Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit
  • „Tak jste tedy zase svobodný muž a ženich,“ řekla kněžna

    Marja. Pierre náhle krvavě zrudl a dlouho se snažil nedívat na

    Natašu. Když se konečně odhodlal na ni pohlédnout, byla její

    tvář chladná, přísná, a dokonce, jak se mu zdálo, pohrdavá.

  • vojsk nebo rozkvět petrohradské univerzity a jiných vysokých

    škol nebo svoboda Polska nebo moc a sláva Ruska

    nebo evropská rovnováha, nebo jistý druh evropské kultury –

    jako pokrok, musím připustit, že činnost každé historické

    osobnosti měla kromě těchto cílů ještě cíle jiné, obecnější

    a mně nesrozumitelné.

  • To je čarokrásná hudba!“ řekl.

    „To Anna Makarovna dopletla punčochu,“ vysvětlovala hraběnka

    Marja.

    „Ó, půjdu se podívat,“ prohlásil Pierre a vyskočil. „Víš,“ zastavil

    se u dveří, „proč mám tak rád tuhle hudbu? Je pro mne

    prvním znamením, že je všechno v pořádku. Dnes jsem jel –

    a čím blíž k domu, tím víc jsem se bál. Sotva jsem vešel do

  • O činnosti Alexandrově a Napoleonově nemůžeme říci, byla-

    li prospěšná nebo škodlivá, protože nemůžeme říci, čemu

    prospívala a čemu škodila. Jestliže se tato činnost někomu nelíbí,

    je to proto, že se neshoduje s jeho omezeným chápáním

    toho, co je to blaho. Jeví-li se mi jako blaho zachování moskevského

    domu mého otce ve dvanáctém roce nebo sláva ruských

  • Předmětem historie je život národů a lidstva. Ale popsat život

    nejen lidstva, nýbrž třeba i jen jediného národa – věrně

    jej vystihnout a obsáhnout slovy – je nemožné.

    Staří historikové většinou užívali k vylíčení a zachycení života

    národa, který se zdá nepostižitelným, jednoduché metody.

    Popisovali činnost jednotlivců vládnoucích tomuto národu a tato

    činnost byla pro ně výrazem činnosti celého národa.

  • Nataša se vdala brzy zjara roku 1813 a v roce 1820 už měla

    tři dcery a syna, kterého si přála a kterého teď sama kojila.

    Byla teď plnější a širší, takže v té statné matce bylo těžké

    poznat dřívější tenoučkou a pohyblivou Natašu. Rysy jejího obličeje

    se ustálily a byly klidné, měkké a jasné. Z tváře jí zmizel

  • Při prvním pohledu na Nikolajovu tvář poznala, že přijel,

    jen aby učinil zadost povinnosti, kterou mu ukládala zdvořilost,

    a rozhodla se neochvějně držet téhož tónu, jakého užije

    on vůči ní.

    Mluvili o hraběnčině zdraví, o společných známých, o posledních

    válečných novinkách, a když uplynulo bontonem předepsaných

    deset minut, po nichž host může vstát, Nikolaj se

    zvedl a loučil se.

  • najednou hrozně těžkou před člověkem, jehož už není. A pak,

    taková smrt bez přátel, bez útěchy. Je mi jí velmi, velmi líto,“

    dodal a s uspokojením zpozoroval na Natašině tváři radostný

    souhlas.

  • a s každým novým spisovatelem se názor na blaho lidstva mě-

    ní; a tak to, co se zdálo blahem, zdá se za deset let zlem a naopak.

    Ale nejen to, zároveň nalézáme v dějepise naprosto protichůdné

    názory na to, co bylo dobré a co bylo zlé: někdo Alexandra

    za polskou konstituci a za Svatou alianci chválí, jiní ho

    za to odsuzují.

  • ČÁST DRUHÁ

Pokud chcete přidávat komentáře, musíte se:

Registrovat nebo Přihlásit