Diskuze OSOBNOSTI.cz

Die Toten Hosen svým rockovým fandum dokázali že jsou tou nejmelodičtěji zároven nejtvdrší německou kapelou od roku 1982 (mnohem melodičtější ve srovnání se slipknot, s ministry nebo právě s rammstein a sepulturou), dnes jinak tím největším Dusseldorfským big bandem - od 90. let s extrémně agresivní písní "Hot-Clip-Video-Club" z alba "Kauf Mich!", s extrémně tvrdými písněmi "20. Zehne Gebote" a "XTC" z alba "Opium furs Volk" či taktéž s písní "Warum Werde Ich Nicht Satt" a "Konig der Blinden" z alba "Unsterblich" atd... až po písen "Schlampe" z alba "Auswartsspiel", "In Alles Neu" nebo či taktéž "Leben is Todlich" právě z alba "In Aller Stille". Hodně jsem v předešlích svých komentářích mluvil spíše o těch pomalejších melancholických rockových baladách, které pravydelně vždy střídají ty rychlejší, ty svižnější a mnohem tvrdší písně, proto je tu už zminovat znovu nebudu. Právě tím jsou Die Toten Hosen natolik vyjímečný - extrémní tvrdostí-agresí a lyricky-melancholickou dojemností!! Málokterá rocková kapela je dnes toho schopna, a spíše vlastně ani není!!

Už bylo mnou napsáno téměř vše k této osobnosti a přesto tu k ní diskuse tolik chýbí!!! A jsou tací co diskusi k této osobnosti přehlížejí a nadále ignorují!! Není to daleko od naší české povahy, s tím už jsem se smířil!!! Ignorujte dál, ale jak nejlíp vím ignorace se nevyplácí. Ta se většinou dříve nebo později každému vymstí!!! Proto jsem se snažil ze všech svých sil o diskusi, marně a zbytečně. To trochu překvapí a pořádně naštve, žijte si raději mainstreamem vašeho pro amerického konzumu!!!

Andreas Frege (Campino) - osobní spolupodíl na režii dokumentární retrospektivy o filmech Wimma Wenderse "Desperado". Opět je bohužel problém dostat dokument do českých kin i na DVD s plnou českou podporou.

A ještě k tomu mému předešlému komentáři jeden duležitý dodatek: Ptám se ted sám sebe nebyl Campino v době (v letech) nahrávání alba Die Toten Hosen "Auswartsspiel" (připomínám rok 2002) závislí na tvrdých drogách? Takový poslech většiny písní alba "Auswartsspiel" fyzicky ,,škodí", jinými slovy ty negativní emoce a všechnu tu těžkou depresi a mánické stavy (resp. bipolární poruchu) člověk u sebe (či na sobě) pocituje doslova fyzicky. Ptám se byl vubec Campino skutečně osobně duševně ,,zpusobylí", resp. příčetný? To je rozhodně ta správná otázka, nepopírám skutečnost že je objektivně mnohem ,,více" tvrdší hudba, pro mě ale nikoliv a dělá mě při poslechu alba "Auswartsspiel" nesmírné problémy se do prožitku Campina ,,objektivně" nějak hluboce vcítit a správně porozumět co si vlastně prožívá. Osobně trpím schizofrenní depresí, resp. jsem či si sám sobě připadám bít už lhostejný, netečný a apatický, ale snažím se tomu dát nějaké mantinely, hranice, za které se už jít nedá. Campino je na albu "Auswartsspiel" myslím si překročil. Je to krajně a těžce depresivně psychotická rocková hudba, a v tom se nijak nemýlím. Soudím právě podle jejich alba " Opium furs Volk" a "Auswartsspiel". Takže u mě osobně nenajdete zdaleka nekritický obdiv písní Die Toten Hosen. Nějaká ta kritika Campina a Die Toten Hosen je domnívám se zcela na místě. Nikdo jiný o tom takhle hluboce systematicky do detailu myslím si už nepřemýšlí. Nevím k čemu mají bubeníka, když zvláště na albu "Auswartsspiel" přes už ohlušující durazné kytarové riffy není jeho ritmus vubec slyšet by mě upřímně zajímalo. Omlouvám se tu všem za svuj velice špatný pravopis, kognitivně to hold nějak nezvládám a hodně zapomínám, přesto žiju stále v minulosti a svou minulostí a hledám ,,pravdu", spíše jsem hledal pravdu, tu vzdávám a hledám raději dnes více lásku v partnerské duvěře. Možná by to kvuli mé osobní apatii všechno mělo bít o mě psané raději opatrně v uvozovkách.

Album "Auswartsspiel" (Havana, Kuba 2002) mě dnes zní jako kdyby už tyto písně "Du Lebst nur Einmal", "Schlampe", "Depression Deluxe", "Cokane in my Brain", "Amanita Phalloides" a další už Campino nahrál či resp. jinými slovy právě už odezpíval pod vlivem tvrdých drog, protože to se skutečně v bdělém střízlivém stavu nedá přece pro nikoho jinýho z druhých lidí už tak vysoký ,,psychický stres" domnívám se dlouho fyzicky snášet a vydržet, až to fyzicky ,,škodí". Je mě líto člověka a zvláště Campina s takovou krajní emoční deprivací z pravděpodobně už jeho těžkých mánicko (mánio) depresivních stavu, odborně dnes řečeno z tzv. bipolární poruchy. A pokud se osobně mýlím, at mě to druhý nejprve dokážou že tomu tak skutečně je, zatím se mužu jen velice pravděpodobně o tom domnívat. Je obdivuhodné že to členové Die Toten Hosen spolu v Havaně na Kubě s nahráním svých písní už z alba "Auswartsspiel" doslova už přežili, protože nikdy tak upřímně a krajně agresivně, nikdy tak neskutečně ,,tvrdě" nehráli s výjimkou už alba "Opium furs Volk". Právě to je na albu "Auswartsspiel" to vzácné. Je to pro mě osobně hodně bolestný, ale vyjímečný album plné zpitování už lidského svědomí a ,,duševního" lidského přesahu sebe sama, které v jejich diskografii už nemá obdoby. Pro mě Die Toten Hosen skutečně existují a existovali už jen v letech 1993 od přelomového a duležitého jejich alba "Kauf Mich!" po rok 2008 po album "In Aller Stille". Mám rád i některé písně z jejich dalšího období, které po albu "In Aller Stille" následovalo, ale kupř. alba "Ballast der Republic" a "Launer der Natur" už mají pro mě slabá místa, kdy všechny písně už bohužel nedrží tak dobře pohromadě jako jeden celek. Přesto dokázali pro mě nahrát skvost, a to písen "Kamikaze" a netrpělivě už očekávám co nahrají za alba dál. Když Campino se svým hlasem zvolní, je lyricky příjemný a dojemný, ale dokáže bít skutečně se svým hlasem a se svým řevem neuprosný, naprosto nesmlouvavý. To jsou u Die Toten Hosen právě ty dva protipoly, které už k sobě neodmyslitelně v jejich hudbě (v hudební tvorbě) patří. A gramatika (správný pravopis) zase nepatří už prozměnu k mé silné stránce.

A je po tajemství a neznámu!!! Campino užíval tvrdé drogy, kokain, hašiš, extázi? Hlavně v 96. v době, v období jejich nahrávání alba "Opium furs Volk" (odkaz na text písně "XTC") a v roce 2002 v době pobytu členu Hosen kdesi v Havaně na Kubě se promítlo nejvíce celé právě do jejich alba "Auswartsspiel" (odkaz na text písně "Cokane in my Brain"). Nevěděl jsem to vubec dodnes o Hosen!!!, domníval jsem se že jde zvláště o sarkasmus proti konzumní společnosti!!! A jde o mnohem více, či šlo o mnohem více!!! Nevěděl jsem, Lubo díííííííííky!!!

Muj závěr: Campino trpí těžkou emoční deprivací a já tou nejtěžší, která ke schizofrenní depresi už patří. Navzdory tomu u mě převažují rysi melancholika, což je snad to jediné kladné co muže u schizofrenie bít. A závěrem právě od doby od mého dospívání (se zkušeností) se schizofrenií, s touto duševní nemocí, která mě o všechno v životě připravila, o studii na základní i střední škole, o mé vrstevníky a o mé přátelé, o zaměstnání, o partnerský vztah, o možnost mé budoucí rodiny - za zkušenosti s touto duševní nemocí, která je tím nejhorším, co mě v životě kdy potkalo, schizofrenie - tato duševní nemoc - jen bere, ta nic dobrého, nic kladného a pozitivního už v životě nepřináší a jen bezmocně a bezradně sleduji jak čas neuprosně a nemylosrdně běží dál a já všechno ztrácím a nic pro sebe a pro druhé lidi neznamenám, nikam v životě nepatřím, nic v životě nemám a já díky této duševní nemoci žiju proto jen v minulosti a svou minulostí, a čas nadále jen neuprosně běží dál, a já každou přítomnou chvilku jen ztrácím a promarním. Není naděje, zustává jen osobní zoufalství, nejhlubší smutek, žal, osobní bezradnost, osobní bezmoc, jen lhostejnost a netečnost s apatií, se ztrátem smyslu života. A já se za schizofrenii, za toto své duševní onemocnění jen hluboce nenávidím a sebou samím jen hluboce pohrdám, nikdo z druhých lidí si neuvědomí a nevidí všechnu tu duševní bolest, tu trýzen a to duševní utrpení, protože je pečlivě před druhými lidmi skryto a já se nedokážu na tuto duševní nemoc dál dívat. Vím že partnerský vztah nezvládnu a že bez partnerky se nikdy z tohoto duševního onemocnění ,,neuzdravím". Nechce se mě s duševním onemocněním schizofrenií žít dál!

Jako herec mě Campino ve filmech z 80. a 90.let bohužel příliš nijak osobně nezaujal (jsem asi příliš vášnivě náročný spíše artový divák, který trpí na autenticitu a vyžaduje za každou cenu ve filmu autenticitu - tj. věrohodnost a přesvědčivost filmu- a jeho filmy z 80. a 90. let nepovažuji za nijak příliš kvalitní, pro mě jeho komediální role v jednom z jeho filmu je spíše jen herecká formalita a rutinna, i když ne třeba s největší pravděpodobností dost možná pro něj samého). Za skutečně SKUTEČNOU jeho první jeho velkou a za nejnáročnější, za jeho nejobtížnější a přičemž i za nejupřímnější a nejpřesvědčivější hereckou roli a vubec hereckou příležitost považuji až jeho hlavní herecký výkon v mysteriozním road-movie němce Wimma Wenderse v "Palermo Shooting" (2008) - otevřeně doznám že to je pro mě jeho skutečný herecký debut, protože v "Palermo Shooting" mě Campino svou upřímností a otevřeností, svou věrohodností (marně a velmi dlouho hledám ty správná slova a nenacházím je) dojímá vždy až k slzám!, dokáže mě dojmout až k slzám a přesně tak si ho chci -Andrease Fregeho- jako skutečně i dobrého a nadaného herce v srdci navždy zapamatovat, protože nic nepředstírá, prostě je jen naprosto spontánně sám sebou a to ke kvalitnímu hlavnímu hereckému výkonu Wimmu Wendersovy (a jeho divákum) vždy plně (po)stačí a k tomu jak je známo Wim Wenders herce dobře, nejlíp a nenásilně vede a dokáže vést jako málokterý režisér toho je schopný, možná je Wim Wenders více hereckým pedagogem, nevím, nedokážu říct. Takže za herecký debut u Campina osobně považuji až filmový mysteriozní road movie snímek "Palermo Shooting" (2008) němce Wimma Wenderse. Tolik závěrem, takže jsem opět uspěšně skloubil kritiku Campina s jeho oceněním, a jeho ocenění s (jeho) kritikou! Pro mě osobně to jinak v životě hold ani nejde!

Tady skutečně nemá cenu se snažit o to rozumně diskutovat, protože tady už žádná diskuse přece není!! Nikdy nebyla a s takovými typicky pro americkými konzumenty, z jakých se češi dnes stali, nikdy nebude!! Bohužel!!

Také jako já, (jen Campino coby neskutečně dobrý herec) s tolik trýznivými uzkostmi a s depresemi či v depresích zoufale moc hledá melancholickou křestanskou děvušku, hold křestanskou lišku v ulicích Palerma až v Itálii v nenásilném v mysteriozním v milostném road-movie  "Palermo Shooting" němce Wimma Wenderse.