„Tak jste tedy zase svobodný muž a ženich,“ řekla kněžna

Marja. Pierre náhle krvavě zrudl a dlouho se snažil nedívat na

Natašu. Když se konečně odhodlal na ni pohlédnout, byla její

tvář chladná, přísná, a dokonce, jak se mu zdálo, pohrdavá.

vojsk nebo rozkvět petrohradské univerzity a jiných vysokých

škol nebo svoboda Polska nebo moc a sláva Ruska

nebo evropská rovnováha, nebo jistý druh evropské kultury –

jako pokrok, musím připustit, že činnost každé historické

osobnosti měla kromě těchto cílů ještě cíle jiné, obecnější

a mně nesrozumitelné.

To je čarokrásná hudba!“ řekl.

„To Anna Makarovna dopletla punčochu,“ vysvětlovala hraběnka

Marja.

„Ó, půjdu se podívat,“ prohlásil Pierre a vyskočil. „Víš,“ zastavil

se u dveří, „proč mám tak rád tuhle hudbu? Je pro mne

prvním znamením, že je všechno v pořádku. Dnes jsem jel –

a čím blíž k domu, tím víc jsem se bál. Sotva jsem vešel do

O činnosti Alexandrově a Napoleonově nemůžeme říci, byla-

li prospěšná nebo škodlivá, protože nemůžeme říci, čemu

prospívala a čemu škodila. Jestliže se tato činnost někomu nelíbí,

je to proto, že se neshoduje s jeho omezeným chápáním

toho, co je to blaho. Jeví-li se mi jako blaho zachování moskevského

domu mého otce ve dvanáctém roce nebo sláva ruských

Předmětem historie je život národů a lidstva. Ale popsat život

nejen lidstva, nýbrž třeba i jen jediného národa – věrně

jej vystihnout a obsáhnout slovy – je nemožné.

Staří historikové většinou užívali k vylíčení a zachycení života

národa, který se zdá nepostižitelným, jednoduché metody.

Popisovali činnost jednotlivců vládnoucích tomuto národu a tato

činnost byla pro ně výrazem činnosti celého národa.

Nataša se vdala brzy zjara roku 1813 a v roce 1820 už měla

tři dcery a syna, kterého si přála a kterého teď sama kojila.

Byla teď plnější a širší, takže v té statné matce bylo těžké

poznat dřívější tenoučkou a pohyblivou Natašu. Rysy jejího obličeje

se ustálily a byly klidné, měkké a jasné. Z tváře jí zmizel

Při prvním pohledu na Nikolajovu tvář poznala, že přijel,

jen aby učinil zadost povinnosti, kterou mu ukládala zdvořilost,

a rozhodla se neochvějně držet téhož tónu, jakého užije

on vůči ní.

Mluvili o hraběnčině zdraví, o společných známých, o posledních

válečných novinkách, a když uplynulo bontonem předepsaných

deset minut, po nichž host může vstát, Nikolaj se

zvedl a loučil se.

najednou hrozně těžkou před člověkem, jehož už není. A pak,

taková smrt bez přátel, bez útěchy. Je mi jí velmi, velmi líto,“

dodal a s uspokojením zpozoroval na Natašině tváři radostný

souhlas.

a s každým novým spisovatelem se názor na blaho lidstva mě-

ní; a tak to, co se zdálo blahem, zdá se za deset let zlem a naopak.

Ale nejen to, zároveň nalézáme v dějepise naprosto protichůdné

názory na to, co bylo dobré a co bylo zlé: někdo Alexandra

za polskou konstituci a za Svatou alianci chválí, jiní ho

za to odsuzují.