Diskuze OSOBNOSTI.cz

režie Wimma Wenderse skvělé písně "Warum Werde Ich Nicht Satt" německých Die Toten Hosen. Dobrá a názorná ukázka majetku a finančně chtivé konzumní společnosti, v dusledku pak najivně egoistické a sobecké, násilné a lhostejné k osobě druhých lidí!!!. A nepřehlédl jsem přívěšek Campina na krku v hudebním klipu k této písni - ptám se sám sebe je to snad odkaz na svatý Grál?!!!, který (jehož hnutí Svatého Grálu) má kořeny právě v Německu a myšlenky hnutí Svatého Grálu génius Zla Adolf Hitler ve své době rafinovaně sám využil a až mysticky propagandisticky zneužil k obrazu svému, k obrazu Německa jakožto druhého vyvoleného národa. Už jen to že Wim je křestan, protestant-lutherán a teolog by tomu hodně nasvědčovalo stejně jako Campinuv na noze už vyditelně vytetovaný mučednický křestanský kříž!!! Tak řekněte sami kde je pravda!!

A ted něco co se o Wimmovy už na wikipedii otevřeně nikde nedozvíme: ,,V letech 1967 až 1969 žil Wim Wenders v Mnichově ve společnosti nebezpečně a bezohledně fanaticky těch nejvášnivějších a nejutopističtějších anarchistu, tedy mezi mnoha levicově smýšlejícími mladými lidmi. V jejich čele stáli 2 velký občanský vzbouřenci Fritz Teufel a Rainer Langhans." - jak k tomu Wim svými slovy dodává: ,,Točil jsem policisty při veřejných občanských manifestacích. Byl z toho "Polizei-film" o policejní strategii. A pak nás začali pronásledovat. Proti Teufelovi a Langhansovi byl sehrán velký vykonstruovaný zmanipulovaný soudní proces. Použili k tomu mimo jiné i mé filmy, aby nám tak dokázali co jsme to za podvratné živly. (Wim Wenders byl přitom sám v té době zatčený při demonstraci konající se proti utoku na předsedu protiparlamentní levicové opozice Rudiho Dutschkeho, který byl postřelen a vážně zraněn s trvalými následky) Langhans dostal 7 let na tvrdo a překvapuje mě dnes, že ho policisté svými metodami k donucenému přiznání své osobní viny nezlomili. V té době se z vás stal levicový terorista, bud anebo jste se psychicky zhroutil. Namířil jsem si to do Palestinských výcvikových táboru, ale v Římě jsem své snažení zarazil. Nějak mě to pak všechno došlo."....vzpomíná na neklidnou a bouřlivou dobu Wim Wenders, který sám byl přitom jak už bylo výše zmíněno v letech 1969 přitom téhdy sám zatčený za nelegální učast na občanské demonstraci veřejně protestující proti utoku na Rudiho Dutschkeho, předsedu mimoparlamentní levicové opozice. A svými slovy dnes Wim připomíná: ,,Ta doba mě bez jakkýchkoliv pochybností hluboce ovlivnila a utvářela - zvláště pak v souvislosti s rokem 1968, kdy jsem také stál víceméně ve středu tehdejších politických aktivit, také jsem bydlel v sociálních komunách (snad něco obdobného jako jinými slovy dnes řečeno squatt) a částečně i s lidmi, kteří se později dostali k militantním hnutím združené pod R.A.F. ("Red Army Fraction"), Rudé Frakce Armády - a v tomto bodě jsem se s celým tím hnutím osobně pak rozešel. Vlastně jsem si vždycky říkal, že mnozí z těchto lidí měli skutečně skvělé a cenné myšlenky, ale prosazovali je pak zcela masochisticky příliš násilně proti svým vlastním nejhlubším citum a tím i proti svému vlastnímu osobnímu svědomí a jinými slovy lépe a respektive řečeno, tyto myšlenky už potom neměly nic společného s jejich nejhlubšími city (příčili se jejich osobnímu svědomí), a tím podléhali dojmu, omylu, že sami mohou mluvit za druhé lidi, že snad mohou mluvit za všechny lidi, za celou jednu neštastnou poválečnou německou generaci a to právě bylo přitom to nejvíce nebezpečné na jejich osobním nadšení se pro své velké myšlenky. A musím osobně k tomu říct, že ta doba ve mě zanechala velké osobní rozčarování svých předešlích představ..." Zde Wimm se ukázal jako vynikající psycholog pohlížející hluboko do nitra lidí sympatizujících s R.A.F. viz. zde muj odkaz. na filmový snímek "Baader Meinhof Komplex" o R.A.F. (zdroj!!: převzato z knihy Peter Gavalier "Spletité Cesty Wimma Wenderse")

Wimmovy filmy (především z řad road-movie "Land of Plenty", "Palermo Shooting", "Dont Come Knocking"...) jsou vždy vysoce velmi pro sociálně výchovné a společensky už kulturně své diváky Wim vysoce vzdělává v dnešním špatném pro americkém trendu dnešní masové konzumní společnosti zaměřené více na své osobní sobectví, na narcistický egoismus, na aroganci a lhostejnost - nevím zda by se mnou souhlasil Wim Wenders, ale právě americkou konzumní společnost sám ostře kritizoval Wim právě ve své eseji pod názvem "Americký Sen" s podtitulem "Nezvěstný" při svém pobytu v Americe v 80. letech - nevím zda by se mnou souhlasil Wim Wenders právě ohledně toho že když dáte lidem přespřílišnou osobní svobodu, neví si s ní jednoduše rady a začnou ji spíše zneužívat k těmto svým povahovým vlastnostem po svém nebo jinými slovy začnou si ji vykládat ,,povahově" po svém zcela mylně že každý má a muže (,,má právo") myslet především jen sám na sebe a starat se jen sám o sebe, a nikoliv myslet a starat se o druhé lidi, to je největším zlem pro amerického trendu dnešní masové konzumní společnosti, která v nás plodí velmi nespolečenské, asociální jednání právě proto že nás utvrzuje ve vlastnostech jako (jakými) je sobectví, narcistický egoismus, nezájem a lhostejnost. A závěrem musím říct že konzumní společnost je vždy asociálně zaměřená na sobectví, nezájem o druhé lidi, na lhostejnost a narcistický egoismus. Vím že se rád opakuji a utvrzuji se v tomto svém přesvědčení, nicméně opakování je matka moudrosti.

Wimme svymi road movie filmy LAND of PLENTY a mysteriózním PALERMO SHOOTING zůstávás v mem srdci navždy a nikdy na tebe nezapomenu Wimme!!

Ale ted prozměnu konečně už vážně. Jsou od Wimma Wenderse pro mě osobně filmové především road-movie snímky ze 7O. let, které mě osobně nesmírně nudí a které považuji divácky za pruměrné a za nezáživné. Jsou to: "Alice in den Stadten" (1973, "Alice ve Městě"), "Falsche Bewegung" (1974, "Falešný Pohyb"), za nějž Wenders obdržel Zlatou Německou Filmovou Cenu za režii, scénář, kameru, střih a pro herecké obsazení, "Im Lauf der Zeit" (1975, "V Běhu Času"), za který Wenders získal cenu FIPRESCI na MFF v Cannes a též ocenění na MFF v Chicagu. Navzdory tomu to nic nemění na tom že mě dodnes snímky vubec neoslovili a osobně nezaujali, osobně bych uvítal delší stopáž záběru překrásné a skutečně podmanivé kamery Franze Lustiga v road-movie snímcích "Land of Plenty" (2003, "Země Hojnosti"), aby toho bylo pro diváka osobně více vidět z překrásné, i když z ,,vyprahlé" z nekonečné americké krajiny a "Palermo Shooting" (2008, "Přestřelka v Palermo"), kde je Franzem Lustigem prozměnu už krásně a pusobivě nasnímané nejen městské historické prostředí Palerma. Tyto dva filmy si jistě zaslouží delší stopáž především vzhledem ke skutečnosti, že právě německý kameraman Franz Lustig dnes zaslouženě patří ke špičce evropských kameramanu. Je bezesporu jedním z nejlepších evropských kameramanu! Nelíbil se mě osobně vubec ani snímek "Der Amerikanische Freund" (1976, "Americký Přítel"), který získal cenu Německých filmových kritiku a další ocenění, ani film "Der Stand der Dinge" (1981, "Stav Věcí"), navzdory už tomu za který Wim Wenders získal Zlatého Lva a Cenu FIPRESCI na MFF v Benátkách i další ocenění v Německu jako například Zlatou Německou filmovou cenu za kameru a další..., nelíbil se mě vubec film "Hammett" (1980). Výjimku hodné pozornosti má u mě jako u diváka Wendersuv road-movie snímek "Paříž, Texas" (1983) -Zlatá palma, Cena Ekumenickej poroty a Cena FIPRESCI či Cena BAFTA za režii a nominace za nejlepší film a adaptovaný scénář a nespočet dalších ocenění- a alegorické "Der Himmel uber Berlin" (1986, "Nebe nad Berlínem") s obdrženou Cenou za režii na MFF v Cannes a s Evropskou filmovou cenou za režii a pro herce ve vedlejší uloze, a k tomu všemu ještě Zlatá Německá filmová cena za režii, ocenění Independent Spirit Award za nejlepší zahraniční film, ocenění asociace filmových kritiku LAFCA a NYFCC, NSFC a řada dalších. Za velmi slabé až podpruměrné filmy od Wimma Wenderse prozměnu osobně považuji "Until the End of the World" (1990, "Až na Konec Světa"), "Lisbon Story" (1994, "Lisabonský Příběh"), "The End of Violence" (1997, "Linie Násilí") a to navzdory Zlaté Německé filmové ceně za režii, která "Linie Násilí" obdržela, a "The Million Dollar Hotel" (2000) bez ohledu už na to že film získal Cenu filmové poroty - Stříbrného medvěda na MFF v Berlíně. To co upřímně milujeme většinou i nekriticky obdivujeme, u mě tomu už osobně naštěstí tak není, já se vždy snažím sjednotit citlivou kritiku s pečlivým oceněním. A jak doufám, při troše štěstí v tom osobně i vynikám.

"Land of Plenty" ("Země Hojnosti"). To je zcela jiný, odlišný, je to EVROPSKY POHLED NA AMERIKU po neštastných a otřesných událostech teroristických utoku na Obchodní Světové Středisko (WTC) na New York z 11.září, který by se v hollywoodské ubohé produkci neuplatnil a neprosadil, očima člověka (Wimma Wenderse) který v ní dlouho profesně žil a zná sám nejlíp realitu zdejší politiky a společnosti. Je to duležitý a ve společnosti stále nadčasový film pro Wimma Wenderse byl myslím i rozhodujícím filmem, protože nikdo jiný z EVROPANU, jakým je němec Wim Wenders, který vášnivě rád cestuje po světě a rád poznává dějiny a životní uroven té které (země) společnosti tolik neobdivoval a nemiloval krásu nekonečné americké krajiny stvořenou k nekonečnému toulání se a k poznávání sebe sama (o nutnosti cestování mu pojednával a psal již J.W. Goethe, Albert Camus či Rainer Maria Rilke - nad nimiž, nad kterými Wimm Wenders tolik rád intelektuálně nekonečně hloubá a diskutuje). Je to velmi přínosné road movie o hledání své vlastní rodiny a s tím životní jistoty v nejisté době. Je to ze strany Wimma Wenderse ostrá a jednoznačná kritika politiky válečného tažení na Blízký Východ George Bushe, kritika chudoby a bídy obyčejných američanu poukazuje prozmněnu na špatný sociální systém americké společnosti a odčernění Arabu a Islámu jako ne vždy nezbytně nutně násilné ideologie a další.... ale Wimm Wenders Ameriku snad obdivuje, ale nepříjímá ji už nekriticky, nepodporuje sám přitom nijak americký trend dnešní konzumní společnosti, tím se liší od mnoha jiných EVROPANU žijících v Americe, ale nacházejících se raději zpět v Evropě - protože díky pobytu v Americe si Wimm Wenders jak je známo uvědomil svou EVROPSKOU příslušnost a identitu.

Ahoj Wimme, zdravím tě, nemám nic jiného a vlastně nic lepšího na práci než snít o pořádně naježených liškách v Hořicích! Snít se o liškách musí!, a jako velmi neuspěšný ,,spisovatel" alespon uspěšně proslavím Hořice v Podkrkonoší. Že jsem tu byl, žil a snil o liškách! Kdesi za obzorem...

Tenhle Němec získal řadu čestných státních vyznamenání a to zcela právem a zaslouzene. Stydte se všichni za chybějící diskusi právě k Němci k Wimmu Wendersovy!! K tomu bohužel už není co jiného dodat.

Wimme ,,trpět za druhé, odpouštět pro duvěru." Budu už osobně pomáhat a chci bít nápomocný jen těm lidem co jsi nejvíce v životě osobně vytrpěli - co si prošli nesmírným utrpením (at jsou to duševně nemocní lidé nebo obětí trestných činu, zvláště pak Domácího Násilí atd.), co si pomoc druhých lidí nesmírně a nutně už zaslouží a právě takovým lidem je zapotřebí osobně už porozumět čím si v životě prošli a prochází! Protože lidé jsou dnešním (americkým) trendem konzumní společnosti k sobě bohužel čím dál tím více zlí, jsou k sobě čím dál tím více sobecký, naprosto bezohledný, jsou egoisticky narcisticky, samolibě arogantní a lhostejný a já už se na to nechci a nedokážu dál vubec dívat!!, protože takový lidé si pomoc druhých lidí častěji pak ani nezaslouží!!, dokud si už hluboce nevytrpí a neprotrpí to co osobně druzí duševně nemocní lidé nebo oběti trestných činu tak to vidím ze své strany já a to je Wimme bohužel tím proamerickým trendem dnešní nespolečenské, naprosto asociální konzumní společnosti!! - která je tolik zaměřena na sobectví a aroganci, a lhostejnost ke druhým lidem!! Myslím si Wimme že tvé velmi pro sociální filmy se to snažili vždy změnit, stejně už jako rocková hudba Die Toten Hosen. S nesmírnou láskou, s obdivem, s respektem a s uctou tobě Wimme navždy!!

Zlo není v lidech, nýbrž ve vzdálenosti mezi nimi. (Wenders).....že by právě v nedostatku vzájemné komunikace?