Tak jako pro astronomii bylo obtížné uznat pohyb Země,

protože bylo nutné zříci se bezprostředního pocitu, že je Země

nehybná, a stejného pocitu, že se planety pohybují, tak i pro

historiografii je obtížné uznat podřízenost osobnosti zákonům

prostoru, času a příčin, protože je nutné se zříci bezprostředního

pocitu nezávislosti vlastní osoby. Ale právě tak jako v astro-

„Ještě,“ řekla velitelsky a ukázala na místo, kam Nikolaj

předtím ženu políbil.

„Nevím, proč si myslíš, že mám špatnou náladu,“ odpověděl

Nikolaj na otázku, kterou, jak věděl, si jeho žena v duchu

klade.

Pierre se díval na dveře, v nichž zmizela, a nechápal, proč

najednou zůstal sám na celém světě.

Kněžna Marja ho vytrhla z jeho roztržitého zamyšlení, upozorňujíc

ho na synovce, který vešel do pokoje.

Ve stavu zjihlého dojetí, v jakém Pierre právě byl, zapůsobila

Tak jako kdysi v otázce astronomie, tak i dnes v otázce historiografie

zakládá se veškerá rozdílnost názorů na uznání nebo

neuznání absolutní jednotky, která je měřítkem viditelných jevů.

V astronomii to byla nehybnost Země, v historiografii je to

nezávislost osobnosti – svoboda.

Víš co? Když jsi v pracovně mluvil, dívala jsem se na tebe,“

začala zase Nataša, snažíc se odehnat bouřkový mrak. „Chlapeček

(tak nazývala syna) je ti podobný, jako by ti z oka vypadl.

Ach, už bude čas jít k němu… Musím… Ale nechce se mi od

tebe.“

ČÁST PRVNÍ

Nikolaj, jednou rukou drže dceru kolem ramen, pohlédl na

ženu, a když viděl, že se tváří provinile, objal ji druhou rukou

a políbil ji na vlasy.

„Smím políbit maman?“ zeptal se Nataši.

Nataša se stydlavě usmála.

z toho, že snáší své postavení bez reptání. Snažil se stranit

starých známých s jejich soucitem a s urážlivými nabídkami

pomoci, vyhýbal se všem rozptýlením a zábavám, a dokonce

i doma se zabýval jen tím, že vykládal s matkou karty, mlčky

přecházel po pokoji a kouřil jednu dýmku za druhou. Jako by

se úmyslně udržoval v pochmurné náladě, v níž byl jedině s to

snášet své postavení.