Jiná pochybnost Pierra netrápila. Plány si teď také žádné nedělal.

Jeho budoucí štěstí se mu zdálo tak nepravděpodobné, že

kdyby se uskutečnilo, nic víc by už nemohlo být. Všechno by

skončilo.

jen tím, že je rozum různě definuje. Právě tak rozlišuje rozum

sílu lidské svobody od jiných přírodních sil jen podle definice,

kterou jí sám dává. Neboť svoboda bez nutnosti, to jest bez rozumových

zákonů, které ji definují, neliší se ničím od přitažlivosti

nebo tepla nebo síly vegetační – je pro rozum jen okamžikem,

jen nedefinovatelným pocitem života.

že tato společnice v černých šatech je milé, dobré a sympatické

stvoření a že nebude jeho intimní rozmluvě s kněžnou Marjou

překážet.

Ale když řekl ta poslední slova o Rostovových, zmatek na

tváři kněžny Marji ještě vzrostl. Znovu přelétla očima z Pierra

na obličej dámy v černých šatech a řekla:

„Cožpak vy ji nepoznáváte?“

Někdy ji napadalo, že tento rozdíl je způsoben jejich rozdílným

věkem; avšak cítila, že je před ním vinna, a v duchu si slibovala,

že se napraví a učiní nemožné – totiž že bude v tomto životě

milovat svého muže, děti, Nikolušku i své bližní tak, jako

Kristus miloval lidstvo.

Z úryvků hovoru o otci a Nataše, ze vzrušení, s nímž Pierre

mluvil o nebožtíkovi, a z opatrné, zbožné něhy, s níž o něm

mluvila Nataša, utvořil si chlapec, který právě začínal mít tušení

o lásce, představu, že jeho otec miloval Natašu a na smrtelné

posteli ji svěřil svému příteli. Na svého otce, na něhož se nepamatoval,

myslel jako na boha, jehož nebylo možno si představit,

a kdykoli o něm přemýšlel, trnulo mu u srdce a v očích měl

Historikové všeobecných dějin a kulturní historikové se zase

podobají lidem, kteří by prohlásili bankovky za nepohodlné

a rozhodli by se razit místo papírových peněz mince z kovu nemajícího

hutnost zlata. A ty mince by byly skutečně kovové, ale

pouze kovové. Papír mohl snad oklamat někoho, kdo se v tom

nevyzná; avšak peníz sice kovový, ale bezcenný nemůže oklamat

nikoho. Právě tak jako zlato je zlatem pouze tehdy, může-li

Pátého prosince byl na návštěvě u Rostovů kromě rodiny Bezuchovových

ještě Nikolajův starý přítel, generál ve výslužbě

Vasilij Dmitrič Děnisov.

Nikolaj věděl, že šestého prosince, kdy se na jeho svátek

sjedou hosté, bude muset svléknout prošívanou kazajku a obléci

jsou na světě proto, aby sbíraly med. Jiný včelař, který se blíže

seznámil se životem roje, říká, že včely sbírají pel a šťávu proto,

aby vykrmily mladé včely a vychovaly matky a že jejich cílem je

zachovat rod. Botanik pozoruje, že když včely přelétnou s pelem

dvoudomého květu na pestík, oplodní jej, a vidí v tom smysl jejich

života. Jiný botanik pozoruje šíření rostlin, vidí, že včely tomuto

šíření napomáhají, a může říci, že to je jejich životním

činí, dobré nebo špatné. Napadala ho občas jen jediná pochybnost.

Není to snad všechno jen sen? Nezmýlila se kněžna

Marja? Nejsem příliš pyšný a domýšlivý? Já jí věřím; ale ona

to jednou – a stát se to musí – řekne Nataše a ta se usměje

a odpoví: To je divné! Jistě se zmýlil. Cožpak on neví, že je

jen člověk, obyčejný člověk, kdežto já… Já jsem docela něco

jiného, vyššího.

každý člověk je smrtelný, až po znalost nejsložitějších ekonomických

a historických zákonů).

Každý poznatek je pouze podřazení podstaty života zákonům

rozumu.

Svoboda člověka se liší od každé jiné síly tím, že si ji člověk

uvědomuje; avšak pro rozum se od žádné jiné síly neliší. Síly

přitažlivosti, elektřiny nebo chemické reakce se navzájem liší