Tak proto tedy! Proto tedy! říkal kněžně Marje vnitřní hlas.

Ne, nezamilovala jsem si na něm tedy jenom ten jeho veselý,

dobrý a upřímný pohled; vytušila jsem jeho ušlechtilou, pevnou

a obětavou duši, říkala si. Ano, je teď chudý, kdežto

V roce 1789 to začíná v Paříži vřít; vření roste, šíří se a uvádí

do pohybu národy ze západu na východ. Několikrát směřuje

tento pohyb na východ a dostává se do konfliktu s opačným pohybem

z východu na západ; ve dvanáctém roce dosahuje krajní

meze – Moskvy, a tu s pozoruhodnou symetrií vzniká opačný

pohyb, z východu na západ, a právě tak jako při prvním pohybu

strhává s sebou národy uprostřed. Zpětný pohyb dochází až do

západního východiska – do Paříže – a tam zaniká.

Pierre vypravoval dál. Když mluvil o popravě, chtěl se vyhnout

různým podrobnostem; ale Nataša trvala na tom, aby nic

nevynechával.

Pierre začínal mluvit o Karatajevovi (vstal už od stolu

a přecházel po pokoji a Nataša ho provázela očima), ale tu se

zarazil.

Nedbala o své způsoby, o jemnost řeči ani o to, aby se muži

ukazovala v pózách co nejvýhodnějších, nestarala se o šaty ani

o to, aby obtěžovala muže svými požadavky. Dělala pravý opak

toho všeho. Cítila, že ta kouzla, kterých jí instinkt naučil používat

dříve, byla by teď v očích jejího muže jen směšná, poněvadž

se mu od první chvíle oddala celá – to jest celou svou duší,

a neponechala v ní ani kouteček, který by mu nebyla otevřela.

a bez císařství. Bylo-li cílem rozšíření revolučních myšlenek,

pak to mohl vykonat tisk mnohem lépe než vojáci. Byl-li cílem

pokrok civilizace, pak se dá velmi snadno předpokládat, že kromě

ničení lidí a jejich majetků jsou ještě jiné, mnohem účelnější

„Dovedu vám ho za chvíli, pane Dessalesi, dobrou noc,“ podal

Pierre Švýcarovi ruku a usmál se na Nikolušku. „Ještě jsme

se vůbec neviděli. Marie, jak mu začíná být podobný,“ dodal

k hraběnce Marje.

„Otci?“ zeptal se chlapec, do krve se začervenal a pohlédl

zdola na Pierra nadšenýma, rozzářenýma očima. Pierre přikývl

a pokračoval ve vyprávění přerušeném dětmi. Hraběnka Marja

vyšívala na kanavě; Nataša se dívala na muže, nespouštějíc

„Myslela jsem, že mi dovolíte, abych vám to řekla… Tak

jsme se sblížili… spolu… i s vaší rodinou a myslela jsem, že

nebudete považovat mou účast za nemístnou; ale zmýlila jsem

se,“ pravila. Hlas se jí náhle zachvěl. „Nevím proč,“ pokračovala,

když se vzpamatovala, „ale dřív jste byl jiný a…“

„Je tisíc příčin proč (dal na slovo proč zvláštní důraz). Děkuji

vám, kněžno,“ řekl tiše. „Někdy je to těžké.“

Za prvé popisuje historik činnost jednotlivců, kteří podle jeho

mínění vedou lidstvo: za takové osoby považuje jeden pouze

panovníky, vojevůdce, ministry; jiný kromě panovníků ještě

i řečníky, vědce, reformátory, filozofy a básníky. Za druhé historik

zná cíl, k němuž lidstvo spěje: pro jednoho je to velikost

římského, španělského nebo francouzského státu, pro jiného

svoboda, rovnost a jistá civilizace malého kousku světa, nazývaného

Evropa.

„Byl to strašný pohled, opuštěné děti, některé z nich v ohni…

Přede mnou vytáhli dítě… ženy, z nichž stahovali věci

a vytrhávali jim náušnice…“

Pierre se začervenal a upadl do rozpaků.

„Vtom přijela hlídka a sebrala všechny muže, kteří neloupili.

Mě taky.“

„Vy jistě nepovídáte všechno; vy jste asi něco udělal,“ skočila

mu Nataša do řeči a na chvíli se odmlčela, „něco dobrého.“

Nataša se neřídila zlatým pravidlem hlásaným moudrými

lidmi, zejména Francouzi, jež praví, že se dívka, když se vdá,

nemá zanedbávat, že nemá nechávat ležet ladem své vlohy, že

se má ještě víc než za svobodna zabývat svým zevnějškem a že

má přitahovat svého muže zrovna tak, jako ho přitahovala, dokud

ještě jejím mužem nebyl. Nataša naopak ihned odložila

všechna svá kouzla, mezi nimiž bylo jedno obzvlášť silné –

zpěv. A zanechala jej právě proto, že byl mocným kouzlem.