proměně. Ale když byla s Natašou, nezlobila se na ni a nic jí

nevyčítala. Životní síla, která se v Nataše probudila, byla zřejmě

tak nezkrotná a tak neočekávaná i pro ni samu, že v její

přítomnosti kněžna Marja cítila, že nemá právo dělat jí výčitky

ani v duchu.

Nataša se oddala novému citu tak plně a upřímně, že se ani

nesnažila skrývat, že už není zarmoucená, nýbrž veselá a plná

radosti.

„Ano, ano, tak tak…,“ říkal Pierre, nakláněl se nad ní celým

tělem a dychtivě poslouchal její vyprávění. „Ano, ano; tak se

uklidnil? Zjihl? On si všemi silami své duše přál jen jediné – být

dokonale dobrý, takže se nemohl bát smrti. Jeho chyby – měl-li

jaké – nepocházely z něho. Tak tedy zjihl…? Jaké štěstí, že se

setkal s vámi,“ obrátil se Pierre k Nataše s očima plnýma slz.

Od té doby, co bylo řečeno a dokázáno, že množství porodů

nebo zločinů je podřízeno matematickým zákonům a že jisté

geografické a politicko-ekonomické podmínky určují takový

nebo onaký způsob vlády, že jistý poměr obyvatelstva k zemi

má za následek pohyb národů – od té doby v podstatě padly základy,

z nichž vyrůstala historiografie.

Nataša nepochybovala o tom, že Pierrova myšlenka je veliká,

jedno ji však mátlo. To, že je to její muž. Je to možné, že

člověk tak významný a prospěšný společnosti je zároveň mým

mužem? Jak se to mohlo stát? Měla chuť tuto pochybnost vyslovit.

Kteří lidé by mohli rozhodnout, je-li skutečně takový,

nejmoudřejší ze všech? ptala se sama sebe a probírala v duchu

lidi, jichž si Pierre nejvíc vážil. Ale nikoho ze všech lidí, soudíc

podle jeho vyprávění, si nevážil tolik jako Platona Karatajeva.

Nataša s Pierrem žili v té době v Petrohradě a neměli jasnou

představu o Nikolajově situaci. Nikolaj si půjčil od švagra peníze,

ale jinak se mu snažil své bídné postavení zatajit. Jeho

situace byla zvlášť těžká proto, že musel ze svých dvanácti set

rublů platu nejen vydržovat sebe, matku a Soňu, ale vydržovat

dělat hluk, a přistoupila ke dveřím. Soňa zmizela v jiných

dveřích. Z pokoje, kde spal Nikolaj, zaznívalo rovnoměrné oddechování,

známé jeho ženě do nejmenších odstínů. Jakmile

zaslechla ten dech, uviděla před sebou jeho hladké krásné čelo,

vousy, celý obličej, na který se tak často dlouze dívala v nočním

tichu, když spal. Nikolaj se náhle pohnul a hekl. A vtom

zavolal Andruša ode dveří:

Změna, která se s ní udála, kněžnu Marju nejprve překvapila;

ale když pochopila její příčinu, rozhořčilo ji to. Je možné,

že by tak málo byla milovala bratra, že na něho mohla tak brzy

zapomenout? uvažovala kněžna Marja, přemýšlejíc o Natašině

Kněžna Marja neochotně, jak to vždy bývá, začala vyprávět,

v jakém stavu nalezla knížete Andreje. Avšak Pierrovy otázky,

jeho vzrušený, neklidný pohled a jeho tvář chvějící se pohnutím

ji ponenáhlu přiměly pohroužit se do podrobností, které se sama

pro sebe bála v paměti oživit.

Od té doby, co vzniklo a bylo dokázáno Koperníkovo učení,

samo uznání, že se nepohybuje Slunce, nýbrž Země, zničilo

celou starověkou kosmografii. Bylo možné vyvrátit toto

učení a ponechat starý názor na pohyb těles, ale nebylo-li vyvráceno,

nebylo možné, jak se zdá, pokračovat ve studiu Ptolemaiových

světů. Přesto však se ještě dlouho po Koperníkově objevu

pokračovalo ve vědeckém zkoumání Ptolemaiových světů.

(tobě to můžu říct), že beze mne se to všechno začínalo rozpadat,

každý táhl za jiný provaz. Ale mně se podařilo všechny

sjednotit, a potom, má myšlenka je tak prostá a jasná! Já přece

neříkám, že musíme bojovat proti tomu a tomu. Můžeme se

mýlit. Já říkám: vezměme se za ruce, my, kdo máme rádi dobro,

a mějme jeden prapor: činnou ctnost. Kníže Fjodor je výborný

člověk a chytrý.“