Diskuze OSOBNOSTI.cz

Sem komentář patří, Andreas Frege, známější jako Campino není ateista, je věřící člověk... ano už jsem to někde slyšel: ,,Die Toten Hosen? - Hudba pro sebevrahy!"

,,Bylo by nejspíše jistě i více věřících lidí nebýt dnes konzervativních a ortodoxních postoju katolické církve, která si ráda myslí že se svou přísnou liturgií a se svou uctou k tradicím je nejblíže náboženské pravdě... - každá ortodoxní víra je zlo a chodit do kostela ještě z nikoho dobrého křestana nikdy neudělá, ty její trapné liturgie. Podle osobních svědectví zážitku klinické smrti i buddhismus vedle křestanství je dnes (nej) blíže pravdě o tom co bude po smrti, ani Bible není celistvá, není uplná a je v ní obsaženo to co se vždy nejvíce hodilo samotné církvi, "cenzurovaná" církví. Je mi líto že na TV Noe hudebně nezahrají nic co není katolíkum po chuti! TV Noe je nábožensky hodně rezervovaná TV, zastává ortodoxní a konzervativní církevní katolické postoje, "hudebně" bych to celé "evangelicky" změnil a napravil a i "hudebně" bych její zastaralé katolické postoje demokraticky líp "moderně zreformoval" kupř. písněmi kanadana a folkaře Leonarda Cohena jako kupř. s jeho skvělou a dnes i nejlepší jeho písní "Happenes To The Heart" (Buddhismus :-) ), písněmi protirežimního ruského zpěváka i folkaře Igora Talkova s jeho geniální nejlepší písní "Byvschij Podesaul" (o něco blíže k Ruskému pravoslaví :-) ) nebo ruských Nautilus Pompilius s jejich nejlepší geniální písní "Progulki Po Vodě", i s písněmi Ukrajinských Veremiy nebo s německými Die Toten Hosen s jejich písní "Die Zehne Gebote" a "Paradies" o nenávisti ke katolické církvi! (takže "Die Zehne Gebote" a "Paradies" pro ty co se dnes hlásí ke katolické církvi a album "Wir Warten Auf Christkind" německých Die Roten Rosen pro Vatikán! Ano tohle muže napsat jen skutečně věřící člověk :-) ) Z osobních svědectví zážitku klinické smrti dnes vědecky spolehlivě víme že smrtí to nekončí, ale co to dnes znamená pro masově dnes konzumní společnost, která žije uspěchaným rychlím bezohledným kapitalismem a konzumním blahobytem s marketingovým durazem na materiální hodnoty a materiální bohatství a sociálními sítěmi a všechno jiné a všechno ostatní považuje vždy za krajně nepragmatické, vždy za nepraktické. Ano vím, i mě s mími komentářemi... ano vím řeknete si tu ironicky: ,,Ty jeho starosti bych chtěl mít." nebo ,,ehmm... evidentně další pruměrný a nezáživný komentář." ...ano, tzv. Diskuse (smetená)-ze-stolu... sem s ní. (kam s ní?).."

,,Přeju si usmíření a mír mezi Ruskem a Ukrajinou. Geniální křestanská balada, a přesto nekompromisní protirežimní politická písen ruského zpěváka Igora Talkova "Byvschij Poděsaul" (který se tradičně hlásil k ruskému pravoslaví, a přesto navzdory tomu rád vzdoroval pravoslavné církvi v Rusku, která s ním nesouhlasila a která ho kritizovala), podobně jako písen "Progulki Po Vodě" ruských Nautilus Pompilius je o hlasu srdce, o hlasu svědomí v těžké době, dokáže vymazat bolest a nenávist ze srdce mezi Ruskem a Ukrajinou."

 (pozn. ohledně neštastného umrtí ruského zpěváka Igora Talkova je dnes ještě stále hodně nejasností.)

dovysvětlení k předešlému textu: ,,Sovětský režim se snažil protirežimního ruského zpěváka Igora Talkova "přivlastnit" jako největší talentovanou hvězdu ruské populární hudby a získat ho na svou socialistickou stranu aby hrál co se totalitnímu režimu téhdy hodilo - socialistické písně v moderním zábavném stylu, pro mě až na výjimky některých skvělých a melodicky i textařsky hudebně geniálních folkových písní ("Russia", "Byvschij Poděsaul" a Chystie Prudy", jeho krásnou písní je i "Ja Vernus") velice trapné a neposlouchatelné koncerty Igora Talkova, elektrické kytary na moderní syntáky (syntetizátory) -klávesy, moderní a zábavné, ale neposlouchatelné. Igor Talkov, k němuž mám velký obdiv, respekt a uctu, se se svými s politicky motivovanými křestansky folkovými či-folkrockovými písněmi, jakými byli ("...Demokrati"), "Russia" a "Byvschij Poděsaul" se na svou dobu odvážně a statečně rozhodnul postavit proti totalitnímu komunistickému režimu a byl proto politicky ve své zemi krajně nepohodlný a proto i politicky odstraněný -zavražděný, rusové a celé Rusko ho v té době milovalo a zbožnovalo (jméno Igor Talkov je pro ně dnes stále aktuálním, věčným a nehasnoucím symbolem vzdoru a odporu k totalitnímu komunistickému režimu!) jako málokoho v ruské populární hudbě a obdivovalo ho pro jeho osobní odvahu a statečnost, která se mu stala bohužel nakonec i osudnou- velice tragickou. A  Andreas Frege? Volnomyšlenkář a rocker, punk-rocker i hard-rocker s citlivou romantickou duší a zároven coby melancholik i precizní systematik a bystrý dobrý analytik, vždy věrný a vždy hluboce oddaný, vždy loajální v přátelství a v partnerském vztahu. Takových punkeru dnes už není. Neskutečně vytrénované hlasivky, vytrénované plíce, vytrénovaný hlas atd.. velký dar empatie, Die Toten Hosen - pro svou hudební excentričnost dnes německý "Beatles", pro mě osobně to je a zustane už zvláštní hudba, melodicky punkově či melodicky punk-rockově i melodicky hard-rockově melancholická a excentrická."

krátké doplnění textu: ,,Ruský protirežimní zpěvák Igor Talkov měl hudebně sentimentálně nesnesitelné písně, kdy rád hral moderně zábavně i to co se hodilo totalitnímu sovětskému režimu, který si ho chtěl získat na svou stranu co nemělo s folkem vubec nic společného a k čemuž mám sám velký odpor a co u Igora Talkova vubec nemusím (ano možná to pro někoho zní trochu jako romská hudba) a současně měl i melodicky i hudebně naprosto vyjímečné a geniální písně jako jsou "Russia", "Byvschij Poděsaul" nebo "Chystie Prudy", které jsou mou hlubokou srdeční záležitostí, které v ruské populární hudbě nesmírně hluboce srdečně miluji jako nic jiného, jako žádné jiné písně z ruské z melodicky pop rockové hudby, u vyjímečné písně "Byvschij Poděsaul", která je melodicky i hudebně geniální jako žádná jiná ruská písen (a i pro rusy je dnes, do dnes velice citlivou a nadčasovou hudební záležitostí podobně jako geniální písen "Progulki po Vodě" od ruských Nautilus Pompilius bude rusy dojímat ještě po několik generací) často pláču hluboce euforickým (blaženým) radostněsmutným vnítřním usmířením se se sebou a svírá se mě hluboce mé srdce, v jakém žáru je mé srdce právě z této písně, jak mě hoří srdce právě z této geniální písně, se nedá z této písně ani popsat, je to dnes vyjímečná ruská písen, je to melodicky geniální písen, je to pro mě dnes nejlepší písen od Igora Talkova, se kterou budu jednou rád umírat."

Ruský protirežimní zpěvák Igor Talkov měl hudebně sentimentálně nesnesitelné písně, kdy rád hral moderně zábavně i to co se hodilo totalitnímu sovětskému režimu, k čemuž mám sám velký odpor a co u Igora Talkova vubec nemusím a současně měl i melodicky i hudebně naprosto geniální písně jako jsou "Russia", "Byvschij Poděsaul" nebo "Chystie Prudy", které jsou mou hlubokou srdeční záležitostí, které v ruské populární hudbě nesmírně hluboce srdečně miluji jako nic jiného, jako žádné jiné písně z ruské melodicky pop rockové hudby, u vyjímečné písně "Byvschij Poděsaul", která je melodicky i hudebně geniální jako žádná jiná ruská písen (a i pro rusy je dnes, do dnes velice citlivou a nadčasovou hudební záležitostí podobně jako geniální písen "Progulki po Vodě" od ruských Nautilus Pompilius) často pláču hluboce euforickým (blaženým) vnítřním usmířením se se sebou a svírá se mě hluboce mé srdce, v jakém žáru je mé srdce právě z této písně, jak mě hoří srdce právě z této geniální písně, se nedá z této písně ani popsat, je to dnes vyjímečná ruská písen, je to melodicky geniální písen, je to pro mě dnes nejlepší písen od Igora Talkova, se kterou budu jednou umírat.

,,Miluji ruskou melodickou pop-rockovou hudbu, kterou mám od 80. let celkem dobře hudebně zmapovanou, ta v nás probouzí upřímné hluboké emoce, hlubokou srdečnost a hlubokou lidskost a respekt ke svědomí, anglickým jazykem a anglo-americkým pop rockově hudebním mainstreamem je už hudební prumysl přesycený a přežraný, je čas na změnu. Miluji melodicky výraznou a melodicky harmonickou hudbu s výraznou a se specifickou vždy intonací hlasu, která je náladově proměnlivá a která není nikdy náladově jednotvárná a která prostě není náladově už jednotvárně ubíjející a která ve mě vyvolává hluboce radostněsmutnou euforii či náladově romantické permanentně (neustále) vždy radostněsmutné rozpoložení a zároven hledám v takové hudbě emoční i duševní soulad a vyrovnanost i celkově vždy osobnostní vyrovnanost, miluju hudbu, která je srdečná a romantická až smutně romantická radostněsmutně vždy hluboce euforická plná upřímných a hlubokých emocí a plná autentičnosti (proto preferuji v rocku více německé Die Toten Hosen a ukrajinské Veremiy i vyjímečně jen některé písně kanadana Leonarda Cohena i irských U2 a ukrajinských Okean Elzy či v ruské populární hudbě vyjímečně jen některé písně protirežimního ruského zpěváka Igora Talkova (miluji jeho písně "Byvschij Poděsaul" a "Chystie Prudy" - 2 nejkrásnější ruské písně všech dob spolu s písni "Progulki Po Vodě" ruských Nautilus Pompilius), Diany Arbeniny a mnoha dalších ruských interpretu...), se svým hudebním sluchem rozhodně v hudbě dnes nijak nevyhledávám a vubec nemusím hnusný rapp, elektronickou ani taneční hudbu nebo klasický rock typu českého rádia BEAT ani rockový mainstream (hudební konzumní odpad) typu české hudební TV Rebel apod. Miluji rock, který je odlišný od toho typicky anglo-amerického, který je jiný. 

I české rádio BEAT a česká hudební TV stanice Rebel dokazují že rock je pro posluchače náladově tolik jednotvárně, tolik monotonně ubíjející povrchní hudba bez emoční hloubky a dokazují že i rock muže být hnusná hudba!, povrchní bez emoční hloubky, pak nemáme mit "hudebně" ve společnosti všude tolik rapperu které už nebaví tak hnusný rock (typu české TV Rebel nebo českého rádia BEAT) poslouchat, ani mě ne! (bolí mě z nich hlava!) - TV Rebel a rádio BEAT přece permanentně (neustále jen) dobrá nálada jak se na anglo-americký hudební mainstream vždy sluší a patří!, proto vše musí být náladově vždy lehce stravitelné a především vždy už monotonně, jednotvárně vždy náladově tolik ubíjející pro permanentně (neustále jen) dobrou náladu! - anglo-americký hudební rockový mainstream jako hudební nadvláda a hudební velmoc, který je oblíbeným pop kulturním masovým konzumem, ale hlavně velkým prumyslem, kde je vše cenzurou dumyslně a precizně marketingově obchodně vždy vypočítané na permanentně (neustále jen) přece dobrou náladu! Ano i rock je hnusná hudba, konzumní, spotřební odpad! Proto také tolik miluju západoněmecké Die Toten Hosen a ukrajinské Veremiy i vyjímečně také některé písně ukrajinských Okean Elzy, a také některé písně kanadana Leonarda Cohena i irských U2 a ruskou melodicky pop-rockovou hudbu s protirežimním zpěvákem Igorem Talkovem (který bohužel na druhou stranu rád hrál i to co se hodilo režimu, sentimentální písně, který měli s folkem málo společného), s Dianou Arbeninou, se Světlanou Surganovou, s ruskými BI2 a dalšími interprety, když zmíním Leonarda Cohena tak pro rockery i rappery jsem velice staromodní člověk, ale Leonard Cohen byl duševně vyrovnaný klidný člověk, a mé rockově tu hudební interprety, o kterých tu mluvím (především Andreas Frege známější jako Campino z německých Die Toten Hosen, Vitaly Kalinichenko z ukrajinských Veremiy, kanadan Leonard Cohen, i Bono Vox z irských U2, Igor Talkov a další...) vždy jedno spojuje - nejsou to pro mě přesvědčený ateisti a jsou to pacifisti!, stejně tak jak to cítím i já v sobě ve svém srdci, také osobně nejsem ateista, ale nehlásím se k žádné církvi, a resp. nemám potřebu se hlásit k nějaké církvi a mám v sobě velký, největší odpor ke katolické církvi! - moderní aktuální vědecké poznatky o tzv. zážitcích klinické smrti jsou pro mě osobně mnohem více hodnotnější a mnohem více zajímavější a mnohem více užitečnější než nějaké konkrétní náboženství a než nějaké náboženské ideologie konkrétních náboženství toho co a jak si mám správně předem myslet, já preferuji vědecký přístup a moderní vědecké poznatky. Takže tak."

Oprava a lepší doplnění pruměrného textu, nebylo vubec napsáno nejlíp, prostě pruměrné: ,,Campino má velký dar Empatie, inspiruje se v textech svých písní skutečnými životními příběhy lidí kolem sebe, nic nepředstírá, je autentický, typický rak, citlivá romantická duše, přesto ortodoxní punker i rocker, takových romantiku v punk rockové hudbě moc není, tím jsou německý Die Toten Hosen ojedinělí a vyjímečný - je to myslím si nejen pro mě zvláštní hudba na typický punk rock. Být upřímný znamená dokázat jít nekompromisně se svými emocemi (špatnými i dobrými) vždy ven, nic v sobě nikdy neskrývat a nedržet a před druhými lidmi nic netajit. Být skutečně otevřený znamená komunikovat vždy co nejvíce a tolerantně i benevolentně akceptovat (přijímat) druhé lidi, protože slušnost a skutečná lidská zodpovědnost není nikdy slepá poslušnost autoritám, tu nesnesu a nenávidím, ale láska se ctí, žít se ctí s respektem ke svědomí často znamená porušit občas pravidla a uvědomit si že jsem díky tomu v životě zodpovědnější, spokojenější a štastnější než dosud, nepřijímat nikdy slepou jednotvárnou rutinnu a nebýt formální, nenávidět rutinnu a formality, i to sebou nese toleranci a benevolenci i respekt a akceptaci apod.. Campino má u mě dobré velké srdce. Mentální vyzrálost, mentální vyspělost a otázka svědomí a cti není nikdy ve vysokém intelektu a není nikdy jen otázkou intelektu, ale především je ve správné a ve vysoké vždy emoční inteligenci. Mělo by se i proto vždy mluvit více o emoční inteligenci, emoce se musí trénovat..., ano hodně nedomyšlené a pruměrné (řeknete si nic nového, ten se jen primitivně pruměrně všeobecně opakuje a ta jeho omezená primitivní slovní zásoba) - kognitivně sám na tom nejsem v životě nejlíp, nikdy jsem poctivě a tvrdě u sebe nepracoval na svém zotavení se (a na mích komentářích je to tu prostě hodně znát), čtu zcela jen vyjímečně, nevzdělávám se apod. mé komentáře proto stojí asi za howno, ale přesto i navzdory tomu jsem díky zkušenosti s duševním onemocněním mentálně hodně vyzrálý, vidím jakkékoliv duševní onemocnění resp. duševní problémy jako vždy jedinečnou a nejlepší osobní ZKUŠENOST, která vás v životě někam dál posune, díky které překonáte v sobě své vlastní limity jako osobní ZKUŠENOST, která má vždy smysl a není to jen bolest duše, i díky které člověk dokáže nakonec sám sebe ve svých hodnotách kriticky líp nahlížet, především dokážu být sám hodně otevřený, komunikativní a upřímný, hodně empatický, empaticky naladěný a hodně lidský, to nikdo samozřejmě nevidí. Ale také hodně negativistický a pesimistický a skeptický, hodně přemýšlivý a hloubavý, slyšel jsem pokud jsem mužu tu přepisovat a opravovat své komentáře, slyšel jsem takový slovní salát jinde nenajdete.. (ano snad raději viz. odstavec dole)"

,,Miluji ruskou melodickou pop-rockovou hudbu, kterou mám od 80. let celkem dobře hudebně zmapovanou, ta v nás probouzí upřímné hluboké emoce, hlubokou srdečnost a hlubokou lidskost a respekt ke svědomí, anglickým jazykem a anglo-americkým pop rockově hudebním mainstreamem je už hudební prumysl přesycený a přežraný, je čas na změnu. Miluji melodicky výraznou a melodicky harmonickou hudbu s výraznou a se specifickou vždy intonací hlasu, která je náladově proměnlivá a která není nikdy náladově jednotvárná a která prostě není náladově už jednotvárně ubíjející a která ve mě vyvolává hluboce radostněsmutnou euforii či náladově romantické permanentně (neustále) vždy radostněsmutné rozpoložení a zároven hledám v takové hudbě emoční i duševní soulad a vyrovnanost i celkově vždy osobnostní vyrovnanost, miluju hudbu, která je srdečná a romantická až smutně romantická radostněsmutně vždy hluboce euforická plná upřímných a hlubokých emocí a plná autentičnosti (proto preferuji v rocku více německé Die Toten Hosen a ukrajinské Veremiy i vyjímečně jen některé písně kanadana Leonarda Cohena i irských U2 a ukrajinských Okean Elzy či v ruské populární hudbě vyjímečně jen některé písně protirežimního ruského zpěváka Igora Talkova (miluji jeho písně "Byvschij Poděsaul" a "Chystie Prudy" - 2 nejkrásnější ruské písně všech dob spolu s písni "Progulki Po Vodě" ruských Nautilus Pompilius), Diany Arbeniny a mnoha dalších ruských interpretu...), se svým hudebním sluchem rozhodně v hudbě dnes nijak nevyhledávám a vubec nemusím hnusný rapp, elektronickou ani taneční hudbu nebo klasický rock typu českého rádia BEAT ani rockový mainstream (hudební konzumní odpad) typu české hudební TV Rebel apod. Miluji rock, který je odlišný od toho typicky anglo-amerického, který je jiný."

,,Campino má velký dar Empatie, inspiruje se v textech svých písní skutečnými životními příběhy lidí (nejen svých přátel) kolem sebe, má kapelu, peníze, respekt, obdiv i nejlepší kultovní statut největší (nejen německé) Evropské punk rockové hvězdy, ale skutečně štastný a spokojený v životě nikdy dvakrát nebyl. Na hudebních albech z 90. let "Kauf Mich!" a "Opium furs Volk" nejlíp jasně ukázal že zustává tam "dole" jedním z nás, nic nepředstírá, je autentický, rozdal by se pro druhé lidi kolem sebe, typický rak, citlivá romantická duše, přesto ortodoxní punker i rocker, takových romantiku v punk rockové hudbě moc není, tím jsou německý Die Toten Hosen ojedinělí a vyjímeční, zcela unikátní. Být upřímný znamená dokázat jít nekompromisně se všemi svými emocemi (špatnými i dobrými) vždy ven, nic v sobě nikdy nedržet. Hodně lidí to bohužel nedokáže. Být skutečně otevřený znamená maximálně komunikovat a tolerantně i benevolentně akceptovat (přijímat) druhé lidi, občas zranovat city i odpouštět, protože slušnost a skutečná lidská zodpovědnost není nikdy slepá poslušnost autoritám, ale láska se ctí, žít se ctí s respektem ke svědomí často znamená porušit občas pravidla a uvědomit si že jsem díky tomu v životě zodpovědnější, spokojenější a štastnější, nemilovat nikdy slepou jednotvárnou profesní rutinnu a nebýt formální, nemilovat rutinnu a uřední formality, to sebou nese tolerance a benevolence i respekt a akceptace, takových lidí je dnes málo. Campino má dobré a velké srdce (já to slyšel to Punkový Kristus že?) a velké pochopení druhých lidí! Nejhorší je být Semetrický, být panovačně povýšený a autoritářský, to je velkým zlem v lidech. Mentální vyzrálost, mentální vyspělost a otázka svědomí a cti není nikdy jen ve vysokém intelektu, ale především je ve správné a ve vysoké vždy emoční své inteligenci, bez toho je člověk jen Semetrický, jen panovačně povýšený, chladně racionální a vypočítavý atd.., kognitivně sám na tom nejsem v životě nejlíp, ale jsem díky zkušenosti s duševním onemocněním mentálně hodně vyspělý, především dokážu být sám hodně otevřený, komunikativní a upřímný, hodně empatický a empaticky naladěný a hodně lidský, to nikdo samozřejmě nevidí. Ale také hodně negativistický a pesimistický a skeptický, hodně přemýšlivý a hloubavý analytik a systematik (mám svuj systém svých principu a hodnot) i citlivě romantický."

"Tak melodicky akademicky krásná hudba Ukrajinských Veremiy, že se to nedá slovy ani vyslovit ani nijak popsat, zpěvák Ukrajinských Veremiy Kalinichenko má sám i s největší dnes pravděpodobností právě akademickou hudební prupravu na samotné Ukrajině právě na ZUŠ a nejen v jeho skvělém a výrazném hlase jak i sám absolutně melodicky precizně bezchybně intonuje, ladí právě se svým vlastním hlasem. Necítím se být už dnes v České Republice vubec kulturně doma, o životně tragickém osobním lidském životním heroismu, o kterém Veremiy hudebně dnes ve svých textech písní rádi vypráví a který i dnes hluboce vždy prochází právě i jejich písněmi a který je dnes právě pro samotnou jeho Ukrajinu stále aktuální právě v jejich samotné dnes v těžké v politické a v neštastné dnes válečné situaci, Kalinichenko je hrdý vlastenec a zemřel by dnes pro samotnou Ukrajinu!, Ukrajině, její společenské i kulturní hystorii i jejím kulturním tradicím dnes nejen už hudebně nejlíp sám rozumí, tím vším o čem ted píšu mě hudba právě Ukrajinských Veremiy hluboce dnes naplnuje hlubokým emočním souladem, hlubokou emoční harmonií, duševním klidem, láskou a souladem, i také proto má dnes muj největší lidský respekt a obdiv samotný dnes zpěvák Ukrajinských Veremiy Kalinichenko, protože je dnes sám připravený a ochotný i plně už dnes odhodlaný obětovat v životě dnes uplně už vše i svuj samotný život pro své osobní vlastenecké hodnoty a pro své osobní i postoje, pro své vlastní osobní přesvědčení v životě a právě takových lidí jako je také dnes sám Kalinichenko z hudebních Veremiy ve společnosti už bohužel dnes moc není!" Volnomyšlenkář a levicový humanista Martin Dyntar.