Diskuze OSOBNOSTI.cz

Pochopil jsem, proč jedinou morálkou je pro Wimma Wenderse právě to, že se smí mluvit jen o svých osobních zkušenostech v životě a o svých osobních pocitech, ještě právě dříve, ještě předtím než o svých osobních názorech. To by mě kdysi možná i šlo. A politiku je třeba vždy umět striktně oddělit od našeho osobního a soukromého života, tam totiž politika nepatří - právě tak vznikal hudební dokument "Buena Vista Social Club" a další... Přesně tomu jsou i dnes po mnoha letech stále ještě nadčasově platné jeho road-movie filmy a dokumenty, pro mě jednoznačně jeho "Land of Plenty", "Dont Come Knocking" nebo "Palermo Shooting". Bohužel už musím převážně jen nepřesně citovat, selhává mě totiž pamět, soustředění se, učení se a kognitivní schopnosti vzato obecně a na mém špatném pravopisu i na stylistice mého vyjádřování se už je to bohužel poměrně nejvíce znát. Žádná remise. Velice nesmírně rád bych napsal o Wimmovy a jeho filmech něco více, ale bohužel už na to lidsky nemám. A také to tu zcela otevřeně přiznávám. A takhle už to dopadá ve chvíli kdy nepíšete své komentáře narozdíl od většiny druhých lidí, uživatelu fora osobnosti.cz, anonymně. Pro mě jednoznačně katastrofa.

pro Wimma: trpím tou nejtěžší emoční deprivací, která ke schizofrenní depresi už patří. Navzdory tomu nejhoršímu u mě už převažují ze všeho nejvíce kladné rysi melancholika. A závěrem právě od doby od mého dospívání se zkušeností se schizofrenií, s touto pro mě těžkou duševní nemocí, která mě o všechno v životě připravila, o studii na základní i střední škole, o mé vrstevníky a o mé přátelé, o zaměstnání, o partnerský vztah, o možnost mé budoucí rodiny, kterou z duvodu mého duševního onemocnění schizofrenií už vubec neplánuji - za zkušeností s touto duševní nemocí, která je tím nejhorším, co mě v životě kdy potkalo. Protože schizofrenie - tato duševní nemoc - jen bere, ta nic dobrého, nic kladného a pozitivního už v životě nepřináší a jen bezmocně a bezradně sleduji jak čas mě bere to poslední v životě co ještě mám (ale nevím co to vlastně je). Osobně už jen bezmocně a bezradně sleduji jak čas neuprosně a nemylosrdně běží v životě dál a já všechno ztrácím, o všechno v životě přicházím, a nic pro sebe a pro druhé lidi už neznamenám, nikam v životě nepatřím, nic v životě nemám a já díky tomuto duševnímu onemocnění schizofrenií žiju proto jen v minulosti a svou minulostí, to je to poslední co mě v životě ještě zbylo a zbývá, a čas nadále jen neuprosně běží dál, a já každou svou přítomnou chvilku jen ztrácím a promarním. Není pro mě žádné naděje, zustává jen osobní zoufalství, nejhlubší smutek, žal, osobní bezradnost, osobní bezmoc, jen lhostejnost a netečnost s apatií - s nejhlubší ztrátou smyslu života. A já se za schizofrenii, za toto své duševní onemocnění jen hluboce nenávidím a sebou samím jen hluboce pohrdám, nikdo z druhých lidí si skutečně neuvědomí a nevidí tu duševní bolest, tu trýzen a celé to duševní utrpení, protože je pečlivě před druhými lidmi skryto a já se už nedokážu na toto své duševní onemocnění přitom dál dívat. Jsem krajně zoufalí, ale nepřiznám si to vubec. Je mě to lhostejné, protože sám pro sebe už se netrápím a trápit se sám pro sebe už nechci a nedokážu. Vím že partnerský vztah nezvládnu a že bez partnerky se nikdy z tohoto duševního onemocnění už nijak ,,neuzdravím". Skutečně nechce se mě s duševním onemocněním schizofrenií žít dál a nebudu s ním umírat smířeně, nýbrž s výčitkami k sobě samému, se záští k sobě a s lítostí. Jiné vysvobození z nesmírné duševní bolesti a samoty už není a nemuže bít než právě v eutanázii. Nechci volit jiný zpusob než už ten bezbolestný. S eutanázií jsem osobně smířený.

Wimme doufám že mezi liškama najdu vášnivou rockovou fanynku, co má osobně též nejsilnější, ale i ambivalentní, či jak to vlastně správně říct nevím... co má nejednoznačný vztah už k rockové hudbě, co vedle češtiny a angličtiny zejména celím svým srdcem vášnivě miluje a hluboce obdivuje němčinu i ruštinu tolik co já s oblibou klasiky, blues rocku a folk rocku možná i právě někde na hraně punk rocku, co má nesmírně srdečně vášnivě v oblibě tvé filmy, jinými slovy resp. je kinematograficky kinoartově už sama vzdělaná a zvídavá a zejména už (uznává některé) texty písní Die Toten Hosen (jejich jednoznačně nejlepší album "Auswartsspiel"), New Model Army (zmíním mnou oblíbené album "The Ghost of Cain"), TV Smith či ruských Korol i Shut (už právě jednoznačně s "Akustickým Albem" a s "Divadelním Démonem"). Navštívil bych s ní jistě Kroměříž nebo dějinné středisko Prahy, tato místa sám totiž osobně nejvíce miluji a obdivuji. Považuji Kroměříž a Prahu za nejkrásnější romantická místa v Čechách, které jsem kdy navštívil a rád se tam doufám někdy vrátím. Hledám germanistku co ráda vášnivě cestuje, přesto Češku co bude se mnou v ruské ,,kultuře" hledat naše společné slovanské kořeny! Hledám už upřímnou, laskavou a odvážnou, hluboce přemýšlivou, svědomitou, spolehlivou a odpovědnou... slušnou, věrnou, skromnou a obětavou, levicově založenou a anarchisticky smýšlející přítelkyni s sebou na cestu, později snad i partnerku. Téměř ideál už s takovými vysokými nároky, jen čas nám myslím ukáže tu naši společnou správnou cestu. Společné přátelství je tou (jedinou) správnou cestou ke vzájemnému partnerství. Protože mám coby melancholik ve společnosti jen několik málo opravdových přátel, které vybírám ve svém životě už sám opatrně a obezřetně a umím druhé lidi, druhou osobu vyslechnout a to samé právě už (ze všeho) nejvíce osobně očekávám od druhých lidí. Soucit s druhými lidmi mě častěji dohání až k slzám a nevadí mě zustávat v pozadí, nejsem a nebývám nikdy rád středem zájmu pozornosti u lidí ve společnosti. Jsem dost možná právě introvert. Jen jsem osobně vztahy mezi lidmi ve společnosti už hluboce zklamaný, a jsem z toho zoufalí, jsem smutný a neštastný. Vnímám a cítím to tak že zasloužím si v životě konečně něco lepšího. Schází mě v mém hluboce prázdném a v osamělém osobním životě nejvíce už odvaha to ,,chtít" a dokázat změnit. Pomoc mě prosím k tomu naježená lištičko, jsem tu jen pro tebe a čekám tu na tebe! Piš mě lištičko prosím e-mail na dyntarelli@seznam.cz nebo se mě prosím ozvy na mobil na 776 778 044. Je mě 37 let, jsem stále svobodný uplně bez závazku a momentálně jsem z Hořic v Podkrkonoší. Nejsem nikde zaměstnaný, mám přiznaný ID.3. stupně - jinak mojí diagnozou je už reziduální schizofrenie. A vzhled u mě už nijak osobně vubec nerozhoduje, rozhodují jen vzájemné sympatie! Je ti naježená lištičko mezi 30 až 40 lety a jsi také druhými lidmi jen hluboce zklamaná, jsi také smutná, hluboce neštastná a osamělá?... prosím dál už nečekej jsi-li na tom podobně nebo už uplně stejně! MARTIN DYNTAR, Hořice.

Kdepak diskuze k této osobnosti tu nikdy nebyla, není a nebude!! Ach ta česká lehkomyslná a nezodpovědná nátura - nahradí ji snad mích 100 komentářu? Myslím že nikoliv, at se dál daří naší typické lehkomyslné a nezodpovědné české povaze a absenci jakkýchkoliv komentářu právě k této osobnosti!! Gratuluji!!

Na ty kinematograficky ještě divácky nevzdělané, na ty neskutečně hloupé, tupé, blbé a najivní mainstreamové divácké ovce vedené převážně většinovou americkou hollywoodskou filmovou produkcí vždy v životě nejvíce dojde - na jejich hloupost, diváckou tupost a blbost a najivitu, kteří pak u TV sami ztrácejí kontakt s každodenní realitou, a to je častěji nepříjemná pravda. Wimm je velmi pro sociální, filmy nemají totiž diváka pouze bavit, ale mají filmového diváka pro sociálně vychovávat a vzdělávat. Jenže s pro americkým konzumem je každé slovo a každá snaha evidentně marná a předem zbytečná. Gratuluji většinové české konzumní společnosti, at si nediskutuje k této osobnosti a jde raději k čertu. Nikdo nepotřebuje tu naši českou svi.... náturu!!!

Wimme jsem tak neskutečně zoufale moc už hluboce neštastný a příliš osobně jsem bezradný a bezmocný bez už krásně naježené lišky. Štěstí že tu ještě jsem, Wimme jen díky asi právě už tvým filmum! Děkuji ti Wimme za ně svým životem už každým svým dnem!

,,Zlo není v lidech, ale ve vzdálenosti mezi nimi, v nedostatku vzájemné domluvy, v nedostatku lásky, naslouchání druhým a v nedostatku vzájemného porozumění, protože kromě lásky už není nic pro co by stálo za to trpět a žít." (mnou doplněná a upravená citace Wimma Wenderse)

Wim Wenders nedostudoval krom jiného medicínu. Medici zastávají už tu nejduležitější, nejtěžší a nejzodpovědnější profesi ve společnosti, které si osobně nejvíce v životě hluboce vážím. Vždy mě fascinovala jejich odvaha, starostlivost o druhé lidi a obětavost pro druhé (pro své pacienty) v zájmu medicíny... resp. obdivuju jejich odvahu, zájem o druhé, pečlivost, laskavost, starostlivost, obětavost a zodpovědnost, ta nejbolestnější a nejtěžší zodpovědnost za zdraví a život druhých lidí u mě vzbuzovala a podněcovala vždy nejhlubší uctu a nesmírný respekt k těmto lidem - k lékařum, protože právě tyto povahové vlastnosti se ve vysoké politice už bohužel nenajdou - přičemž právě do vysoké politiky už nejvíce patří. A to protože jsem byl s post traumatickou a jinak schizofrenní panickou poruchou už několikrát odkázán na rychlou zdravotní pomoc. Wimmuv otec byl lékař - chirurg -, který nebyl nacista, naopak jeho otec s nacisty vždy osobně těžce bojoval pro své katolické hluboce křestanské přesvědčení a byl kvuli tomu i nacistickým fanatismem stíhaný (dalo by se říct že trpěl v tehdejší době a společnosti za své vyznání a přesvědčení) a podle Wimma takový hluboce kladný a názorný příklad do života nejde už jen tak setřást. Wimm pochází z katolické rodiny, ale sám se přitom hlásí k lutheránství, jinými slovy k protestanství. Obdržel vedle vysokých čestných státních vyznamenání čestný doktorát z teologie.

Jsem už výhradně proti amerikanizaci tradičních křestanských hodnot Evropy dnešní (proamerickou) konzumní společností!! Každá kultura má rozhodně svou dějinnou hodnotu (své místo v dějinách) a svou identitu odlišné od jiné a musí si ji nezbytně udržet bez multikulturního soužití (protože co jiného je multikulturní soužití, multikulturalismus než asimilace samotné kultury následně jinou kulturou - Amerika je toho dobrým a názorným příkladem), přesto nejsem multikulturní, pro mě samého je duležité a přínosné bít už s jinou, s cizí, pro mě kdysi s Čínskou (filosofií), dnes především už jenom s Německou a s Ruskou (protože jak doufám v Rusku jsou naše Slovanské kořeny) kulturou dobře a nejlépe obeznámen i s dějinami těchto zemí. Zatímco WIMMA WENDERSE (tento muj komentář se ho skutečně esejisticky týká) prozměnu fascinovala nejvíce právě už samotná Americká a Japonská kultura, zvláště pak už anglo-americká rocková hudba 60.let, která v něm nejvíce podnítila a neustále v něm samém tolik podněcovala jeho zájem bez přestání vášnivě celosvětově cestovat a začít o tom následně i psát a natáčet filmy (odtud mimo jiné právě pojem road-movie typický pro Wimma) WIM WENDERS pozorně a pečlivě vstřebal vlivy četby největšího velikána německé kultury Goetha, Alberta Camuse, rakušana a jeho přítele Petera Handkea a dnes mě sám WIM WENDERS připomíná více Rainera Maria Rilka s jeho slovy "Mít Domov za Obzory" a "Mít či Najít Domov Všude". Nezajímá mě však pak nadále kultura samotná - to je jen výchozí bod k zájmu o osobnost u lidí a o mezilidské vztahy samotné ve společnosti a tím to pak prostě končí. Odlišnou kulturou se vztahy mezi lidmi poznávají mnohem lépe a demokracie je od toho že každý má právo svobodné volby na jistý čas pro tu ,,svou kulturu té které země", ale neměl by přitom zapomínat na to že to je jen cesta k tomu jak lépe už poznávat vztahy mezi lidmi samími a osobnost u lidí, je to jen jedna z cest k tomu a jiné cesty není, není to však cíl (a učel) samotný. Nezajímá mě ani politika, protože jak říká WIM WENDERS: politiku je třeba umět a dokázat, být schopný vždy striktně oddělit od svého soukromého života, protože SOUKROMI a POLITIKA jsou naprosto 2 rozdílné věci, a to je třeba si uvědomit. Jinými slovy politika nepatří do našeho soukromého života. Nejsem ani romantik, muj filozofický předpoklad k psychologii je velmi jednoduchou matematikou - skrze sebe vnímám, prožívám a chápu tebe (tedy druhou osobu) - tím jsem limitovaný, svými prožitky a zkušenostmi - proto jsem nepolitický, nevím zda jsem pacifista, ale nenávidím už sám politiku a pohrdám ji. Uvědomuji si že se musí ze všeho nejdříve změnit k lepšímu vždy samotný jednotlivec, nikoliv politika nebo společnost celá - to jsou sice podmínky, které ho (člověka) do velké míry utvářejí, ale nevypovídají nic o jeho lidské povaze a o jeho charakteru - v tom se plně shoduji s Dostojevským, kterého považuji za největšího psychologa ruské literatury. S obdivem, s uctou a s nesmírným respektem psáno pro WIMMA WENDERSE! WIMME hodně lásky, duvěry, dalšího profesního uspěchu v sepisování svých myšlenek (snad něco brzy vyjde něco více o tobě i v češtině), hodně životního štěstí a pevného zdraví v nelehké a v těžké době ti Wimme přeji -  já MARTIN DYNTAR, Hořice.

cituji Wimma Wenderse: ,,Film natáčený v Americe je vždy zároveň filmem o Americe" ,,V každém filmu zastupuji vidění jiných lidí. V tom vězí velká odpovědnost. Protože bych také mohl v zastoupení jiných lidí zavírat oči..." (zdroj: Peter Gavalier - Spletité Cesty Wimma Wenderse) Krásný, moc hluboký a srozumitelný myšlenky, díky Wimme za ně!!!