Když hraběnka hovořila o kněžně, snažil se Nikolaj mlčet,

a to ji dráždilo.

„Je to velmi ušlechtilá a milá dívka,“ říkala, „a musíš ji navštívit.

Alespoň někoho uvidíš; vždyť s námi se jistě nudíš.“

„Pijete vodku, hrabě?“ zeptala se kněžna Marja a tato slova

naráz rozehnala stíny minulosti.

„Vyprávějte nám teď něco o sobě,“ vybídla Pierra, „povídají

se o vás učiněné divy.“

a z jeho římského nosu se linulo stejnoměrné chrápání. Nikoluška

se právě probudil, pokrytý studeným potem, a s široce rozevřenýma

očima seděl na posteli a díval se před sebe. Probudil

ho strašný sen. Viděl v něm sebe a Pierra v přilbách – v takových,

jaké byly nakresleny ve vydáních Plutarcha. Šli se strýčkem

V Rusku podle jejich líčení rovněž probíhala v té době reakce

a hlavní vinu na ní měl Alexander I. – tentýž Alexander I.,

který podle líčení týchž historiků měl hlavní zásluhu na liberálních

počátcích své vlády a na záchraně Ruska.

V současné ruské literatuře není od gymnazistů až po učené

historiky človíčka, který by nehodil kamenem po Alexandrovi

za jeho nesprávné skutky v tomto období vlády

Hraběnka Marja ho vyslechla, řekla k tomu své poznámky

a nyní začala myslet nahlas zase ona. Její myšlenky se točily

kolem dětí.

„Jak se na ní už teď pozná žena,“ poznamenala francouzsky,

ukazujíc na malou Natašu. „Vyčítáte nám ženám, že jsme nelogické.

Takováhle je naše logika. Povídám jí: ,Tatínek chce

„Ach, jak můžete takhle mluvit, Nicolas,“ řekla Soňa, stěží

skrývajíc radost. „Ona je tak hodná a maman ji má tak ráda.“

Nikolaj neodpověděl a nechtěl už o kněžně vůbec mluvit.

Avšak od její návštěvy stará hraběnka několikrát za den zaváděla

o ní rozhovor.

Chválila ji, žádala, aby ji syn jel navštívit, projevovala přání

vidět ji častěji, ale přitom se pokaždé, když o ní mluvila, dostala

do špatné nálady.

odsunuli a přisunuli židle. Pierre si rozložil ubrousek, a rozhodnut

přerušit mlčení, pohlédl na Natašu a na kněžnu Marju. Obě

zřejmě právě pojaly tentýž úmysl; oči jim zářily, jako by byly

se životem spokojené a dospěly k poznání, že kromě zármutku

existují i radosti.

V téže době hořela dole v ložnici Nikolušky Bolkonského jako

obyčejně lampa (chlapec se bál tmy a nemohli ho tomu odnaučit).

Dessales měl hlavu vysoko podloženou čtyřmi poduškami

Tuto činnost historických osobností nazývají historikové reakcí.

Když píší o činnosti těchto osobností, které podle jejich

mínění byly příčinou toho, co nazývají reakcí, přísně je odsuzují.

Všichni proslulí lidé té doby, od Alexandra a Napoleona

až po madame de Staël, po Fotije, Schellinga, Fichta, Chateuabrianda

a jiné, jsou podrobováni jejich přísnému soudu

a ospravedlňováni nebo odsuzováni podle toho, zda sloužili pokroku

nebo reakci.

„Hrozně se zlobím,“ prohlásil s úsměvem, vstal, uhladil si

vlasy a začal chodit po pokoji.

„Víš, nač jsem myslel, Marie?“ Teď, když byl uzavřen mír,

začal okamžitě myslet nahlas před ženou. Neptal se, je-li

ochotna ho poslouchat; bylo mu to jedno. Myšlenka napadla jeho,

a tedy i ji. Pověděl jí o svém úmyslu přemluvit Pierra, aby

u nich zůstali do jara.