Diskuze OSOBNOSTI.cz

ne, nemám čas děkuji! A ne už jdu také pryč, děkuji!

Více než ctižádostivý uspěšný filmař, dalece překročil rámec filmu oceněné kritikou, diváky i porotou na velkých světových MFF a krom jiného řada vysokých ne-li nejvyšších čestných státních vyznamenání!!! To o sobě druhořadý režiséři natáčející dnes své filmy (převážně) v Hollywoodu už říct nemohou. Takový Nolan je ve srovnání s Wimmem Wendersem naprostá druhořadá nula. Takových je dnes bohužel v Americe více. Protože rozpočet nebo komerční výdělek filmu není přece konečným měřítkem kvality filmu. A to idiotské udílení Oscaru filmum v Americe, kde jediným rámcem uspěšnosti a kvality filmu je už jen návštěvnost a sledovanost filmu. Jsou američani tak natolik negramotní? Převážná většina už nejspíše ano!! Idiotská Amerika!! A dejte či dejme takovým lidem pak zbrojní pas do ruky a dopadne to vždy o to huře nejen na středních školách. Falešní američané s přetvářkou!!!, vždyt realita je jiná a ta se dnes do amerického filmu natáčeného v Americe převážně nedostane. To je zapotřebí si uvědomit!! Protože... Zlatá Evropa a zlatí srdeční Evropané!!! A Wim Wenders si to nejlépe uvědomuje, viz. kupř. jeho road-movie snímek "Land of Plenty" je právě toho názorným příkladem, protože je více dokumentem ,,současné" Ameriky po terroristickém utoku na New York z 11 září!! Evropa navždy a s Evropou navždy!!!!! Jeden z mích nejlepších komentářu, upřímně moc jich tu není a nezbylo. Bohužel!!

,,My life was saved by Rock and Roll" (Velvet Underground) tímhle citátem s podtitulem nejprve hudba začíná psát Wim Wenders svuj článek Le Souffle De L'Ange ke svým krátkometrážním filmum k anglo americké rockové hudbě (Wimm si oblíbil kupř. právě Boba Dylana, Jimmiho Hendrixe, Rolling Stone, potom Van Morrisona, Animals, Pretty Things, stejně tak Nicka Cavea, už zmíněné Velvet Underground, Lou Reeda či zejména a především později U2 a nespočet dalších), kterou se nechal Wimm hluboce inspirovat a fascinovat a právě podnítit ke své vášni ,,neustále" cestovat po světě, Evropou počínaje, po Francii, kterou již navštívil především do Rakouska a stejně tak do Portugalska, Japonska, Austrálie a USA. U té cestovatelské vášně, která stála u zrodu jeho prvních road-movie snímku a cestopisných a hudebních dokumentu. I pro mě a pro muj život platí též už slavná věta skupiny Velvet Underground "My life was saved by Rock and Roll". Malé zamyšlení nad Wimmem.

Dokument (retrospektiva) o Wimmu Wendersovy "Desperado": podíl na režii má převážně Andreas Frege známější jako Campino, frontman Die Toten Hosen. Neměl jsem možnost vidět a ptám se sám sebe proč právě "Desperado" se vubec řádně nedostal do českých kin ani na DVD oficiálně do české distribuce s českou podporou. Upřímně lituji dnešních poměru show-byznysu a poptávce a zájmu u diváku po laciném a tupém povrchním mainstreamu převážně nesmyslné hollywoodské produkce, kdy se nedostane vubec v českých kinech a v oficiální české distribuci pak umělecky nezávislé kinematografii. Kde to mi češi jsme? Je to zoufalé a bezutěšné, že jsme si zvykli jen na dnešní komerční hollywoodský konzum. Nenávidím Ameriku za to jaký nesmyslný obraz o sobě ve filmech americké produkce vytváří a podává - většina američanu je ve skutečnosti negramotná, falešní namyšlení lidé s přetvářkou v médiích, kdy Amerika se stala nebezpečnou a násilnou zemí, právě proto že legální držení zbraně je v USA téměř bez výjimky dostupné všem dospělím lidem. Myslím slovy amerického režiséra Nicholase Raye že Američané už o Americe ve skutečnosti moc nesní. Nechci bít xenofobní, ale to jaký filmy američané nezodpovědně natáčí nejvíce vypovídá o jejich (o americké) mentalitě. Vím že zkušenost s americkou realitou je ve skutečnosti jiná, vím to právě díky Wimmovy, který o Americe v Německu dlouho snil, a když ji konečně navštívil, byl osobně zklamaný, byl rozčarován a znechucen tím že Amerika i pro Američany přestala bít zemí jakou právě možná kdysi bývala a že sám neměl možnost tam osobně umělecky nezávysle natáčet ,,svuj" autorský film tak jak by si přál. Kdo nečetl jeho mimořádně znamenitou a vyjímečnou esej pod názvem "Americký Sen" (1984) s podtitulem "Nezvěstný", který je osobním manifestem proti egoisticky lhostejné dnešní masové konzumní společnosti v USA, a nekriticky obdivuje Ameriku ten jako by nebyl. Wimm Wenders si přitom až V Americe uvědomil své evropské ,,kořeny" a svou příslušnost právě raději domovské Evropě.

Od Wimma Wenderse jsem se především naučil to že kritizovat druhé lidi nebo něco ve společnosti by se mělo vždy v širším kontextu citlivě s porozuměním. Upřímne má to své ale.. jenže nedaří se mi to. Bohužel.

Dávám přednost těm road-movie filmum, na kterých Wim spolupracoval s Franzem Lustigem, s jedním z nejlepších evropských kameramanu. I jedním z duvodu je to že se oficiálně dostali do české distribuce k zakoupení na DVD. Jsou to road-movie snímky "Land of Plenty" ("Země Hojnosti"), "Dont Come Knocking" ("Nechod Klepat na Dveře") a "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo"). Osobně ocenuji, uznávám a miluji Franze Lustiga jako vyjímečně nadaného a ctižádostivého kameramana, který dnes patří ke špičce mezi evropskými kameramany. Právě na těchto filmech Franz Lustig odvedl vynikající práci ve vizuálním ztvárnění těchto filmu. Jsou to mistrovsky ztvárněné záběry kamery kdy divák má plný fyzický pocit a prožitek plné autenticity filmu a toho co dokáže nasnímat samotná kamera, kdy osobně díky Franzu Lustigovy nabývám dojmu že jako divák stojím tzv. za kamerou. Tím přiznávám to že už vubec nemám bohužel osobně přehled o všech filmech a dokumentech Wimma Wenderse (ani bych mít nechtěl), ale mám jako jeho filmový divák zužený rámec osobního přehledu o několika málo jeho filmech, které stojí za to vidět opakovaně, protože přesně takhle si chci Wimma Wenderse jako divák co nejlépe už osobně zapamatovat, přesto je pro mě jako pro diváka velkou a nesmírnou ctí tu o nich referovat. Vydím to jako svou povinnost. Je pro mě celkem zbytečné pečlivě a podrobně popisovat děj filmu, raději se namísto toho zaměřím na intelektuální vnímání autenticity filmu a systematické filozofické hloubání o smyslu, učelu a poslání filmu, kinematografie, kterým je pro sociálně vychovávat a vzdělávat filmového diváka a otevřeně neukazovat už násilí jako pozitivní nebo vítězné jak je tomu převážně ve filmech americko hollywoodské produkce. U Wimma Wenderse je to laskavé, pečlivé a citlivé vzájemné naslouchání si s cílem si navzájem nenásilně porozumět. Neměla by zdaleka už převažovat hollywoodsko americká produkce filmu, ale i ta okolní kinematografie ve světě (v Evropě, v Asii, na Blízkém Východě...) by měla mit svou vlastní odlišnou národní totožnost, svou jedinečnost, svou vlastní odlišnou hodnotu od té Americké. Na to by se nemělo divácky zapomínat. A bohužel je tomu dnes opakem.

Kde je sakra diskuze k této současné významné německé osobnosti???!!!! Jsou češi kinematograficky negramotný!!!!, ano celkově jsou češi negramotný, jsou to slepé a němé tupé mainstreamové ovce vedené převážně většinovou americko hollywoodskou filmovou produkcí!!! Nikdo nepotřebuje naší českou swinskou náturu hledající a mající vzor v pro americké konzumní společnosti!!!, češi jsou zřejmě sami ještě málo gramotní, jsou zlí, sobecký, lhostejný a násilní, lehkomyslný a nezodpovědný jako američani už sami!!!, pro které je osobní zábava bez ohledu na lidské životy a finanční zisk vším - za každou cenu nade vše!!! Jen chýbí už jen to legální držení zbraně u sobeckých, lhostejných, lehkomyslných, nezodpovědných a násilných čechu!!!

Osobně cituji první list Korintským Sv. Pavla: ,,Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych už neměl, pak jsem jenom prachem ve větru. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ale lásku bych už neměl - lásku bych už nepocítil - nic nejsem. Skutečná láska je trpělivá, laskavá, nezávydí, a nezná zášt. Protože proroctví - to pomine, jayzyky - ty ustanou, poznání - to bude překonáno (předčeno). A tak zustává v nás víra, naděje, láska... - ale největší z té trojice je právě láska." (první list Korintanum sv. Pavla) Když jsem se probýral monografií rusa Vasilije Rozanova (1856 - 1919), zaujala mě též jedna stat o lásce...: cituji ,,Každá láska je krásná a jedině ona je krásná, protože jediné, co je na světě pravdivé je právě láska. Skutečná láska vylučuje lež: první zalhal jsem znamená už druhé nemiluji anebo miluji druhé méně. Hasne-li láska, hasne s ní i pravda. Proto pobývat na zemi v pravdě znamená jediné - nepřestat druhé milovat..." Dle Wimma Wenderse je nenávist v lidech mstou téhdy, když neopětujem city druhých lidí. Jinými slovy za nenávistí v lidech je právě citová msta z neopětovaných citu, a pak k tomu ještě náš strach, který nemá přiměřené hranice a samozřejmě nedostatek pro mě již zmíněné samotné lásky. Protože je v nás dána touha, potřeba a snaha (po) znát už pravdu jedině o sobě samém, o své osobnosti a charakteru - to je pro mě samého už tím jediným smyslem ,,mého" (a doufám nejen mého) života. Podle Nikolajeviče Lva Tolstého člověk by měl umírat teprve až téhdy kdy je na smrt ,,sám už" připravený - jeho slovy by měl umírat jako pokácený strom - to je bez lítosti sebe sama a bez záště ke druhým lidem, měl by proto umírat dustojně, čestně a krásně. Wimm je celoživotně hluboce zbožně přesvědčený lutherán (protestant) a zabývá se přičemž sám teologií, z toho duvodu tento muj komentář jak se domnívám je zcela na ,,svém" místě, prostě jsem patří.

Duležitý člověk ověnčený vysokým státním vyznamenáním ve své zemi, obdržel doktorát z teologie, vášnivý a ctižádostivý světový cestovatel, (bývalí) filmový kritik a esejista, spisovatel, hudební a cestopisný dokumentarista, filmař a fotograf, založil pro svoji vlastní uměleckou nezávislost vlastní produkční společnost, bývalí levicový politický aktivista, dnes svými slovy hluboce zbožný věřící protestant (lutherán) - stále se toho od něj hodně očekává. Hodně profesního uspěchu a pevného zdraví Wimme přeji. Spolupracoval s řadou významných osobností - s rakušanem Peterem Handkem, jedním z autoru tzv. moderně vývojového (,,výchovného") románu - na svých filmech a s jedním z nejlepších z ctižádostivých evropských kameramanu s němcem s Franzem Lustigem na svých filmech. Na MFF prorazil road-movie snímkem "Paříž, Texas", posléze u diváku uspěl s kultovním a s fenomenálním s nezapomenutelným alegorickým filmem "Nebe nad Berlínem"... dostal se Wimm Wenders i do hluboké umělecké tvurčí krize, kdy u filmových diváku naprosto propadl svými (pod)pruměrnými filmy "Lisabonský Příběh", "Až na Konec Světa" či filmem "Linie Násilí" atd...

Pocit vykořeněnosti a ztráty domova - a s ním uzce související problém hledání vlastní identity, je věčným ,,wendersovským" tématem jeho filmových road-movie snímku, typickým i pro "Dont Come Knocking" ("Nechod Klepat Na Dveře"), stejně tak pro "Land of Plenty"("Země Hojnosti"), "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo") a mnohé další. Ve svých 16 letech se Ernst Wilhelm Wenders vážně zaobýrá myšlenkou, že se stane knězem! Nakonec od ní upustí, později sám nedokončí studia medicíny a filozofie nacházející se pod vlivem své oblíbené četby Alberta Camuse či zejména už J.W. Goetha, jehož myšlenky ho směřovali k tomu vzdělávat se už všestraně. Intenzivní zájem o metafyzické otázky (po smyslu života) u něj ale přetrvávají dodnes (alegorické "Nebe nad Berlínem" bylo přitom už inspirované jeho četbou německého básnika Rainera Maria Rillka v uzké spolupráci s rakušanem Peterem Handkem a mysteriozní "Palermo Shooting" prozměnu bylo silně a zásadně ovlivněné "Sedmou Pečetí" Ingmara Bergmana, jemuž je film i věnován), nutno k tomu dodat že Wim Wenders obdržel čestný doktorát z teologie, o niž se jako přesvědčený protestant (lutherán) též uzce zajímá. Jako osvobozující protipol konzervativního katolického rodinného prostředí, navíc v nacistickým fanatismem vojensky zničeném, v tíživém a v temném v zmítaném Německu provázeném právě neustálím mlčením poválečné německé společnosti o zločinech ,,rasové genocidy" holocaustu, které nebylo pro nikoho krajinou zaslíbeného dětství, hledal Wim pochopitelně už zoufalí unik před tím a konečné vysvobození z toho našel už právě v anglo-americké rockové hudbě 60. a 70.let (které ho osobně podnítili k vášni celosvětově cestovat a k tomu natáčet jak road-movie snímky tak později i cestopisné a hudební dokumenty, jakými jsou "The Soul of a Man" a "Buena Vista Social Club") a zvláště v Americe samotné, která pro něho už od dětského věku představovala jakousi vysněnou mýtickou svobodnou krajinu narozdíl od té Německé. Dnes právě Wim Wenders už konečně spravedlivě obdržel celou řadu vysokých čestných státních vyznamenání! (zdroj: Peter Gavalier "Spletité Cesty Wimma Wenderse", poprvé s mou vlastní korekturou obsahu sdělení!!, kterou jsem považoval za nezbytnou, resp. s mnoha mými dodatky a s uprávou vět!!, které jsem považoval za nutné k šírší srozumitelnosti a k objasnění textu ze slovenského jazyka pro mě obtížně a nepřesně už právě nakonec překládané do češtiny, což mě k uprávě samotného textu nutně přimělo!! Takže jsem spoluautorem textu!!, pokud je něco takového ovšem vubec ,,povoleno" a možné, což je rozhodně už myslím tu tou správnou otázkou! ps. také ještě ke všemu omluva za mé pravopisné chyby i za sporné ,,spoluautorství". Připomínám jen, že to je z mé strany právě poprvé co se toho, tedy něčeho takového dopouštím)