-
"Alles Aus Liebe" ("Všechno z Lásky") ta písen je smutná, je o neštastné lásce a je plná skepse (a pesimismu) k partnerské lásce či k partnerkému vztahu. Je i o žárlivosti a především je o tom, že máme strach, že když druhého partnera ztratíme, přijdeme s ním i o všechno co máme a potom nemáme či nejsme už bez něj nic, ten pocit zná asi každý, kdo druhého partnera miluje už oddaně a věrně, takový ten pocit je asi za žárlivostí a když už na druhého partnera žárlíme, tak si přestáváme už zároven sami věřit a jsme v hluboké nejistotě sami se sebou. Ta písen je skutečně moc smutná a plná nenávisti ze žárlivosti na druhého partnera, je to extrém o lásce až za hrob, viz. refrén a text písně o tom, že zabiju tebe a pak i sebe, zabiju nás oba...".
-
Právě jsem četl text ke skvělé písni "Niemals Einer Meinung Sein" (nepřesně "Nikdy Spolu Nesouhlaste") od Die Toten Hosen, tu písen miluji, je z alba "Kauf Mich!" a je přesně nejlíp o tom jak se dobré přátelství nikdy neobejde bez každodenních hádek a jak je těžké k sobě najít cestu a lásku, jak jsou vztahy složitý, ale musíme si odpouštět, ta písen je o přátelství, o tom že né vždy si rozumíme, ale musíme si umět dokázat odpouštět a nemlčet, ale raději se dohadovat a hledat k sobě cestu. Skvělá písen, skvělý album "Kauf Mich!" z let 1993.
-
Rád bych blíže rozebral dobrý text písně Die Toten Hosen, německy příliš nerozumím, jsem odkázán na oficiální stránky Die Toten Hosen, kde dohledám snáze pak české překlady textu písní Die Toten Hosen a pak teprve mužu psát o svých pocitech z textu písní Die Toten Hosen, ale jsem plný nenávisti kvuli schizofrenii a promítalo se to do nesmyslných a rozporuplných komentářu na osobnostech, nevracím se k nim a snažím se jít dál a zapomenout jednou pro vždy na tyto mé komentáře, které připomenou hodně neviděné a prožité duševní bolesti, osobní zmatenost i malichernost, unáhlenost atd... špatně se na psaní totiž soustředím, hodně také zapomínám a mám dezorganizované myšlení a skutečně blbý hloupí impulzivní komentář je snáz hned pak na osobnostech, jak těžké je se zbytečně neopakovat a psát detailně promyšleně do hloubky, věty psát logicky uspořádaně, budu se snažit rozebrat psaním své pocity i nadále, ale tak abych se v tom neztratil. Jinými slovy nerad bych byl souzený podle nesmyslných komentářu a asi budu, protože nejsou na osobnostech tyto urážlivé, malicherné, rozporuplné a jinak nesmyslné komentáře dosud smazány. Bohužel, nikdo se v nich stejně nevyzná a ztratí se v nich. Bohužel. Nevím kdo spravuje tyto stránky diskuzního fora, ale je to prosba. Takový nevhodný komentáře by měli být smazány!
-
Skvělé písně "Tage Wie Diese" a "Unter Den Wolken", chce se mi plakat radostí, resp. neznáte ten pocit jaké to je když prožíváte radost se slzami v očích!(?), já ano a to je to nejkrásnější na rockové hudbě když toto dokáže, ty hluboké emoce jsou v srdečných písních "Tage Wie Diese", "Unter den Wolken" a "Kamikaze", ta nejlepší rocková hudba a hlavně je od srdce, ...to není jako ten masově populární německý psychopat, sociopat a sado-masochista v jedné osobě Till Lindemann s Rammstein, to je pěkný hnus..., je to jiný, je to upřímný a ta upřímnost často dojímá k slzám!, když slyšíte tyto písně "Tage Wie Diese", "Unter Den Wolken" a "Kamikaze". Takový jsou přesně Die Toten Hosen -srdečný, upřímný, i občas pesimistický, skeptický a neštastný. Dneska je častěji rocková hudba už jen konzum, už o ničem, ale s Die Toten Hosen to jsou hodně skvělé texty písní, mají svými texty písní co říct, a tom dobrá rocková hudba je - je stavěná vždy na dobrém textu písně, který se vás vždy hluboce dotkne. To už dnes rocková hudba příliš nedokáže.
-
Je mi líto mích rozporuplných komentářu na osobnostech, se schizofrenií
psaní příliš kognitivně už nedávám, jiný zájmy v životě nemám než se ze
všeho pořádně vypsat, schizofrenie mi tu schopnost a zájem vzala, už
nepíšu rád a řekl bych o sobě že ty kontroverzní komentáře na
osobnostech jsou o mě spíše nepravdivé, jsou zavádějící, nic moc
nevýpovídají o tom jaký skutečně jsem - jsem melancholik, systematik, (z
hlediska schizofrenie kognitivně nepříliš dobrý) analytik, povahově
však ve mě zustalo, a jsem trochu citlivý romantik, ale také pacifista,
ten co ve skutečnosti vubec nevyhledává konflikty a také to co uvnitř
prožívám velice upřímně a hluboce, ale většinou hodně skepticky,
pesimisticky nedávám ve skutečnosti navenek vubec znát. Kvuli
schizofrenii trpím většími depresemi než kolik mám do jisté míry
povahově melancholií v povaze, proto jsem myslím kognitivní a stejně tak
negativní příznaky paranoidní schizofrenie v životě asi včas
nerozpoznal, kterými to vše začalo, řekl bych jsem hodně frustrovaný
morálně na dně a z některých kontroverzních komentářu je to také myslím
pořádně znát, těžko si představit kolik duševní bolesti, nepohody i
životního neštěstí, ztráty rodiny i domova, i druhých blízkých lidí s
odcizením ve vztahu mám vše v životě za sebou, odpustit sobě za
schizofrenii bude to poslední a nejtěžší. A nevím asi to jde, zatím v to
příliš ještě nedoufám dokud nezačnu cítit se teprve skutečně s nějakou
přítelkyní nebo partnerkou skutečně zamilovaný pak odpustit nejen sobě,
ale i druhým lidem vím že bude jednou ze všeho v životě to snazší a
nejduležitější. -
Vybavuji si ješte ted živě před očima filmové scény znásilnění snoubenky
Shelly Webster a vraždy Erica Dravena z jinak pruměrného filmu "Vrána", které mě duševně trýznili k
slzám a právě v dusledku místy podprahových záběru tolik vysoce
sugestivní videoklipové estetiky ze záběru kamery, která dominuje celému
tomuto filmu a myslím z mé strany docela i zajímavý psychologický rozbor jinak
tolik nesmyslného akčního filmu. Takže má filmová kritika, jinak mé
kritické psychologické zhodnocení tohoto filmu, na které jsem hrdý: ,,Brandon Lee, který byl udajně neštastnou náhodou zastřelený
během natáčení tohoto filmu, coby bývalá rocková hvězda Eric Draven, se s
shodou velmi záhadných a tajemných, už nevysvětlitelných okolností mstí fanaticky anarchistickým těžkým
narkomanum za brutální a chladnokrevnou vraždu své snoubenky Shelly
Webster, které se dopustili bez jakkéhokoliv pocitu své mravní viny, s
jejíž smrtí však ztratil smysl svého života, je naprosto apatický
poznamenaný s hluboce post traumatickou stresovou poruchou u sebe
samého. Otřesné, hluboce traumatizující jeho osobní vzpomínky na její
brutální znásilnění a na její smrt se u něho snoubí s těmi
nejkrásnějšími chvílemi svého prožitého života. Mstí se plně oprávněně
jen téhdy, protože už právě sám u viníku smrti, zákeřné vraždy své
snoubenky již nenachází žádný jejich prožitek mravní viny, žádnou jejich
lítost. O to více ho pak jeho otřesné vzpomínky neustále přepadají,
duševně trýzní a z jeho post traumatické stresové poruchy podněcují pak k
tomu, aby se za jejich chladnokrevnou vraždu pomstil již ze své osobní
apatie z umrtí své snoubenky, snad aby byl teprve schopný vyrovnat se
tak nakonec u sebe se svým pocitem vlastní viny za tuto situaci, které
nejspíše nemohl už sám nijak zabránit." -
Jejich popularita a sláva Die Toten Hosen bohužel uplně obchází Českou Republiku! Bohužel.
-
"Tage Wie Diese", "Unter den Wolken", "Kamikaze", dobré písně, krásný text, to vyjímečné na téhle hudbě je euforie a silný až fyzický prožitek emocí (to vždy patří k rockové hudbě), kdy jste k slzám dojati radostí téhdy když jste štěstím bez sebe stejně jako když už pláčete občas lítostí, tahle hudba vám vždy připomene že mezi tím je velice tenká hranice. Srdečně miluji písně a texty písní Die Toten Hosen navždy!!! Není už lepší rockové hudby, naopak tak jsem si rockovou hudbu vždy představoval.
-
Textař, od konce 70. let zpívá v kapele ZK, od roku 1982 už zpěvák Die Toten Hosen i herec z Dusseldorfu, v Německu jinak mediálně i známá osobnost. Svými texty písní se angažuje pro lidská práva, zpívá proti xenofobii, rasismu a masově konzumní společnosti.
-
V 90. letech byli na vrcholu. Album "Kauf Mich!" (1993) s nesmrtelným hitem "Alles Aus Liebe" a album "Opium Furs Volk" (1996) třeba s písní "Bonnie und Clide" a pak další vrchol s albem "Auswartsspiel" (2002). To už nikdy nebude. Takový uspěch už nikdy mit nebudou. Snad i proto je na místě říct dobré staré časy! Takové časy už nepřijdou. Přesto rád se stále vracím k těmto jejich 3 právě hudebním album. Nikdy mě neomrzí.
