Diskuze OSOBNOSTI.cz

To by mě upřímně zajímalo kam se vlastně ztratila diskuse k této významné osobnosti? Jsem tím hluboce zklamaný, nakolik jsou cesi filmově nevzdělaný že dnes převažuje jen egoismus konzumní společnosti, jen tupí a laciný povrchní konzum dnešní americko hollywoodské produkce. Ten nezájem o druhé a lhostejnost ke druhým se ovšem každému jednou spravedlivě vymstí! Slavná hollywoodská produkce je dnes in protože málokdo si totiž uvědomuje a ví že typický američané jsou ve skutečnosti tlustý, ošklivý a negramotný, žádný skutečný hvězdy. To je jen fikce. Mějme to všichni na paměti. Děkuji!

Očekával bych že u české dystribuční společnosti ArtCam vyjdou na DVD s českou podporou filmové snímky Wimma Wenderse Až na Dno a Vše Bude v Pořádku. Nechci a odmítám tyto filmy nelegálně stahovat (jednak to neumím a jednak je to neetické), chci mít možnost je do budoucna s českou podporou zakoupit na DVD. Ovšem to je velký problém, jsem českou dystribuční společností ArtCam hluboce zklamaný. Z mé strany je to velká prosba!!... coby artový divák jsem už skutečně dnešním nesmyslným hollywoodským konzumem krajně znechucený, frustrovaný a zoufalí!! Kdy se to konečně změní?!!!

Jenom mě u Wimma nejvíce překvapuje skutečnost že na hluboce křestansky věřícího a zbožného člověka ve svém osobním životě sám dvakrát věrný a oddaný své partnerce nijak nebyl. Je několikrát rozvedený a inu jak je vidět protestantské (lutheránské) vyznání a přesvědčení nutně nemusí znamenat partnerskou spokojenost a loajalitu. No Wim asi upřímně melancholik zřejmě narozdíl o de mě už nebude. Wim výborně režíroval videoklipy irských U2 k jejich písním "Stay" (nostalgická připomínka alegorického filmu "Nebe nad Berlínem") a "Ground Beneath Her Feet" (uvodní písen k filmu "Million Dollar Hotel") a pro mě osobně k těžce mánio depresivním písním německých Die Toten Hosen, k jejich lyricky krásné a k příjemné písni "Auflosen" a ke znepokojivé "Warum Werde Ich Nicht Satt" (písen je kritikou dnešního konzumního zpusobu života). Narozdíl od fora Die Toten Hosen, kam jsem doufám psal své těžce ,,melancholické" komentáře uplně definitivně naposledy právě jsem doufám nepíšu naposledy. Wim by si to nezasloužil, když už jakkákoliv diskuse tu k němu uplně bohužel chybí a osobně to těžce nesu. Na osobnostech.cz se už informuje a diskutuje převážně o mainstreamu. Snažím se to raději proto změnit.

Zajímalo by mě od čeho je vlastně vubec česká distribuční společnost ArtCam a proč právě u ní nevyjdou na DVD zaslouženě s českou podporou znamenité filmové snímky právě němce Wimma Wenderse "Vše Bude V Pořádku" a "Až Na Dno" a další. Je to velké zklamání pro náročné artové diváky, snímek "Až Na Dno" na DVD sice vyšel pod originálním názvem "Submergence", ale asi má přitom český dabing to skutečně nevím, pravděpodobně nikoliv, obsahuje s největší jistotou už jen české titulky. Kvalitní filmy Wimma Wenderse si to ovšem nezaslouží!! Ty si zaslouží při uvedení do kin či při sledování na DVD plnou českou podporu!! Bohužel tomu ale tak není. Já osobně jsem s českým dabingem na DVD sehnal jen road-movie snímky: "Dont Come Knocking" ("Nechod Klepat na Dveře"), "Land of Plenty" ("Země Hojnosti") a "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo"), vyděl jsem i wendersovo alegorické "Nebe nad Berlínem" jen v originálním jeho znění už bohužel bez českého dabingu i bez českých titulek. České titulky obsahovalo vzato ale na DVD road-movie snímek "Paříž, Texas". I tak je to velké zklamání a velká škoda pro příznivce filmu Wimma Wenderse. Kdy se to změní a česká distribuční společnost ArtCam dostane filmy právě němce Wimma Wenderse do ,,oběhu" k dostupnosti na DVD nejen artovým příznivcum. Jsem znechucený v dnešní době převažujícím povrchním mainstreamem, nemluvě už raději vubec o filmech právě hollywoodské produkce. Američané si bohužel sami myslí že jejich hollywoodské filmy jsou ,,ty" nejlepší a každý divák je musí vidět a neuznávají už přičemž sami hodnotu jiné, zvláště evropské světové kinematografie. Je to katastrofa.

ne, nemám čas děkuji! A ne už jdu také pryč, děkuji!

Více než ctižádostivý uspěšný filmař, dalece překročil rámec filmu oceněné kritikou, diváky i porotou na velkých světových MFF a krom jiného řada vysokých ne-li nejvyšších čestných státních vyznamenání!!! To o sobě druhořadý režiséři natáčející dnes své filmy (převážně) v Hollywoodu už říct nemohou. Takový Nolan je ve srovnání s Wimmem Wendersem naprostá druhořadá nula. Takových je dnes bohužel v Americe více. Protože rozpočet nebo komerční výdělek filmu není přece konečným měřítkem kvality filmu. A to idiotské udílení Oscaru filmum v Americe, kde jediným rámcem uspěšnosti a kvality filmu je už jen návštěvnost a sledovanost filmu. Jsou američani tak natolik negramotní? Převážná většina už nejspíše ano!! Idiotská Amerika!! A dejte či dejme takovým lidem pak zbrojní pas do ruky a dopadne to vždy o to huře nejen na středních školách. Falešní američané s přetvářkou!!!, vždyt realita je jiná a ta se dnes do amerického filmu natáčeného v Americe převážně nedostane. To je zapotřebí si uvědomit!! Protože... Zlatá Evropa a zlatí srdeční Evropané!!! A Wim Wenders si to nejlépe uvědomuje, viz. kupř. jeho road-movie snímek "Land of Plenty" je právě toho názorným příkladem, protože je více dokumentem ,,současné" Ameriky po terroristickém utoku na New York z 11 září!! Evropa navždy a s Evropou navždy!!!!! Jeden z mích nejlepších komentářu, upřímně moc jich tu není a nezbylo. Bohužel!!

,,My life was saved by Rock and Roll" (Velvet Underground) tímhle citátem s podtitulem nejprve hudba začíná psát Wim Wenders svuj článek Le Souffle De L'Ange ke svým krátkometrážním filmum k anglo americké rockové hudbě (Wimm si oblíbil kupř. právě Boba Dylana, Jimmiho Hendrixe, Rolling Stone, potom Van Morrisona, Animals, Pretty Things, stejně tak Nicka Cavea, už zmíněné Velvet Underground, Lou Reeda či zejména a především později U2 a nespočet dalších), kterou se nechal Wimm hluboce inspirovat a fascinovat a právě podnítit ke své vášni ,,neustále" cestovat po světě, Evropou počínaje, po Francii, kterou již navštívil především do Rakouska a stejně tak do Portugalska, Japonska, Austrálie a USA. U té cestovatelské vášně, která stála u zrodu jeho prvních road-movie snímku a cestopisných a hudebních dokumentu. I pro mě a pro muj život platí též už slavná věta skupiny Velvet Underground "My life was saved by Rock and Roll". Malé zamyšlení nad Wimmem.

Dokument (retrospektiva) o Wimmu Wendersovy "Desperado": podíl na režii má převážně Andreas Frege známější jako Campino, frontman Die Toten Hosen. Neměl jsem možnost vidět a ptám se sám sebe proč právě "Desperado" se vubec řádně nedostal do českých kin ani na DVD oficiálně do české distribuce s českou podporou. Upřímně lituji dnešních poměru show-byznysu a poptávce a zájmu u diváku po laciném a tupém povrchním mainstreamu převážně nesmyslné hollywoodské produkce, kdy se nedostane vubec v českých kinech a v oficiální české distribuci pak umělecky nezávislé kinematografii. Kde to mi češi jsme? Je to zoufalé a bezutěšné, že jsme si zvykli jen na dnešní komerční hollywoodský konzum. Nenávidím Ameriku za to jaký nesmyslný obraz o sobě ve filmech americké produkce vytváří a podává - většina američanu je ve skutečnosti negramotná, falešní namyšlení lidé s přetvářkou v médiích, kdy Amerika se stala nebezpečnou a násilnou zemí, právě proto že legální držení zbraně je v USA téměř bez výjimky dostupné všem dospělím lidem. Myslím slovy amerického režiséra Nicholase Raye že Američané už o Americe ve skutečnosti moc nesní. Nechci bít xenofobní, ale to jaký filmy američané nezodpovědně natáčí nejvíce vypovídá o jejich (o americké) mentalitě. Vím že zkušenost s americkou realitou je ve skutečnosti jiná, vím to právě díky Wimmovy, který o Americe v Německu dlouho snil, a když ji konečně navštívil, byl osobně zklamaný, byl rozčarován a znechucen tím že Amerika i pro Američany přestala bít zemí jakou právě možná kdysi bývala a že sám neměl možnost tam osobně umělecky nezávysle natáčet ,,svuj" autorský film tak jak by si přál. Kdo nečetl jeho mimořádně znamenitou a vyjímečnou esej pod názvem "Americký Sen" (1984) s podtitulem "Nezvěstný", který je osobním manifestem proti egoisticky lhostejné dnešní masové konzumní společnosti v USA, a nekriticky obdivuje Ameriku ten jako by nebyl. Wimm Wenders si přitom až V Americe uvědomil své evropské ,,kořeny" a svou příslušnost právě raději domovské Evropě.

Od Wimma Wenderse jsem se především naučil to že kritizovat druhé lidi nebo něco ve společnosti by se mělo vždy v širším kontextu citlivě s porozuměním. Upřímne má to své ale.. jenže nedaří se mi to. Bohužel.

Dávám přednost těm road-movie filmum, na kterých Wim spolupracoval s Franzem Lustigem, s jedním z nejlepších evropských kameramanu. I jedním z duvodu je to že se oficiálně dostali do české distribuce k zakoupení na DVD. Jsou to road-movie snímky "Land of Plenty" ("Země Hojnosti"), "Dont Come Knocking" ("Nechod Klepat na Dveře") a "Palermo Shooting" ("Přestřelka v Palermo"). Osobně ocenuji, uznávám a miluji Franze Lustiga jako vyjímečně nadaného a ctižádostivého kameramana, který dnes patří ke špičce mezi evropskými kameramany. Právě na těchto filmech Franz Lustig odvedl vynikající práci ve vizuálním ztvárnění těchto filmu. Jsou to mistrovsky ztvárněné záběry kamery kdy divák má plný fyzický pocit a prožitek plné autenticity filmu a toho co dokáže nasnímat samotná kamera, kdy osobně díky Franzu Lustigovy nabývám dojmu že jako divák stojím tzv. za kamerou. Tím přiznávám to že už vubec nemám bohužel osobně přehled o všech filmech a dokumentech Wimma Wenderse (ani bych mít nechtěl), ale mám jako jeho filmový divák zužený rámec osobního přehledu o několika málo jeho filmech, které stojí za to vidět opakovaně, protože přesně takhle si chci Wimma Wenderse jako divák co nejlépe už osobně zapamatovat, přesto je pro mě jako pro diváka velkou a nesmírnou ctí tu o nich referovat. Vydím to jako svou povinnost. Je pro mě celkem zbytečné pečlivě a podrobně popisovat děj filmu, raději se namísto toho zaměřím na intelektuální vnímání autenticity filmu a systematické filozofické hloubání o smyslu, učelu a poslání filmu, kinematografie, kterým je pro sociálně vychovávat a vzdělávat filmového diváka a otevřeně neukazovat už násilí jako pozitivní nebo vítězné jak je tomu převážně ve filmech americko hollywoodské produkce. U Wimma Wenderse je to laskavé, pečlivé a citlivé vzájemné naslouchání si s cílem si navzájem nenásilně porozumět. Neměla by zdaleka už převažovat hollywoodsko americká produkce filmu, ale i ta okolní kinematografie ve světě (v Evropě, v Asii, na Blízkém Východě...) by měla mit svou vlastní odlišnou národní totožnost, svou jedinečnost, svou vlastní odlišnou hodnotu od té Americké. Na to by se nemělo divácky zapomínat. A bohužel je tomu dnes opakem.