Diskuze OSOBNOSTI.cz

Album "Auswartsspiel" (Havana, Kuba 2002) mě dnes zní jako kdyby už tyto písně "Du Lebst nur Einmal", "Schlampe", "Depression Deluxe", "Cokane in my Brain", "Amanita Phalloides" a další už Campino nahrál či resp. jinými slovy právě už odezpíval pod vlivem tvrdých drog, protože to se skutečně v bdělém střízlivém stavu nedá přece pro nikoho jinýho z druhých lidí už tak vysoký ,,psychický stres" domnívám se dlouho fyzicky snášet a vydržet, až to fyzicky ,,škodí". Je mě líto člověka a zvláště Campina s takovou krajní emoční deprivací z pravděpodobně už jeho těžkých mánicko (mánio) depresivních stavu, odborně dnes řečeno z tzv. bipolární poruchy. A pokud se osobně mýlím, at mě to druhý nejprve dokážou že tomu tak skutečně je, zatím se mužu jen velice pravděpodobně o tom domnívat. Je obdivuhodné že to členové Die Toten Hosen spolu v Havaně na Kubě s nahráním svých písní už z alba "Auswartsspiel" doslova už přežili, protože nikdy tak upřímně a krajně agresivně, nikdy tak neskutečně ,,tvrdě" nehráli s výjimkou už alba "Opium furs Volk". Právě to je na albu "Auswartsspiel" to vzácné. Je to pro mě osobně hodně bolestný, ale vyjímečný album plné zpitování už lidského svědomí a ,,duševního" lidského přesahu sebe sama, které v jejich diskografii už nemá obdoby. Pro mě Die Toten Hosen skutečně existují a existovali už jen v letech 1993 od přelomového a duležitého jejich alba "Kauf Mich!" po rok 2008 po album "In Aller Stille". Mám rád i některé písně z jejich dalšího období, které po albu "In Aller Stille" následovalo, ale kupř. alba "Ballast der Republic" a "Launer der Natur" už mají pro mě slabá místa, kdy všechny písně už bohužel nedrží tak dobře pohromadě jako jeden celek. Přesto dokázali pro mě nahrát skvost, a to písen "Kamikaze" a netrpělivě už očekávám co nahrají za alba dál. Když Campino se svým hlasem zvolní, je lyricky příjemný a dojemný, ale dokáže bít skutečně se svým hlasem a se svým řevem neuprosný, naprosto nesmlouvavý. To jsou u Die Toten Hosen právě ty dva protipoly, které už k sobě neodmyslitelně v jejich hudbě (v hudební tvorbě) patří. A gramatika (správný pravopis) zase nepatří už prozměnu k mé silné stránce.

A je po tajemství a neznámu!!! Campino užíval tvrdé drogy, kokain, hašiš, extázi? Hlavně v 96. v době, v období jejich nahrávání alba "Opium furs Volk" (odkaz na text písně "XTC") a v roce 2002 v době pobytu členu Hosen kdesi v Havaně na Kubě se promítlo nejvíce celé právě do jejich alba "Auswartsspiel" (odkaz na text písně "Cokane in my Brain"). Nevěděl jsem to vubec dodnes o Hosen!!!, domníval jsem se že jde zvláště o sarkasmus proti konzumní společnosti!!! A jde o mnohem více, či šlo o mnohem více!!! Nevěděl jsem, Lubo díííííííííky!!!

Muj závěr: Campino trpí těžkou emoční deprivací a já tou nejtěžší, která ke schizofrenní depresi už patří. Navzdory tomu u mě převažují rysi melancholika, což je snad to jediné kladné co muže u schizofrenie bít. A závěrem právě od doby od mého dospívání (se zkušeností) se schizofrenií, s touto duševní nemocí, která mě o všechno v životě připravila, o studii na základní i střední škole, o mé vrstevníky a o mé přátelé, o zaměstnání, o partnerský vztah, o možnost mé budoucí rodiny - za zkušenosti s touto duševní nemocí, která je tím nejhorším, co mě v životě kdy potkalo, schizofrenie - tato duševní nemoc - jen bere, ta nic dobrého, nic kladného a pozitivního už v životě nepřináší a jen bezmocně a bezradně sleduji jak čas neuprosně a nemylosrdně běží dál a já všechno ztrácím a nic pro sebe a pro druhé lidi neznamenám, nikam v životě nepatřím, nic v životě nemám a já díky této duševní nemoci žiju proto jen v minulosti a svou minulostí, a čas nadále jen neuprosně běží dál, a já každou přítomnou chvilku jen ztrácím a promarním. Není naděje, zustává jen osobní zoufalství, nejhlubší smutek, žal, osobní bezradnost, osobní bezmoc, jen lhostejnost a netečnost s apatií, se ztrátem smyslu života. A já se za schizofrenii, za toto své duševní onemocnění jen hluboce nenávidím a sebou samím jen hluboce pohrdám, nikdo z druhých lidí si neuvědomí a nevidí všechnu tu duševní bolest, tu trýzen a to duševní utrpení, protože je pečlivě před druhými lidmi skryto a já se nedokážu na tuto duševní nemoc dál dívat. Vím že partnerský vztah nezvládnu a že bez partnerky se nikdy z tohoto duševního onemocnění ,,neuzdravím". Nechce se mě s duševním onemocněním schizofrenií žít dál!

Jako herec mě Campino ve filmech z 80. a 90.let bohužel příliš nijak osobně nezaujal (jsem asi příliš vášnivě náročný spíše artový divák, který trpí na autenticitu a vyžaduje za každou cenu ve filmu autenticitu - tj. věrohodnost a přesvědčivost filmu- a jeho filmy z 80. a 90. let nepovažuji za nijak příliš kvalitní, pro mě jeho komediální role v jednom z jeho filmu je spíše jen herecká formalita a rutinna, i když ne třeba s největší pravděpodobností dost možná pro něj samého). Za skutečně SKUTEČNOU jeho první jeho velkou a za nejnáročnější, za jeho nejobtížnější a přičemž i za nejupřímnější a nejpřesvědčivější hereckou roli a vubec hereckou příležitost považuji až jeho hlavní herecký výkon v mysteriozním road-movie němce Wimma Wenderse v "Palermo Shooting" (2008) - otevřeně doznám že to je pro mě jeho skutečný herecký debut, protože v "Palermo Shooting" mě Campino svou upřímností a otevřeností, svou věrohodností (marně a velmi dlouho hledám ty správná slova a nenacházím je) dojímá vždy až k slzám!, dokáže mě dojmout až k slzám a přesně tak si ho chci -Andrease Fregeho- jako skutečně i dobrého a nadaného herce v srdci navždy zapamatovat, protože nic nepředstírá, prostě je jen naprosto spontánně sám sebou a to ke kvalitnímu hlavnímu hereckému výkonu Wimmu Wendersovy (a jeho divákum) vždy plně (po)stačí a k tomu jak je známo Wim Wenders herce dobře, nejlíp a nenásilně vede a dokáže vést jako málokterý režisér toho je schopný, možná je Wim Wenders více hereckým pedagogem, nevím, nedokážu říct. Takže za herecký debut u Campina osobně považuji až filmový mysteriozní road movie snímek "Palermo Shooting" (2008) němce Wimma Wenderse. Tolik závěrem, takže jsem opět uspěšně skloubil kritiku Campina s jeho oceněním, a jeho ocenění s (jeho) kritikou! Pro mě osobně to jinak v životě hold ani nejde!

Tady skutečně nemá cenu se snažit o to rozumně diskutovat, protože tady už žádná diskuse přece není!! Nikdy nebyla a s takovými typicky pro americkými konzumenty, z jakých se češi dnes stali, nikdy nebude!! Bohužel!!

Také jako já, (jen Campino coby neskutečně dobrý herec) s tolik trýznivými uzkostmi a s depresemi či v depresích zoufale moc hledá melancholickou křestanskou děvušku, hold křestanskou lišku v ulicích Palerma až v Itálii v nenásilném v mysteriozním v milostném road-movie  "Palermo Shooting" němce Wimma Wenderse.

Písen "Kamikaze". Moc pěkně natočený videoklip k této písni o svém protrpěném si osobním zoufalství v životě, skutečné a jediné životní štěstí je v upřímné své lásce ke druhým, jen vzájemná duvěra dává naději na protrpěné si své zoufalství v životě. I na to které nás u druhých lidí už ,,přesahuje". Snažíme se myslím v těžkých časech shrnout si své osobní vzpomínky na druhého partnera (když se blížíme svému životnímu ,,konci") a vzpomínat už především na to dobrý v životě. To myslím dává v životě také trochu naděje. Neznám lépe natočený videoklip od Die toten Hosen než právě k jejich písni "Altes Fieber" a "Kamikaze". Vizuálně podmanivý a dokonalí... až na muj velice špatný pravopis. Svou gramatiku už hold kognitivně nějak nedávám. Není snad ale už mnohem více duležitější obsah samotného sdělení než jeho forma?

písen "Kamikaze" - vynikající videoklip k této písni, stejně vizuálně podmanivý jako k písni "Altes Fieber". Prostě vizuálně moc moc sugestivní a vydařený, prostě už perfektní. Neznám osobně lépe natočený videoklipy Die Toten Hosen než jsou právě už k jejich písni "Altes Fieber" a "Kamikaze", ale o této písni jsem už tu blíže psal, a je celkem zbytečné se už tu opakovat.

Každý anarchismus musí mít řešení a východisko jedině už v levicovém smýšlení v pomoci všem lidem bez rozdílu!!! (k textu písně "Europa" Die Toten Hosen). Dobrá písen, a natolik upřímná a pravdivá!!

Tak ve Schwarzwaldské klinice je prý dobře. A Campino je osobně s ní spokojený asi tolik co Lenin na Kříži...chyba...chtěl jsem říct jak Lenin na Sibiři. Zase chyba, nemáte někdo čistě náhodou lepší komentář k písni "Schwarzwaldklinik" Die Toten Hosen. Děkuji!