Diskuze OSOBNOSTI.cz

Campino...???... :-( naši nejlepší český pankáči jsou Vision Days! Skvělá kapela, moc dobrá! Ska Punk Rock. Co se třeba naučit česky a přečíst si to... :-(, a Die Toten Hosen neradi koncertují v ČR, proč? Jdou snad jen po velkém domácím publiku a po penězích?... Asi vám ty peníze fakt už skazily charakter. Jen krátce. Všichni žijeme v hnusné době, v hnusném světě, v hnusném kapitalistickém konzumu!, v kapitalisticky masově konzumní společnosti, všechno je dnes jen o penězích, všechno je postavené jen na penězích, jen na učelném vymývání mozku obchodními praktikami, reklamou, konzumem, postavené jen na soutěživosti a výkonu a na kariérismu, a kdo nestačí jet na výkon a soutěžit, neobstojí ve společnosti a je postavený mimo systém... a víte co?, tohle není vlastně moc hluboké, ale je to prostě stručné a pravdivé .... a chce se mě z toho opravdu zvracet, brečet a střílet do lidí, co si z toho nedělají žádnou hlavu, a nejsou z toho, z takových povrchních a falešných hodnot kapitalisticky masově konzumní společnosti dnes jen znechuceny a nedívají se na ni také s neduvěrou a s odporem k systému, co vlastně očekávat od života jedince a psychotika v takové společnosti?. Kapitalistický masový konzum je hodně o nenažranosti a chamtivosti, chceme více a více.. poslechnu si raději "Kauf Mich!" a "Opium furs Volk", texty písní mají neskutečnou hloubku a jsou stejně tak pravdivé... :-) malá utěcha. To jsem jim všechno ještě žral, dnes už moc ne. Byl to ještě téhdy dobrý Punk Rock!

Nejlepší alba Die Toten Hosen v 90. letech, které mám naposlouchaná: "Kauf Mich!", "Opium furs Volk"... druhý vrchol přišel roku 2002 s jejich albem "Auswartsspiel", vše dobré, vubec nejlepší alba až do roku 2004 po album "Zurruck zum Gluck", pak pro mě přišlo zklamání, po roce 2004 pak nebyli už pro mě dostatečně dobré celé alba, ale jen některé singly z "In Aler Stille", stejně tak z "Ballast der Republik" a z "Launer der Natur"...nejlepší písně, které mám naposlouchané: "Niemals Einer Meinung Sein", "Alles Aus Liebe", "Die Zehn Gebote", "Paradies", "Froschkonig", "Du Lebst nur Einmal", "Schlampe", "Das Madchen aus Rottweil", "Steh Auf, Wenn Du Am Boden Bist" a "Nur Zu Besuch", "Ich Bin Die Sehnsucht in Dir", "Freunde", "Am Ende", "Wofur Man Lebt" a "Unsterblich"..., z B-side a rarit to jsou pak pro mě písně jako jsou "Urlaubsgrusse", "Alles ist Eins" anebo "Fallen"...

Jedna z nejkrásnějších, z nejsmutnějších písní je právě méně známá písen "Urlaubsgrusse". Poslouchám ji v poslední době od Die Toten Hosen hodně, je ještě lepší než "Nur zu Besuch". Pomáhá mě bojovat s vnítřními démony, které mě sužují - s hlubokou samotou, s izolací, se smutkem, s lítostí co bylo, a s vnítřní prázdnotou, s vyprahlostí srdce, s lhostejností, s netečností, s apatií a se zmatkem co je spíše ted. Těžké najít řád. Jak je krásné a duležité umět se dojmout k slzám a vědět z čeho... text písně "Am Ende", který znám, to vystihuje snad nejlíp, a pak "Nur Zu Besuch", "Alles Wird Voreburgehen", "Fallen"... není od Die Toten Hosen krásnějších písní a i ten občas hluboký pesimismus k tomu tak nějak vždy i patří. Snad protože jsem taky melancholik a ve znamení rak stejně jako Campino, ale narozdíl od něj narozdíl od tíhy tvrdých drog, kokainu anebo heroinu či alkoholismu, které ho sužovali ke mě patřil kdysi možná ještě těžký boj s duševním onemocněním paranoidní schizofrenií, který jsem vzdal a zbylo jen hluboké trápení, protože už nedokážu bojovat s tím s čím bojovat ani nelze - se schizofrenií, s duševním onemocněním, protože žádná rodina není a přátelé už také nejsou, ale text písně "Urlaubsgrusse" od Die Toten Hosen mě dnes alespon připomíná, že rakovina plic, na kterou v roce 2008 zemřela má matka, byla vlastně taky těžký boj, který už sama nevyhrála. Jsem na tom podobně, odchází mě mysl, nedokážu psát a srdce nic necítí, a když občas jo pak je jen další ataka, která znamená něco ještě prožívám a cítím. Velice smutný a neštastný. A také bezradný a zoufalí, jsem v boji s duševním onemocněním zvané schizofrenie. A také všechny ty mé stále opakovaně už nesmyslně dlouhé a nevěcné, nemístné, nevhodné a malicherné, a ke všemu ještě tolik zmatené i urážlivé komentáře na osobnostech, které bych tu nejradši smazal a nikdy neviděl, se kterými jsem jen tolik marnil čas. A nelze je tu po sobě bohužel smazat. Mám je tu stále na očích. Tu tíhu osobní malichernosti a také všeho zmatku a její stálé připomínky, ale hlavně nevěcnosti a nevhodnosti toho jaké komentáře by tu neměli být a pokud ano, měli by být rozhodně už smazány. Stále je to ještě prosba.

Campino, z jedné poloviny dnes v Německu dobře a široce medializovaná rocková hvězda a z druhé poloviny až citlivý a smutný charizmatický romantik, typické pro raka, aneb i melancholik jak i posluchačum také zazní z textu poslední písně "Kein Alkohol!" na albu "Auswartsspiel" (2002) aneb nejlepší alba Die Toten Hosen dnes datuji do let 1993 od přelomového alba "Kauf Mich!" s nejznámějšími písněmi "Niemals Einer Meinung Sein", "Wunsch Dir Was" a "Alles Aus Liebe" až po rok 2004 po album "Zurruck Zum Gluck". Přeji jim více právě takových překrásných už srdečných melancholických písní-balad jako je "Urlaubsgrusse", "Fallen", "Wofur Man Lebt", "Nur Zu Besuch", "Schwere-Los" či "Alles Wird Voreburgehen", zvláštní hudba právě pro ty co myslím znají blíže Die Toten Hosen a vědí že DTH moci rádi porušují konvence žánru, dnes už prostě netypický punk rock. Vždyt jejich živé koncertní vystoupení na "Alles Ohne Strom" bylo akusticky orchestrálně nezvykle trochu podkreslené klasikou trochu i do swingu. Zvláštní hudba, prostě zvláštní punk rock.

To jaký to je pocit pro Andrease Fregeho (,,Campino") být skutečně plně autenticky a upřímně věrohodně sám sebou před kamerou v mysteriozním v Bergmanovském v koprodukčním road-movie "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo", 2008), nic před filmovým divákem nehrát, nijak už nemanipulovat filmovým divákem, nemanipulovat s jeho city je dnes vzácné, pro Wima Wenderse a jeho filmy tolik typické - tj. neovládat násilně jeho hluboké city, nechat je spontánně pomalu před filmovým divákem skutečně postupně nenásilně plynout. Největší herecká role a největší životní herecká příležitost pro Campina, znamenitý film s vyjímečným kameramanem s Franzem Lustigem. Miluji srdečně ten film. Právě kameraman Franz Lustig patří dnes k naprosté špičce nejlepších evropských kameramanu proslavených ve světě. Nepopsatelný krásný zážitek mám z toho filmu zase a znovu, pořád mě to stále divácky něco přitom opakovaně dává, především mé krásné očistné slzy z milostné zápletky, z milostné romance, přestože to není vubec romantický film, je o něčem mnohem více. Snad vám napoví divácky mnohem více krásná alegorická "Sedmá Pečet" od Ingmara Bergmana také ukrytá skvěle v jinotajích, v metaforách. Jeden z jeho nejlepších filmu Ingmara Bergmana. A pak není jediným komu je snímek "Palermo Shooting" vlastně věnován. Wim Wenders se v něm srdečně vyznal především právě Ingmaru Bergmanovy. ( Protože to nemužu už veřejně sdílet na FB -- svuj FB učet mám ted raději zablokovaný, nedostanu se do něj, napsal jsem to právě sem také od mého srdce myšlenky co ve mě dlouho převládaly a bouřily..) (Lubo Kostiviare, nevím asi to tu čteš, byl by jsi asi jediný. Nepoužívám ted FB z mnoha dobrých duvodu Lubo, někdo s ním totiž Lubo neoprávněně nakládal a manipuloval bez mého vědomí bohužel a snad naštěstí v něm trochu mírně tam někdo předělal mé jinak skvělé a pro mě tolik duležité dlouhé komentáře ke všem hudebním videoklipum německých Die Toten Hosen, i k ruským Nautilus Pompilius jako je písen "Progulka Po Vodě", k Ukrajinským Veremiy i k rusovy Igorovy Talkovy.)  MARTIN DYNTAR..

K nám se jim do Česka koncertovat nechce, nevadí, pro mě na vubec těch nejlepších textech jejich písní se podílí především Andreas Frege známější jako Campino, skvělí herec a dnes vyrovnaný, se sebou srovnaný člověk co má své velké a velice dobré srdce na rozdávání pro druhé přátelé kolem sebe, a nic na tom už vubec nemění ani právě ta skutečnost že jsou právě z kapely Die Toten Hosen dnes doma uspěšný ,,milionáři", jsou za tím vybudovaná léta tvrdé koncertní dřiny, neuprosného a nesmlouvavého neustálého koncertního vystupování doma i ve světě, s ohledem zpět vždy byla a stále možná ještě je pro Campina a nejen pro něj osobně jeho kapela a jejich publikum, jejich punk rockový fandové do Die Toten Hosen jejich velkou rodinou. Tyhle velké peníze jsou pro ně, pro tenhle německý punk rockový big band jen zaslouženou hrdou odměnou za neskutečně tvrdou práci od počátku 80.let. Campino je člověk co má své zkušenosti s tvrdýma drogama i s těžkou depresí, pro mě s hraniční (s ještě neprokázanou) bipolární afektivní poruchou osobnosti právě u Campina, proč o tom bohužel opět zase otevřeně mluvím v mnohem pak v širší souvislosti právě se mnou? S mým zdravotním stavem? Protože vím v poslední době ze své náhlé a nečekané zkušenosti jak se vše muže rychle obrátit s užíváním antidepresiv, zvláště Trittica a dnes snad teprve konečně nejlíp vím co je to skutečně ta pěkně rozjetá těžká mánie po jeho užívání, která u mě v poslední době končila bez náhledu na to, na samotnou velice těžkou post schizofrenní depresi i rozjetou mánii ke všemu navíc ještě se svým pokusem o sebevraždu s těžkou post schizofrenní depresí po prodělané mánii nakonec s nepředstavitelnou fyzickou unavou,s fyzickým vyčerpáním, se zkolabováním, ke všemu ještě umyslným, kdy nemužete s návalem množství energie a emocí ani už pravidelně spát... atd.... puvodně jsem prošel několika hospitalizacemi, u něj (u Campina) bylo dost pravděpodobně navozené možná i tvrdýma dogama, k tomu alkoholové opojení, velký koncertní stres a také fyzická unava, také fyzické vyčerpání... možná ještě do daleko větší míry, stačí k tomu vidět koncertní vystoupení Die Toten Hosen z Rock am Ring 2008 a mám v tom celkem jasno, takový skutečně velký fyzický stres u jejich zpěváka Campina předpokládá být osobně ve velice dobré fyzické kondici... (Nedopsáno... věnováno tomu největšímu punk rockovýmu fan do Die Toten Hosen na Slovensku Lubo Kostiviarovy. Já jsem doufám největší rockový fan německých Die Toten Hosen v Čechách. Lubo asi to tu čteš už jsem tu být nemusel. Chtěl jsem skutečně raději zemřít, ale právě Die Toten Hosen dnes už stejně rád jako dříve -asi od roku 2002- poslouchám dál. Není to Lubo zvláštní. Jsem myslím jejich hudbou a jejich texty písní stejně vášnivě fanaticky posedlí jako nikdo jiný v Česku, v ČR.) Velký pozor všem na skutečně ne nejlepší, na některé u textu jejich písní (Die Toten Hosen) skutečně velice špatné a na velice nekvalitní české překlady jejich textu písní na webu KARAOKETEXTY.CZ. To někdy od poslechu bohužel odradí, jejich texty písní by se dali přeložit rozhodně mnohem líp. To si bohužel uvědomuje málo lidí. MARTIN DYNTAR

Jediné co k DIE TOTEN HOSEN u nás v České Republice skutečně zatím není a nejvíce už chybí jsou nejen jejich hudební koncerty ale i jejich větší rockový příznívci a stejně tak i konečně kvalitní české překlady na webu Karaoketexty.cz nejsou dostupné, a pokud ano tak ne vždy v té uplně vhodné kvalitě, ne v jejich "dobrém českém překladu". Sžírá mě hluboké nepochopení toho proč vlastně tomu u nás tak je, proč oblíbené texty písní Rammstein se svou sadistickou uchylnosti a se svou sadistickou zvráceností jsou nejčastěji u svých posluchaču tolik žádané a nejčastěji ze všeho nejvíce do češtiny překládané. Gratuluji českým rockerum, tohle je pěkně postavené na hlavu, je vidět že Češi nejsou vubec sami v Česku tak nějak normální a většina z nich patří svou pracovitostí, svým pokrytectvím a svými osobními předsudky zažívám vždy osobně častěji v jejich samotné společnosti zas a znovu, snad za to sami svým osobním pokrytectvím (předsudky jsou také nemoc) patří asi bud do kriminálu anebo do psychiatrické léčebny je řádně diagnostikovat proč jsou tolik neinformování a nevzdělaný když dennodeně 24 hodin tráví a marní svuj čas ve virtuálním světě sociálních sítí tolik nepřímou svou komunikací s druhými lidmi, a pak mohou druhé lidi rádi předem očernovat, dál stigmatizovat a dál znevýhodnovat a dál jím upírat jejich lidská práva. Typický pracovitý Češi, to se v nich asi nikdy nezmění. MARTIN DYNTAR

Vnitřně i duševně Campinovi celí život něco chybí - kus sebe sama a jejich hudební kapela je pro ně možná i více než jejich partnerské vztahy a jejich rodina, celí život se učí nejlíp navzájem sami od sebe co je to být dobrý spolehlivý, oddaný a zodpovědný přítel snad proto že přátelé jsou také rodina, kterou si sami v životě neustále vybýráme a jednou vybereme. Tyhle němci jsou jedinečný a nenahraditelný tím že za všech podmínek a za všech okolností drží v životě stále nejlíp při sobě, jsou si navzájem oddáni na život a na smrt a v textech svých písní to odrážejí co to všechno v životě stojí a co vše se tomu musí v životě dokázat obětovat - někdy i partnerské vztahy a svou vlastní rodinu pro svou kapelu a hudební tvorbu, pro své v minulosti tolik neustále sebezničující rekordní koncertování nejen v Německu a v Evropě, jsou nesmírně populární právě v Argentině, kam se neustále rádi vracejí a právě na Kubě vubec v životě konečně nahráli své vubec nejlepší album "Auswartsspiel" z let 2002, na něm si pro mě prožili a zrekapitulovali uplně snad vše nejlepší i nejhorší ve svém životě. A dnešní rappeři už neví hodnotově o skutečném a dobrém přátelství už snad téměř vubec nic. Závěrem Campino snad už prožívá stejně jako já své slzy (velice přiměřeně) i svou radost líp než dnes druhý lidi, který se za své emoce stydí a vidí v tom i slabost, prožívá to současně už ze všeho ve společnosti a bylo tomu snad v jejich hudební tvorbě v letech 1993 až 2012 a muže o tom druhým lidem vyprávět a poučovat je a radit jim v životě v textech písní Die Toten Hosen proč tomu tak je a bylo. Campino je sám o sobě hluboce empatický a nesmírně (prostě hluboce) chápaví člověk, který má u mě hudební sluch, proto své a lidské emoce osobně vnímá a prožívá tolik celistvě lépe než druhý lidi a chápe je v rockové hudbě prostě jinak a lépe, a nepřeháním, tyhle němci se dnes prostě snaží hrát swingově do jazzu i klasiky, i do popu a jde jim (šlo jim to) to na "Alles Ohne Strom", pro mě trochu hudebně a žánrově už velkolepě grandiozně moc hudebně žánrově nakonec přeplácané, mám raději jejich koncert v akustickém podání z Wiener Burgtheater z roku 2005 a rád se k němu posluchačsky vracím. Prostě tyhle němci se ze všech svých sil neustále ještě snaží aby jejich fenomenální texty jejich písní v jejich hudbě za každou cenu nakonec zlidověly, proto snad také nesmírně velice rádi ve svém repertoáru svých písní na koncertech hrají neustále jedno a totéž stále dokola že tím posluchačsky už přicházejí témeř uplně o vše, nudí tím své rockové fandy a jeden z duvodu proč mě jejich rockové koncertní vystupování v minulosti nikdy osobně nepřekvapilo a nudilo až na jednu výjimku a tou je jejich akustický koncert z Vídně z roku 2005 měl rozumně ten dosud nejlepší nejrozumnější výběr jejich písní. A dnes nedokážu pomalu říct, jejich hudební kariéra dnes pomalu vyhasíná, je v té největší nejistotě. A závěrem Campino přijímal v minulosti podpruměrné herecké příležitosti, podpruměrné herecké nabídky, život mu herecky změnil až jeho přítel Wim Wenders svým milostným mysterozním road-movie snímkem "Palermo Shooting" byla jeho jedinečná a nenahraditelná už ta jeho dosud největší herecká příležitost (jeho největší herecká role) a vím že Campino se mu poté svým režijním podílem na dokumentární retrospektivě právě o Wimmu Wendersovy odvděčil, cítil za to Wimmovi svou hlubokou vděčnost a vrátil mu jí v životě. Vizuálně ty nejlepší ty nejsugestivnější klipy k písním Die Toten Hosen jsou pro mě do dnešního dne právě klip k písni "Kamikaze" a k "Altes Fieber", tak má přesně vypadat vysoce hudebně kvalitní ,,mainstream", tak má vypadat kvalitní ,,pop", ačkoliv jejich hudba ani jedním z toho vubec není. Mužete to tu dopsat svým zpusobem za mě i vy sami, já bych raději zemřel za to co osobně prožívám s jejich hudbou a díky jejich hudbě, prostě co natolik upřímně cítím k jejich hudbě, k textum jejich písní Die Toten Hosen je pro mě v životě už osobně nejvíce, je to pro mě tolik duvěrně už intimně nesdělitelné a nikdy nepopsatelné. Cítím v sobě tu nesmírnou a hlubokou už nikdy (nikým) nepopsatelnou vděčnost právě díky jejich hudbě. Děkuji prostě dnes neskutečně moc za vše že jsem s nimi mohl být u toho všeho v jejich životě. MARTIN DYNTAR

Tenhle z Dusseldorfu Campino má natolik upřímný hlas že nelze přes to pořádně ani vnímat a cítit jeho (jejich) texty písní o čem vlastně dnes jsou němci sami možná ani nerozumí, ale milují Die Toten Hosen, proto jsou v jejich zemi široce medializováni, u nás zatím téměř snad vubec a když tak skutečně bohužel hodně málo. Campino má nesmírně natolik upřímný hlas, zachází s ním v intonaci líp než Pavarotti, dokáže skvěle vnímat a až u sebe hraničně bipolárně afektivně natolik intenzivně prožít dynamicky a velice energicky každou svou toninu a náladovou polohu svého hlasu, o samotné své náladě už nemluvě. Prostě jediné -  má natolik vysoce upřímný hlas až to neskutečně rezonuje v srdci a bolí to posluchačsky stejně a snad i více jak nejlepší texty (jeho) písní Die Toten Hosen, kterou je "Was Zahlt", kdy dokonce bez uvozovek a stejně raději v uvozovkách tu řečeno právě tímto textem své písně nejlíp ,,zmátl a zblb" pomalu celou církev, kterou sám Campino uznávat dogmaticky odmítá (jasně možná právě v "Kein Alkohol" rádi dělají z Ježíše Krista ne náhodou notorického opilce- alkoholika a ještě lepší je text písně v "20 Zehn Gebote" že by o nenávisti ke katolíkum samotným a ke katolické církvi obzváště, o to více jejich odvahu v textech písní pak miluji). text písně "Was Zahlt"? Neskutečný hudební přesah stejně jako v odvážném a v radikálním textu písně "Deutsch in Willkomen" o nenávisti k pokrytectví lidí a ke společnosti, které v nich živí jejich předsudky a jejich touhu společensky druhé lidi vyčlenovat a ubližovat jim znám osobně nejvíce i právě já ze své osobní zkušenosti vím jaké to pro druhé je. Jak to bolí. Žádný osobní antisemitismus, rasismus ani xenofobie pro ně už neexistuje, text písně "Deutsch in Willkomen" není jen hluboce upřímný a odvážný slogan v jejich hudbě, je něčím hodnotově dnes mnohem více. Takový neskutečný přesah k duležitým, k těm vysoce demokraticky nejduležitějším lidským hodnotám z punkrockeru dnes nikdo už nemá. V řadě skvělích textu svých písní upozornují na nedustojné postavení a na bezpráví druhých lidí ve společnosti. Třeba mimo jiné právě i v textu své staré písně "Schwarzwaldklinik" a v klipu k "Pushed Again", "ani nemusím vědět o čem text písně je a znám to prostě. Známe to všichni. Žijeme tím všichni každodenně." Si sobě rád neustále říkám a to je na jejich hudbě prostě to nejlepší. Dnešní slavní samolibě užvanění rappeři a hip-hopeři, kteří myslí už jen sami na sebe, na svuj vlastní prospěch, a nesnaží se ve společnosti už tyhleti samozvaní ,,Králové" a "Gangsteři" změnit ve společnosti nic k lepšímu víme snad všichni a tolerujeme to. Dnešní slavní rappeři mužou už jen hodnotově závidět textum jejich písní Die Toten Hosen a urážet Campina třeba pak i svými nepravdivými slovy třeba i "homosexuál" atd.. apod... Má rodinu, užvanění rappeři dnes nemají a nepotřebují nic, jen ty špinavé peníze, které vytřískají z druhých lidí ze svého společenského postavení a ze svého špatného vlivu, kdy platí a víme že u nich ruka ruku ráda společensky myje a jeden druhého neustále rád kryje. Prostě už osobně odmítám jakkoliv podporovat a tolerovat tuhle už nejen ,,americky" oblíbenou tolik americkou násilnickou sub kulturu dnešních lidí, která na ní vyrustá vidíme všichni každodenně i to jaké to má společenské dusledky. Hudba Die Toten Hosen v letech 1993 až 2012 byla nejlepší, dnes členové Die Toten Hosen posluchačsky už nejvíce těží ze své slavné minulosti a než abych se tu zbytečně opakoval a upsal se tím vším snad to bude k Hosen muj doufám i muj uplně poslední komentář. Závěrem k nim musím říct už své jediné - na rozumnou vysvětlenou proč vlastně Die Toten Hosen s ohledem zpět dnes poslouchám a pomalu už miluji více než svuj život mě euforicky naplnuje o to mnohem více že právě s jejich zpěvákem a textařem Campinem mám i něco krásně společného a domnívám se že nejlíp vím i co a asi bych si to rád nechal raději pro sebe, oba dva jsme raci a melancholici a oba dva zmítání partnerskou nejistotou a svými hlubokými depresemi poznamenaní citovým strádáním, hlubokou emoční deprivací, díky které Campino měl problémy jak s alkoholem tak i s užíváním tvrdých drog (co se dnes ví o jejich minulosti z jejich soukromích archivu), a dnes to má naštěstí v životě za sebou a je za to hluboce vděčný a dovolím si říct že je i snad konečně štastný. Přál bych mu to i sobě v životě. Takže neberte a neberme v životě tvrdé drogy, protože text písně "Cokane in My Brain" upozornuje na nejhorší dusledky užívání tvrdých drog, je to jejich dobrým odstrašujícím příkladem pro druhé punkrockery, kdy do hajzlu pak raději s celou mojí zfetovanou (sjetou) hlavou. A nejlepší alba pro mě navždy osobně jsou a zustanou právě jejich 2 posluchačsky vubec nejduležitější a nejpřínosnější alba "Kauf Mich!" (1993) a "Auswartsspiel" (2002). Mužu vždy prostě posluchačsky neustále zas a znovu a najdu tam posluchačsky upně snad vše. MARTIN DYNTAR.

U poslechu textu písně "Fallen" mé Slzy chladí tolik spalující žár mého žalem (k umírání) vyprahlého srdce.. krásná písen, s překrásnou melodickou intonací Campina s decentními kytarovými riffy..