích mají přestimulovaný mozek a neumějí vypnout, v té dnešní lidsky nepřirozené virtuální realitě a v té dnešní kybertotalitě, která je dnes více už pocitově i bezpečnější než každodenní všední realita kolem nás dnešní masově jen konzumní dnes společnosti, jak se dnes osobně egoisticky, arogantně bezohledně dnes nejlíp jen stále osobně porovnávat dnes na sociálních sítích v masovém dnes konzumu v každodenní dnes nákupní horečce atd., co všechno dnes už zbytečně často k životu už vubec nutně dnes osobně nepotřebujem, ale přesto kvuli normám dnešní masově dnes jen konzumní společnosti vždy musíme kvuli druhým lidem, nikdy ne ani tak kvuli sobě, vždy mít a jak dnes nejlíp splnit dnešní normy masově dnes konzumní jen společnosti a dnes mladý lidé už pak nevyhledávají už ani bezprostřední lidské kontakty a intimní sexuální prožitky a ty drogy kolem, alkohol už ve společnosti dnes bohužel tolik i u 13-ti a14-ti, 15-ti letých jen narušuje jejich zdravý vývoj jejich mozku, třeba právě energetické nápoje, marihuana a kratom a jejich vysoká dnes popularita, obliba dnes tolik právě u mladistvých ukazuje vždy na naprostý nedostatek skutečné prevence ve škole a v jejich rodině, ale především je vždy tou největší chybou neustále jen tlačit ve společnosti na jejich vždy už co nadlidsky nejvyšší už 100 proc. výkon.." I také proto dnes osobně nenávidím povrchní dnes konzumní společnost, dnes levicový anarchista a levicový i volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar.

Campino
má vlídný a melodicky příjemně zabarvený ton hlasu, dobře jako zpěvák
se svým hlasem vždy skvěle intonuje. Nelze opomenout to, že právě podle
psychologu právě pak samotní melancholici (labilní introverti) mají jen
několik málo opravdových přátel, a své přátelé vybírají i obezřetně,
velice opatrně, a umí druhé lidi vyslechnout, kdy typicky soucit s
druhými lidmi je dohání vždy až k slzám. To na Andrease Fregeho - na
Campina už upřímně hodně sedí. Melancholici ve skutečnosti respektují a
vyžadují předpisy. Melancholici jsou podle psychologu vážní, cílevědomí,
přemýšliví, svědomití a vnímaví k ostatním lidem, jsou obětaví a věrní,
spolehliví a zodpovědní. Melancholici jsou perfekcionalisti, ale také
dlouze analyticky systematicky plánují své činy, než se do něčeho pustí,
nechci vychvalovat, ale na Andrease Fregeho - na Campina právě toto
všechno už upřímně hodně sedí. Jsou to analytici a systematici, kteří
vždy hledají svou vlastní cestu. 

Vzpomínám jak jsem se téhdy seznámil s Klárkou Kratěnovou a
nikdo mi to stejně asi nebude už věřit, která byla skutečně tolik svým
fyzickým vzhledem tolik osobně už nejvíce podobná Brigit Minychmayer po
boku Campina z klipu Die Toten Hosen "Auflosen", až jsem tomu nemohl sám
už věřit, a začal jsem se ptát pak sám sebe, zda existuje jen náhoda,
nebo i osud, a mám snad na světě dvojníka, nemužu tomu sám věřit. Takže
asi náhoda. Jsem stejně jako i Andreas Frege také rak, téměř zajimavá
zvláštní shoda, on je narozen 22.6., já zase 25.6., už pomalu začínám
věřit na něco mnohem více, ale raci vždy milují rodinu a svuj domov,
jsou to určitý vždy i hodně velký romantici a i velký zpátečníci, nejdou
už nikdy moc často s dnešní dobou, za to vždy milují domov a rodinu, a
toho se v životě i drží. Jako textař písní mě Campino vždy dostal.

Už ve společnosti žádné hluboké stigma díky "nálepkování" diagnozy, nevidíme člověka už nikdy skutečně objektivně a správně přes tzv. jeho diagnozu jeho nemoci a ani podle diagnozy jeho nemoci. Odstrante nálepkua odstraníte pak i hluboké stigma ve společnosti, resp. když zmizí nálepka, zmizí i stigma a budete vidět pak i druhého člověka konečně mnohem lépe a správně. Myslím, že s tou nálepkou diagnozy a se stigmatem a s předsudky jiných lidí tady hodně bojuju! Je třeba vždy už vidět druhého člověka jako vždy sobě rovného, rovnocenného partnera, bez nějaké nálepky a stigmatu. Přesvědčuju tu svými argumenty, protože opravdě vždy rozhodují a rozhodovat by vždy měli dobré a rozumné argumenty, a ne xenofobní předsudky, objektivně nakonec už jen právě skutečně z toho, že se vždy mnohem více už osobně tolik vždy už bojíme u druhých lidí právě nakonec toho, co sami ještě osobně vubec neznáme, to vytváří vždy předsudky, stigma a strach o sebe, co by s námi taková zkušenost v životě už udála. Zamysleme se všichni konečně i tolik ted právě nad tím, každý s nějakou tzv. "diagnozou" má vždy stejný právo na život a na osobní dustojnost, protože má už vždy tolik bez rozdílu už vždy stejné osobní potřeby, touhy, sny a problémy v životě jako máte právě vy..

Lidé
se vždy ve společnosti bohužel vždy mnohem více obávají toho, co sami
osobně neznají, já s tím hodně bojuji, s každodenním ponižováním lidí s
duševním onemocněním, s jejich vyčlenováním ze společnosti, masová
média, vždy už skutečně méně a bohužel už málo objektivně informují o
"jejich zkušenosti" a o těžké situaci těchto lidí ve společnosti, masová
média už bohužel nedělají ve společnosti moc velkou objektivní
informační "osvětu", více je už vždy zjednodušeně řečeno mnohem více
zajímají vysoké TOP celebrity ve společnosti, jak si žijí, dobrý zábavný
byznys a hlavně masový konzum, protože téma duševní onemocnění je
nakonec pro ně vždy už rozporuplné téma, které vždy více rozděluje
společnost, je to buhužel pravda, a každý se vždy více ve společnosti
dnes mnohem více už spoléhá na to, jak mu to tzv. více "objektivně" a
správně vždy podají masová média, jenže ty jen častěji více vždy
upozorní vždy jen na to častěji už nejhorší a ojedinělé otřesné případy,
co je nějak spojeno s touto zkušeností s duševním onemocněním, takže
lidi si to pod jejím vlivem vždy nějak pak špatně a xenofobně i zafixují
že tato "zkušenost" s duševním onemocněním je nakonec špatně, jinými
slovy masová média by mohla mnohem líp i objektivně informovat
společnost, a nenechávat to, nepřenechávat nikdy tu "mediální osvětu" už
jen na nezisk. organizacích nebo NUDZ v Praze, o to dnes ve splečnosti
jde, informovat většinovou společnost vždy nakonec nezaujatě, objektivně
a vždy správně, a vyhnout se vždy xenofobii, diskriminaci těchto lidí a
mediálním dezinformacím o této "zkušenosti", každá taková "zkušenost"
vždy nakonec i hluboce proměnuje naše priority, hodnoty ve společnosti,
na to se bohužel i hodně zapomíná, proč tato osobní "zkušenost" s
duševním onemocněním má vždy nakonec i svuj dobrý smysl.