vzhledem k pouti, šel na oběd, a aniž měl kdy promluvit s ženou

mezi čtyřma očima, usedl k dlouhému stolu o dvaceti příborech,

k němuž se sešli všichni domácí lidé. U stolu byla

matka, stařenka Bělovová, která žila u ní, žena, tři děti, vychovatelka,

vychovatel, synovec se svým vychovatelem, Soňa,

Děnisov, Nataša, její tři děti, jejich vychovatelka a stařičký

Michail Ivanyč, stavitel starého knížete, žijící v Lysých Horách

na odpočinku.

Zmocnilo se ho radostné, neočekávané poblouznění, o němž

si sám nemyslel, že by ho byl schopen. Zdálo se mu, že jediným

smyslem života nejen jeho, nýbrž i celého světa je jen jeho

láska a možnost její lásky k němu. Někdy se mu zdálo, že se

všichni lidé starají jen o jedinou věc – o jeho budoucí štěstí.

Jindy měl dojem, že mají všichni stejnou radost jako on, jenomže

se ji snaží skrýt a tvářit se, jako by měli na starosti jiné

A jako nedefinovatelná podstata síly uvádějící v pohyb nebeská

tělesa, nedefinovatelná podstata síly tepla, elektřiny, síly

chemické slučivosti nebo síly životní je obsahem astronomie,

fyziky, chemie, botaniky, zoologie a tak dále, je podstata síly

svobody obsahem historiografie.

Pierre se ještě jednou podíval na bledou, jemnou tvář společnice

s černýma očima a zvláštními ústy. Z těch pozorných očí

na něho hledělo cosi blízkého, dávno zapomenutého a víc než

milého.

To není pravda, to snad není možné, pomyslel si. Ten přísný,

hubený, bledý a zestárlý obličej? To nemůže být ona. To je jen

Duše hraběnky Marji vždy směřovala k nekonečnu, k věčnosti

a dokonalosti, a proto nikdy nemohla být klidná. Na tváři se jí

objevil přísný výraz utajeného nejvyššího utrpení duše spoutané

tělem. Nikolaj se na ni podíval.

Můj Bože, co s námi bude, jestli nám umře, jak mě vždycky

napadá, když má takovouhle tvář! řekl si a poklekl před ikonou

a začal odříkávat večerní modlitby.

slzy smutku a nadšení. Pierrův příjezd učinil chlapce šťastným.

Hosté měli z Pierra radost jako z člověka, který vždy oživil

a stmelil každou společnost.

Dospělí členové rodiny, nemluvíme-li o jeho ženě, měli radost

z přítele, v jehož přítomnosti se žilo snáze a klidněji.

Stařenky se těšily na dárky, které přiveze, a hlavně na to, že

Nataša zase ožije.

ho být použito nejen k ražení peněz, nýbrž i k jiným věcem, tak

také všeobecní dějepisci budou pouze tehdy zlatem, budou-li

umět odpovědět na podstatnou otázku dějin: co je to moc? Všeobecní

historikové si v odpovědi na tuto otázku odporují a kulturní

historikové o ni vůbec nedbají, odpovídajíce na něco docela

kabát a boty s úzkými špicemi, jet do nového kostela, který

dal vystavět, a potom přijímat blahopřání, nabízet občerstvení

a mluvit o šlechtických volbách a o úrodě; avšak na den

před tím si dělal právo, aby jej směl strávit jako obyčejně. Dopoledne

prozkoumal účty šafáře z rjazaňské vesnice, ze statku

ženina synovce, napsal dva dopisy, které se týkaly hospodářství,

a šel se podívat do stodoly, do chlévů a do stájí. Učinil

opatření proti všeobecnému opilství, které se očekávalo zítra

smyslem. Avšak konečný cíl včel není vyčerpán ani tímto, ani

druhým, ani třetím cílem, které je lidský rozum schopen odhalit.

Čím výše se lidský rozum při odhalování cílů povznese, tím zřejměji

se mu jeví nedosažitelnost cíle konečného.

Člověku je dostupné pouze pozorování shody mezi životem

včel a jinými životními jevy. Totéž platí o cílech historických

osobností a národů.